Pravdivé informace ?
Jelikož dnes řada lidí rezignovaně uvádí, že již neví, komu věřit, rozhodl jsem se napsat takovou malou úvahu o tom, jaké informace jsou pravdivé a jaké ne.
Je to otázka ale složitá. Můžeme tvrdit, že informace je na 100% pravdivá pouze tehdy, kdy jsme byli očitými svědky nějaké události. Nebo v případě informací z oblasti vědy a techniky můžeme říci, že je informace 100% pravdivá, když máme daný obor vystudovaný a víme, že ta, či ona informace je opravdu pravdivá.
Všechny další informace máme zprostředkované a tady nastává problém, že již nehovoříme o 100% jistotě, ale o jen o určité pravděpodobnosti, která se udává od 0 - 100 %. Kdy zmiňovaných 100% představuje jistotu a 0% říká, že pravdivost dané informace je vyloučená.
Stanovení pravděpodobnosti pravdivosti předkládané informace je individuální záležitostí a záleží na řadě faktorů, jako např.
- O jaký informační zdroj se jedná - tj. kdo jej vlastní, kdo jej financuje, jaké jsou cíle vlastníků tohoto zdroje (tj. firemní kultura). Jaká je reputace informačního zdroje.
- Je předkládaná informace v souladu s mým odborným vzděláním, životními zkušenostmi, všeobecnými znalostmi, s tím, co vím o křesťanství? Neprotiřečí si předkládané informace?
- Jaký má člověk, který informaci poskytuje mravní profil, jak žil v nimulosti? (Prokázaná korupce, střet zájmů, prokázané kriminální činy, majetková kriminalita, asociace s nedůvěryhodnými lidmi, majetkové poměry vybočující z jeho postavení ve společnosti, věrnost v rodinném životě, vydíratelnost, poskytování lživých informací v minulosti, neustálé změny v rétorice člověka, zjevná psychická choroba, členství v KSČ, StB, atd.)
-Jaké má člověk vzdělání v oboru, v rámci kterého poskytuje informaci. Pokud není v tomto oboru vzdělán, tak kdo jsou jeho poradci a jaké mají oni vzdělání. Je až zarážející, že lidé, kteří jsou v některém oboru analfabety, tak v něm poskytují médiím rozhovory naživo, ve kterých i zodpovídají vysoce odborné otázky, o kterých nemohou mít ani páru. A ovcím to nepřipadá divné.
-Vždy se musíme také ptát CUI BONO, čili kdo z předkládané informace může těžit - finančně, politicky, jinak.
- Firemní kultura firem, kterých se informace týkají - jak a kým byly a jsou vedeny, kdo jsou hlavní majitelé, byly a jsou předmětem soudního stíhání v tuzemsku, či v zahraničí? Jak tyto procesy dopadly? Existují věrohodní "whistleblowers", tedy lidé, kteří firmu opustili, aby záhy odkryli špíny, které se tam děly?
- Kde ještě se informace objevuje a zdali informace zapadá do současného společenského dění (lidé vzdělaní s otevřenou myslí a širokými znalostmi historie a křesťanství to posuzují mnohem lépe).
- Někdy i absolutní laik může odhalit děsivé skutečnosti i v odborných záležitostech. Uvedu to na příkladě auta. Dnes jsou tyto dopravní prostředky velmi složité a jen dlouhodobě školení automechanici se v nich vyznají. Ale když pojedu autem, o kterém mi rádoby prodávající bude tvrdit, že je v naprostém pořádku, ale z motoru se budou ozývat hlasité rány a auto se bude kolébat ze strany na stranu, potom mohu, i jako laik, říci, že tohle auto je špatné, jelikož vím, jak má auto fungovat.
- Je tady také určitý šestý smysl, tušení, osvícení Duchem svatým díky modlitbě. A tomu by člověk také měl naslouchat.
- V neposlední řadě je nutno ověřit všechny zdroje informaci potvrzující i zdroje, které informaci popírají. A potom logicky dospět k závěru, která ze stran má s největší pravděpodobností pravdu. Jako u soudu "nechť jsou vyslechnuty všechny strany".
Jen opravdu omezení lidé spustí řev "konspirace" když se někdo odchýlí od rétoriky médií hlavního proudu.
- Dobré je taky si nastudovat různé triky z psychologie, které se dnes a denně na ovečky v médiích používají, abyste je byli schopni identifikovat (např. vykonstruovaný nedostatek něčeho).
To jsou některé z faktorů, které se podílejí na našem individuálním stanovení pravděpodobnosti informace. Mnozí lidé takto ale neuvažují a selský rozum se stává čím dál vzácnější. Protože uplatňovat selský rozum je složitější, než se nechat strhnout davem.
Motto " Kdo nerozumí křesťanství, tak může jen těžko chápat dnešní situaci ve světě"
Je to otázka ale složitá. Můžeme tvrdit, že informace je na 100% pravdivá pouze tehdy, kdy jsme byli očitými svědky nějaké události. Nebo v případě informací z oblasti vědy a techniky můžeme říci, že je informace 100% pravdivá, když máme daný obor vystudovaný a víme, že ta, či ona informace je opravdu pravdivá.
Všechny další informace máme zprostředkované a tady nastává problém, že již nehovoříme o 100% jistotě, ale o jen o určité pravděpodobnosti, která se udává od 0 - 100 %. Kdy zmiňovaných 100% představuje jistotu a 0% říká, že pravdivost dané informace je vyloučená.
Stanovení pravděpodobnosti pravdivosti předkládané informace je individuální záležitostí a záleží na řadě faktorů, jako např.
- O jaký informační zdroj se jedná - tj. kdo jej vlastní, kdo jej financuje, jaké jsou cíle vlastníků tohoto zdroje (tj. firemní kultura). Jaká je reputace informačního zdroje.
- Je předkládaná informace v souladu s mým odborným vzděláním, životními zkušenostmi, všeobecnými znalostmi, s tím, co vím o křesťanství? Neprotiřečí si předkládané informace?
- Jaký má člověk, který informaci poskytuje mravní profil, jak žil v nimulosti? (Prokázaná korupce, střet zájmů, prokázané kriminální činy, majetková kriminalita, asociace s nedůvěryhodnými lidmi, majetkové poměry vybočující z jeho postavení ve společnosti, věrnost v rodinném životě, vydíratelnost, poskytování lživých informací v minulosti, neustálé změny v rétorice člověka, zjevná psychická choroba, členství v KSČ, StB, atd.)
-Jaké má člověk vzdělání v oboru, v rámci kterého poskytuje informaci. Pokud není v tomto oboru vzdělán, tak kdo jsou jeho poradci a jaké mají oni vzdělání. Je až zarážející, že lidé, kteří jsou v některém oboru analfabety, tak v něm poskytují médiím rozhovory naživo, ve kterých i zodpovídají vysoce odborné otázky, o kterých nemohou mít ani páru. A ovcím to nepřipadá divné.
-Vždy se musíme také ptát CUI BONO, čili kdo z předkládané informace může těžit - finančně, politicky, jinak.
- Firemní kultura firem, kterých se informace týkají - jak a kým byly a jsou vedeny, kdo jsou hlavní majitelé, byly a jsou předmětem soudního stíhání v tuzemsku, či v zahraničí? Jak tyto procesy dopadly? Existují věrohodní "whistleblowers", tedy lidé, kteří firmu opustili, aby záhy odkryli špíny, které se tam děly?
- Kde ještě se informace objevuje a zdali informace zapadá do současného společenského dění (lidé vzdělaní s otevřenou myslí a širokými znalostmi historie a křesťanství to posuzují mnohem lépe).
- Někdy i absolutní laik může odhalit děsivé skutečnosti i v odborných záležitostech. Uvedu to na příkladě auta. Dnes jsou tyto dopravní prostředky velmi složité a jen dlouhodobě školení automechanici se v nich vyznají. Ale když pojedu autem, o kterém mi rádoby prodávající bude tvrdit, že je v naprostém pořádku, ale z motoru se budou ozývat hlasité rány a auto se bude kolébat ze strany na stranu, potom mohu, i jako laik, říci, že tohle auto je špatné, jelikož vím, jak má auto fungovat.
- Je tady také určitý šestý smysl, tušení, osvícení Duchem svatým díky modlitbě. A tomu by člověk také měl naslouchat.
- V neposlední řadě je nutno ověřit všechny zdroje informaci potvrzující i zdroje, které informaci popírají. A potom logicky dospět k závěru, která ze stran má s největší pravděpodobností pravdu. Jako u soudu "nechť jsou vyslechnuty všechny strany".
Jen opravdu omezení lidé spustí řev "konspirace" když se někdo odchýlí od rétoriky médií hlavního proudu.
- Dobré je taky si nastudovat různé triky z psychologie, které se dnes a denně na ovečky v médiích používají, abyste je byli schopni identifikovat (např. vykonstruovaný nedostatek něčeho).
To jsou některé z faktorů, které se podílejí na našem individuálním stanovení pravděpodobnosti informace. Mnozí lidé takto ale neuvažují a selský rozum se stává čím dál vzácnější. Protože uplatňovat selský rozum je složitější, než se nechat strhnout davem.
Motto " Kdo nerozumí křesťanství, tak může jen těžko chápat dnešní situaci ve světě"