Sbor novomučedníků a vyznavačů ruských památka 25. ledna/ 7. února Památka sboru čili zástupu svatých novomučedníků a vyznavačů ruských připadá na 25. ledna/ 7. února, pokud tento den připadá na …Více
Sbor novomučedníků a vyznavačů ruských
památka 25. ledna/ 7. února
Památka sboru čili zástupu svatých novomučedníků a vyznavačů ruských připadá na 25. ledna/ 7. února, pokud tento den připadá na neděli. Pokud tomu tak není, tak jejich památka připadá na nejbližší neděli po 25. lednu/ 7. únoru.
V tento konkrétní den Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských se koná památka těch svatých, jejichž datum smrti není známo.
V tento den také Ruská pravoslavná církev koná památku všech zesnulých, kteří strádali a zahynuli pro Kristovu víru v době pronásledování. To se děje z rozhodnutí Posvátného Synodu Ruské pravoslavné církve z 30. ledna 1991 na základě usnesení Místního sněmu z let 1917 – 1918.
Surové, kruté a krvavé 20. století se pro Rusko stalo nanejvýše tragické, vždyť tato země ztratila na milióny svých synů a dcer, a to nejen příčinou vnějších nepřátel, ale také působením vlastních pronásledovatelů z řad ateistů (tzv. bezbožníků).
Mezi zločinně zavražděnými a umučenými lidmi, v těchto letech pronásledování Církve, bylo nespočetné množství pravoslavných: laických věřících, mnichů, kněží a ostatního duchovenstva vč. archijerejů, kdy jedinou jejich vinnou byla víra v Boha.
Pronásledování věřících začalo brzy po Říjnovém převratu roku 1917.
Prvomučedníkem se stal protojerej Joan Kočurov, který byl dne 31. října/13. listopadu zabit před zraky svého syna.
Jako další byl 25. ledna/7. února roku 1918 v Kyjevě zastřelen také světitel a nový mučedník Vladimír, metropolita kyjevský a haličský, který se stal prvním mučedníkem z řad archijerejů.
Hned za svatými mučedníky Joanem a Vladimírem následovaly desítky, stovky a tisíce dalších. Krutost mučení a smrtí se přitom vyrovnala době prvních mučedníků pro Krista v prvních stoletích křesťanství.
Proslavením tohoto zástupu svatých na výročním Archijerejském sněmu roku 2000 lze chápat jako definitivní ukončení této strašné epochy militantní bezbožnosti. Tímto svatořečením byla světu zjevena ona mravní velikost a duchovní zápas nových mučedníků a vyznavačů, kteří ozářili cestu Boží prozřetelnosti v osudu své země, a napomohli celému ruskému národu vydat svědectví a následně i pochopit všechny jeho tragické chyby a bolestné omyly, k nimž došlo.
V dějinách svatořečení se ještě nestalo, aby bylo naráz proslaveno Církví a svatořečeno tolik nových svatých nebeských přímluvců (do zástupu svatých přibylo více než tisíc nových mučedníků).
Mezi těmi, kdo strádal za víru ve 20. stol, byli svt. Tichon, patriarcha moskevský a celé Rusi, jehož volba proběhla v chrámu Krista Spasitele († 1925); svatí carští mučedníci, tedy poslední ruský car Nikolaj II., carevna Alexandra, carevičAlexej, Olga, Taťána, Marie, Anastasie a ostatní s nimi umučení († 1918); svt. nov. muč. Petr, metropolita Krutický († 1937); svt. nov. muč. Vladimír, metropolita kyjevský a haličský († 1918); svt. nov. muč. Benjamin, metropolita petrohradský a gdovský; svt. nov. muč. metropolita Serafím (Čičagov) († 1937); klíčník chrámu Krista Spasitele, protopresbyter Alexander (Chotovickij) († 1937); ctih. nov. muč. velkokněžna Jelizaveta a inokině Varvara († 1918) a velký zástup dalších svatých zjevených i nezjevených.
Ikona Sboru nových mučedníků a vyznavačů ruských byla napsána ikonopisci Pravoslavného Svato-Tichonovského bohosloveckého institutu. Sestává z tzv. Deisis (ikona nebo skupina ikon zobrazující ve svém středu Ježíše Krista) a 15 klejm (klejmo je malá samostatná kompozice umístěná na kraji ikony, která doplňuje hlavní téma zobrazené v poli ikony), rozměr ikony samé je 167 x 135 cm.
Podrobný popis této ikony byl vydán ve zvláštní brožuře: Ikona Sboru nových mučedníků a vyznavačů ruských, pro Krista strádajících, zjevených i nezjevených, proslavených na jubilejním Archijerejském sněmu.
Svatí nový mučedníci a vyznavači,
proste Boha za nás!
zdroj: fb Pravoslavný křesťan
památka 25. ledna/ 7. února
Památka sboru čili zástupu svatých novomučedníků a vyznavačů ruských připadá na 25. ledna/ 7. února, pokud tento den připadá na neděli. Pokud tomu tak není, tak jejich památka připadá na nejbližší neděli po 25. lednu/ 7. únoru.
V tento konkrétní den Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských se koná památka těch svatých, jejichž datum smrti není známo.
V tento den také Ruská pravoslavná církev koná památku všech zesnulých, kteří strádali a zahynuli pro Kristovu víru v době pronásledování. To se děje z rozhodnutí Posvátného Synodu Ruské pravoslavné církve z 30. ledna 1991 na základě usnesení Místního sněmu z let 1917 – 1918.
Surové, kruté a krvavé 20. století se pro Rusko stalo nanejvýše tragické, vždyť tato země ztratila na milióny svých synů a dcer, a to nejen příčinou vnějších nepřátel, ale také působením vlastních pronásledovatelů z řad ateistů (tzv. bezbožníků).
Mezi zločinně zavražděnými a umučenými lidmi, v těchto letech pronásledování Církve, bylo nespočetné množství pravoslavných: laických věřících, mnichů, kněží a ostatního duchovenstva vč. archijerejů, kdy jedinou jejich vinnou byla víra v Boha.
Pronásledování věřících začalo brzy po Říjnovém převratu roku 1917.
Prvomučedníkem se stal protojerej Joan Kočurov, který byl dne 31. října/13. listopadu zabit před zraky svého syna.
Jako další byl 25. ledna/7. února roku 1918 v Kyjevě zastřelen také světitel a nový mučedník Vladimír, metropolita kyjevský a haličský, který se stal prvním mučedníkem z řad archijerejů.
Hned za svatými mučedníky Joanem a Vladimírem následovaly desítky, stovky a tisíce dalších. Krutost mučení a smrtí se přitom vyrovnala době prvních mučedníků pro Krista v prvních stoletích křesťanství.
Proslavením tohoto zástupu svatých na výročním Archijerejském sněmu roku 2000 lze chápat jako definitivní ukončení této strašné epochy militantní bezbožnosti. Tímto svatořečením byla světu zjevena ona mravní velikost a duchovní zápas nových mučedníků a vyznavačů, kteří ozářili cestu Boží prozřetelnosti v osudu své země, a napomohli celému ruskému národu vydat svědectví a následně i pochopit všechny jeho tragické chyby a bolestné omyly, k nimž došlo.
V dějinách svatořečení se ještě nestalo, aby bylo naráz proslaveno Církví a svatořečeno tolik nových svatých nebeských přímluvců (do zástupu svatých přibylo více než tisíc nových mučedníků).
Mezi těmi, kdo strádal za víru ve 20. stol, byli svt. Tichon, patriarcha moskevský a celé Rusi, jehož volba proběhla v chrámu Krista Spasitele († 1925); svatí carští mučedníci, tedy poslední ruský car Nikolaj II., carevna Alexandra, carevičAlexej, Olga, Taťána, Marie, Anastasie a ostatní s nimi umučení († 1918); svt. nov. muč. Petr, metropolita Krutický († 1937); svt. nov. muč. Vladimír, metropolita kyjevský a haličský († 1918); svt. nov. muč. Benjamin, metropolita petrohradský a gdovský; svt. nov. muč. metropolita Serafím (Čičagov) († 1937); klíčník chrámu Krista Spasitele, protopresbyter Alexander (Chotovickij) († 1937); ctih. nov. muč. velkokněžna Jelizaveta a inokině Varvara († 1918) a velký zástup dalších svatých zjevených i nezjevených.
Ikona Sboru nových mučedníků a vyznavačů ruských byla napsána ikonopisci Pravoslavného Svato-Tichonovského bohosloveckého institutu. Sestává z tzv. Deisis (ikona nebo skupina ikon zobrazující ve svém středu Ježíše Krista) a 15 klejm (klejmo je malá samostatná kompozice umístěná na kraji ikony, která doplňuje hlavní téma zobrazené v poli ikony), rozměr ikony samé je 167 x 135 cm.
Podrobný popis této ikony byl vydán ve zvláštní brožuře: Ikona Sboru nových mučedníků a vyznavačů ruských, pro Krista strádajících, zjevených i nezjevených, proslavených na jubilejním Archijerejském sněmu.
Svatí nový mučedníci a vyznavači,
proste Boha za nás!
zdroj: fb Pravoslavný křesťan