Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. 1 Janův 4,8-16
Vápenice mezi Radonínem a Číchovem okres Třebíč. Odkaz na měděného hada, vztyčeného Mojžíšem na poušti (4. Mojžíšova 21, 4-9) - předobraz vykupitelského činu Kristova. foto: fb Pavel Vodínský Z hory Hóru táhli dál cestou k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: „Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.“ I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl …Více
Dobre, že si aj vysvetlil prečo je tam ten had, lebo zo skusenosti viem, že aj veriaci ludia častokrat nevedia, prečo sa had vyznačuje na posvätných miestach, ked je symbolom diabla, ktorý v Raji pokušal Evu
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojskem, pak vězte, že je blízko jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor; kdo budou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou; kdo budou na venkově, ať do města nevcházejí, protože to jsou dny odplaty, kdy se naplní všechno, co je psáno. Běda ženám, které budou v těch dnech těhotné nebo budou kojit! Přijde totiž velká pohroma na tuto zemi a Boží trest na tento lid: padnou ostřím meče, budou odváděni jako zajatci mezi všechny národy; po Jeruzalémě budou šlapat pohané, dokud se čas pohanů nenaplní. Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ Lk 21,20-28
Rozhodlo o tom dnes její valné shromáždění, informovala dnes večer rada v tiskové zprávě. Důvodem rozhodnutí je podle ní vážné narušení důvěry a spolupráce. Rada zmiňuje mimo jiné možný ruský vliv a zneužívání služby církve k proruské propagandě. Podle rady je důvodem rozhodnutí také problematické a netransparentní hospodaření Pravoslavné církve v českých zemích, respektive pražské eparchie. Ministerstvo kultury dnes radu informovalo o tom, že Pravoslavná církev v českých zemích neplní finanční závazky vůči státu a svým zaměstnancům, a to opakovaně a závažným způsobem, uvádí tisková zpráva. "Valné shromáždění tímto upozorňuje na vážné narušení důvěry a spolupráce Ekumenické rady církví v ČR s Pravoslavnou církví v českých zemích a vyzývá ji, její představitele v ČR, případně také metropolitu a Posvátný synod, k aktivnímu přístupu k obnovení důvěry do příštího valného shromáždění v roce 2026 – přesněji do konce září 2026, pokud nemá být členství …Více
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.“ Lk 21,12-19
Přátelé, v dnešním evangeliu (Lukáš 21:12–19) nás Pán varuje, abychom očekávali pronásledování až do konce časů: „Budou vás chytat a pronásledovat, vydávat vás do synagog a do vězení a vést vás před krále a místodržitele.“ Kdy přestane být církev pronásledována? Až se Pán vrátí, a ne dříve. Žádný ze svatých nežil klidným životem, životem bez starostí, hrozeb a pronásledování. Vždycky mi přijde zvláštní, že se nějak předpokládá, že ti, kdo věří v Boha, očekávají, že jejich život bude jako mísa třešní. Vůbec nic v Bibli ani ve velké tradici církve by nás k tomuto očekávání nemělo vést. Místo toho svatí v tomto boji našli odvahu. Sám Pán slíbil, že je připraví na jejich obranu: „Já vám dám moudrost v řeči, že všichni vaši protivníci nebudou schopni odolat ani vyvrátit.“ Jejich odvaha jim pomohla překonat negativitu. Připomíná mi to sloku z písně Evy Cassidyové: „Žádná bouře nemůže otřást mým nejniternějším klidem, když se držím té skály. Protože láska …Více
Když přišli na místo zvané Golgota, to znamená ‚Lebka‘, dali mu napít vína smíchaného se žlučí; ale když je okusil, nechtěl pít. Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty; pak tam stáli a střežili ho. Nad hlavu mu dali nápis o provinění: „To je Ježíš, král Židů.“ Naši předci stavěli křížky, Boží muka na každé druhé rozcestí. Ve skutečnosti byl Pán Ježíš Kristus na kříži proboden, neschopen pohybu a zemřel tam za nás. Zdá se mi, že mizí smysl pro ikonografii. obr. iDnes citace: Velké pozdvižení vyvolala socha Ježíše, který sedí na kříži s pohárkem vína v ruce a pozoruje vinice Břeclavska pod sebou. Dílo umístěné letos v dubnu u Velkých Pavlovic si vysloužilo kritiku brněnského biskupství, poté jej motorovou pilou zničil neznámý vandal. Tím však příběh neskončil. Od neděle je Ježíš zpět, chrání jej kovový plůtek a na místo po předchozím řezu přibylo srdce. Zdroj: Zničený Ježíš s pohárkem znovu shlíží na vinice, …
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!' a `Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.“ Lk 21,5-11
Apoštolská cesta u příležitosti 1700. výročí Nicejského koncilu nám připomíná, že jádrem ekumenismu je jednota ve víře, řekl pro Vatikánský rozhlas kardinál Kurt Koch, prefekt Dikasteria pro jednotu křesťanů, který bude doprovázet papeže během jeho návštěvy Turecka a Libanonu (27. listopadu – 2. prosince). Kardinál Koch zdůraznil, že jednotu rozděleného křesťanství lze nalézt pouze v apoštolské víře. Proto jsou oslavy 1700. výročí Nicejského koncilu důležitou příležitostí. Vyznání víry formulované v té době je závazné pro všechny církve a křesťanské společenství. Je třeba se k němu vracet, protože i dnes, stejně jako v době tohoto koncilu, je Ježíšovo Božství často zpochybňováno, řekl švýcarský kardinál. Šéf vatikánského dikasteria pro ekumenismus poznamenal, že takové soustředění se na snahu o jednotu ve víře je také v souladu s papežským heslem Lva XIV.: „In Illo uno unum” – „V něm jsme jedno”. „Je nás mnoho a jsme různí, ale spojuje nás víra v Krista. …Více
Účast mučedníků církve na vítězství její hlavy Krista Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo,1 vám chci vypovědět o svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěky.2 Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z pece ohnivé, je ustavičně při mně a z těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v slast; jeho milosrdenství trvá navěky. Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem. To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, …Více
Ježíš se rozhlédl a pozoroval, jak bohatí dávají do chrámové pokladnice své dary. Spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam dala dvě drobné mince, a řekl: „Opravdu, to vám říkám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Ti všichni totiž dali darem něco ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku dala všechno, co měla na živobytí.“ Lk 21,1-4
Pápež Lev XIV. vydal nový apoštolský list s názvom In unitate fidei ("V jednote viery"), v ktorom vyzýva kresťanov k obnovenému "dialógu" a "jednote". Dokument, vydaný v nedeľu pri príležitosti 1 700. výročia Nicejského koncilu, obsahuje obvyklý slovný šalát o "spoločných základoch" kresťanskej viery. Budúci piatok Lev XIV. a kontroverzný pravoslávny patriarcha Bartolomej navštívia Niceu, ktorá sa nachádza neďaleko dnešného Izniku v Turecku. Credo in pluralitatem Ecclesiarum V novom liste Lev XIV. píše, že jednota kresťanov nie je o "návrate" do minulosti, ale o "ekumenizme, ktorý hľadí do budúcnosti, ktorý sa usiluje o zmierenie prostredníctvom dialógu". Dokonca hovorí - v rozpore s vierou v JEDNOTU Cirkvi založenú Kristom - o "súčasnom stave rôznorodosti cirkví a cirkevných spoločenstiev". Lev XIV. pokračuje: "V tomto prípade ide o to, aby sme sa stali súčasťou cirkvi: "Musíme preto zanechať teologické spory, ktoré stratili zmysel svojej existencie, aby sme rozvíjali …Více
Kdyby Kristus dnes chodil po tomto světě, víte, co by se s Ním stalo? Byl by umístěn do psychiatrické léčebny a podstoupil by psychoterapii, stejně jako Jeho svatí. Svět by Ho dnes ukřižoval stejně jako před 2000 lety, protože se svět nenaučil nic, kromě zákeřnějších forem pokrytectví. A co by se stalo, kdybych jednoho dne v jedné ze svých přednášek na univerzitě řekl svým studentům, že veškeré učení tohoto světa nemá žádný význam kromě povinnosti uctívat Boha, přijímat Bohočlověka, který zemřel za naše hříchy a připravovat se na život v budoucím světě? Pravděpodobně by se mi smáli a univerzitní úředníci, kdyby to zjistili, by mě vyhodili – protože je protizákonné kázat Pravdu na našich univerzitách. Říkáme, že žijeme v křesťanské společnosti, ale nežijeme. Serafim Rose, +1982, ruská pravoslavná církev v USA
Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu. Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny.‘ (Jan 15:18-25)
Hlboká Analýza Súčasnej Krízy Cirkvi: Otec Mordel o Tradícii, Slobodomurárstve aj Synodalite - Misia Fatima