Bůh žehnej Polákům v jejich aktuálním pokusu o svobodu ! Aneb MAJDAN 2 se nekoná!!!
RADEK POKORNÝ komentuje současnou situaci v Polsku, kde se zatím daří odvracet „Majdan“ ke svržení nově zvolené vlády s rekordní podporou, za to, že jako demokraticky zvolená reprezentace mění zákony podle přání voličů a vzdaluje se od Bruselu
Po sebevědomých krocích nové polské vlády, která na nic nečekala a začala přijímat zákony, jako by byla vládou suverénní země, nikoli německým protektorátem, nervozita v Bruselu a Washingtonu stoupá. Po volbách, které drtivě vyhrála konzervativni strana Právo a Spravedlnost (PiS), se Polsko zjevně vydalo na cestu obrany polských národních zájmů. Podobně jako předtím Orbánovo Maďarsko a stále sebevědomější Ficovo Slovensko, kde rovněž za necelé tři měsíce proběhnou parlamentní volby.
Odbojné Polsko
Jenže změna v Polsku znamená kvalitatitivně - ale také kvantitativně (počtem obyvatel) - pro "majitele Evropy" něco nového. Teprve nyní se Střední Evropa stává pro Brusel skutečným problémem. Reakce německých (respektive unijních) politických špiček je proto stále hysteričtější. Ztráta Polska právě ve chvíli, kdy se uměle vyvolaná migrační invaze dostává do kritické fáze, by mohla mít pro výsledek celého mocenského a sociálního "super-experimentu" opravdu vážné důsledky.
Nejvyšším společným zájmem je nyní obrana proti migrantské invazi - tedy proti násilí, kterým je rozhodnut nás "humanitárně bombardovat" Berlín i Brusel. A v tom nám může být nová polská vláda dosud nejvýznamnějším spojencem
Právě proto polská vláda tolik pospíchá. Uvědomuje si, že jakékoli zvolnění či zaváhání by dalo zahraničním agenturám čas na přípravu a provedení státního převratu typu "Majdan" či třeba další z oblíbeného seriálu "leteckých havárií". Že něco takového dříve či později přijde, je naprosto jisté. Starého psa Nového světového řádu (NWO) novým kouskům nenaučíš. Ostatně "tréninkově" se už komparsy "rozcvičují" a v centrálách spouštějí zastřelovací přípravné manévry. Výhrůžky na adresu vlády prší jak z Merkelové Berlína, tak z Bruselu i Washingtonu. Odbojné Polsko čeká horký začátek nového roku.
Přijde Obamův zásah?
Washington Post (deník, který vedle New York Times má pro Bílý dům podobný význam jako kdysi v sovětských časech list Pravda pro Kreml) vyzval minulý týden prezidenta Obamu „k zásahu v Polsku“. Byl to signál jak pro předáky a příznivce volebně poražených stran, tak pro místní Pátou kolonu. Podle pokynu si zatrénovali, ale spustit osvědčenou "politickou krizi“ demonstracemi ve Varšavě (pod již poněkud omšelou "ikonou" rudých karet), zatím nepřineslo kýžené výsledky.
Dvakrát větší demonstrace příznivců vlády blokující„rudé gardy“ sdružené v narychlo ustaveném „Komitetu na obranu demokracie“ (KOD) neumožnily přejít k okupační fázi obsazení náměstí, a zahájit tak polský „Majdan“.
Podle opozičních politiků sdružených v "bruselské" Občanské platformě, která drtivě prohrála parlamentní volby, současná vláda PiS prý ohrožuje samu podstatu demokracie. Čím? No tím, že s demokratickým mandátem vládne, tedy přijímá zákony. V tom tamní opozici a probruselským médiím přizvukují i mobilní zásahové výsadky NWO, takzvané mezinárodní lidskoprávní organizace.
Záminkou pro rozpoutání protivládní kampaně se stal boj o jmenování pěti nových členů ústavního soudu, který liberálové definitivně prohráli. Pokus dosadit do tohoto tělesa své lidi těsně před volbami (když už věděli, že je prohrají), kteří by nové vládě znemožňovali vládnout - totálně nevyšel. Definitivní tečku za prvním dějstvím polského dramatu udělal o Štědrém dnu Senát, který schválil složení ústavního soudu tak, jak jej vláda PiS navrhla a dva dny předtím potvrdil Sejm.
Washington Post (WP) proto Obamovi radí jak postupovat. Kaczynski a jeho strana jsou podle WP nepřátelští vůči Rusku, nedůvěřiví vůči Německu, ale obecně proameričtí. To prý vytváří pro prezidenta Obamu možnost vydírat polskou vládu. „Washington by měl říci vůdcům ve Varšavě, že oslabení soudního přezkumu, čistky mezi kritiky ze státních médií a další pronásledování politických odpůrců rychle pokazí vztahy s Washingtonem“, píše v závěru článku WP. Washington si totiž dobře uvědomuje slabé místo nové polské vlády: Rozhodnutá hájit národní zájmy proti Bruselu i Berlínu, zatím nemá jasně vyhraněný postoj vůči tlaku ze zámoří. Naopak, ruská karta, tato achillova pata polské východní politiky, může sehrát ve vydírání polských konzervativců podstatnou úlohu. "Ruský komplex" je sice dnes už zcela iracionální - ale právě proto má dostatečný manipulativní potenciál. Možná právě zde, bychom (kromě syrského konfliktu) mohli hledat i důvody povánočního zostření situace na ukrajinské frontě, která je k odvedení pozornosti a zhoršení vztahů mezi Ruskem a Polskem důležitým ohniskem.
Krajní pesimismus EU
Komentátor Eric Frey z rakouského listu Der Standard dokonce soudí, že hlavním problémem Evropy nebude v roce 2016 Ukrajina, ale Polsko. „Polsko s Jarosławem Kaczyńskim se může stát skutečným problémem pro Evropskou unii. Negativní dopad činnosti polských politiků na EU může být znatelnější než řecká finanční krize, ukrajinská situace nebo možné vystoupení Velké Británie,“ míní Frey.
Právo a Spravedlnost, které podle něho nerespektuje ani základní "hodnoty" EU (to je to, proč vyhrála volby, pozn.aut.), ani demokratické principy, prý následuje tradice polského fašismu z období mezi První a Druhou světovou válkou a pokládá za svůj hlavní cíl ochranu „zvláštních" polských hodnot před vnitřními a vnějšími nepřáteli. Der Standard připomíná, že Kaczyński „nebyl nikdy liberálem," protože „svatosvatě věří ve svoje reakční názory a všemožné teorie spiknutí". „K čemu to vše může vést, není absolutně jasné. Avšak existují důvody pro krajní pesimismus, pro Polsko a pro Evropu," tvrdí Frey. Čtěte ZDE: Polsko na cestě z pasti: První zahřmění před zemětřesením. Kavárny ztichly. Otřes pro německý Brusel. Dobrá zpráva i pro nenarozené. Démoni ze Star Wars mají problém
Walesa chce občanskou válku
Západní maintreamoví komentátoři mají prostě z Polska "blbou náladu", a tak se chytají jakýchkoli náznaků, které by dokázaly nově zvolenou politickou reprezentaci ve Varšavě připravit o moc. Jedním z osvědčených kádrů je i nositel Nobelovy ceny míru (podle významných polských historiků spolupracovník komunistické tajné policie pod krycím jménem „Bolek“), bývalý prezident Lech Walesa. Ten vytáhl v boji proti svému dřívějšímu kolegovi ze Solidarity Kaczyńskému dosud nejsilnější kartu: pohrozil rozpoutáním občanské války.
Walesa stojící dnes na stejné straně barikády spolu s komunistickými pohrobky proti svým přátelům z disentu, varoval minulý týden před ohrožením demokracie a vyzval k uspořádání referenda o předčasných volbách. Podle jeho vyjádření v rozhovoru pro stanici Radio ZET, současná vláda jedná proti Polsku a občané by měli dát najevo svou nespokojenost. "Je třeba ukázat v referendu, že dvě třetiny jsou proti takové vládě, a zkrátit funkční období Sejmu," řekl Walesa. Moc v zemi je poprvé v historii soustředěna do rukou jedné strany, a situace podle něho „směřuje k občanské válce". Při zkušenostech ze sousední Ukrajiny znějí tato slova zvláště varovně. Je proto více než pochopitelné, že kromě výměny ústavních soudců musela nová vláda rychle vyměnit i bruselské a washingtonské „krtky“ v bezpečnostním aparátu.Snad největší odpor vyvolalo odvolání „polské spojky“ u NATO. Polská armáda obsadila před Vánocemi bleskově budovu kontrarozvědky NATO ve Varšavě, neboť dosavadní vedení odmítalo předat úřad novému veliteli.
Jdou na to přes NATO
Vedoucí Služby vojenské kontrarozvědky (SVK) Piotr Banchek, ředitel kabinetu ministra obrany Bartholomew Mischevich, stejně jako „lidé nového vedení SVK", v doprovodu vojenské policie obsadili budovu v centru Varšavy. „Za použití náhradního klíče vešli dovnitř. Hlídkujícího důstojníka informovali, že musí opustit budovu a předat dokumenty personální rezervy. Ten o tom informoval dosavadní americkou spojku ředitele Centra, plukovníka Krzysztofa Duszę, kterého už policisté nenechali vstoupit do budovy. Středisko NATO působí v Polsku od roku 2014.Jeho oficiálním úkolem je koordinovat a shromažďovat informace a rizika spojená s konfliktem na Ukrajině, a mezinárodním terorismem. Právě včasné obsazení tohoto washingtonského nervového centra ve Varšavě zabránilo podle mnoha pozorovatelů širší koordinaci připravovaného „bruselského“ převratu v Polsku. Čtěte ZDE: Tichá panika v bruselských i pražských katakombách: Je nový polský prezident signálem obecnějších změn? Do EUtitaniku se valí voda. Navlékají Poláci záchranné vesty? Kavárna běduje, Klaus gratuluje
Německý komisař: Zavedeme nad Polskem dohled
Třetí důležitý krok proti snadné organizaci státního převratu stihla polská vláda ještě před koncem roku: Je si samozřejmě vědoma, že takzvaná veřejnoprávní média jsou v Polsku (tak jako v České republice) obsazena místní "kavárnou" - bruselskou Pátou kolonou.
Hlavním štábem těchto sil je (stejně jako u nás) především veřejnoprávní televize. A Sejm stačil těsně před koncem roku schválit novelu zákona, která umožní, aby médium, které je placeno z daní polských poplatníků, mohl stát také kontrolovat.
Šokovaný Brusel, který by tak ztratil jeden z hlavních nástrojů protipolské manipulace, reagoval na tento "neslýchaný požadavek" zcela výjimečně během víkendu. Jako obvykle se role protektora ujal německý "komisař". Nemusel se ani formálně s nikým radit, aby věděl, že prý Polsko porušuje "základní smlouvy" EU: "Mnoho věcí hovoří pro to, abychom aktivovali takzvaný mechanismus právního státu a na Varšavu uvalili dohled," prohlásil eurokomisař pro digitální ekonomiku a společnost Oettinger v nedělním vydání listu Frankfurter Allgemeine Zeitung. Uvalení "dohledu". Lépe politicky korektně už protektorát vyjádřit nelze. Z německých úst zvlášť.
Bez iluzí
Nedělejme si iluze - a věřme, že si je nedělají ani polští vládnoucí konzervativci: Teprve nyní se rozběhne celý mechanismus, který ke svržení neposlušné demokraticky zvolené vlády v kterékoli zemi má vypracovány osvědčené metody. Nejprve domluvy, pak hrozby, cukr a bič. Nepomůže-li to, přijde "akce". Pokud však nová vláda (a prezident) dokáží vzdorovat dostatečně dlouho, jejich šance na opětovné získání suverenity nad vlastní zemí budou stoupat. Pokud bychom u nás neměli kolaborantskou Sobotkovu vládu, byla by to šance i pro nás. Lze se však právem domnívat, že premiér Sobotka začne nyní s chutí hrát roli učenlivého žáka kancléřky Merkelové a trojského koně v celém středoevropském ("visegrádském") prostoru. Je přece především "zaměstnancem" Socialistické internacionály, a teprve potom českým politikem (jak dává už zcela otevřeně najevo v migrantské invazi). A konečně - nedělejme si iluze, ani pokud jde o případnou "solidaritu" nové polské vlády s našimi zájmy. Změna postoje k diktátu "povinných kvót" na přerozdělování migrantů není vstřícným gestem k nám, ale výhrůžným k německé kancléřce. Poláci budou jednoznačně "hrát na sebe" - jako to dělali vždycky - a našim zájmům to může pomoci spíše jen jaksi "mimochodem". Ostatně právě tak je to správné a přirozené. Měli bychom jednat stejně - pokud ve volbách najdeme reprezentaci ochotnou skutečně vzdorovat plánům na odnárodnění našeho prastarého státu, tak jako se to nyní podařilo Polákům. Nicméně nejvyšším společným zájmem je nyní obrana proti migrantské invazi - tedy proti násilí, kterým je rozhodnut nás "humanitárně bombardovat" Berlín i Brusel. A v tom nám může být nová polská vláda dosud nejvýznamnějším spojencem. Ne naší vládě, našim občanům. Bůh proto - a nejen proto - Polákům v jejich aktuálním pokusu o svobodu žehnej! .........................................................................
20.12.2015
LUBOMÍR VYLÍČIL komentuje dramatickou situaci v Polsku, kde se právě Západ pokouší vyvolat barevnou revoluci
Tisíce lidí, podle různých zdrojů 10 – 20 tisíc, vyrazily před pár dny do polských ulic, aby demonstrovaly svůj občanský protest proti politice nedávno ustavené konzervativní vlády Beaty Szydlové. Za posledních 14 dní je to už podruhé. Lidé jsou prý velice rozhořčeni novelou zákona o ústavním soudu. Tak alespoň hovoří a píší světová i naše média.
Polské červené karty
Podivné. Dosud se o mechanismus obsazování ústavního soudu zajímalo pouze pár politologických fajnšmekrů a pak samozřejmě lobbisté a straničtí šíbři. Nyní je lid hromadně znepokojen a bije na poplach. A v tom „bití“ jej, jako z udělání, nadšeně podporují a popichují média celé EU. Proč? Kouzlem nechtěného to vyjádřil server iDnes svým článkem s nepřekonatelným nadpisem: „Tisíce Poláků ukázaly nové vládě červené karty“.
Jeho slova zvedla ze židle novou polskou premiérku Beatu Szydlovou, která se proti jeho výrokům okamžitě ohradila a po Schulzovi požadovala omluvu. To ale pan předseda rezolutně odmítl. V rozhovoru pro polské televize TVP a TVN24 prohlásil: „Ve vaší zemi nastala velmi kontroverzní situace. Do ulic vyšlo mnoho tisíc lidí protestujících proti rozhodnutím vlády. Myslím, že obavy, které jsem dal najevo, nejsou jen mými obavami, ale že je sdílí mnoho Poláků,“ Po těchto „moudrých a státnických“ slovech musí být i hluchoněmému slepci jasné, odkud teď na Polsko vítr fouká. Nejsmutnější na celé věci je asi ten despekt - jak moc námi pohrdají. Oni se už ani neobtěžují nějak pozměnit či „vylepšit“ svůj tisíckrát provařený a profláknutý „modus operandi“: odkudsi placená neziskovka vyvolá lokální demonstraci. Nejlépe pod nějakou ušlechtilou záminkou. Lidská práva, útlak menšiny… Výborná je obrana demokracie. O ní se napíše ve „světovém“ tisku. Místní, závislá domorodá média to zopakují a (podle pokynů) vyjádří protestujícím, utlačovaným a znevýhodněným podporu. Tím se akci dodá legality a vzbudí se dojem, že si to lid přeje. Neziskovka pak akci zopakuje. Ve světě to má ohlas… Vzniká jev, nazývaný ve fyzice „pozitivní zpětnou vazbou“. Akce a jejich mediální obrazy se navzájem podporují a mnohonásobně zesilují. Tak přece začínaly všechny ty „barevné“ revoluce a všechna ta nešťastná „jara“.
Utržená "elita"
Trapné, ohrané, ale starého psa asi opravdu novým kouskům nenaučíš. Podstatu ojetého triku už vidí, či alespoň nejasně tuší, i poslední Jouda z nejzapadlejší vísky. A proto je i jeho postoj k EU a jejím takzvaným elitám více než rezervovaný. Podle nedávného průzkumu pro Sociologický ústav Akademie věd ČR, který se konal v souvislosti s plánovaným britským referendem o vystoupení či setrvání v EU, by rozpad EU mrzel jen jednoho z pěti oslovených občanů. Polovina dotazovaných uvedla, že by jim bylo jedno, pokud by byla EU zrušena a 22 procentům lidí by se „ulevilo”. To je, u příležitosti blížícího se dvanáctého výročí našeho vstupu do této organizace, opravdu „pěkný“ výsledek. Čímpak to? Ostatně velice podobně je tomu i v samotném tvrdém jádru unie. Například v Merkelové Německu si týdeník Spiegel nechal před nedávnem zpracovat průzkum názorů obyvatelstva. V tom, co z něj bylo publikováno, zaznělo i velice zajímavé zjištění: „Sociologové varují před tím, že značná část obyvatelstva se oddělila od „demokratického konsenzu“. Nemají koho volit, zavedené politické strany ignorují a v podstatě již ani nečtou a nesledují mainstreamové deníky a televize.“ No, chtělo by to asi trochu poopravit: není pravdou, že by se lidé oddělili od „demokratického konsenzu“. Ale utrhla se od něj tak zvaná „elita“. Ta se už po léta nachází nejen mimo konsenzus, nejen mimo demokracii, ale hlavně mimo realitu. Ten lid, o nějž má průzkum takovou péči, si toho jenom se zpožděním povšiml. Ale jak k tomu mohlo dojít? Čtěte ZDE: Putin: Trump je talentovaný favorit. Trump: Putin je lídr, narozdíl od Obamy. Chodorkovskij: Revoluce v Rusku je nevyhnutelnou nutností. Moskvu však brání před Majdanem Igor Strelkov s dobrovolníky Čtěte ZDE: Eurohujer Palata se bojí nezávislého Polska
Ryba smrdí od hlavy
Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Proto se podívejme směrem k místům, kde se skutečně rozhoduje. Třeba za oceán. Protože o tom, kdo „velí“ Merkelové (a přes ni i celé EU), panuje, myslím, všeobecný konsenzus. Tam v jedné zemi, která má být pro nás nedostižným vzorem demokracie, uveřejnili Martin Gilens, profesor politiky na Princetonské univerzitě, spolu s Benjaminem I. Pagem, profesorem Severovýchodní univerzity, výsledky jedinečné analýzy. Zkoumali „datové řady jedinečných proměnných“ u 1.779 politických otázek. Šlo ve zkratce o to, jaký vliv na veřejné mínění, veřejnou debatu a hlavně na praktické rozhodování USA mají názory a postoje, které zastávají různé skupiny tamějšího obyvatelstva. Jejich studie došla k následujícímu závěru: „Analýza s mnoha proměnnými naznačuje, že ekonomická elita a organizované skupiny zastupující podnikatelské zájmy mají výrazný nezávislý vliv na americkou vládní politiku, zatímco průměrní občané a zájmové skupiny s masovou základnou mají malý či žádný nezávislý vliv. Výsledky poskytují výraznou podporu teoriím nadvlády ekonomické elity…" Jinými slovy: jakápak demokracie, když „hlas lidu“, tedy názory, postoje a preference většiny obyvatelstva se prakticky vůbec neobjevují ve veřejné diskusi a nemají žádný zjistitelný vliv na rozhodování státu…
V části té odepsané periferie se objevili jacísi zpupní, východní zbojníci, kteří rozhodnutí centra začali zpochybňovat a někteří i přímo sabotovat. No řekněte sami, jak asi mohl zareagovat starostlivý a odpovědný vládce? Úplně stejně, jako všichni vládcové dřívější. V prvé řadě dal příkaz podřízeným správcům a šafářům, aby zvýšili oficiální tlak. Aby více používali biče a zahrozili i panskou šatlavou. S tím nejspíš souvisí nejnovější pokřik rakouského kancléře Wernera Faymanna i předsedy evropského parlamentu Martina Schulze o soudním vynucení povinnosti přijímat běžence a o odebrání dotací neposlušným. Protože však dobrotivý vládce tuší, že by to nemuselo stačit, že poddaní bývají tvrdohlaví a šafáři liknaví, nespolehliví, nebo opilci, přistoupil pravděpodobně i k tlaku neoficiálnímu. Ten odedávna spočíval ve vyvolání potíží na území, které zlobí. Tak si počínal třeba i náš král Václav IV., když se jaksi poškorpil s Rožmberky. Zaplatil tlupám lapků a ničemů, aby na území protivníka loupili, občas úrodu či panský mlýn zapálili… Rožmberkové mu to opláceli stejnou mincí. Při těchto jihočeských půtkách získal i lapka Jan, později řečený Žižka, své první bojové zkušenosti. Ale zpět k Polsku. Ze všech charakteristických příznaků - falešné a nevěrohodné záminky, neziskového organizátora s „pokrokovým“ názvem, účasti „umělecké elity“ (aktivisty velice aktivně podpořila například filmová režisérka Agnieszka Hollandová) a konečně nadšeného přijetí evropským mediálním mainstreamem - plyne jednoznačný závěr. Sledujeme první pokusný balónek majdanizace Polska. Popřejme Polákům, aby vydrželi. Aby to ustáli. Protože u Varšavy se teď bojuje i za nás. Já osobně bych jim věřil. Polský národ má svou hrdost a dokázal ve své historii mnohokrát vyběhnout i s jinačími pány!
