Z dopisů duchovním dětem Igumen Nikon (Vorobjov), r. 1950

Ten, kdo jde správnou duchovní cestou, začíná v sobě spatřovat víc a víc hříchů, až nakonec uvidí duchovním zrakem sebe sama celého v hříchu, v duchovním malomocenství, pocítí celým svým srdcem, že je špinavý a nečistý, že je nedůstojný vzývat jméno Boží. A poté už jen jako celník, aniž by se odvážil pozdvihnout své oči k nebi, s bolestí v srdci vzývá: „Bože, buď milostiv mně hříšnému.“ (Lk 18, 13)
Když se člověk v daném okamžiku nachází delší čas v takovémto duševním rozpoložení, vychází z něho ospravedlněný, tak jako z něj vyšel ospravedlněný celník.
Jestliže se ale někdo považuje za dobrého, a dokonce i těžké hříchy považuje za výjimečné, náhodné, ve kterých není vinen on, ale spíše různé vnější okolnosti nebo lidé nebo běsi, a jeho vina je podle něj jen velmi malá, toto rozpoložení je lživé, tento stav je zjevným nebo skrytým sebeklamem, sebeobelstěním (прелесть), od něhož ať nás ochrání Hospodin.
Abychom šli po správné cestě, je třeba dávat na sebe samého dobrý pozor, dávat svoje skutky, slova, myšlenky, touhy atd. do souladu s Kristovými přikázáními, neospravedlňovat se v ničem, snažit se napravit a, nakolik je to jen možné, neobviňovat a neodsuzovat druhé.
Když budeme před Bohem činit pokání, snažit se být pokornými před ním a před lidmi, tehdy nám bude Bůh postupně odkrývat náš pád, naši zkázu, náš nesplatitelný dluh. Jeden byl dlužen pět set denárů, druhý padesát, a stejně oba neměli čím zaplatit. (Lk 7,41)
Oba potřebují, aby jim Hospodin ze své milosti odpustil, to znamená, že není takového spravedlivého, který by nepotřeboval milosti Spasitele.A tu je moudrost Boží: zjevný hříšník se může stát pokorným, přijít k Bohu a být spasen dříve nežli na pohled spravedlivý. Proto také řekl Pán Ježíš Kristus, že celníci a hříšníci předcházejí do království Božího mnoho z těch, kteří jsou navenek spravedliví. (Mt 21,31)
Pro velikou moudrost Boží napomáhají hříchy a běsové člověku k pokoře, a tím i ke spasení. Proto Pán nepřikazoval vytrhávat plevel ze pšenice (Mt 13,29). Bez plevele by lehce vznikla pýcha, a Bohu se pýcha protiví (Jak 4,6).
Pýcha a namyšlenost jsou záhubou člověka.
Co vyplývá z toho, co zde bylo řečeno? Poznejte svůj neduh a hříšnost, neodsuzujte nikoho, neospravedlňujte se, usilujte o pokoru, a Bůh vás ve správný čas povznese.
Bože, milostiv buď nám hříšným.