1.4.1922 za Čechy, Moraváky, aj za Slovákov sa obetoval bl. Karol Habsburk

Jednou, když byl kostel na dohled, řekl své ženě, že si Bůh od něho přeje oběť života za záchranu svých národů. Ohromená císařovna nebyla schopna na to říci jediné slovo, ale císař se s rozhodností v očích podíval na kostel a řekl: "A já to udělám! " Brzy poté Bůh Karlův slib přijal. Císař náhle smrtelně onemocněl a brzy zemřel. Tak byla naplněna prorocká slova, která ještě v době Karlovy mladosti pronesl r.1911 na audienci Sv. otec Pius X.: „Žehnám arcivévodovi Karlovi, který bude příštím císařem Rakouska a který pomůže vést své země a národy k velké cti a k hojnému požehnání - ale to bude zřejmé až po jeho smrti." Blahoslavený císař Karel se modlil neustále až do samého konce. Lékaři, kteří si velice oblíbili svého císařského pacienta, plakali, když si uvědomili, že nemohou zabránit císařově smrti ani zmírnit jeho bolest a utrpení. Dne 1. dubna 1922 v deset hodin dopoledne císař řekl: "Musím tolik trpět , aby se mé národy opět mohly sjednotit.“ Těsně po poledni, ve 12:23 hodin, se císařovo utrpení navždy skončilo. Odmítl nabídku vysokopostaveného činitele svobodných zednářů, kteří mu slibovali, že se zasadí o jeho návrat na trůn, pokud povolí svobodné zednářství (čili satanismus) v Rakousku. V dubnu 1989 zemřela Zita manželka císaře Karla Habsburka. Z Blahoslavený Bronisław Markiewicz o 3. světové válce
Karel Habsburg
Blahoslavený Karel a manželka Zita s jejich nejstarším synem, korunním princem Otou, po uherské korunovaci:

Blahoslavený Karel I. (v Maďarsku označovaný jako Karel IV., maďarsky IV. Károly), celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, německy Karl Franz Josef Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothringen (17. srpna 1887, zámek Persenbeug, Dolní Rakousy[1] – 1. dubna 1922, Monte, Funchal, Madeira) z habsbursko-lotrinské dynastie byl v letech 1916–1918 poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský, markrabě moravský, král haličsko-vladiměřský atd.
Dětství a mládí Karel strávil převážně v Dolních Rakousích, ve Vídni a Čechách. Jako člen vedlejší větve rodu se do přímé linie následnictví dostal teprve roku 1900, kdy se arcivévoda František Ferdinand morganaticky oženil a tím své případné potomky z následnictví vyloučil. V roce 1911 se Karel oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, s níž měl celkem 8 dětí včetně následníka Oty. Po atentátu na Františka Ferdinanda roku 1914 se stal korunním princem a na trůn usedl 21. listopadu 1916 po smrti svého prastrýce Františka Josefa I. Fyzicky byl korunován pouze za uherského krále, a to 30. prosince 1916 v Budapešti. Jeho vláda byla poznamenána neustálou snahou o zastavení zuřící první světové války, na jejímž vypuknutí neměl prakticky žádný podíl. Jeho mírová jednání byla ovšem stejně neúspěšná jako jeho úsilí o národnostní smír v hroutící se monarchii. Na jaře 1917 svolal již několik let rozpuštěný předlitavský parlament, čímž v rakouské části monarchie obnovil válkou přerušený demokratický život.[2]
Po zániku Rakouska-Uherska koncem roku 1918 byl nucen odejít do exilu, ale svých titulů a nároků se nikdy nevzdal. Osud Podunají mu stále ležel na srdci a jeho rozdrobenost na malé národní státy vnímal jako rizikovou. Během roku 1921 se dvakrát marně pokusil ujmout vlády v poválečném Uhersku (tedy Maďarsku), které formálně zůstalo monarchií a Habsburky do té doby oficiálně nesesadilo. Následně musel s celou rodinou do vyhnanství až na odlehlý ostrov Madeira, kde roku 1922 zemřel na zápal plic.
V roce 2004 byl pro svůj příkladný křesťanský život a pro své mírové snahy beatifikován papežem sv. Janem Pavlem II. V Česku na něj každoročně upomíná mj. kulturní akce Audience u císaře Karla I., pořádaná na zámku v Brandýse nad Labem, kde ještě jako mladý arcivévoda strávil několik let svého života. Zdroj 31.3.2022: Karel I. – Wikipedie.

L: Možná, protože Karel Habsburk byl poslední skutečně věřící, zednáři (satanisty) nepřeprogramovanou světskou autoritou (de facto západořímským císařem) - ochráncem víry svých poddaných v Pána (v Bohočlověka - v Boha i člověka) Ježíše Krista a v jeho hříchem neposkvrněnou matku Pannu Marii, tak 100 leté zajetí Katolické církve bez ochrany jeho meče tehdy začalo a také začne 1.4.2022 končit.