Mnohí ľudia v dnešnej dobe opúšťajú Boha a dobro a vydávajú sa do moci diabla...Slúžia mu za odmenu-bohatstvo,peniaze,moc,sláva,rozkoše života...ale zabúdajú,že príde deň posledný a spravodlivý,prísny Sudca vyriekne posledný rozsudok-večné zatratenie,ako odmenu,ktorú dáva diabol ...
Slávna legenda o profesorovi Faustovi,ktorý upíše svoju dušu diablovi Mefistotelovi...sfilmovaná v slávnom filme Diablova krása s
Gérardom Philippom-franc. hercom v hlavnej úlohe...z r.1950 /jeho prababička bola z Čiech/
Hoci sa jedná o starý film a starú tému...stále je živá a nadčasová...ide o boj diabla o ľudskú nesmrteľnú dušu..Diabol ponúka lákadlá sveta-peniaze,moc,kariéru,bohatsvo,sex,užívanie rozkoší...ale v posledný deň si príde po nešťastnú ľudskú dušu,ktorá sa mu zapredala a uvrhne ju po pekelných,večných múk a ohňa...Film patrí k skvostom svetovej kinematografie...
Omladnutý Faust nakoniec podľahne lákadlam pekla...
Ja Faust prehlasujem...že v posledný deň a v poslednú hodinu svojho života odovzdám svoju nesmrteľnú dušu do rúk a moci diabla...do večného zatratenia...a túto zmluvu podpisujem vlastnou krvou....
Diabol slúži omladnutému Faustovi,ale ten chce,aby mu ukázal jeho posledný deň života...diabol to odmieta...ale nakoniec mu ukáže jeho koniec...Faus,keď vidí,koľko zla by urobil,tak ľutuje,že sa upísal diablovi.Jeho milenka Marguerite sa za neho modlí k Panne Márii,aby ho pomohla zachrániť...Nakoniec sa jeho úpis zničť a mladý Faust sa zachráni od pekla...Z neba počuť anjelské spevy,ktoré sa radujú,že sa jedna ľudská duša zachránila od večného zatratenia...
Film mal v svojej dobe veľký úspech a bol ocenený filmovými cenami...na premiére bol aj franc. prezident a dokonca aj pápež Pius XII si pozrel film a vyjadril sa o ňom pochvalne...film katapultoval Philippa k sláve..
Philipp umrel náhle mladý len 36 ročný na rakovinu pečene v novembri 1959
Diablova krása (film, 1950) / La Beauté du Diable/
Dne 16. března 1949 se konala v pařížské Opeře slavnostní premiéra filmu Ďáblova krása natáčeného v Římě, které se účastnil i prezident Francouzské republiky Vincent Auriol. Film získal i mezinárodní uznání a znamenal průlom ve filmové kariéře Gérarda Philipa.
V čase, ktorý nie je definovaný, na mieste, ktoré tiež nie je, v malom kniežatstve s pamiatkami zo 17. storočia, postavy v romantických kostýmoch. Na univerzite oslavujú jubileum profesora Fausta, ktorému diabol Mefisto hovorí, že a tak nič nevie a že zomrie bez toho, aby niečo dokázal. Potom súhlasí, že pomocou zrkadla poskytnutého Mefistom získa znova svoju mladosť, ale bez toho, aby sa sľubil diablovi. Starý doktor Faust preberá podobu mladého muža menom Henry, zatiaľ čo Mefisto preberá podobu starého doktora Fausta.
Henri opojený novou mladosťou stretne Marguerite na výstavisku a zamiluje sa do nej, no je zatknutý, podozrivý z vraždy profesora Fausta, ktorého mal okradnúť.,Mefisto sa znovu objaví v maske profesora Fausta, aby ho oslobodil, ale Henry sa ocitá na ulici bez peňazí, pretože Mephisto vyrába zlato z piesku na princovom nečinnom dvore.
Henri, spočiatku veľmi podozrievavý a neochotný, sa rozhodne vstúpiť do Mefistovej spoločnosti a stane sa radcom na princovom dvore. Zamilovaním sa do princeznej získa bohatstvo, pokročilé vedecké poznatky a slávu.
Ale podľa úskoku Mefista sa Henri zobudí chudobný ako predtým. Henri, ktorý verí, že sníval, a chce znovu objaviť svoje potešenie, predá svoju dušu Mefistovi skôr, než si príliš neskoro uvedomí podvod.
Henri, ktorý je prinútený vrátiť sa do pozície dvorného radcu, navrhuje postaviť ponorky, lietajúce stroje a predovšetkým získavať energiu zo zrnka prachu.
Po chvíli Henry požiada Mefista, aby mu ukázal svoju budúcnosť pomocou veľkého zrkadla v princovom paláci. S hrôzou zisťuje, ako vraždí princa, aby získal princeznú, klamal ju a stáva sa tyranom, ktorý ničí všetko, čo mu stojí v ceste, až do posledného dňa svojho života, keď sa Mefisto zmocní jeho duše.
Vystrašený Henri sa pokúša zmeniť osud. Rozhodne sa zničiť svoje diela, zmeniť zlato, ktoré si vyrobil, na piesok, utečie pred dvorom a znovu nájde Marguerite, ktorú znovu miluje, pretože jeho láska k princeznej vyhasla po objavení jej morbídnej budúcnosti.
Vzbura prepuká a Marguerite je zatknutá ako čarodejnica za to, že „očarila“ Henriho, ktorý je čoskoro zatknutý za to, že podľahol Margueritinmu „čarodejstvu“. Obaja, ktorí sú odsúdení na poslanie na hranicu, sa Mefisto, túžiaci zmocniť Margueritinej duše, rozhodne využiť túto príležitosť. Vskutku, milenci sú odsúdení na to, aby boli navždy odlúčení v smrti, zbožná duša Marguerite pôjde, do raja, a duša Henriho bude zavrhnutá do pekla, lebo upísal svoju dušu démonovi Mefistovi. Ten potom ukáže Marguerite zmluvou medzi ním a Henrim, aby ju presvedčil, aby sa pridala k Henrimu v zatratení.
Marguerite, zdesená zmluvou, mu úpis vytrhne z rúk a hodí ho k davu, ktorý sa vrhne na Mefista a vezme ho za profesora Fausta, ktorý privolal démona Mefista, aby zmenil zlato na piesok. Ten utečie a vyskočí z okna.
Mefista je potom "zachránený" Luciferom, ktorý ho oslobodí z tela profesora Fausta tým, že ho spáli na popol .Zmluva odsudzujúca Henryho na zatratenie prestane platiť...lebo ľutoval...
Henri je oslobodený od pekelnej zmluvy a utečie s Marguerite . Môžu teda slobodne žiť svoju lásku ďaleko od nebezpečnej vedy, skorumpovaného súdu a predovšetkým hrôz pekla.
Obsah filmu Ďáblova krása -natočený v r. 1949 a uvedený v r.1950
Slavná legenda o profesoru Faustovi, který upsal svou duši ďáblu Mefistovi a dostal za ni své mládí a úspěch, přenesená do konce 19. století.
Na univerzitě oslavují 50 let vědecké činnosti profesora Fausta, který se rozhodl, znechucen marností svých desetiletých pokusů o výrobu zlata, odejít do ústraní. Služebník Lucifera, ďábel Mefisto, jej začne přemlouvat, aby mu upsal duši – bude znovu mlád a okusí všechny rozkoše světa. Když Faust odmítne, Mefisto mu dá mládí zdarma a čeká na svou příležitost. Se znova nabytým mládím se ale Faustův zájem přesune od vědění k ženám. A Mefistofeles, který na sebe vzal podobu postaršího Fausta, na svého mladého přítele připraví nejednu kluzkou lest, tak jak to umí jen ďábel.
Narodil se odpoledne 4. prosince 1922 v jihofrancouzském Cannes. Jeho rodiči byli Marcel Marie Honoré Philip a jeho manželka Marie Élise Joséphine. Měl ještě bratra Jeana, staršího o 15 měsíců. Jeho babička z matčiny strany, Wilhelmine-Elisabeth Seligerová, se narodila v Praze, nějakou dobu žila také v Brně. Patřila k početné německé menšině v Království českém za doby Habsburské monarchie a do Francie se provdala za jihofrancouzského cukráře. Otec měl právnickou kancelář v Cannes a vlastnil několik hotelů na Azurovém pobřeží.
V říjnu 1928 nastoupil Gérard do první třídy, v roce 1932 šel společně s bratrem k prvnímu svatému přijímání. Nebyl příliš vzorným žákem, protože 30. června 1939 propadl u první části maturitní zkoušky a celé léto musel strávit v ústavu ve Vence, aby byl v září připuštěn k opakování zkoušky. Následujícího roku onemocněl zánětem pravé plicní báze, stal se externím žákem. Rodina se přestěhovala do Grasse, kde otec založil Parc Palace Hotel. Na konci července Gérard složil druhou část maturitní zkoušky (filozofie) a na podzim 1941 se zapsal na právnickou fakultu v Nice. Jeho přáním však bylo stát se hercem a matka tuto volbu podporovala. V roce 1943 se rodina přestěhovala do Paříže. Gérard Philipe v srpnu 1944 při osvobozeneckých bojích pomáhal bránit pařížskou radnici.
Jeho otec byl v roce 1945 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za kolaboraci s německými okupanty, ale podařilo se mu včas odjet do Španělska. Do Francie se vrátil až po amnestii v roce 1959. Ve španělském exilu Gérard svého otce několikrát navštívil.
V roce 1946 Gérard Philipe poznal Nicole Fourcadovou, která po sňatku v roce 1951 přijala jméno Anne Philipe. V prosinci roku 1954 se jim narodila dcera Anne-Marie a v únoru 1956 syn Olivier. Zpočátku měli byt v Paříži, ale Philipe dával přednost klidnému životu na venkově a v roce 1954 koupili velký dům v Cergy (asi 30 km severozápadně od Paříže). Letní prázdniny trávili v Ramatuelle v Provence.
Philipe byl mezi prvními Francouzi, kteří v roce 1950 podepsali petici pro zákaz jaderných zbraní. Sympatizoval s francouzskou levicí. Dva roky před svou smrtí byl zvolen předsedou Syndikátu francouzských umělců. Obdivoval Fidela Castra, kterého navštívil na Kubě v roce 1959.
Hrob Gérarda Philipa a jeho manželky v Ramantuelle
Gérard Philipe měl od dětství časté zdravotní problémy, během roku 1950 se léčil ze zánětu plic. Vyvrcholení jeho zdravotních potíží nastalo začátkem listopadu 1959, kdy nastoupil do nemocnice. Během operace 9. listopadu lékaři zjistili, že se jedná o rakovinu jater. Této nemoci 25. listopadu podlehl a tři dny poté byl pohřben v Ramatuelle (departement Var).
Anne Philipová později napsala dvě vzpomínkové a autobiograficky laděné knihy, které v češtině vyšly pod tituly Kratší než vzdech (1963) a Setkání na kopci (1966).
Kariéra
V roce 1941 se zapsal do Oblastního střediska mladých filmových umělců pod jménem Gérard Philipe, absolvoval také turné po jihu Francie a po Švýcarsku.
V následujícím roce podstoupil opět divadelní turné, ale na jaře začal pracovat na snímku Krabička na sny a v létě natočil film Děvčata z Květinového nábřeží. S novou podzimní sezónou 1943 začal působit v pařížském Hébertotově divadle, konkrétně v představení Sodoma a Gomora. A o pár dnů později byl přijat ke studiu na konzervatoři. Oproti střední škole se mu na konzervatoři dařilo prospěchově mnohem lépe a stíhal při tom hrát i v několika hrách (Děvčata z Květinového nábřeží, U náhody…).
Gérard Philipe v kostýmu Dona Roderiga v dramatu Cid
V létě 1945 natočil film Země beze hvězd a téhož roku vzdal studium na konzervatoři. Pokračoval ve filmování, například snímkem Idiot pod vedením režiséra Georgese Lampina. V září 1945 mělo v Hébertotově divadle premiéru Camusovo drama Caligula, ve kterém Gérard Philipe zaujal obecenstvo a jeho popularita narůstala. Všiml si ho režisér René Clair, který mu nabídl další filmové příležitosti.
Dne 16. března 1949 se konala v pařížské Opeře slavnostní premiéra filmu Ďáblova krása natáčeného v Římě, které se účastnil i prezident Francouzské republiky Vincent Auriol. Film získal i mezinárodní uznání a znamenal průlom ve filmové kariéře Gérarda Philipa.
V roce 1951 se Gérard Philipe stal na popud Jeana Vilara členem souboru Théâtre national populaire, kde hrál své nejslavnější divadelní role a jemuž zůstal věrný až do konce života. Hrál v BrechtověMatce kuráži, GorkéhoMatce, HugověRuy Blasovi, MussetověS láskou nejsou žádné žerty. Vytvořil hlavní roli v ShakespearověRichardu III. Legendární byl jeho Don Roderigo ve hře Pierra CorneilleCid, jehož představení dosáhlo 199 repríz.[2] V kostýmu Dona Roderiga byl po své předčasné smrti pohřben. Několikrát vystupoval na divadelním festivalu v Avignonu.
Dne 20. srpna 1951 začalo natáčení filmu Fanfán Tulipán po boku krásné Giny Lollobrigidy v okolí města Grasse, kde Philipe předtím nějakou dobu žil. Pařížská premiéra se konala 20. března 1952. Po tomto filmu se stal světovou hvězdou. V dalších letech vytvořil výrazné role v mnoha úspěšných filmech, např. Červený a černý, Nebezpečné známosti, Hráč a Velké manévry. V roce 1956 společně s Jorisem Ivensem režíroval film Dobrodružství Tilla Eulenspiegela, v němž současně hrál hlavní úlohu. Jeho posledním filmem, který se natáčel v Mexiku, byl Horečka stoupá v El Paso.
Mezi lety 1952–1959 se systematicky věnoval nahrávání gramofonových desek. Namluvil Malého prince, verše francouzských básníků, ale také např. texty Karla Marxe.
Za necelých patnáct let své umělecké práce hrál Gérard Philipe ve více než 40 filmech, současně působil v divadle, s jehož souborem navštívil řadu zemí. Angažoval se i ve společenském životě.
Cesty
Během svého života navštívil mnoho zemí, v roce 1947 Řím, v roce 1950 cestoval do Maroka s návratem přes Barcelonu. Na jaře 1953 odjel natáčet do Mexika, v témže roce odjel ještě do Německa, Londýna, Říma a Tokia. V roce 1955 přijel i do Moskvy, Leningradu a Kyjeva. Všude hrál v dramatech Cid a Ruy Blas.
Ve dnech 21.–30. března 1955 navštívil se souborem Théatre National Populaire Prahu, Brno a Bratislavu. Také se zúčastnil recitačního odpoledne v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, kde účinkoval spolu se svými kolegy a s herci pražského Národního divadla. Gérard Philipe a Miroslav Horníček recitovali spolu Villonovu „Závěť“, Prévertovu „Barbaru“ a „Svobodu“ od Paula Eluarda, Horníček česky a Philipe francouzsky. Během březnové návštěvy Prahy, kdy jeho průvodkyní a tlumočnicí byla herečka Irena Kačírková, přišel rovněž na filmovou školu a zde v Klimentské ul. se studenty FAMU dlouho besedoval.
V polovině června 1947 obdržel na Bruselském mezinárodním festivalu film Ďábel v těle hlavní cenu za herecký výkon, následujícího roku byl vyhlášen nejlepším francouzským filmovým hercem (1948) a později ještě v letech 1952, 1953, 1954 a 1955.
Filmová cena Gérarda Philipe
Na jeho počest a památku je ve Francii každoročně udělována filmová Cena Gérarda Philipa mladým, nadějným a začínajícím filmovým hercům.
Obsah filmu Ďáblova krása
Slavná legenda o profesoru Faustovi, který upsal svou duši ďáblu Mefistovi a dostal za ni své mládí a úspěch, přenesená do konce 19. století.
Na univerzitě oslavují 50 let vědecké činnosti profesora Fausta, který se rozhodl, znechucen marností svých desetiletých pokusů o výrobu zlata, odejít do ústraní. Služebník Lucifera, ďábel Mefisto, jej začne přemlouvat, aby mu upsal duši – bude znovu mlád a okusí všechny rozkoše světa. Když Faust odmítne, Mefisto mu dá mládí zdarma a čeká na svou příležitost. Se znova nabytým mládím se ale Faustův zájem přesune od vědění k ženám. A Mefistofeles, který na sebe vzal podobu postaršího Fausta, na svého mladého přítele připraví nejednu kluzkou lest, tak jak to umí jen ďábel.
