afinabul.blog.cz/1602/genderismus-v-n…
Genderismus v nesnázích. Mužský a ženský mozek se opravdu liší.
Rozdíl mezi ženským a mužským mozkem je zdrojem neustálých vtipů. Přesto je skutečný. Projevuje se jak ve struktuře, tak v reakci na události a podněty.
Jsme snad odlišnými živočišnými druhy? Čím se liší ženský a mužský mozek? Jaké jsou rozdíly v našem myšlení a proč si často nerozumíme?

Přemýšlejí muži a ženy odlišně? A pokud ano, je to dáno stavbou mozku nebo za to může výchova a společenské podmínky? Nová studie zveřejněná v prestižním vědeckém časopisu PNAS potvrzuje, že mozky obou pohlaví mají rozdílnou stavbu.

Britský spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu Rudyard Kipling kdysi prohlásil, že "domněnka ženy bývá přesnější než jistota muže". O desítky let později se ukazuje, že měl autor zřejmě pravdu. Vědci z lékařské fakulty Pensylvánské univerzity se zařadili po bok dalších neurologů, kteří zkoumali odlišnosti mozků obou pohlaví a objevili zajímavé rozdíly. Zatímco mozek mužů je lépe uzpůsoben pro motorické dovednosti a zkoordinování vnímání s jednáním, u žen lépe pracuje analytické a intuitivní myšlení.

Až donedávna vědci jakékoliv odlišnosti pohlaví v psychice odmítali brát na vědomí a tyto rozdíly často přehlíželi. Dnes jsou rozdíly mezi mužským a ženským mozkem a myšlením uznávány jako vědecky ověřený fakt. Když dáme vedle sebe mozek muže a mozek ženy, nevidíme na jejich povrchu prakticky žádné rozdíly, nebo jen minimální. Jediné, v čem se výrazněji odlišují, je jejich velikost. Ženský mozek je obecně menší než mužský. To má ale jednoduché vysvětlení, protože muži jsou v průměru větší. V poměru k velikosti těla jsou mozky prakticky stejné. A sotva se někdo odváží tvrdit, že malý muž je méně inteligentní než velký muž. Na druhé straně řada studií naznačuje, že určité mozkové oblasti mají u obou pohlaví rozdílnou velikost. Největší rozdíly byly zjištěny v oblasti zodpovědné za řeč a také v této části čelního laloku, která má na starosti vizuálně-prostorově procesy. To by mohl být podklad určitých funkčních rozdílů, které zjišťujeme mezi muži a ženami, protože příslušné nervové dráhy jsou jinak uspořádány.

Údaje z magnetické rezonance téměř tisíce lidí různého věku a pohlaví ukázaly, že ženy mají většinu vazeb mezi centry mozku napříč levou a pravou hemisférou, zatímco muži mají spíše propojená centra v rámci každé hemisféry zvlášť. Znamená to také, podle autorů studie, že ženy, pokud je postavíme před obzvlášť těžký úkol, mohou při řešení zapojit velmi odlišné části mozku, kdežto u mužů pracuje "pouze" jedna část. Mohlo by to vysvětlovat, proč muži obecně lépe zvládají úkoly související s prostorem, pohybem a upřednostňují přímočaré řešení a proč jsou ženy lepší v intuitivním řešení problémů a dokáží lépe pracovat s pamětí.
Fyzické rozdíly mezi mozkem mužů a žen zjistili výzkumníci už u dětí, avšak během puberty se zvýrazňují. Mozkové dráhy tedy vznikají a posilují se ve stejném období, ve kterém se vlivem hormonů vyvíjejí i další pohlavní znaky. Skutečnost je ale taková, že - většinou (a to je nutné zdůraznit, protože každý člověk je individualitou) - už malí chlapci uvažují jinak, než stejně stará děvčátka.

Navzdory tomu někteří myslitelé tvrdí, že za rozdílný způsob uvažování mužů a žen může až přístup rodičů a společnosti k dětem, který se liší podle pohlaví. Jako jedna z prvních s touto myšlenkou přišla Simone de Beauvoir, když v roce 1949 formulovala slavnou větou: "Člověk se ženou nerodí, ale ženou se stává." Moderní zobrazovací metody a výzkumy zaměřené na rozdíly mezi mozkem žen a mužů, včetně tohoto posledního ukazují, že se Simone de Beauvoir nejspíše mýlila.
Ukazuje se, že ke stejným výsledkům přichází průměrný mužský mozek zapojením jiných svých částí než průměrný mozek ženy. Zde je třeba zdůraznit slova stejný výsledek. Proto také - až na výjimky - žádný z badatelů neoznačil ženský mozek za výkonnější a lepší než mužský nebo naopak. Z biologů či neurologů již tedy o rozdílech ve stavbě mozku ženy a muže prakticky nikdo nepochybuje.

Mužský a ženský mozek se opravdu liší. Ve své funkci. Vyplývá to z rozsáhlého průzkumu mezi Evropany. Muži jsou podle těchto testů lepší v matematických operacích, ženy ale mají lepší paměť. Tak jako u všeho lidského však platí, že nic není stoprocentní. Zhruba 20 procent žen ve své lebce nosí "mozek mužský", zatímco podobné procento mužů má "mozek ženský".

Tato vědecká tvrzení vyvracejí dnes tak moderní genderismus, který ničí naší společnost.
Z projevu Gabriely Kubyové ve Stuttgartu 5. dubna 2014.

Genderismus chce zrušit pohlavní identitu muže a ženy, což je nesmysl, který v lidských dějinách nikdy neexistoval. Genderismus bojuje za rovnost a přijetí každé sexuální orientace a chování. Ani to v žádné společnosti této země nikdy neexistovalo. Důsledky jsou: vykořenění člověka, rozbití rodiny, sociální anarchie a to všechno vede k totalitnímu státu.

Stalo se obtížným přesvědčit rozumného člověka o tom, že homosexualita, bisexualita, transsexualita, transgender, intersexualita, querresexualita mají pro jednotlivce a společnost stejnou hodnotu jako heterosexualita. Heterosexualita je podmínkou pro existenci lidského rodu, je to předpoklad pro manželství a rodinu. Protože je těžké změnit základní postoje člověka, dělá stát toto:

1. Sahá po dětech, aby je sexualizoval a převychoval.

2. Vytváří zákony, které nás kriminalizují, když zastáváme základní hodnoty, které jsou sloupy naší kultury.

Máme být zaslepeni zneužíváním pojmů, jako je svoboda, rovnoprávnost, lidská práva, pluralita. Ale my se už nedáme zaslepovat. Děti jsou nuceny k předčasné sexualizaci, naváděny k masturbaci, a seznamovány s orálním a análním sexem. Ve vyučování jsou nuceny mluvit o všech druzích sexuálních praktik. Je ničen jejich pocit studu. Jsou vháněny do předčasné sexuality, a tím je nabouráno navazování vztahů. Pohlavní nemoci se hromadně šíří: Je to sexuální zneužívání dětí a mládeže. Stojí za tím mocenské elity OSN, EU a levicových vlád, světová zdravotní organizace VHO a IPPF. Kmotrem této sexuální revoluce je kriminální pedofil Alfred Kinsey. Jeho institut má získat statut poradce OSN.
Mohlo to dojít tak daleko jen proto, že jsme spali. Ale už nespíme. Povstali jsme. Toto je začátek. Odpor v Evropě vzrůstá. Mnohé biskupské konference vydávají jednoznačná prohlášení proti gender - ideologii. Nebojme se říkat lidem pravdu a odhalovat lži. My jsme střed společnosti. Jsme zde, abychom hájili naše děti, protože chceme rodiny, chceme demokracii, a chceme budoucnost.

Važme si toho, že muži a ženy jsou jiní. Musí být jiní, aby se vzájemně přitahovali a doplňovali. To je zákon přírody, který nelze zrušit převracením pojmů. Ten zákon zde byl a bude navždy. A nelze ho překrýt genderovským matením pojmů...

Zdroj: www.tyden.cz/…/rozdily-mezi-mo…

www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/genderismus-v-n…

www.youtube.com/watch

diskuter.wordpress.com/…/skutocne-ciele-…

Pohľad do zákulisia cieľov a taktík homosexuálneho hnutia.
Obsah:
diskuter.wordpress.com/…/skutocne-ciele-…

Od gay pochodov ku gay totalite
Gay pochody sú prvý krok v univerzálnej schéme, ktorý aplikujú homosexuáli po celom svete. Je to štandardizovaný postup a ani sa nenamáhajú ho prispôsobovať jednotlivým kultúram.
1. prvý krokom je usporiadanie prvého provokatívneho gay pochodu. Rátajú s tým, že prvé 1-2 roky bude pochod zakázaný a následne pri prvom úspešnom pochode sa stretnú so silne negatívnymi reakciami. Na základe týchto vyprovokovaných negatívnych reakcií sa následne označia za utláčaných a prenasledovaných a začnú žiadať zákony na svoju ochranu.
2. druhým krokom je prijatie anti-diskriminačných zákonov, ktoré chránia homo-lobby pred akoukoľvek kritikou druhej strany. To im uľahčí viesť ďalšiu kampaň, pretože už nebudú musieť riešiť argumentáciu protistrany.
3. tretím krokom je požadovanie registrovaných partnerstiev, údajne za účelom zjednodušenia istých právnych komplikácií spolužitia. Štandardizované argumenty sú otázka dedenia a otázka informovania o zdravotnom stave partnera.
4. ďalším krokom po schválení RP je požadovanie plnohodnotného homosexuálneho manželstva.
5. Keď sa schvália homomanželstvá, začnú homosexuáli požadovať nárok na adopcie detí. Najprv budú žiadať osvojenie dieťaťa partnera, keď s tým uspejú, začnú žiadať adopcie detí z detských domovov. Samozrejme s antidiskriminačnými kvótami, aby sa nestávalo, že deti budú dávané prioritne normálnym párom. Pokiaľ neuspejú parlamentnou cestou, obrátia sa pomocou antidiskriminačných žalôb na súdy.
6. Keď sú schválené homoadopcie, začnú žiadať nárok na umelé oplodnenie a náhradné materstvo. Ak im to povolia, v ďalšom kroku budú žiadať hradenie týchto úkonov zo zdravotného poistenia.
7. Okrem umeleho oplodnenia a náhradného materstva vysoký dopyt po adoptovateĺných deťoch vytvorí biznis s adopciami, ktorý začne využívať praktiky juvenilnej justície na odoberanie detí normálnym rodičom aby mohli byť dané na adopciu homosexuálom.
8. Pomedzi tieto kroky sa paralelne pretlačí do škôl sexuálna a homosexuána výchova, aby sa deti vyučovali “tolerancii” k sexuálnym menšinám. Zároveň sa bude tlačiť na čoraz nižší vek výučby sexuálnej výchovy – od základných škôl až po škôlky.
9. Keď bude dostatočne presadená sexuálna výchova, otvoria debatu o znížení veku pre legálny sexuálny styk. 40% homosexuálov sú zároveň pedofilovia a po povolení adopcií sa budú intenzívne snažiť legalizovať sex s deťmi.
10. Popri tom sa budú ďalej stupňovať antidiskriminačné zákony a všetkých kritikov homo-lobby budú najprv vyhadzovať zo školy, z práce, pokutovať a neskôr zatvárať natvrdo do väzenia alebo trestať odobratím detí.
Objavujú sa dokonca snahy klasifikovať “homofóbiu” ako psychiatrickú poruchu, čo by v budúcnosti umožnilo homo-hnutiu zatvárať svojich kritikov na psychiatriu. Bez súdu, bez advokáta, bez možnosti odvolania…
Toľko som zatiaľ vysledoval z diania v zahraničí. Nedá sa vylúčiť, že táto schéma má ešte ďalšie kroky, o ktorých zatiaľ nič ani netušíme…
—

Trochu k taktike gay pochodov
Homosexuáli prezentujú gay pride pochody ako formu demonštrácie za svoje práva. Ďalší to prezentujú ako bežnú karnevalovú párty pre 4% komunitu. Lenže…
– ak by sa jednalo o demonštráciu za práva, človek predpokladal, že sa sústredia niekde na veľkom námestí alebo pred parlamentom, slušne oblečení a s transparentami s heslami požiadaviek. V skutočnosti ale žiadne bannery na gay pochodoch nevidieť, akurát všetci mávajú dúhovými vlajkami a robia čo najväčší rámus.
– ak by sa jednalo o súkromný gay festival, tak by dávalo logiku rezervovať si nejakú lúku za mestom a tam sa vybúriť. Namiesto toho pochodujú krížom krážom cez centrum mesta, blokujú tým dopravu a používajú hlasnú hudbu, aby ich ani náhodou niekto neprehliadol.
Takže nemôžem si pomôcť, ale tie ich pochody “hrdosti” pôsobia vyslovene ako cielená provokácia. V štýle predviesť sa “aha, tu sme a môžeme si to dovoliť”.
Ale má to aj ďalšie aspekty.
Účastníci Gay pochodov sú v drvivej väčšine cudzinci, profesionáli demonštranti, ktorí sa presúvajú z jedného mesta do druhého. Všimli ste si, že nikdy sa nekonalo viacero gay pochodov naraz? Títo profesionálni demonštranti rozoštvávajú náladu v krajinách, ktoré boli dovtedy k miestnym homosexuálom tolerantné.
Ďalšia úloha gay pochodov je ešte zlovestnejšia. Okrem samotných pochodov sa totiž v danej dobe konajú aj akési “workshopy”, akési školenia. Organizátori využívajú fakt, že na ich gay pochode sa stretnú homoaktivisti z viacerých krajín, vrátane začínajúcich domácich homo-revolucionárov. A na týchto workshopoch sú podrobne zaškolení do stratégie homohnutia – vysvetľujú im, aké argumenty používať pri trolovaní v diskusiách, rozdávajú im kontakty na organizačné alebo finančné centrály, zostavujú organizačnú štruktúru hnutia v danej krajine, robia nábor dobrovoľníkov. Táto úloha gay pochodov je ešte nebezpečnejšia, než samotné provokácie v uliciach.
Okrem toho je samozrejme každý takýto gay pochod je využitý aj na rozšírenie pohlavných chorôb medzi miestnu komunitu. V ČR od čias povolenia prvého pražského pochodu výrazne poskočilo číslo výskytu HIV v krajine.
—

Organizačná štruktúra homo-hnutia a ich infiltrácie do spoločnosti
Celý proces homo-revolúcie by nebol možný, keby sa homosexuáli spoliehali iba na svoj percentuálny podiel v spoločnosti. Seriózne výskumy udávajú počet homosexuálov okolo 2,5%, pričom sú do tohto čísla zarátaní aj bisexuáli a jednoznačných homosexuálov je iba okolo 1,1%. S takýmto podielom samozrejme nemajú šancu presadiť demokratickou cestou svoj program.
Preto používajú taktiky, ktoré vychádzajú zo správania mafie.
1. Financovanie
Základom sú masívne finančné zdroje zo zahraničia. Obvykle pochádzajú od rôznych zahraničných bohatých homosexuálov. Homosexuáli majú značný ťah na kariéru a peniaze a tak obsadili mnohé profesie s významnými finančnými príjmami – módny priemysel, hudobný priemysel, finančníctvo, pornopriemysel… Odtiaľ pochádza štartovný kapitál hnutia.
2. Maskovanie
Aby neboli predčasne verejnosťou odhalení, prvé homohnutia v krajine sa maskujú ako ľudskoprávne organizácie a v rámci maskovania zameriavajú svoje úsilie najprv na iné subjekty. A tak sa angažujú ako ochrancovia Rómov, bojovníci proti neonacizmu, bojovníci za emancipáciu žien, ochrankyne žien proti domácemu násiliu, bojovníci proti rasizmu… Tento čas využívajú na budovanie svojej organizačnej štruktúry a zbieranie finančných prostriedkov. Úspechy pri týchto svojich klamlivých kampaniach využívajú neskôr ako precedensy, kedy rovnakú požiadavku (kvóty, antidiskriminácia, zákaz kritiky) rozšíria aj na seba.
3. Infiltrácia vplyvných štátnych inštitúcií
Aby sa podaril kultúrny prevrat, potrebujú homosexuáli získať kontrolu nad najdôležitejšími inštitúciami v krajine. A to sú:
– média
– poslanci parlamentu
– zamestnanci štátnej správy
– justícia
– školstvo
– manažment veľkých firiem
– polícia/armáda
– cirkev
Aby sa na tieto pozície dostali, používajú najrôznejšie taktikty.
V prípade parlamentných strán sa rovnomerne infiltrujú do všetkých politických strán a keď sú náhodou zvolení, tak v parlamente vyčkávajú ako spiaci agenti, čakajúci na príkaz k akcii (napríklad k mediálnemu comming outu alebo k hlasovaniu za nejaký homozákon). Na západe je úplne bežné, že pri homozákonoch sa v každej strane náhle objavia “vzbúrenci”, takže je teoreticky možné ho presadiť aj proti názoru vládnej strany s pomocou opozičných poslancov.
V prípade štátnej správy a manažmentu sa využíva stratégia kvót. Ako primárny krok sa schvália kvóty na počet žien, ktoré umožnia lesbických aktivistkám, aby obsadili tieto voľné miesta. Týmto spôsobom získajú lesbičky silný vplyv v úradoch štátnej správy a potom sa oň podelia s homosexuálmi. Podobne kvóty na počet žien v manažmente otvoria cestu lesbičkám do vedenia veľkých bohatých firiem. V ďalšom kroku títo homo-zamestnanci a homo-šéfovia začnú terorizovať ostatných zamestnancov a postupne ich budú z daných pozícií vytláčať v prospech svojich sympatizantov.
V prípade armády a polície sa najprv začne presadzovať tzv. rovnosť prístupu, ktorý umožní prístup žien do danej sféry. Potom sa otvorí otázka “neskrývania” svojej orientácie, takže gayovia v armáde sa môžu otvorene hlásiť k svojej úchylke. To samozrejme znechutí množstvo normálnych vojakov, ktorí odmietnu v takom prostredí fungovať a armádu opustia – v prospech nových homosexuálov. Kontrola nad armádou a vojenský výcvik dáva homo-hnutiu veľmi nebezpečný potenciál do budúcnosti.
Infiltrácia školstva má pomocou sexuálnej výchovy a nenápadnej psychologickej manipulácie získať kontrolu nad myslením mladej generácie. Zároveň to môže byť predpríprava k otovreniu témy legalizácie pedofílie.
V prípade infiltrácií do cirkvi ide primárne o snahu paralyzovať jej fungovanie a diskreditovať ju v očiach verejnosti.
4. Vydieranie, zastrašovanie a cenzúra
Keďže má homo-hnutie veľké finančné zdroje, dokáže si zabezpečiť na svojich protivníkov dostatok kompromitujúcich informácií. Bežných nesúhlasiacich ľudí je možno finančne zruinovať pomocou rôznych absurdných trestných oznámení, veľkých ľudí je možné vydierať kompromitujimi informáciami “podarovanými” od zahraničných tajných služieb.
Veľký význam pri tejto taktike má kontrola nad médiami, kde môžu rozpútať proti svojim protivníkom mediálny lynč a kde môžu efektívne cenzurovať názory protistrany.
Záver
Kombinácia týchto faktorov je nutná k realizácii bodov homo-revolúcie (reg.partnerstvá, homo-manželstvá, adopcie, sex.výchova detí atď). Keď majú pod kontrolou najdôležitejšie inštitúcie v krajine, je otázka schvaľovania týchto krokov už viac-menej samozrejmá. Aby ale nepôsobili až tak nápadne, pred schválením každého kroku urobia mohutnú mediálnu kampaň a po tejto “verejnej debate” tému nechajú schváliť, a to bez ohľadu na skutočný názor vo verejnosti. Potom počkajú rok a otvoria ďalšiu tému. Týmto salámovým postupom vytvárajú dojem …