Čo sa honosíš, zem a prach?!

Někdo má větší sílu a větší kříž unese, jiný se pod tíhou mnohem menšího zlomí. To neznamená, že je nějak rozmazlený. To znamená, že je prostě slabý. Je to malý Kristův bratr. Malý Kristus, který potřebuje dalšího Šimona z Kyrény, aby mu pomohl nést kříž. Toto však většinou vidíme až příliš pozdě (alebo to nevidíme vôbec, však včela!).
A proč, proč tak vytrvale zapomínáme na to, že někdy něčí slabost, je vlastně zkouškou našeho srdce. Co když nás Bůh zkouší, anebo spíše, dává nám příležitost, aby mohl vidět, zda druhému podáme ruku pomoci, anebo zda ho budeme tlačit do jeho ještě větší hlubiny?! Co když jsme Boží rukou pomoci, která odmítá poslušnost. Hlavě a místo toho, aby někoho z vody vytáhla, tlačí ho ke dnu? Kdy jsme ztratili milosrdenství a kdy jsme ztratili soucit, z něhož se milosrdenství rodí? Kde je ta bratrská láska, o kterém slyšíme v kázáních? Proč neproměníme víru ve skutky a na místo toho, z ní děláme mrtvou literu? Máme ústa plná slov o míru a lásce, ale ve skutečnosti projevujeme jen málo pochopení ve vztahu k bližním, takže našim vlastním jednáním, častěji šíříme nevíru než víru.
Mým jediným přáním je, aby každý z nás, kdo se odvažuje nazývat sebe křesťanem, nedovolil znovu ukřižovat Krista v sobě i v druhých.