Sv. Luitgarda (1182 - 1246) přišla ve svém životě na to, že poznání samo nestačí, pakliže přístup k Božímu srdci závisí na odevzdanosti vlastního srdce. Tak došlo v jednom z vidění k živoucímu a neustávajícímu spojení mezi ní a srdcem Ježíšovým. Luitgarda se darovala Pánu úplně tím, že jej prosila : „ Přijmi, milý mistře, mé srdce tak, že láska Tvého srdce bude sjednocena s láskou srdce mého a své srdce budu mít už jen ve Tvém.“ Od té doby rostla Luitgardina připravenost k sebeovládání. Když jednou krátce poté procitla na noční signál k vigiliím a třásla se horečkou a zimnicí, měla nejprve za prozíravější nejít v tomto stavu do studeného kostela na chórovou modlitbu. V tom uslyšela, jak jí Ježíš Kristus nabádá rychle vstát, aby konala smíření za lidi, kteří právě v tuto hodinu těžce hřeší. Spěšně se zvedla a chvátala do kostela.
U vchodu zahlédla Pána. Visel živý na kříži a jeho rána v boku byla otevřená. Svou pravici přivinul Luitgardu k sobě a přitiskl její ústa na své srdce, z něhož vytékal mohutný proud duchovní síly a blaženosti. Milost, již Spasitel zasloužil svým utrpením a umíráním lidem, zakusila Luitgarda v tomto okamžiku jako sílu, která měla utvářet celý její další život.

Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

Teologický význam

Toto tajemství není složité, ale svým významem nás naprosto přesahuje. Jde o zjevené tajemství, které se pro nás může stát zdrojem obrovské radosti a naděje. Slavnost Nejsvětějšího Srdce a smysl jeho slavení je pro nás velmi aktuální. Je příležitostí uvědomit si nesmírnou lásku, kterou k nám chová Bůh. Motivem slavnosti by mohlo být proniknutí tohoto faktu do lidského vědomí. Z rozumu ho musíme přijmout do srdce a aplikovat v reálném životě. Když srovnáme naši lásku s láskou našeho Stvořitele, můžeme být znechuceni nízkostí naší lásky, spíše karikaturou lásky k bližnímu v rodinách, ve vztazích. Toto srovnání by nás ale nemělo vést k depresi z nedostižného cíle nebo vyvolat v nás mindráky a pocity méně cennosti. Právě naopak mělo by se stát zdrojem radosti, protože si uvědomíme, jakou máme pro Boha cenu a že jeho prolítá krev, byla prolita za nás. Symbol tohoto faktu Boží lásky je Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Srdce je symbol lásky, symbol života, nenahraditelným orgánem lidského těla. Bez srdce tělo nedokáže žít. Když přestane tlouct, člověk umírá. Podobné je to i s člověkem, pokud přestane milovat, přestane „žít“. Jeho život ztrácí smysl a cenu, stává se pouhou karikaturou člověka. Bůh je svou podstatou láska, to nám On sám dokazuje na všem: ve stvoření, existenci krásy, ve vztahu muže a ženy, v bratrské lásce, ve vztahu člověka a Boha. Stvořil člověka, protože opravdová láska je tvůrčí a chce se dělit a dávat. Láskou vznikají krásné věci, tvorba lásky je ale namáhavá, ale plodem této tvorby je krása. Z nenávisti nikdy nevzešlo nic ušlechtilého a krásného. Ve vztahu muže a ženy v manželství, ve snoubeneckém vztahu, v přátelství se může pěstovat opravdová láska nebo jen pouhá její hořká napodobenina. Jaká je takováto láska? Odpovědí je Kristu. Láska, jenž nečeká na odpověď, která se plně daruje a obětuje. Toto tajemství, které nám odhalil Kristus je prosté, pochopitelné pro všechny lidi na světě. Napodobovat Krista tzn. učit se milovat je hlavní smysl lidského života, jak nám ukázal svým životem vtělený Bůh. On hledal a prosazoval Otcovu vůli, nikdy ne svoji, svůj život nežil pro sebe ale pro druhé, jeho život byl naplněný opravdovou láskou. Kéž nás Ježíšovo srdce a hluboká modlitba nad ním promění, ať jsme schopni jej napodobovat.

/farnost Slušovice/