Žalm 71

Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!
Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou.
Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!
Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka, z rukou bídáka a násilníka.
Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine, v tebe už od mládí doufám.
Na tebe jsem odkázán už ze života matky , oddělil sis mě v matčině nitru, chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.
Za zázrak mě mnozí měli, tys byl moje mocné útočiště.
Z mých úst plně zní tvá chvála, den co den tě oslavuji.
Nezamítej mě v čas stáří, neopouštěj mě, když pozbývám sil.
Nepřátelé se už na mě domlouvají, ti, kdo mě hlídají, společně se radí,
prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním , chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“
Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože, na pomoc mi pospěš!
Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.
Já však budu vytrvale čekat a vždy víc a nade vše tě budu chválit.
O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat, každého dne svědčit o tvé spáse, a přece nestačím všechno vypovědět.
Přicházím s bohatýrskými činy Panovníka Hospodina; tvoji spravedlnost, jenom tvoji, budu připomínat.
Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy.
Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže a s tvou bohatýrskou silou všechny, kteří přijdou.
Bože, tvoje spravedlnost až k výšinám sahá , vykonals veliké věci. Bože, kdo je tobě roven!
Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět.
Ty mě stále činíš větším, útěchou mě zahrnuješ.
A já strunným nástrojem ti budu vzdávat chválu, Bože můj, za tvoji věrnost, s citerou ti budu zpívat žalmy, Svatý Izraele.
Ať plesají mé rty, když ti zpívám žalmy, i má duše tebou vykoupená.
A můj jazyk bude o tvé spravedlnosti hovořit každodenně, budou se rdít hanbou ti, kdo mi strojili zlé věci.