Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy.

40Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.
41Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích.
42My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil.

31Neboť Panovník navěky nezavrhne.
32Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství.
33Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí

67Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
75Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.

25Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.

15Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak.
13Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá.