Emmerichová proroctví: Dobří NEbudou vědět, PROČ krvavě bojují. Prohrávají.
Str.103-105: „Když jsem opět spatřila chrám svatého Petra, stál na jeho vysoké kopuli Michael, svítil svým krvavým rouchem a držel v ruce velikou válečnou korouhev. Na zemi zuřil lítý boj. Zelení a Modří bojovali s Bílými a tito Bílí, nad jejichž hlavami stál rudý ohnivý meč, už, jak se zdálo, prohrávali. Ale nikdo z nich nevěděl, proč bojují. Chrám byl celý krvavý právě tak jako anděl, a bylo mi řečeno, že se omývá krví. Čím déle trval boj, tím více mizela krvavá clona z chrámu, který prosvítal stále jasněji. A tu anděl sestoupil na zemi, přidal se k Bílým a často jsem ho pak viděla v čele všech shluků. I roznítili se podivuhodnou statečností, ani nevěděli, kde se v nich vzala. Byl to anděl, který bil do nepřátel, takže se na všech stranách dávali na útěk. Ted', když Bílí vítězili, ohnivý meč, který se nad nimi vznášel, zmizel. Za boje k nim ustavičně přebíhaly tlupy nepřátel a jednou přeběhl zástup náramně velký. Nad bojujícími se ukázaly ve vzduchu také zástupy světců, z nichž každý jinak cosi jiného ukazoval a dával znamení rukou, přece však byli všichni ovládáni a vedeni jedním a týmž duchem. Když anděl sestoupil ze střechy chrámu, spatřila jsem v nebi nad chrámem veliký zářící kříž, na kterém visel Spasitel. Z jeho ran tryskaly na svět proudy zářících paprsků. Rány byly rudé se středem slunečně žlutým. Trnovou korunu neměl, ale ze všech ran na hlavě tryskaly do světa vodorovné paprsky. Z rukou, z boku a z nohou tryskaly paprsky duhových barev a dělily se ve vlasové praménky, nebo se také spojovaly po několika a letěly celým světem do měst, vsí i domů. Viděla jsem, jak na různých místech nablízku i v dáli padaly na rozličné umírající a pak vpíjely duše, které po jedné z těchto barev vnikaly do rány Kristovy. Paprsky z rány v boku se však řinuly přebohatým a širokým proudem na chrám stojící dole. Chrám těmito paprsky všecek zářil a viděla jsem, že tímto proudem vchází do Krista většina duší."
„Viděla jsem též na nebi vznášet se rudé zářící srdce, z něhož se řinul proud bílých paprsků do rány v boku a jiný proud paprsků se rozléval z něho na chrám a na mnohé kraje. A tyto paprsky vpíjely četné duše, které pak srdcem a pruhem paprsků vstupovaly do boku Ježíšova. Bylo mi řečena že toto srdce je Maria.
Mimo tyto paprsky viděla jsem žebříky spuštěné ode všech ran k zemi, některé však až k zemi nedosahovaly. Tyto žebříky měly rozmanité tvary, byly úzké i široké a měly príčle buď blízko, nebo daleko od sebe. Stály po jednom nebo i po několika vedle sebe. Byli očistcových barev, tmavé i světlejší, šedé a směrem nahoru stále se jasnící. Viděla jsem po nich lopotně vylézat mnoho duší. Některé vystupovaly rychle, jako by jim někdo pomáhal, jiné se hrnuly v nepořádku, a proto často spadly na příčle nižší a některé spadly úplně do tmy. Proti radostné podívané na to, jak paprsky samy vpíjejí duše, byla podívaná na toto klopotné vylézání velmi dojímavá. Zdálo se, že ty, které vystupovaly tak, jako by jim někdo pomáhal, byly Církvi bližší než ty, které klopýtaly о překážky a pak uvázly a čekaly, nebo opuštěny padaly.
Také jsem viděla, že mnoho duší těch, kteří zůstali v boji, se pustilo do těla Kristova, jedna každá z nich svou cestou.
A za křížem v dalekých hlubinách nebes jsem spatřila spousty obrazů, které stále ve větších dálkách představovaly přípravu díla vykoupení; ty však nejsem s to vyjádřit. Bylo to jako zastavení na cestě, po níž se ubírala milost Boží dějinami světa až do svého naplnění ve vykoupení."
Blahoslavená Emmerichová, obsah: Nejvzáсnějším bude sjednocení Církve. Biskupové a pastýři se usmíří a sekty poznají Církev ze zázračného vítězství. Nový papež odvrhne mnoho biskupů a pastýřů, protože jsou špatní.
Str.106-108. Po těchto obrazech, které se vznášely mezi nebem a zemí, spatřila opět účinek tohoto díla na zemi.
Dále vypravovala: „Když byl boj na zemi dobojován, chrám i anděl zběleli a zaskvěli se. Anděl zmizel. Také kříž zmizel a na jeho místě stála na chrámě veliká skvoucí Paní a rozprostřela přes něj svůj zlatý blýskоtаvý p1ášť. Při službách Božích bylo vidět, jak se druh s druhem smiřuje a před ním se pokořuje. Vidělа jsem, jak biskupové, a pastýři přicházejí k sobě a vyměňují si knihy, a sekty poznaly Církev ze zázračného vítězství a ze světel zjevení, která, jak na vlastní oči viděly, na ni zářila.
Vidouc toto sjednocení, pocítila jsem hluboce blízkost Božího království. Pozorovala jsem v celé přírodě jas a vyšší život a ve všech lidech vyšší pohnutí jako v dobách krátce před narozením Kristovým, a cítila jsem blízkost Božího království tak, že jsem byla nucena běžet mu vstříc a vítat je jásotem.
Tak jsem viděla i přicházení Mariino které jsem cítila už v jejích nejranějších předcích. Vidělа jsem, jak se kmen jejích předků zušlechťoval pro tento jediný květ a pro žádný jiný. Viděla jsem ji přicházet a nevypovím jak.
A právě tak jsem pociťovala, jak se stále více blíží Boží království. Viděla jsem, jak se přibližuje touhou mnoha pokorných, milujících, věřících křesťaпů; touha je přitahovala.
Str106. Viděla jsem jak na zemi pastýři pásli stáda zářících beránků a že všichni ti pastýři byli pastýři toho, jenž sám jsa Beránek, dal svou krev za nás; i byla v lidech láska a síla Boží opravdu bez konce.
Ale viděla jsem pastýře, které jsem znala a byli mi blízcí, kteří však nic z toho netušili. Toužebně jsem si přála probudit je ze spánku (L: tj. ti z doby jejího života r.1820 byli spící, nechápající).
Opravdu jsem se pak zaradovala, že Církev je mou matkou, a z dětských let se mi vynořila vzpomínka na našeho kantora, který říkával: Kdo nemá Církev za matku, ten nemá Boha za otce."
„V kostele, který po přestálém boji všecek zazářil sluncem, jsem pak spatřila velikou slavnost. Viděla jsem do něho vcházet mnoho procesí. Viděla jsem nového papeže, velmi vážného a přísného, který před touto slavností odvrhl mnoho biskupů a pastýřů, protože byli špatní. Viděla jsem, že tuto slavnost s nimi v kostele slavili zvláště svatí apoštolové. I spatřila jsem, že je blízko vyplnění prosby: Přijď království tvé!
Str.107. Pak se mi zdálo, že vidím, jak shůry sestupují na zem skvoucí nebeské zahrady a jak se na zemi spojují s místy, na kterých byl rozdělán oheň; a jak dole všecko zaplavují prvotním světlem. Nepřátelé, kteří uprchli z boje, nebyli pronásledováni, ale odloučili se. Pak jsem viděla blýštící se ulice Božího města, samý skvoucí palác, samou zářící zahradu, v nichž se pohybují nesčetné zástupy svatých, chválíce Boha a působíce na Církev. V nebeském Jeruzalémě není chrám. Chrámem je Kristus sám. Nad městem Božím trůní Maria a nad ní Kristus a Nejsvětější Trojice. Z ní padá na Marii jakoby světelná rosa, která se od ní rozprašuje na celé město Boží. Pod městem Božím jsem viděla chrám svatého Petra, i plesala jsem, že přes všechnu nedbalost lidí přece stále ještě prijímá shůry pravé světlo. Viděla jsem cesty vedoucí do nebeského Jeruzaléma a viděla jsem svaté pastýře, kteří tam vedli dokonalé duše ze svých stád. Ale na těchto cestách nebylo priliš plno.“
Str.121-122: Teď zase všechno vzkvétalo.
Viděla jsem nového přísného papeže a jak se černá propast stále více úží, až posléze byla už jen tak velká, že konev ji by zakryla. Posléze jsem spatřila ještě tři zástupy nebo obce, které se spojovaly se světlem. Мěly mezi sebou dobré, osvícené lidi a vstoupily do Církve.
Str.122: Ted' bylo všechno obnoveno.
Z knihy Jaroslav Durych – Svaté kněžství podle vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové, Matice cyrilometodějská 2003, Nihil Obstat a Imprimatur 17.11.1939 (3. října 2004 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena.)
Anna Kateřina Emmerichová (1774-1824), jejíž vidění postupovala podle pořadu církevního roku, měla tato vidění hlavně na svátek sv. apoštola Jana, který napsal knihu Zjevení čili Apokalypsu, a ve dnech následujících. Tak roku 1819 na svátek svatého Jana Evangelisty spatřila Římskou Církev zářící sluncem, po celý oktáv tohoto svátku měla pak ustavičné vidění o Církvi.
