«SENTINELLA, KOLIK ZBYLO Z NOCI? Izajáš, Kapitola 21
1 Výnos o přímořské stepi: Jako vichřice prohánějící se Negebem přijde ze stepi, z obávané země. 2 Dostalo se mi tvrdého vidění: "Věrolomník jedná věrolomně a zhoubce hubí. Přitáhni, Élame, oblehni, Méde! Všem vzdechů učiním přítrž." 3 Proto jsou má bedra plná smrtelných úzkostí, křeče se mne zmocnily jako rodičky. Jsem zkrušen tím, co slyším, hrozím se toho, co vidím. 4 Mé srdce vrávorá, náhlá hrůza mě jímá, kýžený soumrak se mi změnil v otřesnou chvíli. 5 Chystá se stolování, prostírá se ubrus, jí se a pije. Vzhůru, velitelé, namažte své štíty! 6 Neboť Panovník mi praví toto: "Jdi, postav hlídku; ať oznámí, co uvidí. 7 Uvidí-li vozbu, koňská spřežení, jízdu na oslech, jízdu na velbloudech, ať sleduje pozorně, velmi pozorně." 8 I zvolal jako lev: "Na hlídce, Panovníku, stojím stále, po celé dny, a na své strážní stanoviště se stavím po všechny noci." 9 Hle, tu přijíždí vůz, muž, koňské spřežení! On hlásí: "Padl, padl Babylón a všechny tesané modly jeho božstev jsou roztříštěny o zem!" 10 Můj podupaný lide, synu mého humna! Co jsem slyšel od Hospodina zástupů Boha Izraele, to vám oznamuji. 11 Výnos o Dúmě: Volají na mě ze Seíru: "Strážce, kolik zbývá z noci? Strážce, kolik zbývá z noci?" 12 Strážce praví: "Přichází jitro, ale ještě je noc. Chcete-li pátrat, pátrejte! Navraťte se, přijďte!"
^^^^^^^^^^^^^^^^^^^ C 21 je součástí oddílu knihy Izajáš, který se skládá z cc 13-23 a jehož jednotný charakter je zdůrazněn také termínem maśśśa', "vyhlášení" [TOB překládá "proklamace"], za nímž následuje jméno "národa", které se v těchto kapitolách opakuje devětkrát s jasnou strukturující funkcí. Prorok se neobrací přímo k národům, ale k Izraeli, aby mu zjevil, že v tehdejších historických událostech, které se týkají nejvýznamnějších národů na geopolitické scéně starověkého Blízkého východu (8.-6. století), se objevuje iniciativa JHWH. Proto se tyto věštby týkají národů, ale nejsou namířeny proti nim. Je obtížné zařadit tyto kapitoly do příliš rigidního literárního žánru, i když je možné najít, jak to učinil Alonso Schökel, ve většině těchto básní tyto prvky: vidění, znamení nebo symbol; jeho výklad; závěr se slovem od Jahveho. Literární žánr prorocké vize není jen formálním prvkem, ale i prvkem obsahovým, protože jeho funkcí je zdůraznit projekt JHWH, který se uskutečňuje v dějinách. Je třeba zdůraznit, že je obtížné určit kontext ... (...) Nakonec přichází oznámení: přijíždějí jezdci s poselstvím JHWH. Babylon, symbol každé utlačovatelské moci, padl a jeho porážka je očekávaným vysvobozením (v. 9-10). Následující verše nás staví tváří v tvář tomu, co Alonso Schökel nazývá "jedním z nejzáhadnějších věšteb SZ". Pokračuje: "Zdá se, že autor se snažil o dvojznačnost a napodoboval sentinelovou píseň. Dûmāh by mohla být paronomazie odkazující na 'Ĕdôm, protože Śē῾îr je hora 'Ĕdôm, která se často používá pro označení země 'Ĕdôm. *Ale dûmāh nebo dûmijjāh může znamenat také ticho* (srov. Ž 94,17; [ 115,17), v tomto případě noční ticho přerušované dialogem mezi křičícím hlasem a strážcem (zde označeným termínem šōmēr, "ten, který střeží"; srov. Ž 121, kde se tento termín několikrát opakuje a označuje samotného JHWH, nazývaného "strážce Izraele"). Dvakrát opakovaná otázka "jak dlouhá je noc?" (v. 11) by sama o sobě mohla znamenat "kolik je hodin?". Odpověď "přichází ráno, pak i noc" však naznačuje příchod úsvitu nového dne, po němž však stále následuje noc, takže se zdá, že trvání na termínu "noc" naznačuje dlouhé a strastiplné setrvávání v temnotě. *Jelikož se hlas obrací s otázkou na samotného proroka (on je strážcem),* očekávali bychom odpověď v první osobě, místo toho se setkáváme s třetí osobou. Odpověď tedy nemůže nepřekvapit: ve snaze o srozumitelné podání se exegeté uchýlili k různým překladům, které odrážejí obtížnost výkladu. (...) Plán JHWH se naplňuje, ale člověk se nesmí unavit sledováním a čekáním. Mezi tématem temnoty a tématem zničení pýchy, na níž je založena moc, existuje úzká souvislost. Národy v současné kompozici knihy ztrácejí svou historickou identitu a nabývají symbolického rozměru kosmických rozměrů. Na závěr můžeme uvést L. Alonsa Schökela: _"Na závěr si dovolíme domnělé čtení: ve scénáři dějin je noc, tma nedovoluje pochopit ani vypočítat, kdy přijde osvobozující úsvit (Ž 130,6-7). Existuje však muž, jehož oči pronikají temnotou a měří čas: je to prorok. K němu se obracejí i cizí národy a nepřátelé: Kolik je hodin? Co se děje v této dlouhé noci? Kdy to skončí? _ _Prorok nemá žádnou osvobozující odpověď. Zná jen koloběh, jemuž dominuje neúprosný návrat noci; ať už přestává a svítá jakkoli, jsme v hodině tmy. Vyzývá však, aby se zeptal znovu, pokud mezitím dostane od Pána přesnou odpověď._ _*A věštkyně se vrací "do ticha", k čekání.*.
