Sv. Bernadeta Soubirous. Maria Bernarda Soubirous 16. dubna, připomínka Postavení: vizionářka, řeholnice Úmrtí: 1879 Patron: pastýřů a pomocnice nemocných Atributy: růženec, Panna Maria v lurdské …Více
Sv. Bernadeta Soubirous.
Maria Bernarda Soubirous
16. dubna, připomínka
Postavení: vizionářka, řeholnice
Úmrtí: 1879
Patron: pastýřů a pomocnice nemocných
Atributy: růženec, Panna Maria v lurdské jeskyni
ŽIVOTOPIS
Narodila se v Lurdech a tam se jí ve 14 letech, r. 1858, zjevovala po 18 dnů P. Maria bez poskvrny počatá, která si Bernardetu zvolila za tlumočnici výzvy k pokání. Často a ráda se Bernadeta modlívala sv. růženec a byla ochotná k splnění jakékoliv Boží vůle. Poprvé šla k sv. přijímání až v klášteře "Sester Božské lásky" z Neversu, kde se učila číst a psát. Když později vstoupila do jejich kongregace, byla již těžce nemocná, přesto nikdy nežádala o žádný dispens a ráda zachovávala přísná pravidla. Byla laskavou ošetřovatelkou druhých a ráda rozjímala o Kristově utrpení. Zemřela ve věku 35 let.
VĚRNĚ SPLNILA ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ
Pocházela z chudé početné rodiny v Pyrenejích. Narodila se v začátku roku 1844 v Lurdech v jižní Francii. Otec, původně mlynář, byl dlouho bez zaměstnání a rodina žila jen z příležitostných prací. Pro velkou bídu se v r. 1856 museli přestěhovat do zdravotně nevyhovujících prostor bývalého lurdského vězení. V rodině však nechyběla zbožnost a láska. V 11 letech Bernadeta prodělala onemocnění cholerou a od té doby byla zdravotně oslabená. Do školy začala chodit až ve 12 letech. Jako nejstarší z dětí se starala o mladší sourozence a chodívala na dřevo.
V červnu 1856 odešla k jedné rodině do Bartrès, kde pásla ovce, věnovala se dětem a zároveň měla chodit do školy a učit se katechismus. Na vzdělání však času nezbývalo. Mívala však u sebe stále prostý růženec, který se modlila, když hnala ovce na pastvu. Po půldruhém roce se vrátila do Lurd s touhou připravit se k 1. sv. přijímání. Ve škole ji začali vyučovat řeholní milosrdné sestry z Nevers s otcem Pomianem a zjistili, že neví nic ani o nejsvětější Trojici. Do školy nechodila soustavně ani zde, pro starost o sourozence a dřevo na topení.
Ve čtvrtek 11. 2. 1858 při sbírání dřeva v massabiellské jeskyni u řeky Gavy zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem "paní". Ta se jí zjevila celkem 18x v rozmezí od 11. 2. do 16. 7. 1858.
Když se jí "Paní" poprvé zjevila, sáhla instinktivně po růženci, který nosila u sebe. Reakcí Madony byl úsměv a něžné gesto, na které Bernadeta nikdy nemohla zapomenout. K prvnímu rozhovoru s ní došlo při třetím zjevení 18. 2., kdy se jí P. Maria zeptala, zda jí chce udělat laskavost a přicházet za ní po 15 dní. Také jí řekla: "Neslibuji ti, že budeš šťastna v tomto životě, ale ve druhém." Při dalších zjeveních požadovala skrze Bernadetu i od ostatních modlitbu a skutky pokání. Při 16. zjevení jí řekla, že je Neposkvrněné Početí.
Panna Maria přišla svět varovat a nejchudší pastýřka měla oznámit nutnost pokání k jeho uzdravení a záchraně. Přitom byl na pokyn P. Marie také ze země vyveden pramen, zprvu jako trocha bláta, ale se zájmem o vodu sílil tak, že dnes vydává 27 tisíc galonů vody týdně (přičemž 1 galon je 4,5 litru).
Z různých důvodů zjevení vyvolala velký zájem prostých lidí i úřadů, včetně policie a církevních hodnostářů. A to zejména pro mimořádně náhlá uzdravení, která se u jeskyně v Massabielle začala dít. Bernadetu vyšetřovali a snažili se jí návštěvám v jeskyni zabránit, ale bez úspěchu. Zůstával o ni značný zájem a proto od října 1858 přebývala u řeholních sester, přitom chodila i do školy.
Koncem března 1862 onemocněla těžkým zápalem plic a byla jí udělena svátost nemocných, pak se však uzdravila. V témže roce začala uvažovat o vstupu do kláštera. Ale až později se rozhodla pro milosrdné sestry v Nevers nad Loirou ve střední Francii. U jeskyně se rozloučila 3. 7. 1866 a druhý den přijala řeholní roucho i jméno sestra Marie Bernarda.
Měla prostou zbožnost, na které nebylo nic nápadného. Byla velice svědomitá, zachovávala mlčení, ale ve chvílích klidu přitahovala všechny její veselost. Neměla v sobě nic z přehnané zbožnosti. Chtěla však dle pokynu Matky Boží se co nejvíce modlit za obrácení hříšníků a obětovat za ně své utrpení.
Její špatný zdravotní stav se projevil již v noviciátě. 14. 8. onemocněla, 25. 10. přijala svátost nemocných a předčasně jí bylo dovoleno složit řeholní sliby. Od 8. 12. se její zdravotní stav zase zlepšil. Noviciát s řádnými sliby jí končil 30. 10. 1867. Od neverského biskupa dostala za úkol modlit se. Krom toho se snažila být užitečná i tím, že dělala pomocnici klášterní ošetřovatelce. V lednu 1873 ji přepadlo astma. 3. 6. přijala potřetí svátost nemocných, ale opět se z povážlivého stavu dostala.
Krátkou dobu pak byla pomocnicí sákristiánky. V říjnu 1875 onemocněla naposled. Kromě astma a revmatismu u ní postupovala tuberkulóza kostí a rakovina pravého kolena. Všechny obtíže nemoci přijímala Bernardeta s oddaností k oběti. K tělesnému utrpení se připojovalo i duchovní, pro nepochopení některých představených. Bernadeta přijímala všechny nespravedlnosti a ponížení s klidnou myslí.
Naposled přijala svátost nemocných 28. 3. 1879 a za 20 dní její utrpení skončilo. Pohřbena byla v neverském klášteře. Blahořečená byla r. 1925 a v r. 1933 svatořečená Piem XI. Ten o ní řekl, že věrně splnila životní poslání. Její tělo zůstalo neporušené a je uloženo v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers.
Žádné zjevení nebylo v dějinách Církve tak rychle uznáno jako ono v Lurdech. Čtyři roky po vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panna Maria toto dogma potvrdila prostřednictvím zcela nevzdělané dívky. 11. února 1858 se poprvé zjevila a již za čtyři roky potvrdil biskup v Tarbes mons. Laurence pravost těchto zjevení.
zdroj: catholica.cz
Maria Bernarda Soubirous
16. dubna, připomínka
Postavení: vizionářka, řeholnice
Úmrtí: 1879
Patron: pastýřů a pomocnice nemocných
Atributy: růženec, Panna Maria v lurdské jeskyni
ŽIVOTOPIS
Narodila se v Lurdech a tam se jí ve 14 letech, r. 1858, zjevovala po 18 dnů P. Maria bez poskvrny počatá, která si Bernardetu zvolila za tlumočnici výzvy k pokání. Často a ráda se Bernadeta modlívala sv. růženec a byla ochotná k splnění jakékoliv Boží vůle. Poprvé šla k sv. přijímání až v klášteře "Sester Božské lásky" z Neversu, kde se učila číst a psát. Když později vstoupila do jejich kongregace, byla již těžce nemocná, přesto nikdy nežádala o žádný dispens a ráda zachovávala přísná pravidla. Byla laskavou ošetřovatelkou druhých a ráda rozjímala o Kristově utrpení. Zemřela ve věku 35 let.
VĚRNĚ SPLNILA ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ
Pocházela z chudé početné rodiny v Pyrenejích. Narodila se v začátku roku 1844 v Lurdech v jižní Francii. Otec, původně mlynář, byl dlouho bez zaměstnání a rodina žila jen z příležitostných prací. Pro velkou bídu se v r. 1856 museli přestěhovat do zdravotně nevyhovujících prostor bývalého lurdského vězení. V rodině však nechyběla zbožnost a láska. V 11 letech Bernadeta prodělala onemocnění cholerou a od té doby byla zdravotně oslabená. Do školy začala chodit až ve 12 letech. Jako nejstarší z dětí se starala o mladší sourozence a chodívala na dřevo.
V červnu 1856 odešla k jedné rodině do Bartrès, kde pásla ovce, věnovala se dětem a zároveň měla chodit do školy a učit se katechismus. Na vzdělání však času nezbývalo. Mívala však u sebe stále prostý růženec, který se modlila, když hnala ovce na pastvu. Po půldruhém roce se vrátila do Lurd s touhou připravit se k 1. sv. přijímání. Ve škole ji začali vyučovat řeholní milosrdné sestry z Nevers s otcem Pomianem a zjistili, že neví nic ani o nejsvětější Trojici. Do školy nechodila soustavně ani zde, pro starost o sourozence a dřevo na topení.
Ve čtvrtek 11. 2. 1858 při sbírání dřeva v massabiellské jeskyni u řeky Gavy zažila první zjevení Panny Marie, kterou označovala jen slovem "paní". Ta se jí zjevila celkem 18x v rozmezí od 11. 2. do 16. 7. 1858.
Když se jí "Paní" poprvé zjevila, sáhla instinktivně po růženci, který nosila u sebe. Reakcí Madony byl úsměv a něžné gesto, na které Bernadeta nikdy nemohla zapomenout. K prvnímu rozhovoru s ní došlo při třetím zjevení 18. 2., kdy se jí P. Maria zeptala, zda jí chce udělat laskavost a přicházet za ní po 15 dní. Také jí řekla: "Neslibuji ti, že budeš šťastna v tomto životě, ale ve druhém." Při dalších zjeveních požadovala skrze Bernadetu i od ostatních modlitbu a skutky pokání. Při 16. zjevení jí řekla, že je Neposkvrněné Početí.
Panna Maria přišla svět varovat a nejchudší pastýřka měla oznámit nutnost pokání k jeho uzdravení a záchraně. Přitom byl na pokyn P. Marie také ze země vyveden pramen, zprvu jako trocha bláta, ale se zájmem o vodu sílil tak, že dnes vydává 27 tisíc galonů vody týdně (přičemž 1 galon je 4,5 litru).
Z různých důvodů zjevení vyvolala velký zájem prostých lidí i úřadů, včetně policie a církevních hodnostářů. A to zejména pro mimořádně náhlá uzdravení, která se u jeskyně v Massabielle začala dít. Bernadetu vyšetřovali a snažili se jí návštěvám v jeskyni zabránit, ale bez úspěchu. Zůstával o ni značný zájem a proto od října 1858 přebývala u řeholních sester, přitom chodila i do školy.
Koncem března 1862 onemocněla těžkým zápalem plic a byla jí udělena svátost nemocných, pak se však uzdravila. V témže roce začala uvažovat o vstupu do kláštera. Ale až později se rozhodla pro milosrdné sestry v Nevers nad Loirou ve střední Francii. U jeskyně se rozloučila 3. 7. 1866 a druhý den přijala řeholní roucho i jméno sestra Marie Bernarda.
Měla prostou zbožnost, na které nebylo nic nápadného. Byla velice svědomitá, zachovávala mlčení, ale ve chvílích klidu přitahovala všechny její veselost. Neměla v sobě nic z přehnané zbožnosti. Chtěla však dle pokynu Matky Boží se co nejvíce modlit za obrácení hříšníků a obětovat za ně své utrpení.
Její špatný zdravotní stav se projevil již v noviciátě. 14. 8. onemocněla, 25. 10. přijala svátost nemocných a předčasně jí bylo dovoleno složit řeholní sliby. Od 8. 12. se její zdravotní stav zase zlepšil. Noviciát s řádnými sliby jí končil 30. 10. 1867. Od neverského biskupa dostala za úkol modlit se. Krom toho se snažila být užitečná i tím, že dělala pomocnici klášterní ošetřovatelce. V lednu 1873 ji přepadlo astma. 3. 6. přijala potřetí svátost nemocných, ale opět se z povážlivého stavu dostala.
Krátkou dobu pak byla pomocnicí sákristiánky. V říjnu 1875 onemocněla naposled. Kromě astma a revmatismu u ní postupovala tuberkulóza kostí a rakovina pravého kolena. Všechny obtíže nemoci přijímala Bernardeta s oddaností k oběti. K tělesnému utrpení se připojovalo i duchovní, pro nepochopení některých představených. Bernadeta přijímala všechny nespravedlnosti a ponížení s klidnou myslí.
Naposled přijala svátost nemocných 28. 3. 1879 a za 20 dní její utrpení skončilo. Pohřbena byla v neverském klášteře. Blahořečená byla r. 1925 a v r. 1933 svatořečená Piem XI. Ten o ní řekl, že věrně splnila životní poslání. Její tělo zůstalo neporušené a je uloženo v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers.
Žádné zjevení nebylo v dějinách Církve tak rychle uznáno jako ono v Lurdech. Čtyři roky po vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí Panna Maria toto dogma potvrdila prostřednictvím zcela nevzdělané dívky. 11. února 1858 se poprvé zjevila a již za čtyři roky potvrdil biskup v Tarbes mons. Laurence pravost těchto zjevení.
zdroj: catholica.cz