Traduzione di P. Pablo Martín 16° Puntata
I messaggi della Madonna nel Mondo
11. dubna v 12:00 ·
AL DI LA' DELLO SPAZIO E DEL TEMPO - Dr. RICARDO PÉREZ HERNÁNDEZ
(Il libro di Teneramata) Traduzione di P. Pablo Martín
16° Puntata
“Dicono che il vero amore è reciproco. Com’è l’Amore di Dio verso di noi?”
“Il Creatore, bada bene, è profondamente innamorato di ognuno dei suoi figli umani d’adozione.
Lui non ama globalmente il genere umano, al modo come il contadino ama tutto il suo orto, no; Egli ama ciascuno di noi con un Amore supremo, che supera infinitamente il migliore amore creato.
Il Signore ama te, singolarmente, con veemenza, con energia, con ineffabile necessità amorosa, con affetto immenso, con tenerezza indescrivibile e con mille altre qualità che non si possono spiegare né in Cielo né sulla terra”.
“Affascinante! −esclamai tra me−. Mai mi era stata insegnata così la Religione!”
Forse incominciava a formarsi in me la convinzione profonda e operativa della mia situazione di viatore contingente e molto limitato. Ma nel contempo, forse come contrappeso, sembrava che si formava quest’altra convinzione: Dio mi ama! Ma non mi ama amando la massa umana in blocco. Mi conosce in tutte le mie peculiarità personali e mi ama individualmente. Io non sono un semplice numero di catalogo nella Creazione. Che meraviglia! Non mi era mai passato per la mente che la mia debole e precaria anzianità potesse ispirare amore; e nientemeno che l’Amore Divino!
Posteriormente, quando Teneramata se ne andò e meditai il suo messaggio, mi sentii schiacciato dal peso dell’Amore di Dio, così assolutamente immeritato da parte mia. Sentii che la mia piccolezza s’ingrandiva, che io valevo più dell’anziano, del vecchio immondezzaio dove si gettano l’indifferenza e i disprezzi, perché Qualcuno, il Migliore, mi ama. Fu come una trasfusione di Speranza nella mia futura Felicità celeste.
Ben mi rendevo conto che quella Speranza non era farina del mio sacco; che non si trattava di ottimismo terreno, fondato sulla probabilità di ottenere presto qualche bene mondano. Era, senza alcun dubbio, uno dei regali celesti che mi aveva portato la mia bella glorificata.
Per il momento, in quel paratempo in cui mi trovavo, considerai che l’Amore Divino, nonostante la sua grandiosa intensità, non è geloso ed egoista come noi, giacché ha stabilito un ineffabile amore, al modo celeste, tra la mia bella compagna e me. Allora sentii una profonda gratitudine, ormai non tanto verso Teneramata, quanto verso il Creatore di Teneramata.
“Dalla gratitudine sorge l’amore −mi sorprese la mia cara defunta nei miei pensieri−. Rallegrati, perché incominci a sentire il tuo amore verso il nostro Dio!”
Oramai sono confermato in Grazia! −gridai nel mio interno−. Sono un candidato sicuro alla Gloria futura! Ho già il passaporto per il Cielo! Ho sentito l’Amor di Dio!
Sapevo appena di alcuni grandi Santi, come Santa Teresa di Gesù o San Giovanni della Croce, che sentirono il loro amore verso Dio.
“Non illuderti −mi avvertì−. Sentire durante un istante di paratempo l’amore al nostro Dio non è avere il biglietto d’ingresso al Cielo.
Molti mortali percepiscono, almeno in certi momenti della loro vita, il sentimento dell’amore verso il Creatore. Non lo sperimentano per lungo tempo, perché morirebbero di felicità. D’altronde, non è necessario sentirlo in continuazione, giacché l’amore all’Altissimo si esercita nell’amare con Carità il prossimo”.
“Ma è molto gradevole il sentirlo, sebbene sia per un millemilionesimo di picosecondo. Si dice, però, che l’amore a Dio non si può sentire...”
“L’amore piccolo al nostro Dio, infatti, non si sente; soltanto si pratica mediante l’amore di Carità verso i fratelli. Non per la loro bella faccia, né per compassione, né per timore a rappresaglie, ma per ubbidienza all’Altissimo. Ma il grande ed intenso amore, certo che si sente! Eccome! E anche sin da questa vita mortale”.
VE SVĚTĚ PROSTORU A ČASU - Dr. RICARDO PÉREZ HERNÁNDEZ
(Kniha Teneneramata) Překlad P. Pavel Martin
16. díl
„Říká se, že pravá láska je vzájemná. Jaká je Boží láska k nám? "
„Stvořitel, pozorně se dívá, hluboce miluje každé své adoptované lidské děti.
Nemiluje lidstvo globálně, tak jako farmář miluje celou svou zahradu, ne; Miluje každého z nás nejvyšší Láskou, která nekonečně přesahuje tu nejlepší stvořenou lásku.
Pán tě miluje, jednotlivě, s žílou, s energií, s nevyčerpatelnou láskyplnou potřebou, s nesmírnou náklonností, s nepopsatelnou něhou a s tisíci dalšími vlastnostmi, které nelze vysvětlit ani v nebi, ani “
“Fascinující! Plakala jsem mezi sebou i. Nikdy mě takhle nenaučili náboženství! "
Možná se ve mně začalo formovat hluboké a operativní přesvědčení o mé situaci jako kontingentu a velmi omezeného viatora. Ale zároveň to možná jako protiváha vypadalo, že vzniklo další přesvědčení: Bůh mě miluje! Ale nemiluje mě, když miluju celou lidskou masu v bloku. Zná mě ve všech mých osobních zvláštnostech a miluje mě jednotlivě. Nejsem jen katalogové číslo ve Tvoření. Jaká krása! Nikdy mě nenapadlo, že má slabá a nejistá seniorita může inspirovat lásku; a rozhodně lásku božskou!
Poté, když Teneramata odešel a já jsem meditoval nad jeho poselstvím, cítil jsem se zdrcen tíhou Boží lásky, která si ode mě naprosto nezasloužila. Cítil jsem, že se mé dětství zvětšuje, že mám větší cenu než stařec, starého odpadkového koše, kam se hází lhostejnost a opovržení, protože mě miluje Někdo, ten Nejlepší. Bylo to jako transfuze naděje v mém budoucím nebeském Štěstí.
No uvědomil jsem si, že naděje nebyla moukou mého pytlíku; že to nebyl pozemský optimismus, založený na možnosti brzy získat nějaké světské dobro. Byla bezpochyby jedním z nebeských darů, které mi přinesly mou krásnou oslavenou.
Pro tuto chvíli, mezitím, ve které jsem se ocitl, považujte za to, že Božská Láska, navzdory své velkolepé intenzitě, není žárlivá a sobecká jako my, neboť nastolila nekonečnou lásku, nebeským způsobem, mezi mou krásnou společní a já. Potom pociťujte hlubokou vděčnost, nyní už ne tolik vůči Teneneramatě, jako ke Stvořiteli Teneneramaty.
“Z vděčnosti stoupá láska ’V myšlenkách mě překvapil můj zesnulý drahý mi. Radujte se, když začnete cítit lásku k našemu Bohu! "
Nyní jsem potvrzena Grace! − křičí uvnitř mě −. Jsem si jistý, že kandidátem na budoucí slávu! Už mám pas do nebe! Cítil jsem lásku boží!
Právě jsem věděl o některých velkých svatých, jako je Svatá Tereza od Ježíše nebo svatý Jan od Kříže, kteří cítili lásku k Bohu.
„Nelhávej sám sebe, varoval mě −. Pocit během chvilky paranoie lásky našeho Boha není vstupenku do nebe.
Mnoho smrtelníků cítí, alespoň v určitých okamžicích svého života, pocit lásky ke Stvořiteli. Dlouho to nezažívají, protože by zemřeli štěstím. Na druhou stranu, není nutné to pořád cítit, protože láska k Nejvyššímu se cvičí v milování druhých s dobročinností“.
„Ale je moc hezké to slyšet, i když je to za miliontinu pikosekundy. Říká se však, že láska k Bohu se nedá cítit... "
„Malá láska k našemu Bohu vlastně necítí; praktikuje se pouze skrze dobročinnou lásku k bratrům. Ne kvůli jejich krásné tváři, ne kvůli soucitu, ne kvůli strachu z odplaty, ale kvůli poslušnosti Nejvyššímu. Ale ta velká a intenzivní láska, to samozřejmě cítíte! Tady jsem! A dokonce z tohoto smrtelného života“.
11. dubna v 12:00 ·
AL DI LA' DELLO SPAZIO E DEL TEMPO - Dr. RICARDO PÉREZ HERNÁNDEZ
(Il libro di Teneramata) Traduzione di P. Pablo Martín
16° Puntata
“Dicono che il vero amore è reciproco. Com’è l’Amore di Dio verso di noi?”
“Il Creatore, bada bene, è profondamente innamorato di ognuno dei suoi figli umani d’adozione.
Lui non ama globalmente il genere umano, al modo come il contadino ama tutto il suo orto, no; Egli ama ciascuno di noi con un Amore supremo, che supera infinitamente il migliore amore creato.
Il Signore ama te, singolarmente, con veemenza, con energia, con ineffabile necessità amorosa, con affetto immenso, con tenerezza indescrivibile e con mille altre qualità che non si possono spiegare né in Cielo né sulla terra”.
“Affascinante! −esclamai tra me−. Mai mi era stata insegnata così la Religione!”
Forse incominciava a formarsi in me la convinzione profonda e operativa della mia situazione di viatore contingente e molto limitato. Ma nel contempo, forse come contrappeso, sembrava che si formava quest’altra convinzione: Dio mi ama! Ma non mi ama amando la massa umana in blocco. Mi conosce in tutte le mie peculiarità personali e mi ama individualmente. Io non sono un semplice numero di catalogo nella Creazione. Che meraviglia! Non mi era mai passato per la mente che la mia debole e precaria anzianità potesse ispirare amore; e nientemeno che l’Amore Divino!
Posteriormente, quando Teneramata se ne andò e meditai il suo messaggio, mi sentii schiacciato dal peso dell’Amore di Dio, così assolutamente immeritato da parte mia. Sentii che la mia piccolezza s’ingrandiva, che io valevo più dell’anziano, del vecchio immondezzaio dove si gettano l’indifferenza e i disprezzi, perché Qualcuno, il Migliore, mi ama. Fu come una trasfusione di Speranza nella mia futura Felicità celeste.
Ben mi rendevo conto che quella Speranza non era farina del mio sacco; che non si trattava di ottimismo terreno, fondato sulla probabilità di ottenere presto qualche bene mondano. Era, senza alcun dubbio, uno dei regali celesti che mi aveva portato la mia bella glorificata.
Per il momento, in quel paratempo in cui mi trovavo, considerai che l’Amore Divino, nonostante la sua grandiosa intensità, non è geloso ed egoista come noi, giacché ha stabilito un ineffabile amore, al modo celeste, tra la mia bella compagna e me. Allora sentii una profonda gratitudine, ormai non tanto verso Teneramata, quanto verso il Creatore di Teneramata.
“Dalla gratitudine sorge l’amore −mi sorprese la mia cara defunta nei miei pensieri−. Rallegrati, perché incominci a sentire il tuo amore verso il nostro Dio!”
Oramai sono confermato in Grazia! −gridai nel mio interno−. Sono un candidato sicuro alla Gloria futura! Ho già il passaporto per il Cielo! Ho sentito l’Amor di Dio!
Sapevo appena di alcuni grandi Santi, come Santa Teresa di Gesù o San Giovanni della Croce, che sentirono il loro amore verso Dio.
“Non illuderti −mi avvertì−. Sentire durante un istante di paratempo l’amore al nostro Dio non è avere il biglietto d’ingresso al Cielo.
Molti mortali percepiscono, almeno in certi momenti della loro vita, il sentimento dell’amore verso il Creatore. Non lo sperimentano per lungo tempo, perché morirebbero di felicità. D’altronde, non è necessario sentirlo in continuazione, giacché l’amore all’Altissimo si esercita nell’amare con Carità il prossimo”.
“Ma è molto gradevole il sentirlo, sebbene sia per un millemilionesimo di picosecondo. Si dice, però, che l’amore a Dio non si può sentire...”
“L’amore piccolo al nostro Dio, infatti, non si sente; soltanto si pratica mediante l’amore di Carità verso i fratelli. Non per la loro bella faccia, né per compassione, né per timore a rappresaglie, ma per ubbidienza all’Altissimo. Ma il grande ed intenso amore, certo che si sente! Eccome! E anche sin da questa vita mortale”.
VE SVĚTĚ PROSTORU A ČASU - Dr. RICARDO PÉREZ HERNÁNDEZ
(Kniha Teneneramata) Překlad P. Pavel Martin
16. díl
„Říká se, že pravá láska je vzájemná. Jaká je Boží láska k nám? "
„Stvořitel, pozorně se dívá, hluboce miluje každé své adoptované lidské děti.
Nemiluje lidstvo globálně, tak jako farmář miluje celou svou zahradu, ne; Miluje každého z nás nejvyšší Láskou, která nekonečně přesahuje tu nejlepší stvořenou lásku.
Pán tě miluje, jednotlivě, s žílou, s energií, s nevyčerpatelnou láskyplnou potřebou, s nesmírnou náklonností, s nepopsatelnou něhou a s tisíci dalšími vlastnostmi, které nelze vysvětlit ani v nebi, ani “
“Fascinující! Plakala jsem mezi sebou i. Nikdy mě takhle nenaučili náboženství! "
Možná se ve mně začalo formovat hluboké a operativní přesvědčení o mé situaci jako kontingentu a velmi omezeného viatora. Ale zároveň to možná jako protiváha vypadalo, že vzniklo další přesvědčení: Bůh mě miluje! Ale nemiluje mě, když miluju celou lidskou masu v bloku. Zná mě ve všech mých osobních zvláštnostech a miluje mě jednotlivě. Nejsem jen katalogové číslo ve Tvoření. Jaká krása! Nikdy mě nenapadlo, že má slabá a nejistá seniorita může inspirovat lásku; a rozhodně lásku božskou!
Poté, když Teneramata odešel a já jsem meditoval nad jeho poselstvím, cítil jsem se zdrcen tíhou Boží lásky, která si ode mě naprosto nezasloužila. Cítil jsem, že se mé dětství zvětšuje, že mám větší cenu než stařec, starého odpadkového koše, kam se hází lhostejnost a opovržení, protože mě miluje Někdo, ten Nejlepší. Bylo to jako transfuze naděje v mém budoucím nebeském Štěstí.
No uvědomil jsem si, že naděje nebyla moukou mého pytlíku; že to nebyl pozemský optimismus, založený na možnosti brzy získat nějaké světské dobro. Byla bezpochyby jedním z nebeských darů, které mi přinesly mou krásnou oslavenou.
Pro tuto chvíli, mezitím, ve které jsem se ocitl, považujte za to, že Božská Láska, navzdory své velkolepé intenzitě, není žárlivá a sobecká jako my, neboť nastolila nekonečnou lásku, nebeským způsobem, mezi mou krásnou společní a já. Potom pociťujte hlubokou vděčnost, nyní už ne tolik vůči Teneneramatě, jako ke Stvořiteli Teneneramaty.
“Z vděčnosti stoupá láska ’V myšlenkách mě překvapil můj zesnulý drahý mi. Radujte se, když začnete cítit lásku k našemu Bohu! "
Nyní jsem potvrzena Grace! − křičí uvnitř mě −. Jsem si jistý, že kandidátem na budoucí slávu! Už mám pas do nebe! Cítil jsem lásku boží!
Právě jsem věděl o některých velkých svatých, jako je Svatá Tereza od Ježíše nebo svatý Jan od Kříže, kteří cítili lásku k Bohu.
„Nelhávej sám sebe, varoval mě −. Pocit během chvilky paranoie lásky našeho Boha není vstupenku do nebe.
Mnoho smrtelníků cítí, alespoň v určitých okamžicích svého života, pocit lásky ke Stvořiteli. Dlouho to nezažívají, protože by zemřeli štěstím. Na druhou stranu, není nutné to pořád cítit, protože láska k Nejvyššímu se cvičí v milování druhých s dobročinností“.
„Ale je moc hezké to slyšet, i když je to za miliontinu pikosekundy. Říká se však, že láska k Bohu se nedá cítit... "
„Malá láska k našemu Bohu vlastně necítí; praktikuje se pouze skrze dobročinnou lásku k bratrům. Ne kvůli jejich krásné tváři, ne kvůli soucitu, ne kvůli strachu z odplaty, ale kvůli poslušnosti Nejvyššímu. Ale ta velká a intenzivní láska, to samozřejmě cítíte! Tady jsem! A dokonce z tohoto smrtelného života“.