Španělští Zednáři: František Přijímá Zednářské Zásady

Manifest svobodného zednáře

Již při zběžném četní textu encykliky „Všichni bratry“ máte dojem, že ji napsal svobodný zednář a nikoliv Kristův náměstek. Všechno, co obsahuje, je inspirováno prázdným deismem a filantropismem a vůbec ničím, co je katolické: Copak to nedělají i pohané? (Mt 5,47).
Makroskopická a rozhodně zarážející je historická falzifikace setkání sv. Františka se sultánem: Podle pisatele encykliky Chudáček »nevedl dialektickou válku a nepředkládal nauky«; ve skutečnosti slova svatého Františka, která uvádějí kronikáři, znějí zcela jinak: »Jestliže mi slíbíš jménem svým a jménem svého lidu, že přijmete Kristovo náboženství, jestliže vyjdu z ohně neporaněn, vstoupím sám do ohně. Jestliže se spálím, ať je to přičteno mým hříchům; jestliže naopak Boží moc mi dovolí vyjít zdravý a nezraněný, uznáte Krista, Boží moc a Boží moudrost jako pravého Boha a Pána, Spasitele všech.«
Nadpřirozená dimenze je v encyklice naprosto nepřítomná, stejně jako nezbytnost příslušnosti k Mystickému Tělu Kristovu, kterým je Svatá Církev, aby bylo možno dosáhnout věčné spásy. Zde je také velmi závažné zkomolení pojmu „bratrství“: pro katolíka je možné jen v Kristu, pokud máme Boha jako Otce skrze křest (Jan 1,12), zatímco pro Bergoglia by se uskutečnilo již pouhou příslušností k lidstvu.
Katolický koncept „svobody náboženství“ je nahrazen pojmem „náboženské svobody“, teoretizované 2VK; je nahrazen záměnou božského práva církve na svobodu kultu, hlásání a správy, s přiznáním práva na blud propagovaný nejen obecně, ale přímo křesťanskými národy. Právo na pravdu nemůže být zaměněno s nárokem na blud. Církev má rodné právo na svobodu, zatímco falešná náboženství nikoliv.
Zmatené zploštění encykliky na vyprávění o Covidu potvrzuje přizpůsobení smýšlení globalistické elity; zarážející je utkvělé naléhání na jednotné smýšlení a univerzální bratrství spolu s odepřením legitimního práva státu chránit vlastní identitu nejen pokud jde o kulturu, ale také a především o víru.
Tato encyklika představuje ideologický manifest Bergolgia - jeho vyznání zednářské víry a jeho kandidaturu na předsednictví jediného Univerzálního Náboženství, služky Nového Světového Řádu. Takové svědectví o podřízenosti myšlení mainstreamingu si může vysloužit potlesk Božích nepřátel, ale potvrzuje nesmiřitelné opuštění evangelizačního poslání církve. Na druhé straně jsme již slyšeli: »prozelytismus je slavnostní hloupost«.
Bergoglio je falzifikátor skutečnosti. Příklad drzého smýšlení, jaké nemá obdoby. Na druhé straně je vynikajícím expertem ve znásilňování pravdy, právě tak, jak se to děje v oné čínské diktatuře, která dává kamenovat hříšnici od našeho Pána (komunistický režim rozdával ve školách knihu s některými epizodami z různých náboženství, mezi kterými byla uvedena cizoložnice, kterou kamenuje sám Ježíš). Naprosté znásilnění textu komunistickým režimem má blízko k bergogliánské církvi, která se neomezuje na souhlas, ale obsahuje i samotný modus operandi.
+ Carlo Maria Viganò, Chiesa e post concilio

............................
tak je, kto ma oči, nech vidí a uši, nech počuje...

To nemá obdobu v dejinách,čo si dovoľujú niektoré spoločnosti.
Všetku svoju špinu,ktorú obhajujú a žijú,váľajú na Božieho SYNA.

returntoorder.org/…cancel-blasphemous-habit-film/

preklad textu bol robený cez translator

Nový film s názvom „Zvyk“ bude zobrazovať Ježiša Krista, ktorého hrá žena. Paris Jackson, „bisexuálna“ hudobníčka a dcéra zosnulého Michaela Jacksona, hrá rolu ako „pohlavia ohýbajúci“ Kristus s nosovým krúžkom. Natáčanie výroby bolo ukončené a momentálne je vo vývoji. Podľa správ:

„[Paríž] Jackson ... bude hrať Ježiša vo filme o street-smart party dievčati s Ježišovým fetišom, ktoré sa zmieša s násilným drogovým obchodom a nájde možné východisko maskovaním ako mníška. Donovan Leitch, 852 Filmy, Martingale Pictures, Voltage Pictures, Cloudlight and Elevated Films produkujú ...

„Jackson je dcérou zosnulého Michaela Jacksona ...“ (ScreenDaily.com; zvýraznenie bolo pridané)

Samotná Kristova osoba je vykreslená nielen v nemorálnom prostredí, ale je to aj spôsob, ktorý je v úplnom rozpore s Jeho ľudskou prirodzenosťou. Náš Pán bol vždy trpezlivý aj s tými najnižšími hriešnikmi. Ale vždy ich volal k obráteniu a pokániu. Toto zobrazenie ho robí neprirodzeným a vulgárnym. Podpíšte našu petíciu a naliehajte na spoločnosť Elevated Films, aby zastavila uvedenie filmu „Habit“.

Manifest svobodného zednáře

Již při zběžném četní textu encykliky „Všichni bratry“ máte dojem, že ji napsal svobodný zednář a nikoliv Kristův náměstek. Všechno, co obsahuje, je inspirováno prázdným deismem a filantropismem a vůbec ničím, co je katolické: Copak to nedělají i pohané? (Mt 5,47).
Makroskopická a rozhodně zarážející je historická falzifikace setkání sv. Františka se sultánem: Podle pisatele encykliky Chudáček »nevedl dialektickou válku a nepředkládal nauky«; ve skutečnosti slova svatého Františka, která uvádějí kronikáři, znějí zcela jinak: »Jestliže mi slíbíš jménem svým a jménem svého lidu, že přijmete Kristovo náboženství, jestliže vyjdu z ohně neporaněn, vstoupím sám do ohně. Jestliže se spálím, ať je to přičteno mým hříchům; jestliže naopak Boží moc mi dovolí vyjít zdravý a nezraněný, uznáte Krista, Boží moc a Boží moudrost jako pravého Boha a Pána, Spasitele všech.«
Nadpřirozená dimenze je v encyklice naprosto nepřítomná, stejně jako nezbytnost příslušnosti k Mystickému Tělu Kristovu, kterým je Svatá Církev, aby bylo možno dosáhnout věčné spásy. Zde je také velmi závažné zkomolení pojmu „bratrství“: pro katolíka je možné jen v Kristu, pokud máme Boha jako Otce skrze křest (Jan 1,12), zatímco pro Bergoglia by se uskutečnilo již pouhou příslušností k lidstvu.
Katolický koncept „svobody náboženství“ je nahrazen pojmem „náboženské svobody“, teoretizované 2VK; je nahrazen záměnou božského práva církve na svobodu kultu, hlásání a správy, s přiznáním práva na blud propagovaný nejen obecně, ale přímo křesťanskými národy. Právo na pravdu nemůže být zaměněno s nárokem na blud. Církev má rodné právo na svobodu, zatímco falešná náboženství nikoliv.
Zmatené zploštění encykliky na vyprávění o Covidu potvrzuje přizpůsobení smýšlení globalistické elity; zarážející je utkvělé naléhání na jednotné smýšlení a univerzální bratrství spolu s odepřením legitimního práva státu chránit vlastní identitu nejen pokud jde o kulturu, ale také a především o víru.
Tato encyklika představuje ideologický manifest Bergolgia - jeho vyznání zednářské víry a jeho kandidaturu na předsednictví jediného Univerzálního Náboženství, služky Nového Světového Řádu. Takové svědectví o podřízenosti myšlení mainstreamingu si může vysloužit potlesk Božích nepřátel, ale potvrzuje nesmiřitelné opuštění evangelizačního poslání církve. Na druhé straně jsme již slyšeli: »prozelytismus je slavnostní hloupost«.
Bergoglio je falzifikátor skutečnosti. Příklad drzého smýšlení, jaké nemá obdoby. Na druhé straně je vynikajícím expertem ve znásilňování pravdy, právě tak, jak se to děje v oné čínské diktatuře, která dává kamenovat hříšnici od našeho Pána (komunistický režim rozdával ve školách knihu s některými epizodami z různých náboženství, mezi kterými byla uvedena cizoložnice, kterou kamenuje sám Ježíš). Naprosté znásilnění textu komunistickým režimem má blízko k bergogliánské církvi, která se neomezuje na souhlas, ale obsahuje i samotný modus operandi.
+ Carlo Maria Viganò, Chiesa e post concilio