„Revoluční metodou“ nového dokumentu jsou záměrně nepřesné nejednoznačné formulace, které si má dopřesnit každý sám. Není se čemu divit! Je to metoda, kterou nastolil 2. vatikánský a která dále bují a kvete.

Když k tomu připojíme, že autor exhortace z 19. března 2016 připojil svůj zcela nekritický souhlas ke školní sexuální výchově, k oněm plánům a kampaním, s nimiž máme ty nejbolestnější zkušenosti, asi nebudeme sdílet rozjařený smích dvou kardinálů, prezentujících dokument jako los, který vyhrál milion.

Opět se tedy potvrzuje, že tento pontifikát jako ryba vodu potřebuje mlhu a kouřmo.

více:www.lumendelumine.cz/index.php

Dr. Radomír Malý | 9.4.2016 z 14:32 |

Pí mgr. Cekotové:
Tvrzení o „dlouholeté praxi, kterou předchozí papežové nikdy nezpochybňovali“, tj. podávání sv. přijímání těm, kteří byli ve svědomí přesvědčeni o neplatnosti svého prvního manželství, je ovšem další obrovská lež. V 90. letech (dobře si na to vzpomínám) 3 němečtí biskupové (Kasper, Lehmann a Seier) vydali prohlášení, že „ke sv. přijímání mohou přistoupit všichni znovusezdaní rozvedení, kteří jsou ve svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní“. Vatikánská Kongregace pro nauku víry vydala prohlášení, že toto odporuje katolické nauce a zakázala to, papež JPII. to poté připomenul na audienci německým biskupům. Pokud němečtí duchovní navzdory tomuto zákazu udělovali sv. přijímání nadále i těmto lidem žijícím v neregulérním manželství, byla to trestuhodná neposlušnost a ne „dlouholetá praxe, kterou ani JPII. ani Benedikt XVI. nikdy nezpochybnili“. Oni ji totiž více než zpochybnili, oni ji přímo odsoudili, co nám chce kard. Schoenborn, který prezentoval Františkovu adhortaci, tady nabulíkovat? Nejspíš jak správně říkáte: Stokrát opakovaná lež…. to hlásali jak Voltaire, tak i Goebbels.

Pripájam 2 komentáre z TE DEUM dnes 9.4.2016 a vždy doplním novými, bez možnosti zasahovať do nich komentovaním ....ak chcete a cítite potrebu vyjadriť svoj názor, zájdite si na TD a vpíšte to tam, prajem požehnanú sobotu:
Dr. Radomír Malý | 9.4.2016 z 11:21 |

Ti neomodernisté lžou jak starý husar. Kard. Schoenborn podle dnešní zprávy na radiovaticana tvrdí, že prý JPII. ve Familiaris Consortio neodmítá přístup znovusezdaných rozvedených, pokud subjektivně považují své první manželství za neplatné, ke svátostem. Říká doslovně:
„Svatý Jan Pavel II.tu mluví o třech různých situacích. Třetí nastává v případě, kdy jsou znovusezdaní morálně přesvědčení o tom, že jejich první manželství nebylo platné. Nevyvodil z toho žádné důsledky. Osobně se však domnívám, že existují situace, pro které nelze nalézt kanonické řešení, ale ve kterých – za morální jistoty a vědomí, že první manželství nebylo svátostné – tito lidé přistupovali ke svátostem. Je to dlouholetá praxe, kterou ani papež Jan Pavel II. ani Benedikt XVI. nikdy nezpochybnili.“
To je vyložené dělání z lidí blbce neumějící číst. Jak to, že „nezpochybnili“? Čl. 84 FC mluví naprosto jasně, když předtím vypočítává různé formy neregulérního soužití lidí včetně těch, kteří pokládají své první a řádné manželství uzavřené v kostele za neplatné, že je nelze připustit ke sv. přijímání, každý si může FC najít a čl. 84 pozorně přečíst. Zde je vidět, jak tito vnitrocírkevní rozvratníci se neštítí sahat i k podvodům v naivní víře, že nikdo se do FC nepodívá.

Lucie Cekotová | 9.4.2016 z 12:38 |

Kard. Schoenborn se ocitá v rozporu s elementární logikou. Jak, „nelze nalézt kanonické řešení“? Pokud dotyční mají morální jistotu a vědomí, že první manželství nebylo platné, je snad logické se obrátit na příslušný církevní soud. Po reformě anulací bych řekla, že nic jednoduššího už snad ani existovat nemůže (jestli to je dobře, je jiná otázka). To ale JE kanonické řešení. V opačném případě není problém v tom, že kanonické řešení nelze nalézt, nýbrž v tom, že kanonické řešení neexistuje, protože první manželství bylo platné. Tvrzení o „dlouholeté praxi“, kterou předchozí papežové údajně nikdy nezpochybňovali, je samozřejmě nesmysl, ale jak jsme se ve 20. století mnohokrát přesvědčili, stokrát opakovaná lež se přečasto začne považovat za pravdu. Nejde o naivní víru, že se nikdo nepodívá do příslušných dokumentů, naopak, naivního v tom není zhola nic. Je to propaganda jako každá jiná. Když se bude opakovat dostatečně často na dostatečně početných fórech, najde se dost a dost těch, kteří si ji osvojí jako pravdu, aniž by je napadlo pátrat, jak na to vlastně přišli.

...............touto exhortací papež František požehnal situační etice, odsouzené mj. Janem Pavlem II. v encyklice Veritatis splendor.

Je samozřejmé, že v tak dlouhém dokumentu jsou i pasáže, jimž není co vytknout. Papolatristé je jistě budou hojně citovat a s jejich využitím tvrdit, jak je exhortace ve skutečnosti přínosná. I nadále budou strkat hlavu do písku a tvářit se, jako by se nic vážného nestalo. Jenomže ono se stalo. Máme papeže, jenž se domnívá, že někteří lidé, žijící v „neregulérním“ svazku, mohou žít jako plnohodnotní manželé, aniž by tím hřešili, čímž jim zametá cestičku k dosud zapovězenému svatému přijímání. Přesně tak, jak požadovala Kasperova revoluční garda. Máme papeže, který touto exhortací zaútočil nikoli jen na jednu svátost, ale hned na tři – vedle manželství i na svátost pokání a Nejsvětější svátost oltářní.