Žalm 50
Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh,
přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.
Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.
„Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“
Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem.
Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále.
Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad.
Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách,
v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe.
Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm.
Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví?
Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu!
Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“
Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu?
Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš.
Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl.
Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí.
Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky.
To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu.
Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne.
Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“