MILUJ ŽIVOT - BOŽÍ DAR Procházel jsem se lesem a umrzlý sníh na větvích mne nutil stále uhýbat do stran. Stezka rok od roku zarůstala klečí, která se rozrůstala i na tuto oblíbenou pěšinu a lemovalo …Více
MILUJ ŽIVOT - BOŽÍ DAR
Procházel jsem se lesem a umrzlý sníh na větvích mne nutil stále uhýbat do stran. Stezka rok od roku zarůstala klečí, která se rozrůstala i na tuto oblíbenou pěšinu a lemovalo ji ojíněné a vzrostlé borůvčí. Kráčel jsem klidně panenským sněhem v kterém žádný turista zatím nezanechal své stopy a pak jsem se zastavil a prohlížel obdivně krásnou šišku, která na konci větve vykukovala zpoza sněhu jako zimní královna. Utrhl jsem si ji na památku zimní procházky a po celou dobu ji svíral v dlani a zahříval. Ruku mi úžasně provoněla Usedl jsem do auta.
Někde mezi lesem a chaloupkami jsem otočil kolečkem na autorádiu a pustil si náhodně stanici. Vzduch v autě se pomalu ohříval a já poslouchal zajímavý rozhovor o vzniku Měsíce a údajné planetě Theia, která v dávné minulosti prý potkala naší Zem. Pozvaný host v rádiu popisoval, jak k té předpokládané kolizi došlo a že se to vymyká jakýmkoli lidským představám. Měsíc má prý složení podobné Zemi a má hned několik zvláštností, které nejsou obvyklé u jiných podobných těles ve sluneční soustavě. Zapamatoval jsem si jen to, že je prý nezvykle veliký vzhledem k Zemi a sklon rotace vůči Zemi je také neobvyklý. Dialog v rádiu probíhal klidně a dramatická řeč o mohutných slapových silách, které trhaly naše žhavá tělesa na cucky byla mírně řečeno nepředstavitelná. Vize dvou obrovských žhavých lívanců, které se propojily a pak znovuvytvořily něco co dnes máme pod nohama a na obloze. Pozvaný host sděloval, že není jednoduché získat vzorky z Měsíce a nebo Země z větších hloubek, ale stejné složení na základě izotopů potvrzuje to, že Měsíc a Země mají mnoho společného. Úžasné...
A tak sedím ve svém autě, pohybuji se po asfaltové silnici vzrostlým smrkovým lesem, nad hlavou mi pomyslně krouží Měsíc a plno hvězd, žhavé Slunce skryto za mraky vydává své světlo a teplo a já vybaven smysly toto pocítit a uvědomit si svírám ruce na volantu a stále i tu šišku utrženou v nedalekém lese. V rádiu vystřídala mluvenou řeč hudba a já tiše sním svůj sen a s pohledem upřeným na šišku si říkám - "Dobře jsi tu polívku Hospodine promíchal a ty ingredience stojí za to." Dívám se na šišku a říkám si, tak obyčejná a tak krásná a do toho mi najednou skočí z rádia zprávy o válce na Ukrajině. Říkám si - jojo Hospodine, jsme prostě i debilové co se věčně masakrují navzdory všemu. A šiška stále voní a vydává tiché svědectví života o Tvůrci, který nám dal život.
Druhý den se doma podívám na šišku, kterou jsem si dal pod stolní lampu. Povolila za čas své sevření a v teple se úplně otevřela. Krásná symetrie, která by umožnila semenům vzlétnout do širého světa a nést život. Hospodine, tak mi pověz, které hovádko si ještě může myslet, že vše je jen nesmyslná náhoda. V kosmu se potkají dva kusy skály a rozžhavení obři se do sebe zanoří a rozpoutají tak nepředstavitelnou agónii sil a výsledkem bude něco tak nepředstavitelného a smysluplného jako život sám? Víme o sobě a světě kolem nás. Pohladím kocoura, který protahuje svůj hřbet a tiše přede, jako by se mnou souhlasil. Vysoko na obloze přelétají havrani a chraplavě krákají a mají před sebou cestu, kterou neznám. Závidím jím tu výšku a rozhled. Jen nám dáno zachytit jen slabý paprsek veškerého stvoření a bytí, které se prosekalo prostorem a časem až do našeho života. Života každého z nás. Díky dobrý Bože.
Procházel jsem se lesem a umrzlý sníh na větvích mne nutil stále uhýbat do stran. Stezka rok od roku zarůstala klečí, která se rozrůstala i na tuto oblíbenou pěšinu a lemovalo ji ojíněné a vzrostlé borůvčí. Kráčel jsem klidně panenským sněhem v kterém žádný turista zatím nezanechal své stopy a pak jsem se zastavil a prohlížel obdivně krásnou šišku, která na konci větve vykukovala zpoza sněhu jako zimní královna. Utrhl jsem si ji na památku zimní procházky a po celou dobu ji svíral v dlani a zahříval. Ruku mi úžasně provoněla Usedl jsem do auta.
Někde mezi lesem a chaloupkami jsem otočil kolečkem na autorádiu a pustil si náhodně stanici. Vzduch v autě se pomalu ohříval a já poslouchal zajímavý rozhovor o vzniku Měsíce a údajné planetě Theia, která v dávné minulosti prý potkala naší Zem. Pozvaný host v rádiu popisoval, jak k té předpokládané kolizi došlo a že se to vymyká jakýmkoli lidským představám. Měsíc má prý složení podobné Zemi a má hned několik zvláštností, které nejsou obvyklé u jiných podobných těles ve sluneční soustavě. Zapamatoval jsem si jen to, že je prý nezvykle veliký vzhledem k Zemi a sklon rotace vůči Zemi je také neobvyklý. Dialog v rádiu probíhal klidně a dramatická řeč o mohutných slapových silách, které trhaly naše žhavá tělesa na cucky byla mírně řečeno nepředstavitelná. Vize dvou obrovských žhavých lívanců, které se propojily a pak znovuvytvořily něco co dnes máme pod nohama a na obloze. Pozvaný host sděloval, že není jednoduché získat vzorky z Měsíce a nebo Země z větších hloubek, ale stejné složení na základě izotopů potvrzuje to, že Měsíc a Země mají mnoho společného. Úžasné...
A tak sedím ve svém autě, pohybuji se po asfaltové silnici vzrostlým smrkovým lesem, nad hlavou mi pomyslně krouží Měsíc a plno hvězd, žhavé Slunce skryto za mraky vydává své světlo a teplo a já vybaven smysly toto pocítit a uvědomit si svírám ruce na volantu a stále i tu šišku utrženou v nedalekém lese. V rádiu vystřídala mluvenou řeč hudba a já tiše sním svůj sen a s pohledem upřeným na šišku si říkám - "Dobře jsi tu polívku Hospodine promíchal a ty ingredience stojí za to." Dívám se na šišku a říkám si, tak obyčejná a tak krásná a do toho mi najednou skočí z rádia zprávy o válce na Ukrajině. Říkám si - jojo Hospodine, jsme prostě i debilové co se věčně masakrují navzdory všemu. A šiška stále voní a vydává tiché svědectví života o Tvůrci, který nám dal život.
Druhý den se doma podívám na šišku, kterou jsem si dal pod stolní lampu. Povolila za čas své sevření a v teple se úplně otevřela. Krásná symetrie, která by umožnila semenům vzlétnout do širého světa a nést život. Hospodine, tak mi pověz, které hovádko si ještě může myslet, že vše je jen nesmyslná náhoda. V kosmu se potkají dva kusy skály a rozžhavení obři se do sebe zanoří a rozpoutají tak nepředstavitelnou agónii sil a výsledkem bude něco tak nepředstavitelného a smysluplného jako život sám? Víme o sobě a světě kolem nás. Pohladím kocoura, který protahuje svůj hřbet a tiše přede, jako by se mnou souhlasil. Vysoko na obloze přelétají havrani a chraplavě krákají a mají před sebou cestu, kterou neznám. Závidím jím tu výšku a rozhled. Jen nám dáno zachytit jen slabý paprsek veškerého stvoření a bytí, které se prosekalo prostorem a časem až do našeho života. Života každého z nás. Díky dobrý Bože.