Duch sv. vychází z Otce, či z Otce a Syna (filioque)
a) že Bůh je dokonalá láska (tento termín se používá jak v pravoslavné, tak i v katolické teologii). Proto mezi 3 osobami Boží Trojice jistě existují věčné vztahy dokonalé lásky, nikoliv lásky nedokonalé (různými způsoby více či méně sobecké, nebo zároveň časné, hmotně živočišně pozemské - svou sexualitou). Tyto vztahy jsou vzájemné, čili Otec miluje dokonale Ducha svatého a Syna. Duch svatý miluje dokonale Otce a Syna. Syn miluje dokonale Otce a Ducha svatého.
b) Shodnou se, že Bůh nás lidi stvořil na svůj obraz a podobu v ráji. Stvořil nejprve muže (jeho tělo i duši-ducha) a z něj ženu tak, aby spojením mohli zplodit dalšího člověka, čili utvořit rodinu – lidskou trojici.
I. Mojžíšova - Genesis:
1,26 I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby......
1,27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
1,28 A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se....
Proto je původem, zdrojem, pramenem lidské rodiny muž - budoucí otec, z něj vychází žena – budoucí matka, z nich společně je zplozen další člověk – dítě. To je zrozeno ženou matkou.
c) Shodnou se, že jen protože Bůh sám o sobě zjevil, že lidi stvořil na svůj obraz a podobu, tak jen díky tomu můžeme vědět něco maličko o tajemství původu Boží Trojice. Jinak bychom nevěděli nic. Proto starobylí otcové teologové odvodili, že Otec je původem, pramenem, zdrojem Boží Trojice, čili osob Ducha svatého a Syna. Duch svatý vychází z Otce podobně jako žena Eva vyšla z muže Adama. Syn je zplozen Otcem. Syn je zrozený, ne stvořený, jak dávno ve starověku deklarovali koncilní otcové.
(za L: jsou mé vysvětlivky)
L: Doplňuji, že Syn je zplozen z dokonalé lásky Otce a Ducha svatého. Syn je zrozen Duchem svatým, Duch svatý je v původních jazycích Tóry ženského rodu.
Bohu žel, lidově vysvětlovaná katolická teologie dodnes bludně pokládá Ducha svatého za vydechováním vzniklého z Otce a ze Syna. Tento blud však byl už před staletími 18.6. 1274 v Lyonu odsouzen sněmovní (koncilní) dogmatickou konstituci o Nejsvětější Trojici, která je první a dosud jedinou formulací de fide o vycházení Ducha svatého. V ní Katolická církev i skrze ústa papeže slavnostně vyhlašuje neměnnou, Bohem dávno zjevenou pravdu de fide: „Odsuzujeme a káráme ty, kteří se neuváženě odvážili tvrdit, že Duch svatý vychází z Otce i Syna jako ze dvou principů a nejen z jednoho.“ (Dogma cituji z Josef Myslivec: Křesťanský východ a my, Česká katolická charita r.1970, str.39.)
L: Z Otce a Syna vychází autorita. Duch svatý, laskavá citová osoba ženská, dostává autoritu od 2 mužských autorit Otce a Syna z nichž autorita vychází jako z 1 principu.
Proto i z hlediska Katolické církve pravoslavná teologie pravdivě a vytrvale informuje, že Duch svatý nevznikl společným vydechováním Otce a Syna.
Někdy šli pravoslavní teologové ve svém hněvu vůči bludnému lidovému (původem středověce německému) vysvětlování tak daleko, že se domnívali (nebo i domnívají), že katolíci, děláním z Ducha svatého jakési dítě (potomka) Syna i dítě a zároveň vnuka Otce, spáchali neodpustitelný hřích rouhání Duchu svatému, a proto že členové Katolické církve nemohou být spaseni.
L: tomuto bludu ale zabraňuje katolické dogma, o němž pravoslavní obvykle nejsou od katolíků informováni SENTENTIAE DE FIDE 6. „Duch svatý nevychází plozením.“
Kromě těchto 2 už výše popsaných dogmat, exitují další katolická dogmata O BOHU TROJJEDINÉM:
Otec nevychází, ale je bez původu. (de fide) www.kaplnka.sk/dogmatika/dedeo3.html
Syn vychází z Otce plozením (ne stvořením). (de fide)
SENTENTIAE DE FIDE: www.vendee.cz/texty/dogmata.html
1. V Bohu jsou tři osoby. Otec, Syn a Duch svatý. Každá z těchto tří Osob vlastní numericky tutéž Božskou bytnost.
2. V Bohu jsou dvě vnitřně božská vycházení. (Pozn.: plození Syna a vycházení Ducha; vnejší vycházení je vycházení tvorů)
(L: plození+rození=něžnosti,lásky z Otce a Ducha; vycházení autority z Otce a Syna)
(L: i potom vůči lidem podobně: Neboť tak Bůh=Otec a Duch sv. miloval svět, že poslal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo uvěří v Syna, nazahynul; Duch svatý mluvil ústy proroků jménem autority Otce a Syna)
3. Subjektem vnitřně božských vycházení (v aktivním a pasivním smyslu) jsou božské Osoby, nikoliv božská přirozenost.
4. Druhá božská Osoba vychází z první (Osoby) plozením a proto se k ní chová jako Syn k Otci.
5. Duch svatý vychází od Otce a Syna, jakožto jediného principu (L: jediné autority), jedním jediným dýcháním (L: jiné překlady mají: vydechováním).
6. Duch svatý nevychází plozením. (L: plozením ani z Otce, ani ze Syna)
7. Vztahy v Bohu jsou s božskou podstatou reálně identické.
8. V Bohu je všechno jedno, pokud se nevyskytuje protiklad vztahu.
9. Tři božské Osoby jsou v sobě navzájem.
10. Všechny Boží činnosti navenek jsou společné třem Osobám.
Snad se tato má vysvětlení budou někomu k něčemu užitečnému hodit. Snad jsou poměrně přesná.
Mgr. Libor Serafím Halik PhD., kněz Pravoslavné církve
