Protipapežský mír z 1648 "Čí kraj, toho náboženství" upletl pekelnou budoucnost
Tehdejší zbožný Inocenc X., papež, takto vzniklý nespravedlivý totalitní Vestfálský mír odmítl a správně odsoudil bulou "Zelus domus Dei". (Josef Gelmi: Papežové, M. Fronta Praha 1994, str.194) Katoličtí králové a katoličtí šlechtici však tehdy zbožného a moudrého papeže neposlechli, ale usmířili se ďábelskou smlouvou s protestantskými králi a šlechtici. Tento mír byl proti svobodě svědomí jednotlivců, znemožnil např. milionům Němců být katolíky. Všem obyvatelům velkoměst Brémy, Magdeburg, Hamburg byly vnuceny protestantské bludy rozvodů a nových sňatků, ztratili možnost zpovídat se z těžkých hříchů a obdržet rozhřešení, ztratili možnost přijímat Pána Ježíše Krista ve sv. eucharistii, protože protestantismus zcela odstranil apoštolskou posloupnost (sukcesi), tj. předávání specifického daru svěcením biskupů a kněží. Mír tehdy přivedl hned desetimiliony Němců tímto do věčného zavržení v pekle a v budoucnu zanesl do nekončícího věčného pekla stamiliony Němců. Později někteří slušnější protestanti CHTĚLI ŽÍT V KŘESTNÍ NEVINNOSTI a protestovali proti této PROTESTANTY VYTVOŘENÉ totalitě tím, že v protestantských státech vznikly menší protestantské denominace z morálnějších a zbožnějších jednotlivců, kterým vadila nemorálnost velkých protestantských státních církví lutherských a kalvínských. Tyto malé denominace, či zpočátku jen modlitební skupinky několika zbožných rodin byly od svých státem řízených farářů i od státem řízených úředníků více či méně pronásledovány. Často jim nezbývalo nakonec nic jiné, než utéci na Divoký západ do USA, kde státní totalita tehdy ještě nebyla.
