Mnichovský arcibiskup kardinál Reinhard Marx, který má nemalý vliv na papeže Františka, vystoupil v prosinci s projevem na konferenci nazvané „Otevřít se koncilu – teologie a Církev ve světle Druhého vatikánského koncilu“. Konference se konala v Mnichově 6. – 8. prosince 2015 a shromáždilo se na ní přibližně 200 teologů, kteří vydali prohlášení vyzývající k zásadním změnám v Církvi v zájmu údajné plné realizace II. vatikánského koncilu. Kromě kardinála Marxe na ní vystoupil i kardinál Karl Lehmann, bývalý předseda německé biskupské konference.
Konference ve svém Prohlášení navrhla reformy, které by se měly uskutečnit v mnoha oblastech života Církve, s odvoláním na trvalé „impulsy Druhého vatikánského koncilu“:
„Pokud jde o svobodu svědomí, v katolické církvi dosud není plně uznávána svoboda projevu a práva laiků, povaha víry jako aktu svobodné vůle se nebere plně v úvahu.“
Lidská práva je tedy třeba v katolické církvi teprve plně realizovat.
Teologie musí být schopna žádat plnou svobodu.
Teologie – stejně jako magisterium biskupů – se má nyní rovněž stát „v Církvi neopomenutelným akademickým magisteriem v duchu tradice“.
„Druhý vatikánský koncil příkladně uskutečnil úkol pastoračně definovaného magisteria biskupů moderovat proces interpretace Tradice a [živé] zkušenosti víry. Teologie hraje významnou roli v tomto procesu, který sám o sobě znamená seberelativizaci [sic] a musí zahrnovat i odvahu revidovat výroky magisteria.“
Dialog týkající se interpretace víry mezi biskupským magisteriem a teologií – který s sebou nese jisté napětí – musí být „veden způsobem otevřeným k jakémukoli výsledku“.
Musí být slyšet hlas Božího lidu v celé své rozmanitosti.
S ohledem na „hermeneutiku všímavou k lidským právům“ se pozornost musí znovu zaměřit na obraz „Církve jako Božího lidu“ a „kolegialitu“. Kromě toho „synodalita se musí opět stát principem strukturování Církve“. Tato synodalita „se musí realizovat právně a musí být spolehlivě vymahatelná, a rovněž musí být praktikována na všech úrovních Církve.“ (Zde se také výslovně odkazuje na projev papeže Františka o decentralizaci Církve ze 17. října 2015).
Druhý vatikánský koncil uskutečnil ohromný pokrok v oblasti ekumenismu. Církev se tím otevřela dialogu s jinými „církvemi“, „když se vzdala exkluzivistického sebepojetí“. „Také si uvědomujeme, že nejde o nastolení jednoty [mezi „církvemi“], ale spíše o zachování rozdělení.“ Konfesní rozdíly „již nehrají významnou roli“.
Ekumenické otevření musí také plněji ovlivňovat liturgii a kanonické právo.
Konference se výslovně distancuje „od jakékoli formy fundamentalismu či náboženské sebeizolace“.
Živá liturgie vyžaduje „silnou účast místních církví“, stejně jako „trvalou reflexi pomocí inkulturované teologie“.
Mezi signatáři tohoto dlouhého prohlášení najdeme několik jmen, která naši čtenáři pravděpodobně již znají: patří k nim profesorka Eva-Maria Faberová ze švýcarského Churu, mluvčí kontroverzní „stínové synody“, která se konala 25. května 2015 na Gregoriánské univerzitě v Římě, další účastník „stínové synody“ prof. Eberhard Schockenhoff z Freiburgu v Německu a německý profesor Michael Sievernich SJ, kterého papež osobně jmenoval na nedávnou biskupskou synodu o rodině a který obhajoval myšlenku připuštění „znovusezdaných“ rozvedených ke svatému přijímání. Jedním z organizátorů konference byl profesor Stephan Goertz, který veřejně prohlásil, že by měl být uznán dokonce svátostný charakter homosexuálních svazků.
I když všichni signatáři jsou profesionální teologové, čestným předsedou konference byl kardinál Lehmann. Ve svém projevu pochválil papeže Františka za to, že, podle zprávy na webových stránkách německých biskupů, vrátil biskupské synodě větší svobodu. Řekl, že uskutečnění a rozšíření principu synodality je nyní důležitější než nějaký Třetí vatikánský koncil. Podle listu National Catholic Reporter řekl Lehmann účastníkům konference, že jedním z největších selhání Církve v posledních desetiletích bylo to, že „jsme nepochopili společenské změny, k nimž došlo po II. vatikánském koncilu, zejména v roce 1968, a hluboký vliv, který měly na lidi a který je značný“.
Snad je namístě připomenout, že sám kardinál Lehmann byl předním členem „sanktgallenské skupiny“, která se v 90. letech 20. století a v prvním desetiletí nového tisíciletí scházela pravidelně a proslula touhou po morálních a věroučných změnách v Církvi.
Kardinál Marx, současný předseda německé biskupské konference, v promluvě řekl, že koncilové texty musejí být „impulsem“ k reformě Církve. „Jsou impulsem k tomu, abychom je dále promýšleli a opět na ně navázali,“ uvedl podle listu National Catholic Reporter. „Když se díváme zpět na koncilové texty, na ducha koncilu a na teologické diskuse, které tam probíhaly, musíme být samozřejmě hluboce vděčni, ale nesmíme u toho zůstat. Koncil nám dal dar nových zkušeností, které dnes můžeme a musíme nově uchopit.“
„Církev není jen učící, nýbrž i učící se. Je otevřená dějinám a znamením doby,“ dodal.
Kardinál Marx je členem rady devíti kardinálů, kterou založil papež František, aby mu pomáhala v jeho zamýšlených reformách Církve.
Steve Jalsevac, spoluzakladatel portálu LifeSiteNews, na svém blogu upozornil na poučnou souvislost mezi současným vývojem v Církvi a některými dřívějšími reformními a revolučními hnutími v 80. letech. Také tato hnutí se snažila zásadně změnit mravní a věroučné postoje Církve. Jalsevac například cituje upřímná slova jednoho takového reformního aktivisty, která stále znějí velmi povědomě, zejména v kontextu výše uvedeného prohlášení mnichovské konference:
„Nesnáším dogma a mám z něj strach.“
„Dogma je nepřítel lidské svobody.“
„Organizátor pracující v otevřené společnosti a pro ni se ocitá v dilematu. Především nemá žádnou pevnou pravdu – pravda je pro něj relativní a proměnlivá, všechno je pro něj relativní a proměnlivé …Musí stále zkoumat život, včetně svého vlastního, aby nějak pochopil, oč v něm jde …Neuctivost, která je pro zpochybňování zásadní, je nezbytným předpokladem.“
z komentov pod originálom článku: "Již delší dobu si přeji – a v poslední době toto mé přání narůstá a ústí do modlitby – aby jistá část těch biskupů, kněží a věřících, kteří si ještě uchovali víru v dogma a katolickou morálku, měli konečně odvahu vstoupit do otevřeného schizmatu, toto již je neúnosné. Jestliže na takovou paličskou apostatickou výzvu Vatikán nereaguje, tak je to …Více
z komentov pod originálom článku: "Již delší dobu si přeji – a v poslední době toto mé přání narůstá a ústí do modlitby – aby jistá část těch biskupů, kněží a věřících, kteří si ještě uchovali víru v dogma a katolickou morálku, měli konečně odvahu vstoupit do otevřeného schizmatu, toto již je neúnosné. Jestliže na takovou paličskou apostatickou výzvu Vatikán nereaguje, tak je to ještě větší skandál než to, že se ona vůbec vyskytla. Volám po rozdělení dosavadní Církve, modlím se, aby Pán nám dal nového Mojžíše, který by zvolal podobně jako on, když se vrátil ze Sinaje a uviděl ohavnou modloslužbu kolem zlatého telete: Kdo je pro Jahve, ke mně!" ( Dr. R. Malý )
"Pane Doktore. Plně chápu vaše vnitřní pohnutky.Ale viditelné, a manifestační schizma, je něco, co by té současným okupantům disciplíny a svátostí ,jenom prospělo. Zatím na tradici s pohrdáním pohlížejí jako na zbytečný apendix, který občas zlobí, ale zatím na něho stačí trocha ledu v podobě(pohrdání,urážek,výsměchu, a ignorance) Viditelné schizma by pro ně bylo řešením. To by byl z jejich strany jásot. „Vidíte,konečně se ten apendix sám podvázal, a oddělil sám! A ukázal co je vlastně zač! Jeho hnis vytekl zcela stranou, a neotrávil naší krásnou ,a obnovenou církev, a duch koncilu může radostně a plně obohacovat svět. Sami se ti barokní červotoči odhalili o co jim jde! A my jsme jim z lásky dali Summorum a jim to bylo málo!“ Tak ať táhnou k čertu, a my bratří (a sestry) radostně vpřed, objímat, naslouchat, doprovázet, všechny ty, co už v sobě mají „zárodky“ dobra, ale ještě „nedozráli“ žít podle „relativního“ Božího zákona“, dogmat které se vyvíjí,a nepoznali „vůni evangelia“, a stále se ještě bojí Boha, který se „nebojí“ někoho překvapit.“…
