Utrpenie kresťanov dnes-Čína

rcmonitor.cz/asie/7899-Biskup-cin…

Biskup čínské podzemní církve zatčen
Čínské úřady zatkly sedmdesátiletého biskupa katolické církve v Xuanhua a „odvezly ho na neznámé místo“. Oznámil to server „UCA News“ a další média s odkazem na zprávy od místních katolíků. Biskup Augustin Cui Tai z Xuanhua v provincii Che-pej byl od roku 2007 držen komunistickými úřady v domácím vězení. Během této doby byl opakovaně zatýkán a propouštěn.
Jak se uvádí ve zprávě agentury „AsiaNews“, byly mu mimo jiné uloženy nucené fyzické práce s odůvodněním, že bez státního souhlasu přivádí lidi ke křesťanské víře.

Cui byl vysvěcen na biskupa v roce 2013. Od té doby působil jako koadjutor biskupa Thomase Zhao Duomo z Xuanhua, kterému je již 96 let. Jako pastýř podzemní církve opakovaně vystupoval proti „vlastenecké církvi“ ovládané komunistickou stranou. Tato „vlastenecká církev“ je podle Cuiho nezávislá na Svatém stolci.
Platnost „prozatímní dohody“ mezi Vatikánem a Čínskou lidovou republikou, která se stala terčem značné kritiky, vyprší v září. Podle papeže Františka si Vatikán od této dohody sliboval sjednocení katolické podzemní církve s „vlasteneckou církví“. Podrobnosti dohody jsou stále tajné.

Mezitím však vláda vedená Si Ťin-pchingem výrazně zostřila proces „počínšťování“ všech náboženství. Jak uvádí německá redakce CNA, zahrnuje to šikanu duchovních a věřících, uzavírání kostelů, odstraňování křížů i pokusy o změnu desatera přikázání a přepsání Bible. K očekávanému jmenování biskupů nedošlo.

Místní církevní představitelé, obránci lidských práv, diplomaté a západní vlády reagovali na smlouvu s Vatikánem masivní kritikou a nepochopením.

Jeden z odpovědných „autorů“ dohody, arcibiskup Claudio Maria Celli, 7. června 2020 uvedl, že by se podle jeho názoru měla její platnost o rok či dva prodloužit.
(Celli také v prosinci 2018 žádal dva biskupy, aby ustoupili kandidátům komunistické strany).

Kardinál státní sekretář Pietro Parolin, který je za dohodu rovněž zodpovědný, v pekingských novinách v roce 2019 prohlásil, že „katolická inkulturace a sinizace“ jsou vzájemně slučitelné.

Papež František 25. září 2018 řekl, že je za dohodu osobně odpovědný. 24. května 2020, o Světovém dni modliteb za církev v Číně, papež řekl, že se modlí za křesťany v Čínské lidové republice. Současně doslova naléhal na katolíky v zemi, aby byli „dobrými občany“.

16. 07. 2020, CNA

Svätí o mohamedánstve

www.lumendelumine.cz/index.php

Svatá Klára proti muslimům

Svatá Klára z Assisi (1194-1253) následovala sv. Františka z Assisi a založila ženskou větev františkánského řádu. Klarisky byl velmi přísný klauzurní kontemplativní řád. Doba a působení obou řádů a světců má svůj vztah k aktuální islámské otázce.
Před 800 lety se muslimové v Evropě nazývali saracéni. Tento pojem souvisí s vojenskou expanzí islámu a byl odstrašujícím termínem. V době svatého Františka a svaté Kláry obsadili saracéni část středozemního prostoru a pořádali loupeživé výpravy, které budily hrůzu. Muslimové odvlekli do otroctví v Asii a Africe nejméně čtyřikrát více křesťanů, než kolik černochů bylo odvlečeno do Severní Ameriky.
Ve vrcholném středověku pronikli saracéni do středoitalské Umbrie až k Assisi. Odtud a z jiných opěrných bodů dělali výpady, zakládali požáry v městech a hradech, pustošili kostely a kláštery. Věřící odvlékali do otroctví. Císař Fridrich II. byl v konfliktu s církvi a nechal muslimy pronikat do církevního státu.
Jednoho pátku v září 1240 stanuli saracéni u hradeb kláštera sv. Kláry a jejích sester v Assisi. Tomáš z Celana, současník a františkán, první životopisec sv. Františka zapsal:
Sestry běžely k svaté Kláře, která byla těžce nemocná, a referovaly za velkého nářku, že zlí lidé prolomili klášterní bránu. Abatyše jim Dodala jim odvahy, aby se nebály, ale ozbrojily se vírou v ochranu Ježíše Krista. Svatá Klára si dala ke svém slamníku přinést skřínku ze slonové kosti a stříbra, ve které byla uchovávána svatá Hostie. (…) Vroucně se modlila: »Prosím tě, Pane, kéž se ti zalíbí vzít pod ochranu tyto chudé služebnice svěřené mojí péči, aby nebyly vyrvány z mých rukou a neupadly do rukou strašných nevěřících a pohanů. Prosím tě, můj Pane, abys je chránil, neboť bez tebe je nemohu bránit, zvláště ne v tomto hrozném okamžiku.« Ze skřínky se ozval hlas: »Pro tvou lásku budu vždy ochráním tebe i je«.(Vita sanctae Clarae virginis, Opusc. I,21-22, in: Fontes Franciscani 3201, str. 1915-1916).
Navzdory své nemoci vstala a obklopena sestrami postavila se proti útočícím saracénům. Nesla s sebou skřínku s Nejsvětější Svátostí. Muslimy byli přepadla taková hrůza, že rychle opustili klášter a hnáni neviditelnou silou záhy nato i Assisi.
1241 zorganizoval císař novou vojenskou expedici.
Když hrozil opětovný útok, svolala Klára k sobě své sestry a řekla, aby se celý den postily. Pak je vyzvala, aby své hlavy posypaly popelem a padly na kolena před Nejsvětější Svátost.
Ráno 22. června nastala hrozná nepohoda, a bouře tak poničila tábor útočníků, že se dali na útěk.
Kristus v Nejsvětější Svátosti chránil, Svatou Kláru, statečnou ženu, její klášter a celé město zbraní víry.
Skrze sv. Františka dala se Klára získat pro Krista, vzdala se všech radostí tohoto světa a svého stavu, aby se v nejhlubší chudobě spojila s křížem Ježíše Krista, vítězným znamením věčné spásy, a získala tak pro mnohé dar spásy..
V úplné odevzdanosti Bohu dala se vést jediným bohatstvím, jaké poznala v Nejsvětější Trojici. Protože spatřila pravdu, nemohla najít ocenění pro žádné jiné náboženství.

www.lumendelumine.cz/index.php

Dňa 11-teho septembra 2016 bolo teda presne 333 rokov od tejto významnej udalosti.

Marek z Aviana - patron a štít Evropy,reholník,kapucín,

eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/30517-hlavni-sv…

Marek z Aviana – patron a štít Evropy
Hlavní svůj úkol cítil Marek v ochraně a osvobození křesťanské Evropy z područí islámu

Dostala se mi do rukou kniha Marek z Aviana - patron a štít Evropy, kterou napsal římskokatolický kněz František Janovský. Poprvé byla vydána v roce 1894 pod názvem "P.Marco d'Aviano - kněz řádu kapucínského, strážný duch Vídně a Rakouska za tísně turecké roku 1683". Knihu pod novým názvem vydal nakladatel Lukáš Lhoťan v loňském roce. Protože jsem dodnes nečetl žádnou recenzi na tuto publikaci, pokusím se o ni sám.

Kniha nabízí strhující příběh prostého řeholníka, který se cele odevzdá do rukou Božích a jeho nejsvětější Matky Marie. V patnácti letech se rozhodne umřít pro Ježíše Krista mučednickou smrtí a proto se vydává do Turecka, aby tam svou krev Spasiteli obětoval. Na své cestě potkává kapucíny, kteří ho od jeho úmyslu odradí. Později sám do kapucínského řádu vstupuje a stává se knězem. Jeho kázání jsou přesně mířené šípy, kdy v srdcích jeho posluchačů zapalují oheň touhy po jediném Bohu. Pěšky putuje po polovině Evropy a všude zasévá sv. evangelium takovým způsobem, že zatvrzelí hříšníci se obracejí, nemocní jsou uzdravováni, luteráni a kalvínci se vracejí zpět do lůna Církve svaté. O jeho schopnosti zázračně uzdravovat byť "jen" požehnáním, bylo sepsáno již za jeho života několik knih. Pro jeho svatý život je vyhledáván prostým lidem, biskupy, králi, císařem a dokonce i papeži. Marek měl věšteckého a prorockého ducha a velice dobře předvídal věci budoucí. Například Císař Leopold I. sám za 19. let napsal tomuto chudému řeholníkovi 331 dopisů.

Hlavní svůj úkol cítil Marek v ochraně a osvobození křesťanské Evropy z područí tureckého půlměsíce. Osobně se účastní nebezpečných bojů na bitevních polích. Je účasten i osvobození města Vídně, na němž jak dodával, závisí spása všeho křesťanstva. Slavná bitva se odehrála 11.a 12. září 1683 pod vedením polského krále Jana Sobieskiho, který před osudnou bitvou sloužil se svým synem u oltáře našemu Markovi z Aviana. Mše byla sloužena za zdar křesťanských vojsk v této rozhodující bitvě. V příštích patnácti letech nadále neúnavně radí s vojenskou taktikou všelikým vojevůdcům tak, aby křesťanství mohlo opět plně zúrodňovat půdu Evropy. Zasloužil se o udržení morálky mnohdy početně slabších křesťanských armád v bitvách s osmanskou armádou u Pešti (1684-86), u Neuhauselu (1685), u Moháče (1687) a u Bělehradu (1688). Vždy ale prosil o to, aby jeho jméno nebylo zmiňováno a nepřivlastňoval si žádné světské pocty. Jeho životní pouť končí ve Vídni 13.srpna 1699, kde po generální zpovědi umírá. Jeho tělo bylo uloženo v kapucínském kostele do výklenku ve zdi , za oltářem Sedmibolestné Panny Marie.

www.lifenews.sk/content/svätý-don-bosco…

Islam nie je viera a korán nie je sväté písmo!
Ich Alah nie je naším BOHOM!

www.lifenews.sk/content/svätý-ján-bosco…

Nasledujúce úryvky sú z článku o islame„Katolík vzdelávaný vo svojej viere. Rozhovory s otcom rodiny a jeho milovanými synmi vo vzťahu k potrebám dneška. Zhrnul Giovanni Bosco, kňaz (v Turíne, 1853), [IL CATTOLICO, ISTRUITO NELLA SUA RELIGIONE, TRATTENIMENTI di un Padre di Famiglia co’ suoi Figliuoli, secondo I bisogni del tempo. Epilogati dal Sac. Bosco Giovanni (Torino 1853)]“, ktorý celý pre katolícky portál Rorate Caeli do angličtiny preložila jeho prispievateľka Francesca Romanová.
Rozhovor č. 13 [strany 50-56]

Otec: Skôr než budeme hovoriť o náboženstvách, ktoré sa v istom momente oddelili od Rímskokatolíckej cirkvi, rád by som upriamil vašu pozornosť na náboženstvá, ktoré nemajú typické vlastnosti teológie a označujeme ich falošnými. Zaraďujeme k nim judaizmus, modlárstvo, mohamedánstvo, ale aj kresťanské sekty hlásané pravoslávnymi Grékmi, valdéncami, anglikánmi a protestantmi.
Čo sa týka modlárstva, myslím si, že to nemusíme rozoberať, keďže dnes už prakticky neexistuje, s výnimkou len niektorých pár krajín, kde ešte nepreniklo svetlo evanjelia.
Čo sa týka judaizmu, myslím, že o ňom som hovoril dosť už v prvej časti našich rozhovorov.
Ak súhlasíš, teraz vám poviem o tých ďalších. Začal by som mohamedánstvom.
Syn: Áno, iste. Povedzte nám najprv čo mohamedánstvo znamená.
O: Mohamedánstvo je súbor maxím povyberaných z viacerých náboženstiev, ktoré, ak sa praktizujú, majú za následok zničenie akejkoľvek morálnej zásady.
S: V akých krajinách je mohamedánstvo rozšírené?
O: Vo veľkej miere je rozšírené v Ázii, ale aj v niektorých častiach Afriky.
S: Kto začal šíriť mohamedánstvo?
O: Mohamedánstvo založil Mohamed.
S: Radi by sme sa dozvedeli viac o tomto Mohamedovi. Povedzte nám, čo o ňom viete.
O: Trvalo by veľmi dlho, kým by som vám vyrozprával všetky príbehy, ktoré sa spájajú s týmto slávnym podvodníkom. Ale poviem vám kto to bol a ako založil svoje náboženstvo.
Mohamed sa narodil v roku 570 chudobnej rodine v arabskom meste Mekka neďaleko Červeného mora. Matka bola židovka, otec nežidovského pôvodu. V honbe za slávou a s túžbou mať sa lepšie, túlal sa niekoľkými krajinami, až sa dostal do Damasku, kde sa stal splnomocnencom vdovy istého obchodníka, s ktorou sa neskôr oženil. Bol natoľko prefíkaný, že na založenie náboženstva dokázal využiť jej nevzdelanosť, a tiež svoju chorľavosť. Mal epilepsiu, padúcu nemoc. Tvrdil, že jeho najčastejšie pády boli sprevádzané extázami, kedy sa rozprával s archanjelom Gabrielom.
S: Akýže to podvodník, keď ľudí takto klamal! Snažil sa robiť aj zázraky, aby podporil svoje tvrdenia?
O: Mohamed nemohol vykonať žiadny zázrak na podporu svojho náboženstva, pretože nebol Bohom poslaný. Jedine Boh môže robiť zázraky. Keďže sa však vyhlasoval za väčšieho ako bol Ježiš Kristus, žiadali ho, aby robil zázraky tak ako Ježiš. Arogantne odpovedal, že zázraky [už] vykonal Ježiš Kristus, a že jeho vyzval sám Boh, aby už len násilím obnovil toto náboženstvo.
Popri tomto všetkom tvrdil, že predsa urobil jeden zázrak. Povedal, že dokázal obnoviť časť mesiaca, ktorý mu spadol do rukáva. Moslimovia si tento smiešny zázrak pripomínajú znakom polmesiaca.
Smejete sa, milovaní synovia, a dobre robíte, pretože muž tohto druhu [jednoducho] musí byť považovaný za šarlatána a nie za proroka nového náboženstva. Jeho spoluobčania ho chceli dať zavrieť a odsúdiť na smrť, lebo jeho povesť podvodníka a narušiteľa pokoja sa rozšírila široko-ďaleko. Podarilo sa mu však zosnovať útek. Vzdialil sa do mesta Medina spolu s niektorými zhýralcami, ktorí mu v tom pomohli a urobili z neho vládcu mesta. [1]
S: Čo presne je obsahom mohamedánskeho náboženstva?
O: Mohamedovo náboženstvo pozostáva z príšernej kombinácie judaizmu, pohanstva a kresťanstva. Kniha Mohamedových zákonov sa volá Korán, t. j. kniha v pravom zmysle slova. Odkedy sa toto náboženstvo rozšírilo aj po Turecku, nazýva sa tiež turecké (osmanské). Slovo „moslim“ („moslimský“) pochádza zo slova „mosul“, ktorým mohamedáni označujú vedúceho modlitby. „Islam“ je odvodený od mena niektorého náboženského reformátora. Tak či onak, ide stále o to isté náboženstvo, ktoré založil Mohamed.
S: Prečo Mohamed zmiešal viaceré náboženstvá?
O: Arábiu tvorili židia, kresťania a pohania. Mohamed vybral určitú časť každého náboženstva, ktoré vyznávali, aby si ich získal na svoju stranu, a aby ho nasledovali. Vybral samozrejme také tvrdenia, ktoré by uprednostňovali zmyslové pôžitky.
S: Mohamed bol iste vzdelaný muž, je to pravda?
O: Vôbec nie. Dokonca nevedel písať. Pri zostavovaní Koránu mu pomáhal istý žid a jeden mních, ktorý odpadol od viery. Pri rozoberaní Svätého písma poplietol mnohé fakty. Napríklad, Márii, Mojžišovej sestre, pripisoval mnohé vlastnosti Panny Márie, Ježišovej matky. Prekrútil však aj mnoho iných právd.
S: To znie neuveriteľne. Ak bol Mohamed nevzdelaný a nekonal žiadne zázraky, ako dokázal rozšíriť svoje náboženstvo?
O: Mohamed svoje náboženstvo nešíril prostredníctvom zázrakov či presvedčivých slov, ale vojenskou silou. Toto náboženstvo, ktoré dávalo prednosť akémukoľvek druhu zhýralosti, mu za krátky čas umožnilo stať sa vodcom skupiny zbojníkov. S nimi urobil nájazdy do východných krajín a podrobil si ľudí. Nezískal si ich hlásaním pravdy, zázrakmi ani proroctvom. Dosiahol to len tým, že zdvihol svoj meč nad hlavu ľudu a skričal: „Uveríte alebo zomriete!“
S: Naničhodník jeden! Toto má byť spôsob obracania ľudí? A keďže Mohamed bol nevzdelanec, niet pochýb, že do Koránu zasial mnohé semená chýb, je to tak?
O: Mohli by sme povedať, že Korán predstavuje celý rad chýb, pričom tie najzávažnejšie sú proti morálke a uctievaniu pravého Boha. Napríklad, ospravedlňuje hriech tých, ktorí popierajú Boha pre strach zo smrti; dovoľuje pomstu; svojim nasledovateľom sľubuje raj plný výlučne pozemských pôžitkov. V krátkosti, toto falošné prorocké učenie dovoľuje také obscénnosti, ktoré šokujú kresťanskú dušu už len pri ich menovaní.
S: Aký je rozdiel medzi Katolíckou cirkvou a mohamedánstvom?
O: Rozdiely sú naozaj veľké. Mohamed založil svoje náboženstvo násilím a zbraňami, Ježiš Kristus založil svoju Cirkev slovami pokoja skrze svojich chudobných učeníkov. Mohamed podnecoval ľudí k vášňam, Ježiš Kristus kázal zriekanie sa seba samého. Mohamed nerobil žiadne zázraky, Ježiš Kristus vykonal množstvo zázrakov za bieleho dňa a pred očami nespočetných zástupov. Mohamedovo učenie je na smiech, nemorálne a skazené; učenie Ježiša Krista je dôstojné, nádherné a čisté. V Mohamedovom náboženstve sa nenaplnilo ani jedno proroctvo, v Cirkvi Ježiša Krista sa splnili všetky.
Aby sme to zhrnuli, kresťanské náboženstvo istým spôsobom robí človeka na tomto svete šťastným, aby raz povstal k nebeskej radosti. Mohamed znehodnocuje a zneucťuje ľudskú podstatu a tým, že pravé šťastie nahrádza zmyslovými pôžitkami, znižuje hodnotu človeka na úroveň špinavých zvierat.
[1] Mohamedov útek sa nazýval Egira, čo v preklade znamená „útek“. Od tohto momentu začína mohamedánske obdobie a zodpovedá roku 622 po Kristovi.
Zdieľaj na:

www.lifenews.sk/content/svätý-don-bosco…

Svätý Don Bosco kázal pravdu o podvodníkovi Mohamedovi a jeho falošnom náboženstve

Katolíkom, ktorí zastávajú ekumenické presvedčenie a tvrdia, že Korán je „knihou pokoja“, ponúkame k tejto veci vyjadrenie svätca. Ak si myslíte, že ste múdrejší ako on, tak vám Pán Boh pomáhaj.

„Rozprávanie všetkých príbehov o tomto slávnom podvodníkovi by trvalo pridlho. [...] Mohamedovo náboženstvo sa skladá z ohavnej zmesi judaizmu, pohanstva a kresťanstva. Mohamed šíril svoje náboženstvo nie prostredníctvom zázrakov či presvedčivých slov, ale prostredníctvom hrubej sily. [Toto] náboženstvo, ktoré presadzuje všelijaké nemorálne veci, umožnilo Mohamedovi, aby sa v krátkom čase stal vodcom veľkého počtu lupičov. S nimi prepadal krajiny na východe a podroboval si ľudí. Nie zavádzaním pravdy, nie zázrakmi a proroctvami; ale z jediného dôvodu - aby zdvihol meč nad hlavami tých, ktorých dobyl, a zakričal: uver alebo zomri.“ (Bosco, J. Il cattolico istruito nella sua religione: trattenimenti di un padre di famiglia co' suoi figliuoli secondo i bisogni del tempo.Torino, 1853).