kteým poznáváme celý svět. Svět je mnohem větší, než naše malé "ego"- i s naší vírou. Čím je naše "okno/okénko"-víra pevnější, z reálnější materiálů vzhledem k naší vnitřní i vnější skutečnosti, tím lépe můžeme a bezpečněji z něj svět prozkoumávat. Čím je větší, mohou se z něj stát i dveře pro bezpečný vstup do mnohem větší reality a opět jistý vstup do našeho bezpečí. To vše však jistě vyžaduje i práci na svém egu-"domě", na lásce. Možná, pokud bude cítit, že je venku bezpečněji, že realita venku je naším větším domovem, bude moci oknem/dveřmi víry projít a opustit své ego?
Rozhodně omezit vnější realitu, a toho, co "je možné", pouze na naší víru, resp. na naše omezené poznání vzhledem k víře, je malicherné a z Božího pohledu asi úsměvné.
Víra je ale pro nás nutná,jako jistota. Bez práci na našem egu je ale k ničemu (viz farizeové odmítali vnější realitu Zjeveného Krista pro "svou víru".)
Víra není krabice,do které se mám uvěznit a chodit s ní na hlavě, abych kolem Realitu neviděla. Není to krabice k popírání reality. Ale naopak, by měla být krásným okénkem do Reality - Pravda - Čistá Láska - Bůh. Je třeba mít rám okna odpovídající nitru člověka (domovu), i když je některý materiál lepší nebo pevnější, než jiný, nemusí se hodit na dům z jiných materiálů.
Pro mne, osobně, to je tato víra: katolická víra , nejlépe vyjádřená tradiční liturgií, v základě ale přijatá od protestantů, v nouzi podepřená k Písmu sv. od jehovistů, s úctou ke kultuře pravoslavných, a se zážitky, které se do všech "vír" a Písma sv. nevejdou. Nemohu popírat objektivní realitu, jen s těmito základy ji s láskou žít.
Pozn.: katolická víra - kontinuita po Benedikta XVI., p.Bergoglio však neplatně, podle CIC, zvolen, jak s tím Pán dále naloží nevím, věřím, ale, v dobro, že to dopadne dobře. I volba nově neplatného papeže, i "tradičního", bude mít zase dobrý vliv na očištění milých "tradičních". Nová kněžská svěcení -nevím, musí být, repsektuji - nevím, co Pán dál chce. Věřím,(domnívám se) že asi v Tisíciletém království bude krásná Slavná Mše sv., Tradiční, katolická. Jak to bude se zasvěceným životem kněží, řeholníků - nevím. Osobně chápu řeholní život -tak, jak to bylo dříve- jako výbornou průpravu do života vůbec: i do manželství i do zasvěceného způsobu života. Dříve byli kláštery jako průprava do života vůbec: podle volby pak do zasvěceného způsobu života nebo do manželství. Tak bych chápala všechny duchovní školy. Každý, při Jeho Druhém Příchodu Pána pozná, takový, jaký Je. A každý asi poznáme, že nám byl velmi blízko.
Věřím v existenci mnoha výrazů víry jediného Boha v různých kulturách. V denominace, které si mají navzájem pomáhat v jednotlivých kulturách poznávat Pravdu, Boha a žít v Boží Čisté Lásce. Všichni budou znát Pravdu o Bohu, Krista, přitom výraz čisté lásky každého bude jiný v Čistotě. (Tak jako v lese: strom nemůže růst kořeny vzhůru,a přesto je v lese nekonečná pestrost. Stejně tak nebude strom keřem a keř stromem, ale přesto si navzájem vyměnňují živiny a potřebují jeden druhého, i když oba znají vodu a vzduch jako vodu a vzduch.)
