Boží slovo na den 10.4. A.D. 2021
Mk 16,9-15
Mk 16,9-15
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
sv. Terencius, Afrikán, Maxim, Pompeius, Alexandr, Teodor a 40 druhů
Terentius, Africanus, Maximus, Pompeius, Alexander, Theodorus et XL socii
10. dubna, připomínka
Postavení: mučedníci
Úmrtí: asi 250
Připomínáme si africké oběti Déciova krvavého zákona namířeného proti všem křesťanům. V Africe vladař Fortuncián nařídil vypátrání všech křesťanů, kteří nejsou ochotní obětovat zákonem …Více
sv. Terencius, Afrikán, Maxim, Pompeius, Alexandr, Teodor a 40 druhů
Terentius, Africanus, Maximus, Pompeius, Alexander, Theodorus et XL socii
10. dubna, připomínka
Postavení: mučedníci
Úmrtí: asi 250
Připomínáme si africké oběti Déciova krvavého zákona namířeného proti všem křesťanům. V Africe vladař Fortuncián nařídil vypátrání všech křesťanů, kteří nejsou ochotní obětovat zákonem uznávaným bohům. Měli být mučeni, aby odpadli od své víry a pokud tak neučiní, popraveni. O 46 křesťanech, kteří svou víru nezapřeli, máme k dispozici, poněkud upravený předáváním, následující příběh soudního řízení.
Všichni chycení křesťané byli zavedeni do mučírny, aby si mohli prohlédnout nástroje, pomocí kterých je kati budou nutit odříci se víry, neodřeknou-li se jí po dobrém. Křesťané se tam povzbuzovali k statečnému vyznání víry slovy evangelia: "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle." (Mt 10,28) Fortuncián to slyšel a začal k nim kamarádsky hovořit: "Vidím, že jste dospělí a očekával bych i rozumní, jenže se divím, že jste zpozdilí a Bohem nazýváte toho, který byl ukřižován jako zločinec. Což to je rozumné uvažování?"
Terencius mu odpověděl: "Kdybys znal ukřižovaného, pohrdl bys modlami a klaněl se mu s námi, jelikož je Boží Syn plný milosrdenství a dobroty a jeho smrt na kříži byla pro naše vykoupení."
Nahněvaná odpověď vladaře zněla: "Obětujte nebo vás dám upálit!"
"Tím nás nezastrašíš!" hrdinně prohlásil mluvčí křesťanů, "nejsme tak choulostivé bačkory, abychom strachem z mučení zapřeli Dárce života!"
Tu je Fortuncián nařídil svléci a odvést do pohanského chrámu k místu oběti pro Herkula, s poznámkou: "Uvidíte moc a slávu."
Ale Terencius odpověděl: "Ti vaši domnělí bohové nejsou nic než dřevo, kámen a kov; nevidí, nemluví, neslyší a nechodí. Nemohou pomoci sobě ani jiným, natož se někomu mstít."
Na to vladař nařídil, aby on, Afrikán, Maxim a Pompeius byli zatím uvrženi do žaláře a znovu začal přemlouvat Alexandra, Theodora i ostatní, aby Herkulovi obětovali. Za jejich odmítnutí je dal ukrutně zbičovat, jejich rány polévat octem a posypávat solí. Dále je nařídil pálit pochodněmi. Ale oni zůstali pevní a modlili se. Připomněli si mládence v peci ohnivé a Ježíšovu moc povolávat k životu mrtvé, toužíce po vysvobození. Vladař viděl, že se modlí a dále povzbuzují, proto nařídil jejich natahování na skřipce a rozervat jejich tělo železnými hřebeny. A aby byla jejich smrt zaručená nechal jim nakonec usekat hlavy.
Pak dal předvést Terenciána, Afrikána, Maxima a Pompeia. Čekal, že jejich lpění na víře, po tom co předvedl, bude oslabeno, ale mýlil se. Dále trvali na tom, že jeho bohům ani ďáblům se klanět nebudou, muk, že se nelekají a jejich nadějí že je Kristus.
Fortuncián je hned dal spoutat těžkými řetězy a v odporné hladomorně pro ně připravit podlahu s hřeby, posetou střepinami, aby na ní, po dlouhých bolestech skončil jejich život o žízni a hladu. Od nikoho se jim nesmělo dostat úlevy, ale legenda vypráví, že k nim přišel anděl, povolil jejich pouta a nasytil je. Nadmíru rozhněvaný vladař je poté dal na mučidla, tam je rozdrásat a svrhnout prý mezi jedovaté hady a štíry. Když po třech dnech zůstali živí, byli nakonec sťati mečem.
zdroj: catholica.cz/?id=1134
Terentius, Africanus, Maximus, Pompeius, Alexander, Theodorus et XL socii
10. dubna, připomínka
Postavení: mučedníci
Úmrtí: asi 250
Připomínáme si africké oběti Déciova krvavého zákona namířeného proti všem křesťanům. V Africe vladař Fortuncián nařídil vypátrání všech křesťanů, kteří nejsou ochotní obětovat zákonem uznávaným bohům. Měli být mučeni, aby odpadli od své víry a pokud tak neučiní, popraveni. O 46 křesťanech, kteří svou víru nezapřeli, máme k dispozici, poněkud upravený předáváním, následující příběh soudního řízení.
Všichni chycení křesťané byli zavedeni do mučírny, aby si mohli prohlédnout nástroje, pomocí kterých je kati budou nutit odříci se víry, neodřeknou-li se jí po dobrém. Křesťané se tam povzbuzovali k statečnému vyznání víry slovy evangelia: "Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může i duši i tělo zahubit v pekle." (Mt 10,28) Fortuncián to slyšel a začal k nim kamarádsky hovořit: "Vidím, že jste dospělí a očekával bych i rozumní, jenže se divím, že jste zpozdilí a Bohem nazýváte toho, který byl ukřižován jako zločinec. Což to je rozumné uvažování?"
Terencius mu odpověděl: "Kdybys znal ukřižovaného, pohrdl bys modlami a klaněl se mu s námi, jelikož je Boží Syn plný milosrdenství a dobroty a jeho smrt na kříži byla pro naše vykoupení."
Nahněvaná odpověď vladaře zněla: "Obětujte nebo vás dám upálit!"
"Tím nás nezastrašíš!" hrdinně prohlásil mluvčí křesťanů, "nejsme tak choulostivé bačkory, abychom strachem z mučení zapřeli Dárce života!"
Tu je Fortuncián nařídil svléci a odvést do pohanského chrámu k místu oběti pro Herkula, s poznámkou: "Uvidíte moc a slávu."
Ale Terencius odpověděl: "Ti vaši domnělí bohové nejsou nic než dřevo, kámen a kov; nevidí, nemluví, neslyší a nechodí. Nemohou pomoci sobě ani jiným, natož se někomu mstít."
Na to vladař nařídil, aby on, Afrikán, Maxim a Pompeius byli zatím uvrženi do žaláře a znovu začal přemlouvat Alexandra, Theodora i ostatní, aby Herkulovi obětovali. Za jejich odmítnutí je dal ukrutně zbičovat, jejich rány polévat octem a posypávat solí. Dále je nařídil pálit pochodněmi. Ale oni zůstali pevní a modlili se. Připomněli si mládence v peci ohnivé a Ježíšovu moc povolávat k životu mrtvé, toužíce po vysvobození. Vladař viděl, že se modlí a dále povzbuzují, proto nařídil jejich natahování na skřipce a rozervat jejich tělo železnými hřebeny. A aby byla jejich smrt zaručená nechal jim nakonec usekat hlavy.
Pak dal předvést Terenciána, Afrikána, Maxima a Pompeia. Čekal, že jejich lpění na víře, po tom co předvedl, bude oslabeno, ale mýlil se. Dále trvali na tom, že jeho bohům ani ďáblům se klanět nebudou, muk, že se nelekají a jejich nadějí že je Kristus.
Fortuncián je hned dal spoutat těžkými řetězy a v odporné hladomorně pro ně připravit podlahu s hřeby, posetou střepinami, aby na ní, po dlouhých bolestech skončil jejich život o žízni a hladu. Od nikoho se jim nesmělo dostat úlevy, ale legenda vypráví, že k nim přišel anděl, povolil jejich pouta a nasytil je. Nadmíru rozhněvaný vladař je poté dal na mučidla, tam je rozdrásat a svrhnout prý mezi jedovaté hady a štíry. Když po třech dnech zůstali živí, byli nakonec sťati mečem.
zdroj: catholica.cz/?id=1134
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/01_06.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když přední muži v lidu, starší a učitelé Zákona viděli Petrovu a Janovu odvahu a uvážili, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se. Poznávali je, že bývali s Ježíšem; ale protože teď zároveň s nimi viděli toho uzdraveného člověka, neměli, co by proti tomu mohli říci. Poručili jim proto, aby …Více
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/05velikonoce/01_06.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když přední muži v lidu, starší a učitelé Zákona viděli Petrovu a Janovu odvahu a uvážili, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se. Poznávali je, že bývali s Ježíšem; ale protože teď zároveň s nimi viděli toho uzdraveného člověka, neměli, co by proti tomu mohli říci. Poručili jim proto, aby vyšli z velerady, a radili se mezi sebou: „Co máme dělat s těmito lidmi? Že se skrze ně stal zřejmý zázrak, je zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma, a my to nemůžeme popřít. Aby se to však nerozneslo mezi lidem ještě více, pohrozíme jim, že v tom jménu již nesmějí k nikomu mluvit.“ Zavolali je tedy a přikázali jim, že vůbec ve jménu Ježíšově nesmějí kázat ani učit. Ale Petr a Jan jim na to řekli: „Suďte sami, zda je to před Bohem správné, abychom poslouchali více vás než Boha. Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Oni jim znova pohrozili a propustili je, protože nemohli najít nic, zač by je potrestali – už kvůli lidu, neboť všichni velebili Boha za to, co se událo.
Sk 4,13-21
Žalm:
Děkuji ti, Hospodine, žes mě vyslyšel.
Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá navěky.
Hospodin je má síla a statečnost,
stal se mou spásou.
Jásot ze spásy
zní ve stanech spravedlivých.
Hospodinova pravice mocně zasáhla,
Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech.
Hospodin mě sice těžce ztrestal,
nevydal mě však smrti.
Otevřte mně brány spravedlnosti,
vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu.
Toto je brána Hospodinova,
jí procházejí spravedliví.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel
a stal se mou spásou.
Zl 118
Evangelium:
Mk 16,9-15
liturgie.cz/misal/05velikonoce/01_06.htm
1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když přední muži v lidu, starší a učitelé Zákona viděli Petrovu a Janovu odvahu a uvážili, že jsou to lidé neučení a prostí, divili se. Poznávali je, že bývali s Ježíšem; ale protože teď zároveň s nimi viděli toho uzdraveného člověka, neměli, co by proti tomu mohli říci. Poručili jim proto, aby vyšli z velerady, a radili se mezi sebou: „Co máme dělat s těmito lidmi? Že se skrze ně stal zřejmý zázrak, je zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma, a my to nemůžeme popřít. Aby se to však nerozneslo mezi lidem ještě více, pohrozíme jim, že v tom jménu již nesmějí k nikomu mluvit.“ Zavolali je tedy a přikázali jim, že vůbec ve jménu Ježíšově nesmějí kázat ani učit. Ale Petr a Jan jim na to řekli: „Suďte sami, zda je to před Bohem správné, abychom poslouchali více vás než Boha. Je přece nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ Oni jim znova pohrozili a propustili je, protože nemohli najít nic, zač by je potrestali – už kvůli lidu, neboť všichni velebili Boha za to, co se událo.
Sk 4,13-21
Žalm:
Děkuji ti, Hospodine, žes mě vyslyšel.
Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá navěky.
Hospodin je má síla a statečnost,
stal se mou spásou.
Jásot ze spásy
zní ve stanech spravedlivých.
Hospodinova pravice mocně zasáhla,
Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech.
Hospodin mě sice těžce ztrestal,
nevydal mě však smrti.
Otevřte mně brány spravedlnosti,
vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu.
Toto je brána Hospodinova,
jí procházejí spravedliví.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel
a stal se mou spásou.
Zl 118
Evangelium:
Mk 16,9-15