Nenávidím obojetné lidi

96Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
97Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
98Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
99Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
100Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
102Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu .
103Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
104Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
105Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
106Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
107Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
108Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
109Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
110Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
111Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
112V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
113Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.