Je potřeba mnohé říci o neomylnosti Církve, zvláště, aby se na pravou míru uvedly mylné představy vyvstávající (mylně) z definice o papežské neomylnosti v roce 1870. Dnes si například sedesvakantisté a liberálové myslí, že jsou jejich postoje zcela protikladné, zastaví se však na chvíli, aby pochopili, jak podobně myslí? – Hlavní předpoklad: Papežové jsou neomylní. Vedlejší předpoklad: Koncilní papežové jsou liberální. Liberální závěr: musíme se stát liberály. Sedesvakantistický závěr: oni nemohou být papeži. Omyl není ani v logice, ani u vedlejšího předpokladu. Může být pouze v mylném chápání neomylnosti u hlavního předpokladu ze strany obou. Ještě jednou, moderní lidé kladou autoritu nad pravdu.
Věčný Bůh je Pravda sama, naprosto neomylná. Ve stvořeném čase skrze svého Vtěleného Syna ustanovil Církev s naukou pro spásu lidských duší. Protože tato nauka pochází od něj, může být jedině neomylná, ale aby ji uchránil před omyly lidských členů Církve, jimž ji svěřil, slíbil jim jeho Syn …Více