Problém je v tom, že Ježíš od stolu vstal, šel do Olivové zahrady, tam se krví potil, přišli s Jidášem, Ježíš před Pilátem, Herodem, bičován, nesl kříž, byl přibit na kříž, dal Marii za Matku, ospustil hříchy, zemřel na kříži, probodli mu srdce, vyšla krev a voda, byl pohřben, třetí den vstal z mrtvých, 40 dní se zjevoval učedníkům a učil je, vstoupil na nebe, seslal Ducha svatého. Smlouva Nová a věčná byla uzavřena v eucharistii, potvrzena Kristovou krví prolitou na kříži. Je to zpřítomění Kristovy oběti mimo prostor a čas a mše má vždy tuto platnost. Památku a oběti, mystické utrpení celé této oběti. ( Ježíšovi probodli srdce kopím a Panně Marii probodl duši meč bolesti, též oběť za spásu. Bůh pro vykoupení člověka potřeboval muže, ženu a strom, mrtvé dřevo kříže, bez těchto věcí nebylo vykoupení možné. Je to cena vykoupení z otroctví Satanova) Tridentský koncil jasně definoval mši svatou, bula Pia V Quo Primum pro všechny věky a nepřipouští do budocna žádné změny a kdo mění, upadá do hněvu Božího, kletby. Takže posvěcení svátečního dne je účast na mši svaté, přijímání těla a krve Kristovy, jak Ježíš řekl, nebudete-li jíst a pít, nebudete mít v sobě život. Krista nestačí přijímat jen duchovně, ale v tom, toto je moje tělo, chléb a víno krev v obřadu mše svaté. Tedy nestačí jen stůl, Tridentský ekumenický koncil stanovil kult slavení u oltáře, který představuje stůl, kříž, Golgotu orientovaný směrem k Bohu a oběti. Tato kaple je vzpoura a hereze. Jistě na ni spočívá i hněv Boží, protože si někdo dovolil měnit, co Duch svatý ustanovil Tridentským, ekumenickým koncilem.
Meditace o umučení Páně při Tridentské mši svaté.
