A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Zjevení svatého Jana
Ježíš vystoupil na horu, zavolal k sobě ty, které sám chtěl, a oni přišli k němu. A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy. Ustanovil těchto dvanáct: Petra - to jméno dal Šimonovi, Jakuba, syna Zebedeova, a jeho bratra Jana - ty pojmenoval Boanerges, to je "Synové hromu", Ondřeje a Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, syna Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského, který ho pak zradil. Mk 3,13-19
Přátelé, dnes v evangeliu (Mk 3,13–19) Ježíš shromažďuje své učedníky. A ustanovil dvanáct apoštolů, „aby s ním byli a aby je poslal kázat“. Svatá Terezie z Lisieux nám vypráví, že se snažila napsat své duchovní paměti na popud své sestry, která byla zároveň její řeholní představenou a vůči které byla zavázána poslušností. Poté, co se pomodlila, aby neřekla nic, co by se Kristu nelíbilo, vzala do ruky Markovo evangelium a její zrak padl na tato slova: „Ježíš vystoupil na horu a zavolal si ty, které chtěl, a oni k němu přišli.“ Tento verš je podle ní interpretačním klíčem k jejímu životu, protože popisuje způsob, jakým Kristus působil v její duši: „Nevolá ty, kdo jsou hodni, ale ty, které se mu líbí.“ Její příběh byl příběhem božské lásky, která milostivě přeje dobro druhého a probouzí v milovaném napodobovací reakci. Není to vyprávění o ekonomické směně – odměnách za zásluhy – ale o smyčce milosti, nezasloužené lásce plodící nezaslouženou lásku, …More
catenaaurea.sk Teofylakt Potom uvádza mená apoštolov, aby boli známi a dalo sa vyhnúť falošným; preto nasleduje: 16 Šimona, ktorému dal meno Peter. Augustín, Zhoda medzi evanjeliami Nech si však nikto nemyslí, že Šimon dostal meno Peter teraz, aby nebol proti Jánovi, ktorý spomína, že mu už dávno predtým bolo povedané: budeš sa volať Kéfas, čo v preklade znamená Peter (Jn 1,42). Marek to tu len stručne zhrnul. Keď chcel uviesť mená dvanástich apoštolov a mal spomenúť Petra, chcel stručne naznačiť, že sa tak nevolal predtým, ale toto meno mu dal Pán. Béda Pán chcel, aby sa predtým volal inak, aby táto zmena mena zvýraznila tajomstvo. Grécke a latinské Peter je sýrske Kéfas a vo všetkých týchto jazykoch sa toto meno odvodzuje od skaly, nepochybne tej, o ktorej apoštol hovoril: tou skalou bol Kristus (1Kor 10,4). Lebo ako bol Kristus pravé svetlo (porov. Jn 1,9) a apoštolom dal, aby sa nazývali svetlom sveta (porov. Mt 5,14), tak i Šimonovi, ktorý veril v Skalu, dal Kristus meno …More
Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho lidé netlačili. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali. Mk 3,7-12
Přátelé, v dnešním evangeliu (Marek 3:7–12) Ježíš uzdravil tolik lidí, že musel nastoupit na loď, aby unikl tlačenici davu. Církev pokračuje v jeho milostivé uzdravovací službě dodnes. Připomínáme, že Ježíšovi apoštolové jednoduše pokračovali v tom, co dělal Mistr. A jedním z hlavních rysů Pánovy služby bylo jednoznačně uzdravování. Samozřejmě existovalo hluboké biblické přesvědčení, že až přijde den Páně, stvoření bude obnoveno. To, čeho jsme svědky v Ježíšových uzdraveních, je právě toto obnovení stvoření. Pokud pochybujete o tom, že se v životě církve stále dějí zázraky fyzického uzdravení, zvu vás k přečtení knihy Craiga Keenera „Zázraky“ nebo k návštěvě církve v Africe, Asii nebo Latinské Americe, kde je očekávání zázraků považováno za samozřejmost. Církev však také přináší uzdravení mysli, duše, vůle a představivosti. Bible ví, že hřích nám způsobil obrovské škody, a každý, kdo se podílí na pastorační službě, ví, jak to vypadá: zlomené mysli, …More
Ježíš opět vstoupil do synagogy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed!" Pak se farizeů zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni ruku!" Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili. Mk 3,1-6
Přátelé, v dnešním evangeliu (Marek 3:1–6) Ježíš odolává odporu farizeů, aby uzdravil muže s uschlou rukou. Jeho uzdravení znamenalo příchod Božího království. Když Ježíš začal kázat, jeho tématem bylo, že Boží království je blízko. V jeho vlastní osobě se nabízel zcela nový způsob uspořádání věcí. Tehdy – ve své lásce a nenásilí, ve svém zesměšňování farizeů a náboženského establishmentu, ve svém uzdravování a učení – Ježíš přesně ukazoval, jak vypadá vláda Boha Izraele. Tento způsob života nevyhnutelně probudil odpor mocných. Na vrcholu své služby Ježíš čelil odporu „světa“, abychom použili typický novozákonní termín, což znamená celé shluky krutosti, zrady, popírání, násilí, korupce a nenávisti, kterými jsou obvykle řízeny lidské záležitosti. Dovolil, aby ho veškerá ta temnota zaplavila, rozdrtila, uhasila. Ale pak, třetího dne, vstal z mrtvých v moci Ducha svatého, a tím obešel, přelstil a pohltil temnotu. biskup Robert Barron
Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!" Mk 2,23-28
Tak ako každoročne, aj tento rok sa v mnohých jednotlivých katolíckych cirkvách na európskom kontinente oslavoval Deň judaizmu, čiže deň náboženstva ustáleného po príchode Krista na báze Talmudu a rabínskej vykladačskej tradície (nezamieňať so starozákonnou vyvolenosťou, ktorá prešla podľa katolíckeho učenia na Cirkev a jej členov) a prejavujúceho paradoxne vo svojom učení voči Božiemu Synovi a Panne Márii trvalú averziu. Branislav Michalka
Lidé říkají, že chtějí Ježíše, ale nechtějí Církev. Zní to duchovně, ale není to biblické ani historické. Kristus nezanechal po sobě jen myšlenky, ale zanechal po sobě Církev. Písmo říká, že Církev není oddělena od Krista. Církev je Jeho Tělo a Jeho Nevěsta. Tělo nemůže existovat bez hlavy a nevěsta nemůže být oddělena od ženicha, aniž by se přerušil samotný vztah. Oddělit Církev od Krista je porušením základů spásy. Kristus miloval Církev a vydal sám sebe za ni. Když se Kristus obětoval na kříži, obětoval se za Církev. Když vstal z mrtvých, neopustil ji a pokračuje skrze ni. Oběť není za všechny, ale osobní, smluvní za konkrétní lid, který si bere za vlastní. To také znamená, že pravda není osobní názor, ale Kristus ji svěřil živému společenství s autoritou: Kdo vás poslouchá, mne poslouchá (Lk 10,16). Ježíš ztotožnil svůj hlas s hlasem těch které poslal, neřekl poslouchejte je, pokud s nimi souhlasíte, ale dal jim svou autoritu. Ne proto, že by byli …More
Janovi učedníci a farizeové se právě postili. Lidé přišli k Ježíšovi s otázkou: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit. Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se jen ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!" Mk 2,18-22 ikona Ježíš ženich
"Každé tvrzení je možno postavit proti jinému tvrzení, každý důkaz lze zpochybnit, každý fakt relativizovat. Jestliže však zpochybníme i samotný pojem pravdy, pak už není možné vést rozumnou debatu. Relativismus se tak nestává projevem tolerance, nýbrž nástrojem moci. Kdo určuje, co je pravda, ten určuje i to, co je správné a nesprávné." Josef Pieper
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: `Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu." A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: `Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.' A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží." Jan 1,29-34
Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti. Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mně, služebníku tvému. Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého; neboť tys blahoslaven na věky věkův, amen.
Ježíš znovu vyšel k moři. Všechen lid přicházel k němu a on je učil. Když šel dál, uviděl Alfeova syna Léviho, jak sedí v celnici. Řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když pak byl Ježíš u stolu v jeho domě, mnoho celníků a hříšníků zaujalo místo u stolu s ním a s jeho učedníky; bylo totiž mnoho těch, kdo ho následovali. Když učitelé Zákona z farizejské strany viděli, že jí s hříšníky a celníky, řekli jeho učedníkům: "Proč jí s celníky a hříšníky?" Ježíš to zaslechl a řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky." Mk 2,13-17
2024 Španělská diecéze Ávila 28. srpna oznámila, že tělo svaté Terezie z Ávily, učitelky církve, zůstává téměř pět století po její smrti (4. října 1582), neporušené.
Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější - říci ochrnulému: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň, vezmi své lehátko a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů …More
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš - jim na svědectví." On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad. Mk 1,40-45
Přátelé, naše dnešní evangelium (Marek 1:40–45) nám představuje jednu z velkých scén, jak Ježíš uzdravuje malomocného. A jak už to tak bývá, stává se ikonou duchovního života obecně. Jakmile je malomocný v Pánově přítomnosti, poklekne a prosí ho. Trpící muž si uvědomuje, kdo Ježíš je: ne jeden prorok mezi mnoha, ale vtělení Boha Izraele, jediný, před kým je uctívání správným postojem. V naší nemoci, naší slabosti, naší hanbě, našem hříchu, naší zvláštnosti – mnozí z nás se cítí jako tento malomocný. Máme pocit, jako bychom si ho prostě nezasloužili. Ať už jsme v jakékoli nesnázi, musíme k Ježíši přijít s postojem uctívání. On je Pán a my ne. Toto je klíčový krok k tomu, abychom si dali život do pořádku: správná chvála. Zamysleme se nad krásnou prosbou malomocného, která je nezbytná v každém aktu prosebné modlitby: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Není náročný; uznává Ježíšovo panství, jeho svrchovanost. „Staň se vůle tvá“ je vždy správný postoj v …More
Zdá se, že názory P. Feeneye byly velice komplikované. On totiž neodmítal možnost získání posvěcující milosti křtem krve nebo touhy, ale zároveň tvrdil, že taková duše stejně přijde do pekla. Tento názor je absurdní. Jak totiž může přijít do pekla duše, která má nadpřirozenou lásku k Bohu? Jde o závažnou herezi jednoznačně odporující nauce Církve potvrzené jejím Magisteriem již po dlouhá staletí. Už ve 13. stol. Andělský učitel sv. Tomáš Akvinský o křtu krve a touhy napsal: „Člověk může – bez křtu vodou – obdržet účinky této svátosti z utrpení Kristových, nakolik se Mu připodobní svým utrpením pro Něho. Je psáno (Zj 7,14): ´To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení. Vyprali si do běla své roucho v Beránkově krvi.´ Podobně člověk dosahuje účinku křtu mocí Ducha Svatého nejen bez křtu vodou, ale i bez křtu krve, když je jeho srdce pozdviženo Duchem Svatým k víře v Boha, k lásce vůči Němu a k lítosti za své hříchy…“ (ST III q. 66 a. 11 co.). Co se stalo …More
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!" Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy. Mk 1,1,29-39
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš hned v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu přísně rozkázal: "Mlč a vyjdi z něho!" Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji. Mk 1,21b-28
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!" Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. Mk 1, 14-20
Přátelé, naše dnešní evangelium (Marek 1:14–20) je Ježíšovým inauguračním projevem, který udává tón celému jeho kázání. Marek nám říká, že hlásal dobrou zprávu o Bohu a že to byl „čas naplnění“. Něco se dovádělo k naplnění. Co to bylo? Bylo to všechno, o čem mluvil Starý zákon. Ježíš ve své osobě shromáždil vše, co Izrael znamenal – a proto byla jeho přítomnost tak přesvědčivá a proč bylo jeho následování nanejvýš důležité. Proto říká: „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ Dobrou zprávou je on. Takže nyní je čas se rozhodnout. Přátelé, toto je celý příběh. Všechno ostatní je komentář. Máme se vidět v Šimonovi a Ondřejovi, v Jakubovi a Janovi. Když Ježíš prochází kolem, musíme reagovat. Čas je teď. Oni to pochopili, a proto reagovali tak rychle. A teď je v tom háček: Následovat ho znamená dělat to, co dělá on, volat ostatní lidi do království. „Pojďte za mnou a já z vás udělám rybáře lidí.“ Tato slova jsou adresována nám všem, všem pokřtěným, všem …More
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" Ježíš mu však řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." A tak mu vyhověl. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle - otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení." Mt 3,13-17
catenaaurea.sk Lekcia 6 Tomáš Keď Krista ohlásilo hlásanie jeho predchodcu, po dlhom živote v skrytosti sa chcel napokon zjaviť ľuďom; preto sa hovorí: 13 vtedy Ježiš prišiel z Galiley k Jordánu za Jánom, aby sa mu dal pokrstiť. Remígius Treba vedieť, že tieto slová opisujú osoby, miesta, čas a úrad. Čas, keď hovorí: „vtedy“. Raban Čiže keď mal tridsať rokov (porov. Lk 3,23). Ukazuje tak, že nik nemá byť ustanovený či už za kňaza alebo za ohlasovateľa, ak nenaplnil vek. Jozef prevzal vládu nad Egyptom, keď mal tridsať rokov (Gn 41,46), Dávid začal vládnuť v tomto veku (2Sam 5,4) a Ezechiel si v tom istom čase zaslúžil prorokovať (Ez 1,1). Ján Zlatoústy, Komentár k Matúšovi Aj po krste bolo potrebné ponechať tento zákon. Preto prichádza dať sa pokrstiť v tomto veku ten, čo môže vziať na seba všetky hriechy, aby až zachová zákon, nik nemohol povedať, že ho ruší preto, lebo ho nemohol splniť. Pseudo-Chryzostom, Opus imperfectum „Vtedy,“ čiže keď Ján hlásal: „robte pokánie …More
Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. (Ježíš) přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal (z Písma). Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: `Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.' Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: "Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli." Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst. Lk 4,14-22a
Zemřel religionista Ivan Štampach. Spojoval křesťanství s otevřeností a dialogem Domácí zpravodajství/ Narodil se 18. února 1946 v Praze. Dětství strávil krátce v Plzni a poté v Trenčíně na Slovensku. V letech 1963 až 1967 studoval učitelství na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Trnavě, následně dálkově filozofii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Roku 1970 byl ze studia vyloučen z politických důvodů a do roku 1974 vězněn v Bratislavě a Ilavě. Během normalizace se zapojil do neoficiální intelektuální a kulturní činnosti. Od roku 1978 byl členem spolku Societas Incognitorum Eruditorum In Terris Austriacis, který vydával samizdatový kulturně politický měsíčník Acta incognitorum. V té době začal tajně studovat teologii. Na kněze byl vysvěcen roku 1983 v Berlíně kardinálem Joachimem Meisnerem. O čtyři roky později vstoupil do dominikánského řádu a přijal jméno Odilo. Teologii vyučoval …