A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Zjevení svatého Jana
"Láska musí zvítězit, láska, a ne válka! Tomu nás učí Mariino srdce, srdce Maminky všech. Vyjděme tedy z této svatyně jako „andělští poslové“ života, kteří všem přinesou Mariinu péči a Boží požehnání. [...] Maminka miluje své děti, i když je každé jiné, všechny stejně a celým srdcem. Také my, před Matkou srdce, chceme slíbit totéž a ve stejné míře, aby nikomu nechyběla láska a s ní všechno nezbytné pro důstojný a šťastný život: aby ten, kdo má hlad, se měl čím nasytit, aby všichni nemocní mohli dostat potřebné léky, aby bylo dětem zajištěno adekvátní vzdělání, aby staří lidé prožívali spokojeně léta své zralosti. Na to všechno myslí maminka; na to všechno myslí Maria a zve také nás, abychom s ní její starosti sdíleli." (Lev XIV. v promluvě na mariánském poutním místě Mamã Muxima v Angole, 19. dubna 2026) zdroj: Vatican News - Czech, fb
Charistmatické hnutí má protestantské kořeny a duch, který se projevuje na letnických setkáním, není Duchem svatým. Spíše je to stejný duch jako v kundalini joze. Projevuje se úplně stejně.
V prvej časti exkluzívneho rozhovoru pre Misiu Fatima sa redaktor Anton Kulan pýtal v poľskej Bydgoszczi otázky zaujímavého hosťa, maliara a spisovateľa Jacka Schmidta. Schmidt hovorí o svojej minulosti v charizmatickom hnutí. Hoci sa v 80. rokoch vrátil do Katolíckej cirkvi a stal sa vplyvným lídrom modlitebných skupín, dnes toto obdobie vníma ako hlboký omyl. Sám kedysi propagoval prejavy tzv. „tretej vlny“ charizmatizmu, vrátane kontroverzného požehnania z Toronta. Pod vplyvom kríz a konfliktov vnútri spoločenstiev však dospel k záveru, že nejde o pôsobenie Ducha Svätého, ale o duchovné zvedenie... Rozhovor má tri časti, posledná bude o fenoméne Medjugorje.
Nikdy nikoho v ničom nenúťte, neťahajte násilím do Božích chrámov svojich mužov, ženy ani nikoho iného. To všetko je hriech, je to zlé. Ak človek nerozumie a neprijíma, netreba mu násilím dávať sväté veci. Príde čas, keď ho Boh na základe našich modlitieb povolá k viere — a on sám požiada o svätenú vodu, prosforu aj krížik. Netreba násilím vešať kríže, aby ich potom nestrhávali a neznesväcovali. Nikdy nepáchajte násilie, ale modlite sa za blízkych, aby ich Pán povolal, aby si sami nasadili tieto kríže, sami sa usilovali o pokánie, sami požiadali o svätenú vodu a svätú prosforu. Majte teda na pamäti: NÁSILIE JE HRIECH. Schiarchimandrita Zosima (Sokur), +2002, ruská pravoslavná církev zdroj: fb Pravoslavný křesťan
♰ Proto, bratře, vidíš-li, že má někdo slušný zevnějšek, neobracej svoji pozornost na to, zda je oděn do ovčí vlny, nosí-li jméno presbytera, biskupa, diákona nebo askety. Ale snaž se poznat jeho skutky. Je ctnostný a cudný, je pohostinný, milosrdný, plný lásky, setrvává v modlitbách, je trpělivý? Je-li mu břicho bohem a hrdlo peklem, trpí-li láskou k penězům, živí-li se licoměrnou zbožností, pak ho nech, opusť ho. Nejedná se o pastýře znalého, ale o vlka dravého. Jestliže můžeš o stromech soudit, jaké jsou, jakou mají chuť a kvalitu, podle jejich plodů, o to více pak musíš usuzovat o prodejcích Krista z jejich činů. Třebaže jsou proslulí svou zbožnou úctou a bohabojností, mají ďábelskou duši. Pokud nesbíráš hrozny z trní nebo fíky z bodláků, jak můžeš očekávat, že uslyšíš něco dobrého od zločinců, nebo něco užitečného od zrádců? Vyhýbej se jim proto jako vlkům večerním (Sof 3,3), jako trnům neposlušnosti, jako bodláčí nespravedlnosti a stromům neplodným. Objevíš …Více
Situace dnešních dní: Pokud nesbíráš hrozny z trní nebo fíky z bodláků, jak můžeš očekávat, že uslyšíš něco dobrého od zločinců, nebo něco užitečného od zrádců? Prosím co to je: licoměrnou zbožností
Zástup řekl Ježíšovi: „Jaké ty děláš znamení, abychom (ho) viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: `Chléb z nebe jim dal jíst.'„ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života! Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Jan 6,30-35
Prednáška dr. Malého sa v tejto časti hlbšie ponára do problematiky súčasného zmätku v katolíckej mravouke. Autor pripomína rok 1968, kedy pápež Pavol VI. vydal encykliku Humanae Vitae, ktorá jasne definovala postoj cirkvi k antikoncepcii.
Nepřítel nikdy nespí, ale ani vy nespěte. Když vás napadnou myšlenky zoufalství, strachu nebo chtíče, nevěřte jim – jsou to ďáblovy pasti. Zuří ve vás válka, ale Kristus již dosáhl vítězství. Držte se Jeho kříže, jako se dítě drží ruky svého otce. Vězte: i v nejtemnější noci může duše volat: „Pane, smiluj se!“ – a toto volání zažene temnotu. Nebojte se pádu, ale nebojte se ani vstát. Boží milosrdenství je nekonečné jako moře. Siluan Athonský, + 1961 Od svého mládí jsem rád takto uvažoval: Pán vystoupil na nebe a očekává nás tam. Ale abychom mohli být s Pánem, musíme Mu být podobní neboli být jako děti - tiší a pokorní a sloužit Mu. tehdy se naplní slova Pánova: Kde jsem já, tam bude i můj služebník a budeme s Ním v Království Nebeském. Avšak nyní je duše má potemnělá a zemdlená a nemohu vznést čistou modlitbu k Bohu, nemaje slzí v sobě, kterými bych oplakával své zlé skutky. Uschla duše má a roznemohla se od špatného života... Ó, kdo by mi zazpíval onu …Více
"Přátelé, v evangeliu (Lukáš 24,13–35, Boží slovo na den 19.4. A.D. 2026) se Ježíš připojuje ke dvěma učedníkům na cestě do Emauz, ale oni ho nepoznávají. Během jejich rozhovoru jim otevírá Písmo a odhaluje velké biblické vzorce, které dávají smysl „věcem“, kterých byli svědky. Interpretačním klíčem není nic jiného než jeho vlastní utrpení a smrt, jeho ochota jít až na hranice Bohem opuštěného stavu, aby zachránil ty, kteří se odchýlili od Boží lásky. A tímto procesem začínají chápat Bibli v její celistvosti a jejich srdce v nich hoří. Oba učedníci na něj naléhají, aby s nimi zůstal, když se blíží k městu Emauzy. Ježíš se k nim posadí, vezme chléb, požehná, láme ho a dává jim – a v tu chvíli ho poznají. Konečným prostředkem, kterým chápeme Ježíše Krista, není Písmo, ale Eucharistie, neboť Eucharistie je sám Kristus, osobně a aktivně přítomný. Eucharistie, ztělesnění velikonočního tajemství, je Ježíšovou láskou ke světu až k smrti, jeho cestou do …Více
Lidé, kteří zůstali na protějším břehu moře, si všimli, že tam byl jenom jediný člun a že Ježíš zároveň se svými učedníky na loď nevstoupil, ale že učedníci odjeli sami. Přijely jiné čluny z Tiberiady blízko k místu, kde lidé jedli chléb, nad kterým Pán vzdal díky. Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Jan 6,22-29
sv. Onufrius (+ cca 400) Pochází z rodiny egyptského kmenového knížete. V mládí vstoupil do egyptského kláštera Eriti. Pak v touze po větší dokonalosti odešel do samoty a usadil se v jedné jeskyni v poušti. Po dobu 60 let žil na poušti zcela sám, proto dostal přívlastek Veliký a je řazen mezi největší východní askety. Snášel chlad i horko, trpěl často nedostatkem jídla i pití. Podle legendy mu později anděl přinášel trochu chleba a vody. Asi po třiceti letech života v poušti vyrostl před jeho jeskyní fíkovník a v blízkosti vytryskl pramen čisté vody. Před příchodem smrti se s ním setkal asketa Pafnut, který vyslechl jeho příběh, modlil se s ním a po jeho smrti pohřbil jeho tělo do hrobu z kamení. Později napsal jeho životopis. sv. Onufrius
Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý …Více
Když během pronásledování křesťanů, které bylo započato Diokleciánem v roce 303, mnoho křesťanů uprchlo pryč z měst a skrývalo se na různých místech, ve městě Soluni zůstali dva zbožní služebníci Církve: starší diákon Agathopodes a mladý čtec Theodulus, kteří se dnem i nocí modlili za Boží církev. Přebývali beze strachu, očekávajíce budoucí mučení. Mučení na sebe nenechalo dlouho čekat. Křesťané, kteří se netajili svou vírou, byli zajati a uvrženi do vězení. Vládce města Faustinus nařídil, aby k němu byli přivedeni vyznavači Krista, diákon Agathopodes a čtec Theodulus. Ti s radostí a bez bázně před něj předstoupili a přede všemi přiznali, že jsou křesťané. Poté na všechna přemlouvání i hrozby ze strany vládce odpovídali pouze neústupným vyznáváním své víry. Ze strachu, že jejich odhodlanost a neústupnost poslouží jako povzbuzení a příklad i pro ostatní křesťany, kteří byli uvězněni a mučeni, nařídil Faustinus, aby byli Agathopodes a Theodulus znovu odvedeni …Více
Nešlo o to, že by se svatý Irenej z Lyonu „postavil proti papeži“ ve smyslu odporu vůči autoritě. V té situaci spíš vystupoval jako prostředník jednoty. Na jedné straně byl papež Viktor I., který chtěl sjednotit datum slavení velikonoc a hrozil exkomunikací těm, kdo se drželi jiného zvyku. Na druhé straně byly východní církve, které měly svoji tradici (navazující na apoštola Jana). A právě Irenej do toho vstoupil – ne tak, že by popřel autoritu Říma, ale že Viktora napomenul, aby neporušoval jednotu církve kvůli rozdílu v praxi. Zdůrazňoval, že jednota víry může existovat i při rozdílnosti disciplíny a zvyků. Irenej nebyl proti „ustanovení jednotného data“ jako takovému, ale proti tvrdému postupu, který by kvůli disciplinární otázce rozbil jednotu církve. Katolická církev sdružuje přes 20 církví a každá z nich může mít originální podobu křesťanství. Například řečtí katolíci mají svoji liturgii, své ženaté kněze a ikony. Svátky velikonoční slaví společně v …Více
Když nastal večer, šli Ježíšovi učedníci dolů k moři, vstoupili na loď a jeli na druhý břeh moře do Kafarnaa. Už byla tma, a Ježíš k nim ještě nepřišel. Moře se vzdouvalo nárazy silného větru. Když uveslovali pětadvacet nebo třicet honů, viděli Ježíše kráčet po moři a blížit se k lodi. Padl na ně strach. On však na ně zavolal: „To jsem já, nebojte se!“ Chtěli ho vzít na loď a vtom loď přirazila k břehu, ke kterému jeli. Jan 6,16-21
Soudný den. Spirituál Kvintet - Porta Coeli - 1995 Text: Zdál se mi sen že se nebe hroutí zdál se mi sen o poslední pouti zdál se mi sen že všechno seberou ti v ten soudný den Kam běžet mám? slunce rychle chladne kam běžet mám? měsíc na zem spadne kam běžet mám? moře už je na dně v ten soudný den Stůj, nechoď dál! času už je málo stůj, nechoď dál! míň než by se zdálo stůj, nechoď dál! otevři se skálo v ten soudný den Pán tě zavolá má pro každého místo pán tě zavolá jen kdo má duši čistou pán tě zavolá sám nedokázal bys to v ten soudný den Soudí, soudí pány slouhy soudí, soudí hříšné touhy soudí, soudí výčet pouhý v tom se probudíš, to byl jen sen v tom se probudíš, to byl jen sen v tom se probudíš, to byl jen sen jen pouhý sen! Zdál se mi sen o poslední pouti zdál se mi sen že se nebe hroutí zdál se mi sen že všechno seberou ti v ten soudný den Zdál se mi sen já stojím na svém místě zdál se mi sen mé svědomí je čisté zdál se mi sen jen jedno vím jistě- …Více
Ty jsi teď na Slovensku a já v Čechách a píšeme si tu o Měsíci, ani to nemohli lidé(kromě vyjímečných mystických zkušenostech jako je bilokace) dříve činiti.
Nikde v Biblii, vo svätom pisme a historických kresťanských duchovných knih nieje zaznamenané,že sa niečo take neda a že to nieje dovolené. Země není plochá, na tom se shodneme, evoluce je falešná ideologie, o velkém třesku velmi pochybuji, kauza mimozemšťani, ufo atd. jsou démonické povahy. Těžko lidé mohli létat v biblických časech do vesmíru, on přeci jen technologický pokrok existuje.
„Tak už i tato Pascha skončila.“ Takováto slova slyším mnohokrát a často je mi z toho smutno. Protože vidím, že Pascha přišla a odešla a mnozí zůstávají stále stejní, nebo dokonce horší. Kdyby se jich Pascha dotkla, dozajista by byli lepší. A musím vám říct, že to, co se děje, je tragické, protože člověk vidí lidi každého věku. Začnu-li u těch starších – vidí staré lidi, kteří, ač zestárli, zůstávají pro své okolí nároční: jsou reptající, sobečtí, lidé těžké povahy. Tito lidé zestárli, ale Pasše neporozuměli. Protože kdyby jí porozuměli, jejich duše by se obměkčily, jejich srdce by se zkrášlila, byli by lidmi požehnání, kteří by svou přítomností utěšovali druhé. Je mi líto, že vám takováto slova říkám, ale takto žije mnoho křesťanských rodin! Říkají, že věří, že slaví. A možná, že v noci Zmrtvýchvstání jejich srdce cítí něco z toho mocného náporu Boží lásky, která pro nás trpěla a přemohla smrt, ale vzápětí se vracejí, ještě téže noci, znovu k …Více