Mesianismus je očekávání Mesiáše. Je to pojem úzce spjatý s životem židovského národa, s jeho duchem, s jeho mentalitou. Abychom jej lépe pochopili, měli bychom se zaměřit na význam slova Mesiáš, které pro Židy může znamenat buď osvoboditele, nebo vůdce: spíše osvoboditele, pokud je výklad duchovní, spíše vůdce, pokud je výklad materiální (politický).
Příklad duchovního výkladu: Mesiáš bude Spravedlivý, který bude mít na zemi funkci správce Boží vůle or¬dinace a spravedlnosti.
"Z kmene Jesseho vyroste stromek, z jeho kořenů vyroste stromek. Na něm spočine duch Hospodinův, Duch moudrosti a rozumu, duch rady a statečnosti, duch poznání a bázně Hospodinovy. Bude mít zalíbení v Hospodinově bázni. Nebude soudit podle zdání a nebude se rozhodovat podle doslechu; ale bude soudit nešťastníky spravedlivě a bude činit spravedlivá rozhodnutí pro utlačované v zemi. Jeho slovo bude metlou, která bude bít násilníky; Dechem svých rtů bude zabíjet bezbožníky. Mečem jeho beder bude spravedlnost, A opasek jeho beder bude věrnost. (Iz 11)
Příklad věcného výkladu: Mesiáš bude Mocný, který bude mít na zemi funkci vévody neboli krále.
"Ty jsi, Pane, vyvolil Davida za krále nad Izraelem. Přísahal jsi mu na věky že nedopustíš, aby jeho královská moc zanikla pro jeho sémě..... Vyhnali nás, ti, kterým jsi to neslíbil..... Zpustošili Davidův trůn.... Ty, Bože, je srazíš a jejich potomstvo odstraníš ze země... Nechť tvůj služebník kraluje nad Izraelem." (Žalmy Šalomounovy: n 17)
Z těchto dvou výkladů je bohužel nejčastější ten věcný. Na čem závisí? Na tom, že židovský národ je národem "tvrdým"? Možná ano, ale kromě toho, že židovský národ představuje před Bohem celé lidstvo, je nám naprosto jasná jen jedna věc: od té doby, co Bůh slíbil židovskému národu Osvoboditele, si každý Žid nakonec vybuduje mentalitu, v jejímž středu se tyčí velká postava tohoto Bohem slíbeného 'Osvoboditele'.
Stává se však, že Mesiášova lidská podoba se mění podle srdce Izraelity, který o něm přemýšlí. Jsou tací, kteří ho pojímají duchovně a s univerzálním posláním, a ti, kteří ho pojímají materiálně (politicky) a s nacionalistickým posláním. V době Ježíše, který se narodil v Betlémě v jeskyni, si téměř všichni Židé zvykli pojímat ho jako osvoboditele v politickém, tj. materiálním smyslu, a protože Ježíš nebyl takový, jakého očekávali, byl odmítnut.
Jako první ho odmítl Herodes, který se ho ze žárlivosti snažil potlačit tím, že nechal zabít stovky dětí. Bylo to slavné "vyvraždění neviňátek", všechna pocházela z betlémské oblasti. Druhým, kdo ho odmítl, byli doktoři Zákona, kteří se s ním jako s dospívajícím hádali v Chrámu a odmítli ho, protože nerozuměli slovům, která říkal v duchovním, a nikoli hmotném smyslu. Třetí, kdo ho odmítli, byli ti, kterým se podařilo dosáhnout toho, že ho římská autorita nechala ukřižovat k smrti.
Převzato z knihy "Intermediate Parousia - "Zjevení" a srovnání Zjevení".
