De fide (dogma) „Bez víry není ospravedlnění dospělého možné.“ „Jestliže někdo řekne, že se může stát, že dogmatům předloženým Církví bude jednou podle pokroku vědy přisuzován jiný smysl než ten, který rozuměla a rozumí Církev, budiž anathema = z Církve vyloučen.“ Dokumenty 1.vatikánského koncilu, Krystal OP, Praha 2006, str.83.
2.vatikán Lumen gentium 16 učí povinně bludu: „Věčné spásy mohou totiž dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se s pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí. Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti o dobrý život“
Z toho logicky plyne, že všichni biskupové, kteří stvrdili svým podpisem i ty věty 2.vatikánského koncilu, ve kterých se starým dogmatům přisoudil jiný smysl, než jim dávala Církev v minulosti, sám sebe z Církve vyloučil a stal se schizmatikem či heretikem. Proto matka Církve Panna Marie ve viděních upozornila r.1965 z Garabandalu, že kalich Božího hněvu už přetekl, neboť mnozí kardinálové, biskupové a kněží jdou cestou do zatracení a strhávají tam s sebou i další věřící. Tito biskupové včetně papeže a kardinálů pak určovali od r.1965, co se učili bohoslovci, budoucí kněží. Naučili je jinému - druhovatikánskému smyslu starých dogmat, čili naučili je bludům jakoby bludy byly pravdou, ale přitom si tito dnes také už biskupové a kněží o sobě naivně myslí, že zůstali katolíky – dostali se do jimi nezaviněné nevědomosti, která je však překonatelná, pokud si namáhavě přečtou encykliky kteréhokoliv papeže či koncilu do r.1914 pojednávající zejména o bludech modernismu a zednářství)
Přísaha proti modernismu (L: bylo povinné ji znát a přísahat od r.1910 do r.1965) přináší tutéž pravdu. Člověk, který skládá tuto přísahu, činí následující slib: „upřímně přijímám učení víry, jak se nám dochovalo vždy v tomtéž smyslu a v tomtéž významu od apoštolů skrze pravověrné církevní Otce, a proto zcela zavrhuji bludnou smyšlenku o vývoji dogmat, jako by dogmata během času měnila smysl a význam a jako by nynější dogmata byla odlišná od těch, kterých se svatá Církev katolická přidržovala.“