Jozef sa staral o Ježiša aj o Máriu. Boh ich zveril jemu do opatery a zažili veru kadejaké starosti. Jozef je v nebi pozerá sa na ľudí a tiež všetkých miluje a nechce aby skončili pri certiskovi. Pomáha nám prosi Ježiša aby sa nad nami zmiloval. Mariu nám dal Ježiš na kríži za mamičku sám to povedal..už logicky rozum nahovárať úctu k rodičom..máme úctu ku kamarátovi rodicom a k Božím rodičom majú sektari stále nejaké pripomienky

Panna Mária nás veľmi miluje, ona celým svojim životom nás vedie k Bohu - jej FIAT stálo na začiatku našej spásy, vybral si ju Všemohúci Boh za Matku svojho Syna. Ona sa oňho starala, ona hovorila "urobte všetko, čo vám povie", nesmierne trpela už od okamihu slov Simeona, ktorý jej hovoril, že jej srdce prebodne meč bolesti. Ona nás ochraňuje a je našou patrónkou a orodovníčkou - ako by Ten, o ktorého sa s láskou starala, mohol odmietnuť svojej Matke, o čo ho prosí.... Ona je sprostredkovateľkou a veľkom pomocníčkou - treba ju prosiť, aby za nás orodovala u svojho Syna. Sv. Jozef, ako najčistejší ženích P. Márie, sa staral a vychovával Syna Božieho, ochraňoval ho a v láske viedol. Jemu bol zverený do opatery. Po P. Márii najväčší svätec. Je patrónom dobrej smrti.
Cnosti svätého Jozefa
Sv. Jozef uctieval Ježiša tak, ako žiadny svätec p…
Mesiac marec je zasvätený svätému Jozefovi.

Samotný J. Kristus na kríži nám ju daroval za Matku, prostredníctvom Jána, ktorému povedal Hľa Tvoja matka...
Jej veľmi záleží, aby sme nachádzali cestu k jej Synovi, aby sme ho milovali a klaňali sa mu. Modlitba ruženca je rozjímaním nad Kristovým životom a má veľkú silu, ako svedčia mnohí svätci. Po sv. omši je on najsilnejšou modlitbou, on je najväčšou zbraňou proti Zlému. Preto ho diabol tak nenávidí a nenávidí Pannu Máriu a veľmi sa jej bojí. Ako bolo priznané pri exorcizmoch, pokoruje ho najmä to, že ho premáha žena, P. Mária! No žena, ktorá je Kráľovnou Neba. Bola nepoškvrnene počatá, bola bez dedičného hriechu, plná milosti a po smrti aj s telom vzatá do neba, kde bola korunovaná.
Jej sa neklaniame - ju si ctíme ako Matku Božiu! Klaniame sa a velebíme Všemohúceho Boha v Troch osobách - Najsvätejšiu Trojicu!

Na príhovor svätých sa udiali mnohé zázraky, ktoré sú zdokumentované. Takže majú moc pomáhať nám, keď ich o pomoc prosíme a modlíme sa. Mne veľmi pomohol v živote sv. Júda Tadeáš, to je pomocník v ťažkých situáciách, problémových. Netreba hneď hádzať flintu do žita, keď po prvej modlitbe nedosiahnem to, čo potrebujem a o čo prosím. To nie je automaticky, že hneď sa udeje, čo potrebujeme. Podobne som sa bavila s Jankom Hraškom tu na stránke, ktorý považuje P. Boha za akýsi takmer automat na splnené želania - ale to tak nefunguje. Treba prosiť, modliť sa, Pán vie, čo potrebujeme a kedy je to vhodné. Keď nás necháva dlho modliť, využije našu modlitbu aj na iný, potrebný úmysel. Žiadna modlitba nie je zbytočná a nie je nazmar. Možno to, o čo prosíme, nie je pre nás a pre našu spásu práve teraz dobré. Všetko sa udeje v ten správny čas. Len treba byť trpezlivý a nepoddávať sa beznádeji.

Podľa jeho života, čo robil, čomu sa venoval - sv. Jozef ochranca rodiny - ochraňoval Sv. rodinu - celým životom chránil Ježiša. A ako si správne povedala, aj podľa vypočutých modlitieb, pri akých problémoch...
Inak u svätcov platí, že najskôr sa museli udiať zázraky na ich orodovanie, pokiaľ viem, musia byť aspoň dva, riadne zdokumentované, udalosti, ktoré sa nedajú prirodzených spôsobom vysvetliť!

A ŘKC chápe svaté jako někoho, kdo dělal dobrodiní pro druhé nebo jako někoho znovuzrozeného? Dívala jsem se do katechismu a článek 828 říká: Svatořečením některých věřících, to je slavnostním prohlášením, že tito věřící hrdinsky uskutečňovali ctnosti a ve svém životě byli věrni Boží milosti, církev uznává moc Ducha svatosti, který je v ní, a posiluje naději věřících tím, že jim je dává za vzor a přímluvce. "V nejtěžších situacích církevních dějin vždy stáli u počátku obnovy světci." Vždyť "skrytým zdrojem a neomylnou mírou apoštolské účinnosti a misijního úsilí církve je její svatost". Z tohoto paragrafu jsem pochopila, že je to obojí: dobrodiní (hrdinsky uskutečňovali ctnosti) a znovuzrození (byli věrni Boží milosti). A podle Bible, když se třeba podíváme do Koloským 3:12 (Proto se jako Boží vyvolení, svatí a milovaní oblečte niterným soucitem, laskavostí, pokorou, mírností a trpělivostí.), tak verše 1-17 se věnují znovuzrození. Potom 2 Korintským 7:1 (Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, dokonávajíce své posvěcení v bázni Boží.) - v Českém studijním překladu máme v aplikaci YouVersion poznámku ř.: svatost…, Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána. (Židům 12:14)., ale o svatých díky skutkům se Bible nezmiňuje. Z toho mi tedy vyplývá, že je to církevní tradice. Ale potom teda máme dvoje svaté - podle skutků a podle znovuzrození. Svatořečení probíhá vlastně X let po smrti toho člověka, že? Jak církev ví, že ten člověk byl znovuzrozený, aby mohl být prohlášený za svatého?

Každý zo svätých bol najskôr pokrstený, potom po sviatosti zmierenia (spovedi) prijal živého Krista pri 1. sv. prijímaní a neskôr birmovku, čiže prijatie darov Ducha svätého. To sú sviatosti pre každého kresťana katolíka, ktorý chce skutočne žiť svoju vieru. Takže každý, kto prijal tieto sviatosti a ich aj praktizuje vo svojom živote, žije život v milosti posväcujúcej, ktorá je potrebná k spáse. „Ak sa niekto nenarodí z vody a z Ducha, nemôže vojsť do Božieho kráľovstva.“ (Jn 3,5). Zrodenie z vody (krst) a z Ducha (prijatie darov Ducha Sv.) - bližšie inky.sk/Viera/Bunkove/310.pdf

"Takže každý, kto prijal tieto sviatosti a ich aj praktizuje vo svojom živote, žije život v milosti posväcujúcej, ktorá je potrebná k spáse."

Přesněěě, děkuju, že jste to tu zmínila. :-) Včera jsem to zrovna dávala jako příspěvek. Váš názor na věc by mě mimochodem taky zajímal. Příspěvek je následující:

Bavila jsem se s jedním biřmovaným katolíkem o znovuzrození. O tom, co prožívám s Duchem svatým, jaký to má na mě vliv atp. Já jsem biřmovaná nikdy nebyla, a i přesto žiji s Duchem svatým narozdíl od toho biřmovaného člověka, se kterým jsme to probírali. (Vím určitě, že je to Duch svatý, s kým žiji, protože mimo jiné na mě absolutně sedí verše z Bible, které mluví o znovuzrození.) Ale já jsem to teda vždycky chápala tak, že by to mělo být spíš naopak. Že právě biřmování se uděluje kvůli tomu, aby byl na člověka vylitý Duch svatý.
Potom jsem se ptala kamarádky katoličky, o které vím, že taky byla biřmovaná a řekla mi, že na biřmování už měla věk, takže šla a ani nad tím nějak moc nepřemýšlela a vůbec nic se pro ni nezměnilo. Ani pro toho člověka, kterého zmiňuji výše.

Nedalo mi to a podívala jsem se, co o biřmování říká katechismus a našla jsem následující: Sám Kristus prohlašuje, že je označen pečetí svého Otce. I křesťan je označen pečetí: Bůh si nás v Kristu pomazal, „vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku“ (2 Kor 1,22). Tato pečeť Ducha svatého znamená, že naprosto patříme Kristu, že jsme navždy k jeho službám, ale také je příslibem božské ochrany ve velké (konečné) eschatologické zkoušce. (paragraf 1296) PŘESNĚ!! Biřmovanci mají mít Ducha svatého v srdci. Ale, co když Ho nemají? Co když celá věc pro ně tím obřadem končí a jinak necítí žádnou změnu, (1 Jan 3:9) která je potřeba ke spáse? (Římanům 8:9). Ti biřmovanci se potom půjdou podívat do katechismu do paragrafu 1212, uvidí tam, že přijali vodní křest i biřmování, takže jim nic nechybí a dál to neřeší. Ale jak je vidno, tak to tak není. Člověk se potřebuje obrátit v srdci, aby byl spasený.

Takže, i když mají všechny svátosti, ale nežijí s Bohem v srdci, tak jsou podle církve spasení nebo ne? Na jednu stranu mají svátosti, ale na druhou stranu s Bohem nežijí.

Áno, aj ja poznám veľa ľudí, ktorí prijali sviatosť birmovania len preto, že prišiel čas a babka dá nejaký darček... urobím si háčik, že vybavené... niektorí, že aby mohli mať neskôr sobáš v kostole (to ale nie je podmienka) Tí, ktorí sviatosť prijali, ale nežijú a nepraktizujú vieru, nespĺňajú to, čo majú - nežijú sviatostne a nie sú v milosti posväcujúcej! Mnohí potom do kostola ani nevstúpia - možno až pri tom sobáši by chceli - lebo je to také pekné v kostole a teraz také IN. To sú ľudia bez viery - katolíci na baterky, alebo inak povedané papieroví - oháňajú sa, že veria v Boha, ale ich život je pohanský, žiaľ!

A když se vrátím k tě svatým, tak o nich tedy víme, že přijali svátosti. Ale podle mého, když se svatořečí až X let po smrti těch lidí, jak můžeme vědět, že jen nepřijali svátosti, ale skutečně se obrátili i v srdci, když církev ty lidi neznala? Když vlastně i podle katechismu, tak, jak ho chápu já, jsou podle ŘKC svatí ti, kteří jednak činili dobrodiní a jednak byli znovuzrození v srdci. Co když ale splňovali jen tu první podmínku pro svatořečení? Není nesplnění té druhé podmínky vlastně nesplnění celého paragrafu?

Znovuzrodený je ten, kto prijal Ducha svätého a to majú všetci svätci. Ich život sa podrobne skúmal, niekedy celé desaťročia, je to náročný proces, ktorý musí byť riadne zdokumentovaný, výpovede svedkov uzdravenia a pod. Musí to byť všetko dokázané, nesmú tam byť pochybnosti - preto kat. Cirkev tak dôkladne vyšetruje tieto udalosti a skúma ich život! Svätí sú nie preto, že nikdy nezhrešili, ale že sa snažili žiť život v Kristu. Často boli nadmerne pokúšaní - je známe, že veľmi sú pokúšaní najmä kňazi - zo svätcov to bol napr. sv. Pater Pio.

Když jsem se bavila s ostatními katolíky, tak o svatých mluvili jen o těch, co jsou církevně uznaní za svaté. Ale jak se prosím katolíci dívají na definici svatých podle Bible? Tedy na znovuzrozené? Vždycky jsem slyšela jen nějakou poznámku jako: "No, ta je zapálená pro Boha", "To je fanatik", "Ta je až moc pobožná" apod. Ale ti lidi jsou prostě obrácení, znovuzrození, mají vztah s Pánem a podle Bible jsou svatí. Proč místo těch uštěpačných poznámek raději neřeknou "Ona se obrátila, znovuzrodila". "Ona je svatá."? Já samozřejmě vím, že Vy nemůžete za poznámky mého okolí, ale Vy se na toto díváte jak? Jsou podle vás svatí jen ti církevně uznaní nebo i znovuzrození, o kterých se zmiňuje Bible?

Aha vy jste žena paní, tak to jen omluva za mé oslovení výše.... Já jsem průzkum nečinil žádný, ale biblická Marie je prostě skvělá a pokud nějací protestanté vidí něco poskrovného, tak je to tím, že k tomu vedeni nebyli, aby viděli. A nebo, což je horší, třásli se jako sulc, aby náhodou nebyli jako katolíci a tak o Marii mlčí? Což je docela škoda. Budete se divit, ale například Maria je ctěna v islámu a dokonce si troufám říci že více než u protestantů. Udělejte prosím ještě jeden průzkum a kolik rodin vzešlých z prostředí protestantského dalo svým dětem jméno Marie?