„Svatý Bartoloměj apoštol, který kázal Kristovo evangelium v Indii; odtud postoupil do větší Arménie a tam, když mnohé obrátil na víru, byl barbary zaživa svlečen [stažen z kůže*] a na příkaz krále Astyagese bylo jeho mučednictví dokončeno stětím. Jeho posvátné tělo bylo nejprve přeneseno na ostrov Liparské ostrovy, poté do Beneventa a nakonec do Říma, kde bylo přeneseno na ostrov Tibera, kde bylo uctíváno zbožnou úctou věřících.“

Nikdo ti přece nebrání poznávat hlubším způsobem pravoslaví a potom možná více oceníš i svoji římskokatolickou víru. Z dálky vypadá ledacos bez vady, ale koukneš-li blíž, uvidíš třeba i proč nebýt pravoslavným.
Je tu i řeckokatolická církev, která zachovává obojí pravdivé a krásné z obou světů. Teologicky věří všemu, čemu učí římská matka a přitom slouží po byzantsku východní liturgii.
A pokud se rozhodneš být pravoslavný, žádný člověk tomu bránit nebude. Mám za to, že konfesní příslušnost bledne v okamžiku smrti. Měl jsem hlad a dal jsi mi najíst. Měl jsem žízeň a dal jsi mi napít. Byl jsem nahý a ty jsi mě oděl. Byl jsem nemocen či ve vězení a ty jsi mne navštívil. Cestoval jsem a poskytl jsi mi nocleh. To jsou kritéria při posledním soudu.
Pokud mohu mluvit za sebe. Čím více se zabývám orthodoxií a tedy i pravoslavím, tím pociťuji větší vděčnost svým předkům, že jsem byl jako nemluvně pokřtěn jako římský katolík.
Na věčnosti nejsou dvě verze pravdy.

VIRGINI GENITRICI SINE ORIGINIS LABE CONCEPTAE PROPVYNATEAT LIBERATAE VRBIS ERGO CEASAR PIVS ET IVSTVS HANC STATVAM PONIT

je to chronogram o datu založení, součet (tlustých) vysokých římských číslic dával 1650

překlad z roku 1658:
Panně Bohorodičce bez prvotní poskvrny počaté pro obhájení a osvobození města císař dobrotivý a spravedlivý tuto sochu staví.

Čtyři ozbrojení andělé v podobě dospělých mužů bojují s ďábly. Dva dáblové mají stylizovanou podobu lidskou, jeden podobu lva a jeden draka.
První anděl představuje moudrost. Ta umožňuje rozeznat a vůli přiklonit se k pravému dobru. Kopím sráží ďábla v lidské podobě s jeho atributy , rohy a ocasem a dračími křídly. Ďábel svádí člověka k svévoli, bojuje za jeho nevíru vedoucí k herezi. Někdy se vyskytuje intrepretace tohoto zla jako nevěřícnost. Je pozoruhodné, že tato socha ďábla, na první pohled mužské postavy, má ženské pohlavní atributy. Na rozdíl od sousedního ďábla s dlouhými drápy u čtvrtého sousoší, má tento ostříhané nehty.
...
Druhý anděl představuje spravedlnost... Tento anděl ve spravedlivém boji přemáhá mečem, který drží oběma rukama, řvoucího lva, který představuje válku. Lev symbolizuje nezkrotnost a nebezpečnost. Meč je síla podléhající spravedlnosti. Držený oběma rukama symbolizuje nutnost plného nasazení, jinak hrozí porážka v boji.
Třetí anděl značí statečnostz. V pravé ruce má meč, symbol statečnosti ducha i těla. Bojuje s drakem... Pravá statečnost je odhodlána bojovat i za vyšší dobro...Opakem statečnosti je zbabělost a rezignace v boji, ať už na obranu města, tak v boji s morem.
Čtvrtý anděl představuje mírnost Anděl přemáhá křížem ďábla v lidské podobě se symbolickými rohy a dlouhými drápy na rukách i na nohách...Opakem mírnosti je i nevázanost...
z knihy Duchovní střed Evropy, Petr Blažek, Vojtěch Pokorný

Ó veliká, vznešená a přeslavná Paní. Padáme na kolena před Tvým trůnem a pozdravujeme Tě z tohoto slzavého údolí. Máme radost z nesmírné slávy, kterou Tě vyznamenal Bůh. Ó nezapomínej na nás, své ubohé sluhy, když nyní vládneš jako královna nebes a země. Nezdráhej se obrátit k nám ubohým oči ze svého vznešeného trůnu! Čím jsi blíže prameni milostí, tím více nás jimi můžeš zahrnouti. Z nebe vidíš lépe naše útrapy, proto musíš míti s námi také větší soustrast a více nám pomáhat. Učiň, abychom Ti věrně sloužili zde na zemi, abychom Tě pak jednou mohli velebiti v nebi.

Dnes, kdy ses stala královnou vesmíru, zasvěcujeme se Tvé službě. Potěš i nás o této slavnosti a přijmi nás za své poddané. Vždyť jsi naše Matka. Ó Matko nejsladší, Matko nejlepší, Tvé oltáře jsou obléhány tolika lidmi, kteří Ti přednášejí své prosby. Jedni Tě žádají o zdraví, druzí o pomoc v bídě, jiní o dobrou žeň, jiní o získání soudní pře. My však Tě prosíme o milosti Tvému srdci nejmilejší: Vypros nám pokoru, odloučenost od světa, odevzdanost do vůle Boží. Vypros nám svatou lásku k Bohu, dobrou smrt a nebe.

Ó Paní, změň nás z hříšníků ve světce! Učiň tento zázrak, jenž Tě oslaví víc, než kdybys vrátila zrak tisícům slepců a vzkřísila k životu tisíce mrtvých. Ty jsi u Boha tak mocná. Tobě stačí jen říci, že jsi jeho Matka, jeho nejmilejší, jeho milostiplná. Co pak by Ti mohl odepříti? Ó nekrásnější Královno, neodvažujeme se žádat, abychom Tě směli uvidět zaživa na zemi. Chceme však přijíti do nebe, abychom tam na Tebe patřili. Ty nám to musíš vyprosit. Tak pevně doufáme. Amen. Amen.

Sv. Alfons de Liguori: Chvály mariánské, úvaha VIII., závěr

Modlitba k Panně Marii Nanebevzaté

O počtu andělů a spasených v nebi je lepší mlčet než mudrovat. Ten, kdo dokonale předvídá vše budoucí, to nezjevil v Písmu takto. Víme, že člověk byl stvořen z lásky, nikoliv z donucení. Tedy ne proto , aby zaplnil jakési místo v nebi po andělích, kteří padli spolu s Luciferem.
Co bylo předpovězeno v Písmu, to se stane. Dokud se neobjeví král hádanek (u proroka Daniela) a syn zatracení(Apokalypsa) a nenechá se oslavovat v chrámu (sv. Pavel,), Kristus Pán nepřijde.
O sv. Františkovi se také spekuluje, že dostal jakési místo (křeslo) po Luciferovi. Nemyslím si to.

wiki(ru):

Negativně reagoval na „ Prohlášení “ (29. července 1927) metropolity Sergia (Stragorodského), které vyzývalo k naprosté loajalitě sovětské moci. Byl zastáncem metropolitů Agafangela (Preobraženského) a Kirilla (Smirnova) .
Dne 19. listopadu 1928 rozhodlo představenstvo OGPU o jeho exilu na Ural na tři roky . Sloužil ve vyhnanství ve vesnici Malorechka , 25 kilometrů od krajského města Taborovo v Jekatěrinburské oblasti , kde každý den vykonával bohoslužby.
Po návratu z exilu žil od roku 1932 v Orlu . V březnu 1933 byl znovu zatčen a poslán do vězení v Kineshmě. Byl odsouzen k pěti letům vězení (spolu s ním byl odsouzen i jeho věrný zřízenec cely Alexandr Čumakov), když byl uvězněn v táboře u Rybinska , pracoval na stavbě kanálu .
V lednu 1938 byl propuštěn z tábora, žil v Rybinsku , poté ve vesnici Kotovo v Jaroslavské oblasti s Iraidou Tikhovou . Vytvořil malý náboženský kruh a tajně sloužil v malém chrámu, který byl postaven v lázeňském domě.
Poslední zatčení, vyhnanství, smrt
5. listopadu 1943 byl znovu zatčen a uvězněn ve vnitřní věznici v Jaroslavli . V lednu 1944 byl transportován do Moskvy, do vnitřní věznice NKVD , a poté vězněn ve věznici Butyrka . Byl odsouzen k pěti letům vyhnanství. V té době byl vážně nemocný a po vynesení rozsudku dostal těžký infarkt.
Byl poslán do věznice města Krasnojarsk , poté poslán do vzdálené vesnice Birilyussy , kde 13. srpna 1945 zemřel. Před svou smrtí požádal mnišku, která sloužila ve vyhnanství ve stejné vesnici, aby přečetla kánon o odchodu duše. Když přečetla poslední modlitbu, sám svatý řekl pevným hlasem: „Amen“ a tiše zemřel .

I kdyby se s vámi stalo cokoli, i kdybyste na vaší cestě potkali jakákoliv nebezpečenství a hrozby, museli jste přežít a přečkat mravní padnutí, nepouštějte z rukou řízu Krista. Pády jsou nevyhnutelné, důležité, ale pro člověka je nepustit z rukou řízu Páně, neztratit pouto s Ním, protože když se Ho držíme, lze spravit vše. Buďte jako malé dítě, které se drží pevně cípu matčiny sukně. I když jste klopýtli, i když jste spadli a zašpinili se v blátě hříchu a bahně života, ještě to není nevyhnutelná a neodvratná zhouba. Vstaňte a jděte dál, třeba se slzami a s hlubokým zármutkem nad svým padnutím. Avšak nepouštějte z rukou řízu Kristovu!
Svt. nový vyznavač Vasilij (Preobraženskij), biskup Kiněšmský (♰ 1945)
31. července/ 13. srpna, památka jeho zesnutí

Buddha Maitréja
Maitréja (pálijsky Mettejja, tibetsky བྱམས་པ་, Bjams-pa, čínsky Mi-le-fo, japonsky Miroku) je postava buddhistické eschatologie, kde představuje nástupce Buddhy Šákjamuniho a buddhu příštího věku. Nyní je bódhisattvou, který dlí v „radostných nebesích“ Tušita pod pálijským jménem Nathadéva. Buddhisté věří, že ještě v tomto věku se zrodí na zemi. Přijde v době, kdy bude lidstvem zapomenuto Buddhovo učení, dosáhne probuzení a začne vyučovat dharmu.
Proroctví o jeho příchodu jsou obsažena v literatuře mahájány, théravády i vadžrajány.
zdroj: Maitréja – Wikipedie