Ježíš naplněn zármutkem odešel s apoštoly do Bethanie slavit sabat. Když učil ve chrámě, museli mít Židé zavřené domy a bylo zakázáno podat občerstvení jemu nebo učedníkům. V Bethanii vešli do domu útulku Šimona Malomocného, který byl uzdraven, kde byla připravena hostina. Magdalena plna soucitu s .... se Páně se k němu přiblížila ze vchodu do domu, oblečena v kající roucho s pásem a měla pod černým závojem rozpuštěné vlasy. Vrhla se k jeho nohám a setřela z nich prach svými vlasy tak, jako my někomu čistíme boty. Učinila to veřejně přede všemi, a mnozí se nad tím pohoršovali. Potom když se připravili k oslavě sabatu, oblékli si svoje šaty a pomodlili se pod lampou, položili se k hostině. Ke konci této hostiny se objevila Magdalena puzena láskou, díkem, pokáním a zármutkem ještě jednou za lehátkem Pána, rozlomila lahvičku s voňavkou nad jeho hlavou a něco z toto nalila na jeho nohy, které znovu osušila svými vlasy, nato
sál opustila. Více jich se rozhněvalo obzváště Jidáš, který popichoval i Matouše, Tomáše a Jana Marka k nevůli. Ježíš ale omlouval její lásku. Ona jej tak často potřela; jeho ostatně i mnohé, co je pouze jednou uvedeno v evangeliu, se stalo často. Po hostině a modlitbách se apoštolové a učedníci rozešli. Jidáš ale běžel plný zloby v noci do Jeruzalema. Spatřila jsem jej, jak v temnotě naplněn závistí a chtivostí běží přes Olivovou horu a jakoby by šlo s ním odporné světlo jako by mu svítil satan. Běžel do domu Kaifášova a vykonal v domě jenom málo vzruchu. Nikdy se nikde nezdržel dlouho. Nato spěchal do domu Jana Marka, jako by přicházel jako učedníci obvykle činívali, když se sem přicházeli ubytovat. Byla to první cesta určité zrady. Když Ježíš následující den šel s několika učedníky z Bethanie do Jeruzalema, shledali tito, že onen fíkovník, který Ježíš proklel, uschl a žasli nad tím. Spatřila jsem, jak Jan a Petr prodlévají u stromu na své cestě a jak Ježíš, když Petr projevil svůj obdiv, k nim řekl; jestliže budou věřit, pak vykonají ještě větší věci, nežli je toto, ano i brzy na jejich slova se vrhnou do moře. Učil o tom ještě více, i o významu tohoto fíkovníku.
V Jeruzalemě bylo velmi mnoho cizinců, měli učení i bohoslužby ráno a večer ve chrámě. Ježíš pak učil v mezidobí. Kdo mu něco namítl, povstal a Ježíš se pak posadil. Při učení ale Ježíš stál. Za jeho dnešního učení přistoupili kněží a znalci Zákona a ptali se, jakou mocí on toto všechno dělá? Ježíš odpověděl: «I já se vás chci na něco zeptat, a jestliže vy mně to řeknete, pak i já vám nato řeknu, jakou mocí já takové věci dělám!» A teď se jich zeptal, z jaké moci křtil Jan Křtitel, a protože oni mu nechtěli dát žádnou odpověď, odpověděl jim on, že ani on jim nechce říci, z jaké plné moci on to dělá. Ve svém učení odpoledne přednesl Ježíš podobenství o vinaři a rohovém kameni, který zavrhli stavitelé, přičemž onoho zavražděného vinaře vztahoval sám na sebe a ony vrahy vykládal na farizeje. Nad tím se oni tak rozrušili, že by se ho byli rádi zmocnili, ale sami si netroufali, protože viděli, jak všechen lid na něm visí. Ale rozhodli se, že za pomoci pěti mužů, kteří byli zpřízněni s učedníky a kteří s nimi jednali v duchu důvěry budou vyzvídat a nechají je, aby se pokusili chytit Ježíše záludnými otázkami. Těchto pět mužů bylo dílem přívrženci farizejů, dílem služebníky Herodovými.
Když se Ježíš k večeru navrátil do Bethanie, přišli soucitní lidé k cestě a nabídli mu napít. Ježíš přenocoval v útulku učedníků u Bethanie.
Následující den učil Ježíš v chrámě po tři hodiny o podobenství o královské svatební hostině. Zevlouni farizejů byli přítomni. Ježíš se navrátil brzy zase nazpět do Bethanie, kde také ještě učil. Když den nato Ježíš vystoupil ve chrámě na učitelský stolec v oné okrouhlé hale, prodralo se oněch pět mužů objednaných farizeji na cestu, která sem vedla od vchodu skrze stolice, které stály z hruba okolo stolce pro učení, až k Ježíši a ptali se, zda smějí platit daň císaři, Ježíš řekl, aby mu ukázali peníz daně, načež jeden z nich vytáhl ze záhybu na prsou jednu žlutou minci, která byla asi tak veliká jako jeden pruský tolar a ukázal na ní obraz císaře. Ježíš řekl, že mají dát císaři, co je císařovo.
Nato mluvil Ježíš o Božím království, které se podobá člověku, který pěstoval rostlinu, která se rozrostla do nekonečna. K Židům se už nikdy více nenavrátí, oni však, kteří se obrátí, přijdou k Božímu království. Toto království ale přijde k pohanům, a přijde doba, kde na počátku sice všechno se ztemní, ale večer se naplní světlem. Ježíš také učil, že dobro mají konat ve skrytu, jako to činil on, teď on o poledni přijme svojí odměnu. Řekl také, že oni dají před ním přednost vrahovi.
V pozdější dobu přistoupili k Ježíši sedm saduceů a zeptali se ho na vzkříšení a na jednu ženu, která měla sedm mužů. Ježíš odpověděl, že po vzkříšení už nebude žádné ženění a že Bůh je Bohem živých a ne mrtvých. Spatřila jsem, že všichni nad jeho učením žasli. Farizeové vystoupili ze svých sedadel a domlouvali se společně. Jeden, který měl jakýsi úřad při chrámu, jménem Manasse se zeptal Ježíše velmi skromně, které přikázání je největší, když mu Ježíš odpověděl, Manasse jej upřímně pochválil. Ježíš ale odpověděl, že království Boží od něj není daleko a mluvil nato o Kristu a o Davidovi a tím svoje učení ukončil.
Všichni oněmněli a nedovedli nic odpovědět. Když Ježíš vyšel, zeptal se ho jeden učedník: «Co to znamená: ty nejsi daleko od Božího království jak jsi to řekl Manassovi?» Tu mu Pán řekl: Manasse uvěří a bude jej následovat, oni ale o tom mají pomlčet. Manasse od té chvíle již ničeho víc proti Ježíši neučinil a držel se v tichosti až do Ježíšova nanebevstoupení, kdy se prohlásil pro Ježíše a přidal se k učedníkům. Bylo mu tak mezi čtyřiceti až padesáti lety. Večer odešel Ježíš do Bethanie, jedl s apoštoly u Lazara, pak odešel do útulku, kde byly shromážděny ženy a učil je ještě v noci. Zůstal v útulku pro učedníky. Spatřila jsem Svaté ženy, jak se v době, kdy Ježíš učil v Jeruzalemě, častěji společně modlí v loubí, kde seděla Magdalena, když ji Marta zavolala před Lazarovým vzkříšením k Ježíši. Při modlitbě zachovávali určitý řád, brzy stály společně, brzy klečely nebo seděly odděleně.
Následující den učil Ježíš v chrámě dobře šest hodin. Učedníci, podníceni jeho včerejší řečí, se ho zeptali, co to znamená: «Přijď k nám tvé království?» Ježíš mnoho o tom mluvil a také i to, že on a Otec jedno jsou a že on odchází k Otci. Ptali se však: jestliže on a Otec jsou jedno, proč on tedy potřebuje jít k Otci? Tu Ježíš promlouval o svém poslání a že on se odvrací od lidí, od těla a že kdo se odkloní od vlasního podlého člověčenství, skrze něj k němu, obrátí se tedy i k Otci. Mluvil o tom tak dojemně, že apoštolové zcela radostni a nadšeni vyskočili a volali: «Pane, my chceme tvoje království rozšiřovat až na sám konec země!» Ježíš jim ale odpověděl; kdo takto mluví, ten neudělá nic! Tu se oni zarmoutili, a Ježíš řekl znovu: oni nikdy nemají říkat: «Já jsem ve tvém jménu vyháněl zlé duchy, a učinil to i ono!», nemají také svoje skutky konat veřejně. Zmínil se při tom, jak on za svého posledního odloučení mnoho věcí ve skrytu vykonal, oni však tehdy neustále chtěli, aby on šel do své vlasti, ačkoliv Židé jej chtěli kvůli Lazarovu vzkříšení připravit o život! Jak by pak ale všechno mělo naplnit? Ptali se také, jak se jeho království může stát veřejně známým, když všechno mají držet v tajnosti? Už nevím více, jaká byla jeho odpověď. Zase byli znovu velmi smutní. Kolem poledne vyšli učednici z chrámu,
On ale s apoštoly zůstal. Učedníci mu přinesli napít. Po obědě přišlo tolik znalců Zákona a farizeů, že stáli zcela hustě kolem Ježíše a učedníci byli poněkud stranou. Ježíš mluvil velmi přísně proti farizeům a slyšela jsem, jak v této přísné řeči o trestech jednou řekl: «Vy mě teď ještě nechápete, protože moje hodina ještě nepřišla!»
Poslední Magdalenino pomazání.
Ráno následujícího dne učil Ježíš v domě před Lazarovým domem před velmi mnoha učedníky, bylo jich více jak šedesát. Odpoledne kolem tří hodin postavili ve dvoře stoly pro učedníky a Ježíš jim s apoštoly přisluhoval při hostině. Ježíš chodil od stolu ke stolu, podával to i ono a přitom učil. Jidáš přítomen nebyl, nakupoval něco na hostinu objednanou u Šimona. I Magdalena odešla do Jeruzalema, aby nakoupila masti. Nejsvětejší Panna, které Ježíš časně ráno oznámil svoji blízkou smrt, byla nevýslovně smutná. Její neteř, Maria Kleofášova, byla stále kolem ní, aby ji utěšila a naplněna zármutkem ji doprovodila do útulku učedníků. Ježíš ale mluvil s učedníky o své blízké smrti a jejích následných událostech. Jeden z jeho lidí, který byl stále tak důvěrně s ním a který mu né za vše byl vděčný, jej prodá farizeům. On si jej nebude vůbec vážit, ale zeptá se pouze: «Co mně za něj chcete dát?» Kupují-li farizeové otroka, pak je jim přece oznámena cena, tento člověk jej ale prodá za to, co mu nabídnou. On jej hůře prodá nežli nějakého otroka. Učedníci hořce plakali a zármutkem už více nemohli jíst, Ježíš je ale přátelsky utěšoval. Spatřila jsem často, že učedníci byli vůči Ježíši mnohem věrnější, nežli apoštolové. Věřím, že byli pokornější, protože tak často s Ježíšem nebyli.
I s apoštoly mluvil Ježíš tohoto rána ještě o mnohém. Protože ale ne všechno pochopili, přikázal jim, aby si pamatovali to, čemu nerozumí. Až on jim sešle svého Ducha, oni si potom na to vzpomenou a vše pochopí. Spatřila jsem, že si Jan i ostatní ještě mnohé poznamenali. Ježíš se dotkl ještě mnohého z jejich útěku, až on bude vydán. Oni si to sami ani nedokázali představit a přece to učinili. Ježíš jim řekl, co potom bude následovat a jak se oni mají zachovat. Nakonec mluvil o své nejsvětější Matce, že ona s ním všechna strašlivá muka jeho smrti spolu s ním vytrpí, že ona s ním společně prožije jeho hořkou smrt a přece ještě potom musí být živa patnáct roků.
Učedníkům Ježíš řekl, kam se mají odebrat: někteří do Arimathie, jiní do Sicharu, jiní do Kedaru. Tři učedníci, kteří jej doprovázeli na poslední cestě, mají odejít domů. Jestliže se velmi změnili ve svém smýšlení, nemají se vracet domů, jinak by dali pohoršení a kvůli tomuto odporu by nastalo nebezpečí,že by padli. Elind a Eremenzar odešli myslím do Sicharu. Silas ještě zůstal. Tak je Ješíš nesmírně láskyplně poučoval a ve všem jim radil. Spatřila jsem, že mnozí se již k němu rozešli.
Za tohoto učení se Magdalena navrátila s nakoupenou mastí z Jeruzalema. Odešla k Veronice a prodlévala v jejím domě, dokud tato neobstarala pro ni onen nákup mastí. Byly to tři druhy a to nejdražší, co se vůbec dalo nakoupit. Magdalena na to použila ještě to poslední, co měla. Byla při tom i jedna lahev ... oleje. Koupila s tím i současně nádoby, které byly zhotoveny z bělavé, jasné, ale přece neprůhledné látky něco jako z perleti. Měly podobu malých uren a nahoře byly zašroubovány, na širší nožce byly knoflíky. Magdalena nesla nádoby jednu vedle druhé v záhybu pod pláštěm v jakési tašce, která visela přes jedno rameno dolů napříč přes hruď i záda. Matka Jana Marka šla s ní do Bethanie a Veronika je kus cesty doprovázela. Když prošly Betanií, potkal se s nimi Jidáš, který mluvil s Magdalenou a vnitřně byl pln nevole. Magdalena slyšela od Veroniky, že se farizeové rozhodli, že Ježíše zajmou a usmrtí, ale ještě ne teď, protože je zde mnoho cizinců a obzvláště mnoho pohanů, kteří se přidali k Ježíšovi. Řekla to i ostatním ženám.
Ženy byly v Šimonově domě a pomáhaly připravit hostinu. Jidáš všechno nakoupil, dnes opravdu pořádně otevřel měšec a ve skrytu myslel, že večer zase něco získá. U jednoho muže v Bethanii, který měl zahrady, nakoupil zeleninu, dva beránky, ovoce, ryby, med a podobné. Jídelna u Šimona byla jiná nežli ona, kde kdysi jedli den po vjezdu do chrámu. Dnes jedli v otevřené ozdobené hale vzadu u domu, odkud bylo vidět na dvůr. Ve stropě byl otvor, který byl zakryt průhlednou látkou jako nějakou kopulí. Po obou stranách této kopule visely dolů zelené pyramidy z hnědozelené, silnolisté rostliny s malými kulatými lístky. Pyramidy byly zespodu také uzavřeny zelení, a mně připadalo, jakoby stále vydržely tak zelené. Pod touto výzdobou stropu bylo Ježíšovo sedadlo. Jedna strana tabule, tam kudy se otevřenou sloupovou halou přinášelo přes dvůr jídlo, byla neobsazena, jen Šimon, který přisluhoval, tam měl svoje místo. Na této straně stály tři vysoké ploché džbány, na zemi pod stolem.
Hosté tentokrát leželi na nízkých příčných lavicích, které vzadu měly připevněno opěradlo a vpředu jednu oporu, o níž se člověk mohl opřít. Lavice stály dvě a dvě a byly tak široké, že vždy vzájemně proti sobě seděli dva a dva. Jen Ježíš spočíval sám uprostřed na jednom sedadle. Ženy tentokrát jedly vlevo v jedné otevřené hale a mohly napříč přes dvůr hledět na hostinu mužů.
Když bylo všechno připraveno, odešel Šimon a jeho sluha, aby přivedli Ježíše, apoštoly a Lazara. Všichni měli slavnostní oděvy. Šimon měl dlouhé roucho, pás ozdobený figurami a na paži dlouhý dole roztřepený manipul. Služebník na horní části oděvu neměl rukávy. Šimon vedl Ježíše, sluha apoštoly. Nešli přes ulici Šimonovým domem, ale ve svých slavnostních šatech prošli vzadu zahradou do sálu. V Bethanii bylo velmi mnoho lidí, a kvůli mnoha cizincům, kteří by rádi spatřili Lazara, povstal veliký shon. Lidem také napadlo, že Šimon, jehož dům byl jinak otevřený veřejnosti, dal tolik věcí nakoupit a všechno u sebe nechal uzavřené. Krátce lidé byli zvědaví a neklidní. Za průběhu hostiny lidé prostě vystupovali na zdi. Nevzpomínám si, že by došlo k umývání nohou, ale spatřila jsem pouze očišťování přede dveřmi. Na stole stálo více velikých pohárů a vedle každého vždy dva a dva menší, s třemi různými nápoji, zeleným, rudým a žlutým, domnívám se, že to byl nějaký druh šťávy z hrušek. Nejprve byl přinesen jeden beránek, ležel roztažený s hlavičkou na předních nožkách, ležel na podlouhlé oválné míse a postavili ho hlavičkou proti našemu Pánu. Ježíš vzal bílý nůž, jako z kosti nebo z kamene, zabodl ho do šíje na jedné straně krku beránka a řezal nejprve na jedné straně a potom i po druhé až dolů, nato učinil jeden dlouhý řez, přes celá záda i hlavu, myslela jsem při směru tohoto řezu nevědomky na kříž. To co odřízl předložil Janovi, Petrovi a sobě. Nato Šimon jako hospodář udělal příčné řezy po obou stranách a předkládal odříznuté kusy nalevo a napravo podle sledu apoštolům a Lazarovi.
Svaté ženy seděly v kruhu kolem svého stolu, Magdalena, která neustále plakala, seděla naproti Přesvaté Panně. Bylo jich sedm nebo devět. Měly také beránka, ale ten byl menší a byl rozložen do větší šíře na míse a ohlížel se svou hlavičkou po Matce Boží, která jej rozkrájela. Po beránku přišly na stůl tři veliké ryby a mezi nimi byly malé. Veliké ryby, jakoby plavaly, ležely na břiše v bílé, tuhé omáčce. Potom přišlo na stůl pečivo, chlebíčky a podobě beránků a ptáků s rozprostřenými křídly, potom plásty medu, zelenina jako salát a omáčka, do níž tuto zeleninu namáčeli, myslím že to byl olej; nato přišlo ovoce, vypadalo to na hrušky, uprostřed nich stál plod jakoby tykev, na níž zase bylo více jiných plodů jako hrozny, které byly upevněny jakoby stonkem. Mísy byly dílem bílé, dílem uvnitř žluté, ploché i hluboké podle druhu pokrmu. Po celou dobu hostiny Ježíš učil, když vše došlo ke konci, naslouchali mu apoštolové napjatě, s otevřenými ústy, i Šimon, který sice přisluhoval, seděl teď zcela ztrnulý a naslouchal.
Magdalena však v tichosti povstala ze svého místa u Svatých žen. Měla na sobě jemný, bělounký tenounký plášť, téměř jako byly látky plášťů Svatých tří králů, její rozpuštěné vlasy byly zakryty závojem. V jednom záhybu pláště nesla nádobu masti, prošla chodbou v loubí do sálu za Ježíše, vrhla se na zem k jeho nohám a úporně plakala, při tom sklonila tvář dolů na jeho nohu jak Ježíš ležel na lehátku, druhou nohu, která byla spuštěna s lehátka více k zemi, tu jí Pán podal sám. Ona uvolnila jeho sandály a potřela jeho nohy na nártu i na chodidlech. Potom uchopila svoje rozpuštěné, závojem zakryté vlasy do obou rukou a přejela a otírala jimi pomazané nohy Pána, na které zase znovu nasadila sandály. Tím vzniklo přerušení Ježíšovy řeči. Ježíš pozorně sledoval
Magdalenino počínání, ostatní tím ale byli vyrušeni. Ježíš ale řekl: «Nepohoršujte se nad touto ženou!» a potom k ní tiše promlouval. Magdalena teď přistoupila za Ježíše a vylila mu drahocenou tekutinu na hlavu, že stékala dolů do jeho šatu a rukou mu ještě mast s temene hlavy setřela dolů vzadu na hlavě. Vůně naplnila celý sál. Apoštolové šeptali a reptali, i sám Petr byl rozhořčen nad tímto vyrušením. Magdalena ale s pláčem zahalena vzadu obešla stůl, a když přicházela okolo Jidáše, držel před ní v cestě ruku tak, že se zastavila. Mluvil rozhořčeně o plýtvání a že se to mohlo dát chudým. Magdalena mlčela a hořce plakala. Ježíš ale řekl, ať ji nechají v klidu jít, ona že jej pomazala ku pohřbu a později to nebude moci více učinit, a všude kde se tomuto evangeliu bude učit, tam bude zmínka o jejím činu a jejich reptání.
Magdalena zarmoucena odešla pryč. Celá hostina byla porušena reptáním apoštolů a Ježíšovým pokáráním. Všichni teď zase odešli k Lazarovi. Avšak Jidáš plný zloby a lakoty myslel si u sebe, že toto hospodaření se nedá už déle snášet. Nedal ale na sobě nic znát, odložil svůj slavnostní oděv a dal na jevo zdání jako že se musí vzdálit, aby v domě hostiny uklidil a opatroval zbytky hostiny pro chudé. Odběhl však rychle do Jeruzalema. Spatřovala jsem u něho stále Satana rudého, špičatého a s úzkou lebkou; byl před ním i za ním a zdálo se, že mu svítí. Jidáš se díval a běžel, aniž by o cokoliv narazil, zcela bezpečně v této temnotě. Spatřila jsem ho v Jeruzalemě jak vběhl do domu, kde se Ježíši později posmívali. Farizeové a velekněží zde ještě byli shromážděni. Jidáš nevstoupil do shromáždění. Dva farizeové s ním mluvili dole ve dvoře. Když řekl, že chce Ježíše vyzradit a co oni mu za to chtějí dát, byli velmi rozradostněni a ohlásili to ostatním. Tu jeden vyšel ven a nabídl třicet stříbrňáků. Jidáš je hned chtěl mít, ale oni mu je dát nechtěli. On už zde jednou byl a tak dlouho pak prodléval, že on napřed musí to svoje udělat a oni chtějí teprve potom zaplatit. Spatřila jsem jak tleskli rukou, a po obou stranách roucha něco poněkud roztrhli. Chtěli, aby ještě zde zůstal a řekl jim jak? nebo kdy? on ale spěchal s odchodem, aby nevzbudil žádné podezření. Řekl, že vše musí ještě přesněji zjistit, že se to potom ráno bez rozruchu může stát. Satana jsem vždy spatřovala přitom, Jidáš zase znovu běžel do Bethanii, oblekl svoje šaty a byl s ostatními.
Ježíš zůstal v Lazarově domě, zatím co ostatní se odebrali do svých útulků. V noci se Nikodem ještě vrátil do Jeruzalema a Lazar ho kus cesty doprovázel.
