PREVENTIVNÍM ATOMOVÝM ÚTOKEM K ZÁCHRANĚ LIDSTVA PŘED ZNIČENÍM V TOTÁLNÍ VÁLCE

Sergej Karaganov
Применение ядерного оружия может уберечь человечество от глобальной катастрофы
Rostoucí hrozba
Zdá se, že Rusko a jeho vedení stojí před těžkou volbou. Je stále jasnější, že střet se Západem nemůže skončit, i když na Ukrajině vyhrajeme částečné nebo dokonce zdrcující vítězství.
Bude to opravdu dílčí vítězství, pokud osvobodíme čtyři regiony. O něco větší vítězství bude, když v příštím roce nebo dvou osvobodíme celý východ a jih dnešní Ukrajiny. Stále však zůstane jeho součástí s ještě více zahořklým ultranacionalistickým obyvatelstvem napumpovaným zbraněmi – krvácející rána hrozící nevyhnutelnými komplikacemi a novou válkou.
Možná nejhorší situace může nastat, pokud za cenu obrovských ztrát osvobodíme celou Ukrajinu a zůstaneme v troskách s obyvatelstvem, které nás většinou nenávidí. Jeho „vykoupení“ bude trvat déle než deset let. Jakákoli možnost, zejména ta druhá, odvede naši zemi od toho, aby učinila naléhavě potřebný krok k přesunu jejího duchovního, ekonomického a vojensko-politického zaměření na východ Eurasie. Zasekneme se na západě bez vyhlídek v dohledné době, zatímco současná Ukrajina, především její centrální a západní regiony, bude vysávat manažerské, lidské a finanční zdroje ze země. Tyto regiony byly silně dotovány i v sovětských dobách. Spor se Západem bude pokračovat, protože bude podporovat gerilovou občanskou válku nízkého stupně.
Atraktivnější možností by bylo osvobození a opětovné začlenění východu a jihu Ukrajiny a přinucení zbytku ke kapitulaci s následnou úplnou demilitarizací a vytvořením přátelského nárazníkového státu. To by však bylo možné pouze tehdy, pokud a kdy budeme schopni zlomit vůli Západu podněcovat a podporovat kyjevskou juntu a donutit ji ke strategickému ústupu.
A tím se dostáváme k nejdůležitějšímu, ale téměř nediskutovanému problému. Základní, a dokonce základní příčinou konfliktu na Ukrajině a mnoha dalších napětí ve světě, jakož i celkového nárůstu válečné hrozby je zrychlující se selhání moderních vládnoucích západních elit – především kompradorských v Evropě (portugalsky kolonialisté používali slovo „komprador“ k označení místních obchodníků, kteří se starali o jejich potřeby) – kteří byli vytvořeni globalizačním kurzem posledních desetiletí. Toto selhání je doprovázeno rychlými změnami, v historii bezprecedentními, v globální rovnováze sil ve prospěch Globální většiny, přičemž Čína a částečně Indie působí jako její ekonomické tahouny a Rusko si historie zvolila za svůj vojensko-strategický pilíř. Toto oslabení pobuřuje nejen imperiálně-kosmopolitní elity (Biden a spol.), ale i císařsko-národní (Trump). Jejich země ztrácejí svou pět století trvající schopnost vysávat bohatství po celém světě a vnucují, především hrubou silou, politické a ekonomické řády a kulturní dominanci. Rozvíjející se západní obranná, ale agresivní konfrontace tedy nebude mít rychlý konec. Tento kolaps morálních, politických a ekonomických pozic se schyluje od poloviny 60. let; to bylo přerušeno rozpadem Sovětského svazu, ale pokračovalo s obnovenou silou v roce 2000. (Porážka v Iráku a Afghánistánu a začátek krize západního ekonomického modelu v roce 2008 byly hlavními milníky.) Rozvíjející se západní obranná, ale agresivní konfrontace tedy nebude mít rychlý konec. Tento kolaps morálních, politických a ekonomických pozic se schyluje od poloviny 60. let; to bylo přerušeno rozpadem Sovětského svazu, ale pokračovalo s obnovenou silou v roce 2000. (Porážka v Iráku a Afghánistánu a začátek krize západního ekonomického modelu v roce 2008 byly hlavními milníky.) Rozvíjející se západní obranná, ale agresivní konfrontace tedy nebude mít rychlý konec. Tento kolaps morálních, politických a ekonomických pozic se schyluje od poloviny 60. let; to bylo přerušeno rozpadem Sovětského svazu, ale pokračovalo s obnovenou silou v roce 2000. (Porážka v Iráku a Afghánistánu a začátek krize západního ekonomického modelu v roce 2008 byly hlavními milníky.)
Aby Západ zastavil tento sestupný sestup jako sněhová koule, dočasně se zkonsolidoval. Spojené státy proměnily Ukrajinu v údernou pěst, která má vyvolat krizi a svázat tak ruce Rusku – vojensko-politickému jádru nezápadního světa, které se osvobozuje z okovů neokolonialismu – ale ještě lépe. vyhodit to do povětří, a tak radikálně oslabit rostoucí alternativní supervelmoc – Čínu. Z naší strany jsme náš preventivní úder odložili buď proto, že jsme nepochopili nevyhnutelnost střetu, nebo proto, že jsme sbírali sílu. Navíc jsme v návaznosti na moderní, především západní, vojensko-politické myšlení bezmyšlenkovitě nastavili příliš vysokou hranici pro použití jaderných zbraní, nepřesně vyhodnocovali situaci na Ukrajině a nezahájili tam vojenskou operaci dostatečně úspěšně.
Západní elity, které vnitřně selhaly, začaly aktivně přiživovat plevel, který se sem dostal po sedmdesáti letech blahobytu, sytosti a míru – všechny tyto protilidské ideologie, které odmítají rodinu, vlast, historii, lásku mezi mužem a ženou. , víra, oddanost vyšším ideálům, vše, co tvoří podstatu člověka. Pletí ty, kteří vzdorují. Cílem je zničit jejich společnosti a proměnit lidi v mankurty (otroky zbavené rozumu a smyslu pro historii, jak popsali velký Kirgiz a ruský spisovatel Čengiz Ajtmatov), aby se snížila jejich schopnost vzdorovat modernímu „globalistickému“ kapitalismu, který je stále nespravedlivý a nespravedlivý. kontraproduktivní pro člověka a lidstvo jako celek.
Oslabené Spojené státy přitom rozpoutaly konflikt, aby ukončily Evropu a další závislé země, s úmyslem je uvrhnout do plamenů konfrontace po Ukrajině. Místní elity ve většině těchto zemí ztratily orientaci a v panice ze svých selhávajících vnitřních i vnějších pozic poslušně vedou své země na jatka. Navíc pocit většího selhání, bezmoci, staletí stará rusofobie, intelektuální úpadek a ztráta strategické kultury činí jejich nenávist ještě hlubší než nenávist vůči Spojeným státům.

Vektor vývoje většiny západních zemí jasně naznačuje jejich směřování k novému fašismu a (zatím) „liberální“ totalitě.

Nejdůležitější je, že tam se situace bude jen zhoršovat. Příměří je možné, ale mír nikoliv. Hněv a zoufalství budou neustále narůstat ve směnách a obratech. Tento vektor pohybu Západu jednoznačně naznačuje posun směrem ke třetí světové válce. Už to začíná a může propuknout v plnou ohnivou bouři náhodou nebo kvůli rostoucí neschopnosti a nezodpovědnosti moderních vládnoucích kruhů na Západě.
Pokrok umělé inteligence a robotizace války zvyšují hrozbu i nezamýšlené eskalace. Ve skutečnosti se stroje mohou vymknout kontrole zmatených elit.
Situaci zhoršuje „strategický parazitismus“ – během 75 let relativního míru lidé zapomněli na hrůzy války a dokonce se přestali bát jaderných zbraní. Pud sebezáchovy zeslábl všude, ale zvláště na Západě.
Dlouhá léta jsem studoval historii jaderné strategie a došel jsem k jednoznačnému, i když zdánlivě ne zcela vědeckému závěru. Vytvoření jaderných zbraní bylo výsledkem božího zásahu. S hrůzou, když viděl, že lidé, Evropané a Japonci, kteří se k nim připojili, rozpoutali během života jedné generace dvě světové války, které obětovaly desítky milionů životů, dal Bůh lidstvu zbraň Armagedonu, aby připomněl těm, kteří prohráli. strach z pekla, že existuje. Právě tento strach zajistil na poslední tři čtvrtě století relativní klid. Ten strach je teď pryč. To, co se nyní děje, je v souladu s předchozími představami o jaderném odstrašování nemyslitelné: v návalu zoufalého vzteku rozpoutaly vládnoucí kruhy skupiny zemí válku v plném rozsahu v podbřišku jaderné supervelmoci.
Ten strach je potřeba oživit. Jinak je lidstvo odsouzeno k záhubě.
O tom, co se na bojištích na Ukrajině rozhoduje, není jen, a už vůbec ne, jak bude vypadat Rusko a budoucí světový řád, ale hlavně jestli vůbec nějaký svět bude nebo se planeta změní v radioaktivní ruiny otravující ostatky lidskosti.
Zlomením vůle Západu pokračovat v agresi nejen zachráníme sami sebe a konečně osvobodíme svět z pět století trvajícího západního jha, ale zachráníme i lidstvo. Tlačením Západu ke katarzi a tím i jeho elit k opuštění své snahy o hegemonii je donutíme ustoupit dříve, než dojde ke globální katastrofě, a tím se jí vyhnout. Lidstvo dostane novou šanci na rozvoj.

Navrhované řešení
Není pochyb o tom, že nás čeká tvrdý boj. Budeme muset vyřešit zbývající vnitřní problémy: konečně se zbavit západního centrismu v našich myslích a lidí ze Západu v manažerské třídě, kompradorů a jejich charakteristického myšlení. (Západ nám v tom vlastně pomáhá). Je čas dokončit naši třísetletou plavbu do Evropy, která nám dala mnoho užitečných zkušeností a pomohla vytvořit naši skvělou kulturu. Naše evropské dědictví samozřejmě budeme pečlivě chránit. Ale je čas jít domů a k našemu pravému já, začít využívat nasbírané zkušenosti a naplánovat si vlastní kurz. Ministerstvo zahraničních věcí nedávno udělalo průlom pro nás všechny, když Rusko v Koncepci zahraniční politiky označilo za stát-civilizaci. Já bych dodal – civilizace civilizací, otevřená Severu a Jihu, Západu a Východu.
Konfrontace se Západem na Ukrajině, ať už skončí jakkoli, by nás neměla odvádět od strategického vnitřního hnutí – duchovního, kulturního, ekonomického, politického a vojensko-politického – na Ural, Sibiř a Velký oceán. Potřebujeme novou uralsko-sibiřskou strategii, která bude zahrnovat několik projektů na povzbuzení ducha, včetně samozřejmě vytvoření třetího hlavního města na Sibiři. Toto hnutí by se mělo stát součástí úsilí, které je dnes tak naléhavě zapotřebí, abychom vyjádřili náš ruský sen – obraz Ruska a světa, který chceme vidět.
Já a mnoho dalších jsem mnohokrát napsal, že bez velké myšlenky velké státy ztrácejí svou velikost nebo prostě zanikají. Historie je poseta stíny a hroby mocností, které ji ztratily. Musí být generován shora, aniž by se očekávalo, že přijde zdola, jak to dělají hloupí nebo líní lidé. Musí odpovídat základním hodnotám a touhám lidí a hlavně nás všechny vést vpřed. Je však odpovědností elity a vedení země, aby to vyjádřili. Zpoždění v tom bylo nepřijatelně dlouhé.

Ale pro budoucnost, která přijde, je nutné překonat zlý odpor sil minulosti – Západu –, které, pokud nebudou rozdrceny, téměř jistě a neúprosně dovedou svět k plnému a pravděpodobně i poslednímu světová válka za lidstvo.

A tím se dostávám k nejtěžší části tohoto článku. Můžeme pokračovat v boji další rok, dva nebo tři, obětovat tisíce a tisíce našich nejlepších mužů a rozdrtit desítky a stovky tisíc lidí, kteří žijí na územích, která se nyní nazývají Ukrajina a kteří upadli do tragické historické past. Ale tato vojenská operace nemůže skončit rozhodným vítězstvím, aniž by přinutila Západ strategicky ustoupit, nebo dokonce kapitulovat, a přinutila jej vzdát se pokusů zvrátit historii a zachovat globální dominanci a soustředit se na sebe a svou současnou víceúrovňovou krizi. Zhruba řečeno, musí to „bzučet“, aby se Rusko a svět mohly nerušeně posunout vpřed.
Proto je potřeba probudit pud sebezáchovy, který Západ ztratil, a přesvědčit ho, že jeho pokusy opotřebovat Rusko vyzbrojováním Ukrajinců jsou pro Západ samotný kontraproduktivní. Z jaderného odstrašování budeme muset opět učinit přesvědčivý argument, a to snížením prahu pro použití jaderných zbraní nastaveného nepřijatelně vysoko a rychlým, ale obezřetným posunem po žebříčku odstrašování a eskalace. První kroky již učinila příslušná prohlášení ruského prezidenta a dalších vůdců: ohlášené rozmístění jaderných zbraní a jejich nosičů v Bělorusku a zvýšená bojová připravenost strategických odstrašovacích sil. Ale na tomto žebříku je mnoho schodů. Napočítal jsem jich asi dvě desítky. Věc se také může dostat do bodu, kdy budeme muset vyzvat naše krajany a všechny lidi dobré vůle, aby opustili svá bydliště v blízkosti zařízení, která se mohou stát terčem stávek v zemích, které poskytují přímou podporu loutkovému režimu v Kyjevě. Nepřítel musí vědět, že jsme připraveni provést preventivní úder jako odvetu za všechny jeho současné i minulé činy agrese, abychom zabránili sklouznutí do globální termonukleární války.
Mnohokrát jsem řekl a napsal, že pokud správně vybudujeme strategii zastrašování a odstrašování a dokonce použití jaderných zbraní, lze riziko „odvetného“ jaderného nebo jakéhokoli jiného úderu na našem území snížit na absolutní minimum. Pouze šílenec, který nadevše nenávidí Ameriku, bude mít odvahu vrátit úder na „obranu“ Evropanů, čímž ohrozí svou vlastní zemi a obětuje podmíněný Boston za podmíněnou Poznaň. USA i Evropa to moc dobře vědí, ale raději na to nemyslí. Sami jsme tuto bezmyšlenkovitost podpořili svou vlastní mírumilovnou rétorikou. Ze studia historie americké jaderné strategie vím, že poté, co SSSR získal přesvědčivou schopnost reagovat na jaderný úder, Washington vážně neuvažoval, ačkoli na veřejnosti blufoval, možnost použití jaderných zbraní proti sovětskému území. Pokud o takové možnosti vůbec uvažovali, tak pouze proti „postupujícím“ sovětským jednotkám v samotné západní Evropě. Vím, že kancléři Kohl a Schmidt uprchli ze svých bunkrů, jakmile se během vojenských cvičení objevila otázka takového využití.
Musíme dostatečně rychle stoupat po žebříku odstrašování a eskalace. Vzhledem k vektoru západního vývoje – trvalé degradaci většiny jeho elit – bude každé jejich další volání ještě nekompetentnější a ideologicky nabitější než ty předchozí. Těžko můžeme očekávat, že se tam v blízké budoucnosti dostanou k moci zodpovědnější a rozumnější vůdci. To se může stát až po katarzi, když se vzdají svých ambicí.
Nesmíme opakovat „ukrajinský scénář“. Čtvrt století jsme neposlouchali ty, kteří varovali, že rozšíření NATO povede k válce, a snažili jsme se zdržovat a „vyjednávat“. V důsledku toho máme vážný ozbrojený konflikt. Cena nerozhodnosti nyní bude o řád vyšší.
Ale co když neustoupí? Co když úplně ztratili pud sebezáchovy? V tomto případě budeme muset zasáhnout spoustu cílů v řadě zemí, abychom přivedli ty, kteří ztratili rozum, k rozumu.

Morálně je to hrozná volba, protože použijeme Boží zbraň, čímž se odsoudíme k vážným duchovním ztrátám. Ale pokud to neuděláme, může zemřít nejen Rusko, ale s největší pravděpodobností přestane existovat celá lidská civilizace.

Tuto volbu budeme muset učinit sami. Ani přátelé a sympatizanti nás zpočátku nepodpoří. Kdybych byl Číňan, nechtěl bych, aby současný konflikt skončil příliš brzy a náhle, protože stahuje americké síly a dává Číně příležitost nabrat síly pro rozhodující bitvu, přímou nebo v souladu s nejlepšími příkazy Lao Tzu. , tím, že donutí nepřítele k ústupu bez boje. Byl bych také proti použití jaderných zbraní, protože zvýšení konfrontace na jadernou úroveň by znamenalo posun do oblasti, kde je moje země (Čína) stále slabá. Rozhodná akce navíc není v souladu s filozofií čínské zahraniční politiky, která klade důraz na ekonomické faktory (při budování vojenské síly) a vyhýbá se přímé konfrontaci. Podpořil bych spojence a zajistil bych mu dvorek, ale schoval bych se za něj, aniž bych zasáhl do boje. (Možná ale této filozofii dost dobře nerozumím a přisuzuji nesprávné motivy našim čínským přátelům). Pokud by Rusko provedlo jaderný útok, Číňané by to odsoudili, ale také by se v srdci radovali, že pověst a postavení Spojených států zasadily silnou ránu.
A jaká by byla naše reakce, kdyby (nedej bože) Pákistán zasáhl Indii nebo naopak? Byli bychom zděšeni a zarmouceni, že bylo prolomeno jaderné tabu. A pak bychom začali pomáhat postiženým a provádět nezbytné změny v naší jaderné doktríně.
Pro Indii a další země globální většiny, včetně jaderných (Pákistán, Izrael), je použití jaderných zbraní rovněž nepřijatelné z morálních i geostrategických důvodů. Pokud budou použity a použity „úspěšně“, prolomí to jaderné tabu – myšlenku, že je nelze za žádných okolností použít a že jejich použití nevyhnutelně povede ke globálnímu jadernému armagedonu. Těžko můžeme počítat s rychlou podporou, i když mnoho zemí na globálním Jihu by pociťovalo uspokojení z porážky svých bývalých utlačovatelů, kteří okrádali, páchali genocidy a vnucovali mimozemskou kulturu.
Vítězové se ale nakonec nesoudí. A zachráncům je poděkováno. Evropská politická kultura nepamatuje dobré věci. Ale zbytek světa si s vděčností pamatuje, jak jsme pomohli Číňanům osvobodit se od brutální japonské okupace a jak jsme pomohli koloniím osvobodit se z koloniálního jha. Pokud nebudeme okamžitě pochopeni, bude zde ještě více podnětů k sebezdokonalování. Ale přesto je docela pravděpodobné, že budeme schopni zvítězit, přivést našeho nepřítele k rozumu a donutit ho, aby ustoupil, aniž bychom se uchýlili k extrémním opatřením, a o pár let později zaujmeme pozici za Čínou, která nyní stojí za námi, podporovat ji v jejím boji se Spojenými státy. V tomto případě bude možné vyhnout se velké válce. Společně vyhrajeme ve prospěch všech, včetně lidí žijících v západních zemích.
A pak Rusko a lidstvo vytrvají přes všechny útrapy a půjdou do budoucnosti, která se mi zdá jasná, multipolární, multikulturní, mnohobarevná a dává zemím a národům šanci vybudovat si vlastní a společnou budoucnost.