Úvod knihy Jób
1.
1Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.
2Narodilo se mu sedm synů a tři dcery.
3Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku.
4Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily.
5Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny.
6Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
7Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
8Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“
9Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
10Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.
11Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“
12Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel.
13Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
14Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: „Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice.
15Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
16Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
17Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
18Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
19Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
20Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se
21a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“
22Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
2.
1A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
2Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
3Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“
4Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
5Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“
6Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“
7A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
8Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
9Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“
10Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
11O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
12Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
13Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
3.
1Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
2Jób mluvil takto:
3„Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘
4Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
5Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
6A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
7Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
8Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
9Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
10neboť neuzavřela život mé matky , neskryla trápení před mým zrakem.
11Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky ?
12Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
13Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
14spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
15nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
16nebo jako zahrabaný potrat – nebyl bych tu , jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
17Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
18vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,
19malý i velký jsou si tam rovni , otrok je tam svobodný, bez pána.
20Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,
21kdo toužebně čekají na smrt – a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,
22těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?
23A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
24Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;
25čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.
26Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí – a přišla bouře.“
biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
...
1Byl muž v zemi Úsu jménem Jób; byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého.
2Narodilo se mu sedm synů a tři dcery.
3Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku.
4Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily.
5Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny.
6Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan.
7Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
8Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“
9Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně?
10Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla.
11Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“
12Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel.
13Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
14Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: „Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice.
15Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
16Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
17Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
18Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra.
19Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“
20Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se
21a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“
22Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného.
2.
1A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan, aby i on předstoupil před Hospodina.
2Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“
3Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil.“
4Satan však Hospodinu odpověděl: „Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má.
5Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit.“
6Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život.“
7A satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.
8Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela.
9Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“
10Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“ Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil.
11O všem tom zlém, co Jóba potkalo, se doslechli jeho tři přátelé a přišli každý ze svého místa: Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský. Dohodli se spolu, že mu půjdou projevit soustrast a potěšit ho.
12Rozhlíželi se po něm už zdaleka, ale nemohli ho poznat. Propukli v hlasitý pláč, roztrhli své řízy a rozhazovali nad hlavou k nebi prach.
13Seděli potom spolu s ním na zemi po sedm dní a nocí a slova k němu žádný nepromluvil, neboť viděli, že jeho bolest je nesmírná.
3.
1Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
2Jób mluvil takto:
3„Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘
4Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
5Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne.
6A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane.
7Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne.
8Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana.
9Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory,
10neboť neuzavřela život mé matky , neskryla trápení před mým zrakem.
11Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky ?
12Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů?
13Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku
14spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky,
15nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem,
16nebo jako zahrabaný potrat – nebyl bych tu , jako nedonošený plod, který nespatřil světlo.
17Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku,
18vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče,
19malý i velký jsou si tam rovni , otrok je tam svobodný, bez pána.
20Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost,
21kdo toužebně čekají na smrt – a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady,
22těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob?
23A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil?
24Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda;
25čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal.
26Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí – a přišla bouře.“
biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
biblenet.cz | bible online | český ekumenický překlad, bible kralická
...