Jsem s ním v jeho soužení
(Sermo 17 in psalmum Qui habitat, 4,6: Opera omnia 4,489-491)
Jsem s ním v jeho soužení
Jsem s ním v jeho soužení,1 praví Bůh. A já bych měl hledat něco jiného než soužení? Mé štěstí je být nablízku Bohu.2 A nejen to, ale mít útočiště v Pánu, Hospodinu.3 Vždyť říká: Zachráním ho a oslavím.4 Jsem s ním v jeho soužení. Říká: Rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.5 Emanuel, Bůh s námi.6 Sestoupil, aby byl blízko těm, kdo mají zkroušené srdce,7 aby byl s námi v našem soužení. A nastane chvíle, kdy budeme uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky,8 budeme-li se ovšem mezitím starat, abychom ho měli s sebou, aby nás provázel na naší cestě, on, ten, který nám vrátí vlast, či spíše bude naší vlastí, jestliže je nyní opravdu naší cestou. Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe. Pane, je pro mě lepší v soužení tě objímat, v ohnivé peci tě mít s sebou, než být bez tebe třeba i v nebi. Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u tebe, nevábí mě země.9 Zlato se zkouší v ohnivé peci a spravedliví lidé v pokušení a soužení.10 Ano, Pane, jsi tam s nimi. Jsi tam uprostřed těch, kdo jsou shromážděni v tvém jménu, jako jsi byl kdysi se třemi mládenci. Proč se třeseme, proč se zdráháme, proč utíkáme před touto pecí? Zuří oheň, ale Pán je v soužení s námi. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?11 A když on vytrhne, kdo by uchvátil z jeho ruky? Kdo by mohl z jeho ruky vyrvat? A pak také, jestliže on dá slávu, kdo jiný by mohl slávu vzít? Jestliže on oslaví, kdo poníží?
Nasytím ho dlouhým věkem.12 Jako by přímo říkal: vím, po čem touží, vím, po čem prahne, vím, co se mu zalíbí. Nezalíbí se mu zlato nebo stříbro ani požitek ani uspokojení zvědavosti ani nějaká světská hodnost. Všeho toho se zříká, neváží si toho, považuje to za bezcenný brak.13 Sám sebe se zřekl14 a nedopustí, aby ho zaneprázdnilo něco, o čem ví, že ho to nemůže naplnit. Ví dobře, k obrazu koho byl stvořen, jakou velikost je schopen pojmout, a nepřipustí, aby rostl v malém, ale v tom, co je velké, se zmenšoval. A proto nasytím ho dlouhým věkem. Jenom pravé světlo ho může občerstvit, jenom světlo věčné ho může naplnit: jestliže onen dlouhý věk nemá konce, onen jas nikdy nezapadne, v onom nasycení nenastává žádné omrzení.
1 Srov. Žl 91 (90),15. 2 Žl 73 (72),28. 3 Tamtéž. 4 Žl 91 (90),15. 5 Př 8,31. 6 Mt 1,23. 7 Srov. Žl 35 (34),19. 8 1 Sol 4,17. 9 Žl 73 (72),25. 10 Srov. Př 17,3; 1 Petr 1,7. 11 Řím 8,31. 12 Žl 91 (90),16. 13 Srov. Flp 3,8. 14 Srov. Flp 2,7.
zdroj: Denní modlitba církve