Alexandra2020 sdílí
Katechismus katolické církve, čl. 1030–1032:
1030 Ti, kdo zemřou v Boží milosti a přátelství, ale nejsou ještě dokonale očištěni, procházejí po své smrti očistcem, aby dosáhli svatosti nezbytné ke vstupu do nebe.
1031 Církev nazývá toto poslední očištění vyvolených „očistcem“, který je úplně odlišný od trestu zavržených. Církevní tradice, odkazující se na určitá místa Písma (např. 1 Kor 3,15; 1 Petr 1,7), mluví o očišťujícím ohni. Co se týče některých lehkých vin, říká svatý Řehoř Veliký:
„Co se některých lehkých vin týká, musí se věřit, že existuje před soudem očišťující oheň, jak tvrdí ten, který je Pravdou, když říká, že kdo se rouhá proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku (Mt 12,32). Z této věty vyplývá, že některé viny mohou být odpuštěny v tomto věku, jiné v budoucím.“
1032 Tato nauka se opírá také o praxi modlitby za zesnulé, o které už mluví Písmo:
„Proto obětoval smírnou oběť za mrtvé, aby byli osvobozeni od hříchu“ (2 Mak 12,46).
Od nejstarších dob církev ctila památku zemřelých a přinášela přímluvy za ně, zvláště eucharistickou oběť, aby očištěni mohli dosáhnout blaženého patření na Boha.