Transsubstanciace kontra Jan Hus a jeho druhové (Když hovořím o Husovu učení, používám ta slova v poněkud rozšířeném smyslu, čili míním učení, k němuž se dopracovával nejen Hus, ale i jeho stejně smýšlející a s ním pracující nejbližší druhové - za všechny jmenujme Jeronýma Pražského.) Traduje se u nás, že Jan Hus byl přívržencem prakticky protestantského pojetí eucharistie. Svorně se na tom shodují protestanti i římští katolíci (obě strany k tomu mají své důvody: první, aby si přivlastnila Husa, a druhá, aby ospravedlnila své kostnické zavržení Husa).
Protestantům šla římská víra v transubstanciaci tak na nervy, že ji všemožně zesměšňovali. Přirovnávali mši k trikům cirkusových kouzelníků. Např. výraz "hokuspokus" je prý zpotvořením latinského "Hoc est corpus" (Toto je mé tělo). Troufám si odmítnout oběma stranami ve vzácné shodě sdílený názor, že Husovo společenství vyznávalo učení o eucharistii, které by bylo lze označit za protestantské (v dnešním smyslu toho slova). Odmítnout je to potřeba o to důrazněji, že tento nepravoslavný pohled na Husa pronikl i mezi pravoslavné a bohužel ovlivnil pravoslavný postoj k Husovi. My však především nesmíme ztrácet ze zřeteli, že jsou to námitky vůči Husovi pocházející od jeho současníků, vycházejí z názorových pozic heretické církve - církve, která již tehdy, v době Husově, měla zjevně heretické učení i praxi (odpustky, papežský primát, očistec, odmítnutí nestvořených energií atd.). Už to by měl být pádný důvod k tomu, abychom v duchu posvátných kánonů (nepřijímat žádné obvinění od heretiků) nepřikládali takovým obviněním žádnou váhu. Zdá se totiž, že právě svrchu uvedené pravoslavné učení o Eucharistii hájil Hus a jeho přívrženci (a ne-li doslovně a dopodrobna, tak jistě co se ducha tohoto učení týče). Toto směřování k autenticky prvokřesťanskému pohledu na proměnu chleba a vína však nebyl Západem, který již propadl racionalismu (latiníci a pak i protestanti), pochopeno, a proto vzbuzoval podezření z hereze (nebo na protestantské straně naopak vřelé přijetí). A k tomu připomeňme, že Hus nemohl být dostatečně vzdělán ve východní svatootcovské teologii, a tak jeho vyjadřování možná nebylo tak vybroušené (to samo o sobě však ještě není herezí, vždyť se to stávalo i některým svatým Otcům před tím, než se nějaký problém v církvi dostatečně probral a definitivně se při tomto procesu ustálila terminologie, vypracovaly se a vyargumentovaly se formulace přesně zachycující pravoslavnou víru). Na ilustraci pohleďme na smýšlení přítele a následníka Husova - Jakoubka ze Stříbra: »Dle svého rozdělení prohlásil Jakoubek užívání ornátů za věc ne sice božského původu, jíž však starobylá zvyklost pojišťuje právo k zachování, když není nutno jí se přímo zbavovati. ... (Co se týče) učení, které v Čechách nazváno bylo pikartským a jež věříc, že chléb zůstává ve svátosti (pouhým) chlebem, zamítalo i skutečnou přítomnost Kristovu a pokládalo chléb a víno za pouhá znamení. Jakoubek postavil se proti tomu, stoje, jak se zdá, na stanovisku Wiklifově, které tvrdilo, že chléb sice zůstává chlebem (remanentia panis), že však Kristus skutečně ve svátosti jest přítomen (realis praesentia), ačkoliv názor jeho není vždy úplně jasný. (hu.cz/index.php/clanky/jakoubek_ze_stribra - Ottův slovník naučný: Jakoubek ze Stříbra) Husův nástupce - Jakoubek ze Stříbra, zde (v kapli Betlémské) roku 1414 zavedl přijímání podobojí, které se tu praktikovalo až do roku 1622. Tehdy univerzita předala kapli jezuitům... (esho.info/esho2007/pdf/cz.doc) »Jan Hus nikdy jednoznačně transsubstanciaci neodmítl; r. 1410 však kritizoval arcibiskupa Zbyňka Zajíce za jeho zákaz užívat v souvislosti s proměněnou hostií pojem "chléb".« (Wikipedie) Lze se na základě celé řady indicií domnívat, že Hus a jeho společníci byli svým učením o eucharistii pravoslavní, byť kvůli nedostatku času a okolnostem nemohli své pojetí dostatečně propracovat. Na jedné straně zřetelně odmítli herezi pravící, že proměna chleba na tělo Kristovo neexistuje (Jeroným Pražský na otázku zda chléb zůstává chlebem odvětil: "ovšem, ale jen u pekaře"). Na druhé straně odmítali prakticky už zformulované římsko-katolické učení o transubstanciaci: "chléb po požehnání přestává být chlebem, to se už jen zdá, že je to stále chleba, ve skutečnosti je to tělo Kristovo". Tohle musel svobodně přemýšlející zbožný člověk odmítnout jako herezi. Uznávali tedy proměnu chleba na tělo Kristovo, ale ne v římském scholastickém pojetí. Mám zato, že není vyloučeno, že Husovo učení o eucharistii bylo pravoslavnější, než chápání eucharistie u ruských pravoslavných v 19. století, kteří na úrovni školské teologie tenkrát přejali podstatnou část římsko-katolické hereze transubstanciace (jak je zřejmé z dobových ruských knih).
Výraznou indicií svědčící o pravoslavnosti okruhu Husova je skutečnost, že Husův nejbližší přítel (Jeroným Pražský) se stal na Východě pravoslavným. Jistě by nebyl přijat do Pravoslaví, kdyby měl nepravoslavnou víru, a zvláště kdyby se odchyloval od Pravoslaví v takovém zásadním bodu, jakým je pohled na svaté Tajiny, a především na Přijímání. A z druhé strany: proč by se Jeroným chtěl stát pravoslavným, kdyby nebyl stejné víry? A dále: lze jistě dobře předpokládat, že nejbližší přítel Husův a jeho spolupracovník, měl s ním blízké názory a ve věcech pro víru zásadních se jistě plně shodovali. Jak jinak by se spolu mohli modlit a sloužit spolu? A navíc: nedochovala se nám žádná zpráva o nějakých sporech ve věcech křesťanského učení mezi nimi, natož pak o názorovém rozchodu. Naopak! Jeroným jel do Kostnice pomoci tam uvězněnému Husovi, i když nemusel a dobře si uvědomoval, jak riskantní je to podnik. Možno tedy míti směle zato, že kdyby Jan Hus a ostatní jeho přátelé a spolupracovníci cestovali tak, jako cestoval po Východě Jeroným Pražský, sjednotili by se s nejvyšší pravděpodobností s Pravoslavím všichni - stejně jako Jeroným. Viz též texty na naší „Husitské stránce“.Transubstanciace
