March 27, 2020 Katolický biskup Athanasius Schneider: Nelze chápat logiku zákazu zapálení ohně, žehnání vody a křtů při velikonoční vigilii, jako by se při těchto úkonech mohl rozšiřovat virus. Téměř patologický strach vítězí nad zdravým rozumem a nadpřirozeným pohledem.
DM: Vaše Excelence, co způsob zacházení s epidemií koronaviru prozrazuje o stavu Církve a zejména hierarchie?
Prozrazuje ztrátu nadpřirozeného pohledu. V posledních desetiletích se mnoho příslušníků církevní hierarchie zabývalo převážně sekulárními, světskými a časnými záležitostmi, a proto se stali slepými vůči nadpřirozeným a věčným skutečnostem.
...Epidemie koronaviru v Církvi vyvolala situaci, která je, pokud vím, unikátní. Tím myslím téměř celosvětový zákaz všech veřejných mší. To se zčásti podobá zákazu křesťanské bohoslužby v téměř celé římské říši v prvních třech staletích. Současná situace je však bezprecedentní, protože v našem případě zákaz vydali katoličtí biskupové, a to ještě před vydáním příslušných státních opatření.
Současnou situaci této „zkoušky ohněm“ (srov. 1 Petr 4,12) musí papež a biskupové brát vážně, aby mohli vést celou Církev k obrácení. Pokud k tomu nedojde, budou pro naši situaci platit také slova Sørena Kierkegaarda: „V zákulisí divadla vypukl požár. Vystoupil klaun, aby varoval publikum, lidé si však mysleli, že to je žert, a tleskali. Zopakoval to a aplaus byl ještě větší. Domnívám se, že právě tak skončí svět: všeobecným potleskem chytrých hlav, které jsou přesvědčeny, že to je vtip.“
Situace zastavení veřejných mší svatých a svátostného svatého přijímání je tak unikátní a vážná, že za tím vším můžeme odhalit hluboký smysl. Tato událost přišla téměř padesát let po zavedení svatého přijímání na ruku (v roce 1969) a radikální reformě mešního obřadu (1969/1970) s jejími protestantizujícími prvky (modlitby ofertoria) a horizontálním a instruktážním stylem celebrování (některé pasáže ve volném stylu, celebrace v uzavřeném kruhu a čelem k lidu). Praxe svatého přijímání na ruku za padesát let vedla k neúmyslné i úmyslné desakralizaci eucharistického Těla Kristova v bezprecedentním měřítku. Padesát let po Tělu Kristovu (většinou neúmyslně) šlapou kněží i laici v katolických kostelech po celém světě. Také krádeže proměněných hostií alarmujícím tempem rostou. Způsob, kdy člověk bere svaté přijímání přímo do ruky a prstů, se stále více podobá gestu, kterým si bereme obyčejné jídlo. U nemalého počtu katolíků praxe svatého přijímání na ruku oslabila víru v reálnou Přítomnost, v transsubstanciaci a v božskou a vznešenou povahu svaté hostie. Kristova eucharistická Přítomnost se během času pro tyto věřící nepozorovaně stala jakýmsi druhem posvátného chleba nebo symbolem. Nyní Pán zasáhl a zbavil téměř všechny věřící účasti na mši svaté a svátostného svatého přijímání.
Bylo by možné navrhnout, aby papež společně s kardinály a biskupy vykonal v Římě veřejný akt pokání na smír za hříchy proti Nejsvětější svátosti a za hřích náboženského uctívání sošek pačamamy. Jakmile současné soužení skončí, měl by papež vydat konkrétní liturgické normy, v nichž vyzve celou Církev, aby se ve způsobu celebrace opět obrátila k Pánu, to znamená aby celebrant i věřící byli při eucharistické modlitbě obráceni stejným směrem. Papež by měl rovněž zakázat praxi svatého přijímání na ruku, neboť Církev nemůže nadále beztrestně nakládat s Nejsvětějším v malé svaté hostii tak minimalistickým a nebezpečným způsobem. Více: www.duseahvezdy.cz/…/the-remnant-bis…