U příležitosti zveřejnění „Fratelli tutti“, předkládáme čtenářům jednu z promluv amerického arcibiskupa služebníka Božího Fultona Sheena, který čeká na své blahořečení. Více než 70 let staré věty znějí, jako by byly napsány právě za dnešních dnů. Vystihují zradu současné církve již dvacet let před druhým vatikánským koncilem.
Fulton Sheen: Znamení naší doby
Bůh vám žehnej! Chci, aby toto byla moje první slova, jimiž vás zdravím. Budou to také slova závěrečná všech mých relací. „Bůh vám žehnej“ - znamená, že Bůh je láska, že Bůh vás miluje a že vy máte Boží lásku oplácet.
Proč tak málo osob si uvědomuje závažnost naší současné krize? Zčásti je to proto, že lidé nechtějí uvěřit, že jejich doba je zlá, zčásti také proto, že to znamená obvinit sebe samy a především, že k posouzení této doby nemáme jiná kritéria než ta, která jsou v ní samotné.
Jen ti, kteří žijí podle víry, vědí, co se ve světě skutečně děje. Náš Spasitel by mohl říci to, co řekl kdysi zákoníkům a farizeům: Večer říkáte: Bude pěkně, protože na nebi jsou červánky, a zrána: dnes přijde bouře, protože nebe je temně rudé . Vzhled oblohy umíte dobře posoudit, a znamení času ne? (Mt 16 2-3).
Známe my znamení naší doby? Ohlašují je dvě neodvratné pravdy, první, podle které jsme dospěli ke konci epochy porenezanční, která učinila z člověka míru všech věcí. Tři základní dogmata moderního světa se otevírají před našima očima.
Především jsme svědky likvidace člověka ekonomického neboli koncepce, podle které člověk jako velice vyvinutý živočich nemá jinou životní funkci než produkovat a nabývat bohatství, a pak jako zvíře na pastvě zestárnout a zemřít.
Za druhé, jsme svědky likvidace ideje o přirozeném božství člověka, který nepotřebuje žádného Boha, který by mu dal práva, nebo Vykupitele, který by ho zbavil viny, protože pokrok se stal automatický díky vědě, výchově a evoluci, která jednoho dne učiní z člověka druh boha.
Jsme svědky likvidace racionalismu, ideje, podle které úkolem lidského rozumu není odhalit význam a cíl života, tj. spásy duše, nýbrž přivodit nové pokroky techniky a vytvořit tak podmínky, aby člověk na této zemi zaujal místo Božího města. Nejlépe bude, když historický liberalismus bude pouze přechodem mezi jednou civilizací, která byla kdysi křesťanská, a druhou, která bude rozhodně antikřesťanská.
Druhá velká pravda, kterou můžeme předvídat ze znamení doby, je to, že jsme rozhodně na konci ne-náboženské éry, která pokládala náboženství jako dodatek k životu, pouhá zbožná morální ustanovení pro individuum, ale žádné sociální vztahy, a Boha jen jako mlčenlivého druha, jehož jméno je používáno jako firma, abychom si získali respekt, ale který nemá co mluvit do toho, jak máme provádět své aktivity.
Nová doba, do které vstupujeme, je ta, kterou můžeme nazvat náboženská fáze lidských dějin. Nemylte se, „náboženská“ zde nemá význam, že se obracíme k Bohu, ale spíše nemá vůbec ohled na absolutno, které charakterizovalo liberální fázi civilizace a která se bude vyznačovat vášní pro absolutno. Ode dneška už nebudou střety kvůli koloniím a právům národů, ale kvůli lidským duším. Linie bitvy jsou jasně vyznačeny a není pochyb, že jsou to základní otázky. Ode dneška se lidé rozdělí na dvě náboženství nově pojatá jako opuštění absolutna. Budoucí konflikt bude mezi absolutnem, kterým je Bůh Člověk, a absolutnem kterým je člověk - bůh; mezi Bohem, který se stal člověkem a člověkem, který se stal bohem; mezi bratry v Kristu a mezi druhy Antikrista.
Antikrist však neponese toto jméno, jinak by neměl následovníky. Neobleče si rudý trikot, ani nebude chrlit síru, nebude mít vidle ani nebude mávat ocasem se štětkou jako Mefistoteles ve Faustovi. Na žádné stránce Písma svatého nenajdeme potvrzení lidového mýtu, který si představuje ďábla jako rudě oděného šaška. Je popisován naopak jako padlý anděl, jako Kníže tohoto světa, jehož řemeslem je namlouvat nám, že žádný jiný svět neexistuje. Jeho logika je jednoduchá. Není žádný ráj, není žádné peklo, a není-li pekla, není žádný hřích; není-li hříchu, není soud, není-li soud, není ani dobro ani zlo. Ale tu a tam, mimo tento popis, Náš Pán říká, že ďábel bude velmi podobný Jemu, že svede i vyvolené - a jistě žádný ďábel, jaké známe z ilustrovaných knížek, by nedokázal svést vyvolené.
Jakým způsobem vstoupí do nové éry, aby nás získal k následování svého kultu? Přijde převlečen za Velkého Filantropa; bude mluvit o míru, prosperitě a hojnosti nikoliv jako o prostředcích, aby nás odvedl od Boha, ale jako o cíli v sobě samém. Bude psát knihy o novém pojetí Boha, který žije jako lid; bude šířit víru v astrologii způsobem, že bude obviňovat za naši vůli nikoliv nás, ale hvězdy, vyloží psychologicky vinu v termínech potlačeného sexu, ponoří lidi do hanby, když o nich jiní řeknou, že nemají otevřenou a svobodnou mysl, ztotožní toleranci s lhostejností k tomu, co je správné a co je zmýlené; bude povzbuzovat k rozvodům s podvodem, že nový sňatek bude „životný“, rozhojní lásku pro lásku a zmenší lásku k osobě; bude vyzývat náboženství, aby náboženství rozbil, bude dokonce mluvit o Kristu jako o největším člověku, jaký byl kdy spatřen, bude říkat, že jeho posláním je osvobodit lidi od otroctví, pověr a fašismu, který nedokáže popsat.
Ale uprostřed veškeré jeho domnělé lásky k lidstvu a všech blábolů o svobodě a rovnosti, bude mít velké tajemství, které nikomu nezjeví: nebude věřit v Boha. Proto jeho náboženstvím bude bratrství bez Božího otcovství. Takže svede i vyvolené. Ustaví anticírkev, která bude opičením po Církvi, protože on, ďábel, je opice Boží. Ta bude mystickým tělem Antikrista a svým zevnějškem bude připomínat Církev jako mystické tělo Krista. V zoufalé touze po Bohu přivede moderního člověka do samoty a frustrace a k vůli zemřít z touhy, aby byl součástí komunity, které dá člověku za největší cíl - nepotřebovat vykoupení ani odpuštění vlastních vin.
Takové jsou dny, ve kterých bude ďáblu svěřen obzvláště dlouhý provaz. Nesmíme zapomínat, že náš Pán řekl Jidášovi a jeho bandě: »Toto je tvoje hodina.« Je to hodina Boží, ale také ona hodina zla, hodina, kdy pastýř utekl a ovce se rozptýlily. Připravovala se snad Církev na podobnou temnou noc dekretem, kterým Svatý otec stanoví podmínky, kdy je možno konat volbu mimo město Řím?
Lidé, kteří znají dějiny, viděli, že tyto dny temnoty se blíží. V roce 1842 před 105 roky německý básník Heine píše: »Komunismus, i když se o něm dnes málo mluví a potlouká se po slaměných peleších, je temným hrdinou určeným pro tragédii moderní doby... ponuré doby. Když nám hrozí jako prorok, který touží napsat novou apokalypsu, měl by hledat zcela nové šelmy, bestie tak děsivé, že staré kreatury Janovy se jeví jako sladké holubice, líbezní andílci. Bohové si zahalují tvář ze soucitu s lidskými syny. Budoucnost páchne krví, bezbožností a mnoha ranami. A já udělám dobře, když poradím našim vnukům, aby se narodili s tvrdou kůrou na svém hřbetě«. To psal 1842.
Opravdu, byli jsme varováni. Poprvé v dějinách naše epocha byla svědkem pronásledování Starého zákona nacisty a Nového zákona komunisty. Kdokoliv má dnes co do činění s Bohem, je předmětem nenávisti, protože jeho povolání je hlásat Božího Syna Ježíše Krista, a to platí jak pro židy, tak pro křesťany. Od okamžiku, kdy znamení naší doby ohlašují bitvu mezi absolutny, můžeme očekávat dobu zkoušky, a to ze dvou důvodů.
Především aby se zastavil rozklad. Kdyby by nebylo katastrof, bezbožnost by plně ovládala terén. To, co je pro jednoho člověka smrt, je katastrofa pro špatnou civilizaci: přerušení života a pro civilizaci, přerušení její bezbožnosti. Proč Bůh poslal anděla s ohnivým mečem, aby střežil zahradu Eden po Pádu, aby naši první prarodiče už nevstoupili a nejedli ze stromu života? Bůh nedovolí, aby se nespravedlnost stala věčnou. Dopouští, že dochází k revoltám, rozdělení a chaosu, aby nám připomněl, že naše myšlení bylo zmýlené a naše tužby bezbožné. Mravní pravda je pomstěna zkázou, která následuje po jeho odmítnutí. Chaos naší doby je nejsilnější argument, jaký může křesťanství použít. Katastrofa odhalí, že zlo poráží samo sebe a že nemůžeme odvracet pohled od Boha, jak jsme to udělali, aniž bychom spáchali zlo sami na sobě.
Druhý důvod, proč musí přijít krize, je předejít zmýlené identifikaci mezi Církví a světem. Náš Pán chtěl, aby ti, kteří jsou jeho následovníci, byli odlišeni od těch, kteří jimi nejsou. Ale tato oddělující demarkační čára byla rozmazána. Místo bílého a černého je pouze mazanice. Život mnoha křesťanů se vyznačuje prostředností a kompromisem. Čtou stejné romány moderních pohanů, vychovávají u dětí bezbožecké způsoby, dávají za pravdu samotným komentátorům, že nemají jiná kritéria pro rozlišování přítomnosti od minulosti a budoucnosti od přítomnosti; souhlasí s tím, aby se v jejich rodinách zahnízdily pohanské zvyky jako rozvody a druhé sňatky; jsou zde tzv. katoličtí lídři, kteří pozbyli charakter a dávají ve shromáždění hlas komunistům, katoličtí spisovatelé akceptují za předsedy v organizacích komunisty, aby pak naštěpovali do filmů totalitní ideje. Nejsou zde potřebné boje a opozice, které by nás měly vyznačovat. Čím méně ovlivňujeme svět, tím více svět ovlivňuje nás. Není v tom už rozdíl.
My, kteří jsme byli povoláni, abychom budovali nemocnice, jsme nakaženi chorobou a ztratili jsme moc uzdravování. A protože se všechno pomíchalo do jedné směsi, všechno musí být hozeno do pece, aby to bylo spáleno. Hodnota zkoušky je v tom, že rozlišuje. Katastrofa nás musí přivést k tomu, že budeme odmítaní, pohrdaní, nenávidění, pronásledovaní, a pak budeme moci projevit svou oddanost, potvrdit svou věrnost, prohlásit, na kterou stranu patříme. Budeme zmenšeni co do počtu, ale rozmnoženi co do kvality. Nemůžeme se bát Církve, ale světa. Nebojme se toho, že by Bůh mohl být sesazen s trůnu, ale toho, že by mohlo zavládnout barbarství.
Nakonec tři rady pro tuto dobu, aby křesťané nabyli vědomí, že doba krize není čas zoufalství, ale je to doba příhodná. Narodili jsme se v krizi, v porážce, v Ukřižování. Ve chvíli, kdy si uvědomíme konečně, že jsme podrobeni Božímu hněvu, můžeme se také stát předmětem Božího Milosrdenství. Autentická Boží nauka plodí naději. Lotr po pravici dospěl k Bohu skrze ukřižování.
Na druhém místě katolíci musí růst ve své víře, pověsit kříž do svých domácností, připomínat si, že mají kříž, aby ho nesli. Spojme své rodiny každý večer k modlitbě růžence, choďme denně na mši svatou, navštěvujme našeho Pána v Eucharistii, především ve farnostech, kde pastýři jsou si vědomi, co svět potřebuje, a proto pořádají adorace a kající bohoslužby.
Konečně židé, protestanti, katolíci, my všichni si musíme být vědomi, že svět nás volá k hrdinným skutkům pro spiritualizaci. Nevolejme po náboženské jednotě, která není možná za cenu ztráty jednoty pravdy, ale volejme po jednotě zbožných osob, které kráčejí podle svého svědomí k společnému duchovnímu blahu světa. Síly zla jsou spojeny, síly dobra jsou rozděleny. Je možné, že se nám nepodaří ocitnout se ve stejné lavici – děj se vůle Boží – ale můžeme se setkat na kolenou. Můžete si být jisti, že žádný hluchý kompromis ani ekvilibrismus nás neuzdraví. Ti, kteří mají víru, učiní nejlépe, když budou setrvávat ve stavu milosti, a ti kteří ji nemají, učiní nejlépe, když budou mít jasné úmysly. Aby se nám v době, která nastoupí, netřásla kolena, použijme je na klečení v modlitbě.
Proste svatého Michaela, Michaela Knížete, který porazil Lucifera, protože se chtěl stát bohem. Když se naklonil svět kvůli posměchu v ráji, on povstal, seřadil sedmero šiků a svrhl do hlubin toho, který se chtěl stát Nejvyšším.
A proste Naši Paní: »Ty, které byla dána moc rozdrtit hlavu hada, který podvedl lidi, že se mohou stát bohy. Ty, která jsi nalezla Krista, protože se skryl na tři dny, najdi Ho znovu pro nás. Jako jsi Ho utvořila ve svém lůně, tak Ho utvoř v našich srdcích. Paní modrého nebe, v těchto temných dnech zapal naše lampy. Vrať nám Světlo Světa, aby ozářilo tyto dny temna.
Čo všetko sa môže skrývať za oponou covidu ?/ svetkrestanstva.postoj.sk/…viac-ich-zastrelite-tym-lepsie Lenin: "Čím viac ich zastrelíte, tým lepšie" Tajný list a záverečné Leninovo želanie. A protest patriarchu Tichona proti svätokrádeži. Leto roku 1921 prinieslo zvlášť pri strednom toku Volgy – v jednej z obilníc starého Ruska – hladomor katastrofálneho rozsahu, v ktorom prišlo o život päť …Více
Lenin: "Čím viac ich zastrelíte, tým lepšie" Tajný list a záverečné Leninovo želanie. A protest patriarchu Tichona proti svätokrádeži. Leto roku 1921 prinieslo zvlášť pri strednom toku Volgy – v jednej z obilníc starého Ruska – hladomor katastrofálneho rozsahu, v ktorom prišlo o život päť miliónov ľudí. Hladomor zapríčinilo na jednej strane obdobie sucha na jar roku 1921, na druhej strane to, že svetová vojna, revolúcia a nakoniec občianska vojna nedovolili riadne obrábanie pôdy a tak oslabili hospodársku silu krajiny. Najnaliehavejšou úlohou sa stal import potravín, no pre nedostatok finančných prostriedkov bol nedostačujúci. Ruská cirkev organizovala zbierky medzi veriacimi na pomoc hladujúcim, rozbehli sa medzinárodné pomocné akcie. Toto všetko však nepostačovalo na podstatné zlepšenie celkovej situácie. Konfiškácia cenných cirkevných predmetov Všeruský ústredný výkonný výbor, ktorý bol skutočnou vládou Ruskej sovietskej federatívnej socialistickej republiky, preto popri konfiškácii cenných muzeálnych predmetov nariadil 23. februára 1922 aj konfiškáciu cenných cirkevných predmetov: Vzhľadom na naliehavú potrebu čo najskôr zmobilizovať všetky prevádzkové prostriedky krajiny, ktoré možno použiť na boj proti hladu a na sejbu na územiach okolo Volgy, Všeruský ústredný výkonný výbor, doplňujúc k Dekrétu o konfiškácii muzeálnych predmetov, nariaďuje: 1) miestne soviety treba poučiť, aby v mesačnej lehote [...] z cirkevného majetku, ktorý bol odovzdaný do užívania skupinám veriacich všetkých náboženstiev, podľa inventárneho zoznamu a zmluvy vytriedili všetky cenné predmety zo zlata, striebra a drahokamov, ktorých odňatie nemôže podstatne obmedziť záujmy kultu, a odovzdali ich orgánom Ľudového komisariátu pre financie s cieľom špeciálneho použitia pre fond Centrálnej komisie pre pomoc proti hladu.
Konfiškácia bez hraníc Pri nezriedka búrlivo prebiehajúcich konfiškáciách sa neprihliadalo na to, že príslušný dekrét im stanovil určité hranice (treba skonfiškovať také cenné predmety, „ktorých odňatie nemôže podstatne obmedziť záujmy kultu“). Už 19. februára 1922 moskovský patriarcha Tichon povolil cirkevným obciam darovať na pomoc hladujúcim cenné predmety, ktoré nepatria k povinnej chrámovej výbave (napríklad kryty na vzácnych ikonách, ktoré boli často strieborné a zdobené drahokamami), ale najvyšší predstaviteľ Ruskej cirkvi energicky protestoval 28. februára 1922 v otvorenom liste proti konfiškácii bohoslužobných predmetov: Z cirkevného hľadiska je takýto čin svätokrádežou. Považovali sme za svoju svätú povinnosť jasne vyjadriť názor cirkvi na to a poučiť o tom naše verné duchovné deti. Vzhľadom na mimoriadnu núdzu sme dovolili obetovať cirkevné predmety, ktoré nie sú posvätené a nepoužívajú sa na bohoslužbách. Aj teraz vyzývame veriace deti cirkvi k takýmto obetám a želáme si pritom len to, aby tieto obety boli odpoveďou milujúceho srdca na núdzu blížneho a aby naozaj priniesli našim trpiacim bratom skutočnú pomoc. Ale nemôžeme povoliť odnímanie – aj keby šlo o dobrovoľnú obetu – posvätených predmetov z chrámov, ktorých používanie pre mimobohoslužobné ciele zakazujú kánony ekumenických koncilov a trestajú ho ako svätokrádež – pri laikoch exkomunikáciou, pri kňazoch zosadením (Apoštolský kánon 73; Trullská synoda, kánon 10). Reakčný odpor proti sovietskemu systému V súvislosti s konfiškovaním došlo k demonštráciám a krvavým stretom v Moskve, Smolensku, Šuji a inde. Štátne orgány zakročili veľmi tvrdo, čo umožňuje rozpoznať, že boľševici vnímali spor o bohoslužobné predmety ako rozhodný boj o moc či dokonca rozhodujúci boj. Obvinili petrohradského metropolitu Veniamina Kazanského a ďalších 86 osôb vo verejnom procese kvôli obrane bohoslužobných predmetov, pričom metropolitu a niekoľkých z nich odsúdili na smrť a 13. augusta 1922 zastrelili. Sovietske vedenie sa pokúšalo využiť hladomor na zničenie Ruskej cirkvi tým, že odpor proti konfiškácii bohoslužobných predmetov vykladalo ako reakčný odpor proti sovietskemu systému vo všeobecnosti a podľa toho ho prenasledovalo. V bezprostrednej reakcii na prvú vzburu proti konfiškácii cirkevného majetku Vladimír Lenin v tajnom liste členom politbyra 19. marca 1922 napísal: Udalosti v meste Šuja [250 kilometrov severovýchodne od Moskvy, 15. marca 1922] musíme vidieť v spojitosti so správou [...] o odpore zorganizovanom čiernymi stotinami [reakčnými organizáciami zasadzujúcimi sa za obnovu monarchie] v Petrohrade proti Dekrétu o konfiškácii cenných cirkevných predmetov. Keď sa s tým porovná, čo informujú denníky o stanovisku duchovenstva k dekrétu [...] a čo je nám známe o ilegálnej výzve patriarchu Tichona, potom z toho úplne jasne vyplýva, že čiernostotinové duchovenstvo pod vedením svojho vodcu sleduje dobre premyslený plán práve v terajšej chvíli rozpútať proti nám rozhodujúcu bitku. [...] Myslím si, že náš protivník sa dopúšťa obrovskej chyby, keď sa snaží zatiahnuť nás do rozhodujúceho boja v čase, keď je tento pre neho zvlášť beznádejný a nevýhodný. Pre nás je práve terajšie obdobie [...] jediné, keď s 99-percentnou šancou na úspech môžeme na hlavu poraziť svojho nepriateľa a zabezpečiť svoje pozície na mnohé desaťročia. Práve a len teraz, pretože na hladujúcich územiach dochádza ku kanibalstvu a na uliciach ležia mŕtvoly stoviek, ak nie tisícok ľudí, môžeme (a preto musíme) previesť konfiškáciu cenných cirkevných predmetov najtvrdším a najbezohľadnejším spôsobom [...]. Leninovi nešlo o hladujúcich Už hore citované želanie z otvoreného listu moskovského patriarchu Tichona, aby obety cenných cirkevných predmetov „naozaj priniesli našim trpiacim bratom skutočnú pomoc“, dáva tušiť, že Ruská cirkev si nerobila veľké ilúzie o úprimnej snahe boľševikov zachrániť hladujúcich. Potvrdzujú to aj Leninove slová z tajného listu politbyru:
[Z predaja skonfiškovaných cirkevných predmetov] môžeme vytvoriť fond niekoľkých stoviek miliónov zlatých rubľov [...]. Bez tohto fondu je nemysliteľná práca v štátnom záujme, zvlášť budovanie priemyslu a hlavne obrana našich pozícií v Janove [na konferencii o hospodárstve povojnovej Európy, apríl/máj 1922]. Za každú cenu musíme dostať do svojich rúk tento fond niekoľkých stoviek miliónov zlatých rubľov (azda dokonca niekoľkých miliárd). Úspešne sa to však dá urobiť iba teraz [...], lebo len okamih zúfalstva a hladu nám môže obstarať takúto náladu širokých más roľníkov [...].
Zatočiť s cirkvou čo najrýchlejšie Na Janovskú konferenciu na jar 1922, na ktorej sa zúčastnilo 22 európskych štátov, boli prvýkrát od skončenia vojny prizvané aj Nemecko a Rusko. Dovtedy svetová diplomacia nepovažovala za vhodnú a potrebnú ich účasť na rokovaniach o problémoch Európy. Lenin očakával kritické hlasy na adresu Ruskej sovietskej federatívnej socialistickej republiky, preto potreboval zatočiť s cirkvou ešte pred konferenciou: Je dosť pravdepodobné, že po Janove to pre nás bude alebo môže vyzerať na základe medzinárodného postavenia Ruska tak, že tvrdé opatrenia proti reakčnému duchovenstvu budú politicky nevhodné, azda dokonca krajne nebezpečné. Teraz je ale víťazstvo nad reakčným duchovenstvom úplne isté. [...] Preto prichádzam k nutnému záveru, že práve teraz musíme duchovenstvu naklonenému čiernym stotinám vyhlásiť najzarytejšiu a najbezohľadnejšiu bitku a ich odpor musíme zlomiť takou ukrutnosťou, na ktorú nezabudnú niekoľko desaťročí. Do Šuje treba poslať jedného z najenergickejších [...] členov Všeruského ústredného výkonného výboru s ústnou inštrukciou [...], aby v Šuji zatkol podľa možností mnohých, aspoň niekoľko desiatok zástupcov miestneho duchovenstva, malomeštianstva a buržoázie kvôli podozreniu z priamej alebo nepriamej účasti na násilnom odpore proti dekrétu [...]. Bezodkladne po ukončení tejto práce sa má odobrať do Moskvy a podať správu plenárnemu zasadaniu politbyra [...]. Na základe tejto správy politbyro dá súdnym úradom detailnú, takisto ústnu direktívu, aby čo najrýchlejšie uskutočnili proces proti rebelom zo Šuje, ktorí sa vzopreli pomoci proti hladu, a aby ho neukončili inak ako zastrelením veľkého počtu najvplyvnejších a najnebezpečnejších reprezentantov čiernych stotín mesta Šuja, podľa možností nielen tohto mesta, ale aj z Moskvy a ďalších duchovných centier. Oproti patriarchovi Lenin pomerne dlho váhal Ihneď po boľševickom prevrate roku 1917 Lenin síce rozpútal boj proti spoločenskému vplyvu pravoslávnej cirkvi, ktorý požívala za cárov, no váhal zakročiť proti jej najvyššiemu predstaviteľovi. Vysvetlenie treba hľadať v tom, že paralelne s boľševickou revolúciou Miestny koncil pravoslávnej cirkvi v Moskve obnovil úrad patriarchu, čím sa skončila dvestoročná synodálna fáza ruských cirkevných dejín: Nazdávam sa, že by bolo vhodné nedotýkať sa patriarchu Tichona, hoci bezpochyby stojí na čele tejto rebélie otrokárov. Čo sa jeho týka, musíme poveriť štátnu politickú správu tajnou direktívou, aby tak presne a dôkladne, ako je to len možné, sledovala všetky spojenia tohto muža [...]. Lenin však čoskoro prelomil svoje váhanie a 9. mája 1922 poslal patriarchu Tichona do domáceho väzenia pre jeho „kontrarevolučný“ postoj v otázke bohoslužobných predmetov, takže hlava Ruskej cirkvi bola fakticky zatknutá a úplne odrezaná od okolitého sveta. Na patriarchu sa zrejme nevzťahovalo Leninovo záverečné želanie z tajného listu politbyru: Čím väčší bude počet zástupcov reakčnej buržoázie a duchovenstva, ktorých sa nám pri tejto príležitosti podarí zastreliť, tým lepšie. Práve teraz musíme dať týmto ľuďom takú lekciu, aby sa celé desaťročia neopovážili ani len pomyslieť na odpor. V priebehu prvých piatich rokov sovietskej vlády stratila Ruská cirkev približne 23-tisíc kňazov, mníchov a mníšok, medzi nimi niekoľko desiatok biskupov. Foto: wikimedia
Inštitút právnej kultúry Ordo Iuris je nadácia a funguje iba vďaka štedrosti svojich darcov. Facebook Twitter Inštitút právnej kultúry Ordo Iuris www.ordoiuris.pl Komisja Europejska chce uderzyć w małżeństwo Európska komisia chce udrieť na manželstvo preklad textu bol robený cez translator Po rozšírení falošných správ o údajných „zónach bez LGBT“ začali politici z mnohých krajín útok na …Více
Inštitút právnej kultúry Ordo Iuris je nadácia a funguje iba vďaka štedrosti svojich darcov. Facebook Twitter Inštitút právnej kultúry Ordo Iuris
Po rozšírení falošných správ o údajných „zónach bez LGBT“ začali politici z mnohých krajín útok na Poľsko v snahe prinútiť našu krajinu, aby uviedla tvrdenia aktivistov LGBT. Na každý takýto útok reagujeme systematickou analýzou, odhaľujeme manipuláciu a odporúčania pre európskych politikov, ktorí uprednostňujú Poľsko a bránia rodinu, manželstvo a jednoducho pravdu.
Predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leyen uviedla, že urobí všetko pre to, aby donútila krajiny ako Poľsko a Maďarsko zavádzať privilégiá pre ľudí s homosexuálnymi sklonmi alebo s poruchami rodovej identity. Oznámila, že nám nebude hroziť iba „pozastavenie rozdeľovania finančných prostriedkov EÚ“, ale aj „podanie žaloby proti našej vláde na súd“. Šéfka Európskej komisie predtým vo svojom výročnom prejave o stave Európskej únie opakovala klamstvo o „poľských zónach bez LGBT“.
V utorok na ňu reagovala podpredsedníčka Európskej komisie Vera Jourová, ktorá v rozhovore pre Rzeczpospolita nielen potvrdila „znepokojenie nad situáciou okolo LGBT ľudí“ vyvolané falošnými správami a pripustila, že prebiehajú práce na projekte „cezhraničných rodičovských práv“. Tieto slová nie sú ničím iným ako dôsledným vývojom predpokladov „Stratégie rovnosti LGBT“, o ktorej som písal pred niekoľkými týždňami. Ursula von der Leyen pred niekoľkými mesiacmi pripustila, že cieľom tohto ideologického dokumentu bude prinútiť všetky členské štáty EÚ, aby „uznávali rodinné väzby“ ľudí vo vzťahoch rovnakého pohlavia. Toto je jednoduchý spôsob, ako zadnými dverami zaviesť riešenia, ktoré sú v rozpore s poľským právom a vôľou poľskej spoločnosti, vrátane uznania adopcií detí homosexuálmi v iných krajinách v poľskom práve.
Pripomínam, že mýtus o údajných „zónach bez LGBT“ vznikol v dôsledku zverejnenia ohováračského „Atlasu nenávisti“, v ktorom aktivisti LGBT označili poľské miestne vlády, ktoré sa jasne stavajú proti konkrétnym postulátom ideológov LGBT obsiahnutým vo Vyhlásení LGBT + od Rafała Trzaskowského. Uznesenia výslovne uvádzali: zavedenie vulgárnej sexuálnej výchovy a „strážcov majákov“ s cieľom rozpoznať sexuálne sklony študentov, ako aj obmedzenie slobody prejavu v mene „politickej korektnosti“. Olej do ohňa prilial aktivista LGBT Bartosz Staszewski, ktorý pri vstupoch do prorodinných komunít umiestnil značky „LGBT free zone“ v štyroch jazykoch a šíril ich na internete a v spolupráci s významnými zahraničnými médiami.
Okamžite sme zareagovali na kroky Európskej komisie. V rámci formálnych konzultácií o návrhu „Stratégie Európskej únie pre rovnosť lesbičiek, homosexuálov, bisexuálov a transsexuálov“ sme vzniesli niekoľko výhrad vyplývajúcich zo zmluvného práva EÚ a pripomenuli zásadu suverenity členských štátov v oblasti rodinného práva. Zverejnili sme podrobnú analýzu počiatočných predpokladov stratégie a varovali sme verejných a poľských politikov.
Rozhodli sme sa, že zoči-voči takej záplave klamstiev a zapojenia do manipulácie toľkých médií a politikov je nevyhnutná systematická reakcia, dostupná každému, kto hľadá spoľahlivé informácie o situácii v našej krajine. V nasledujúcich týždňoch zverejníme správu, ktorá oslabí manipulácie s Poľskom a preukáže, že neexistuje „systémová diskriminácia“ ľudí s homosexuálnymi sklonmi, ktorí majú rovnaké práva ako ktorýkoľvek iný občan v našej krajine. Viem, že tento materiál čaká na mnohých politikov a komentátorov verejného života v krajine i v zahraničí, ktorí potrebujú silné argumenty na obranu našej vlasti. Dokument bude zaslaný všetkým europoslancom a členom poradných výborov. Ak to okolnosti dovolia, zorganizujeme tlačovú konferenciu v Bruseli.
Vpred idú aj činnosti procesu, ktoré dopĺňajú analýzy a správy. Už sme v mene miestnych samospráv začali konanie proti autorom „Atlasu nenávisti“ a požadujeme ospravedlnenie pred budovou Európskeho parlamentu a vyplatenie kompenzácie na sociálne účely. Polícia sa už tiež zaoberá našim oznámením o možnosti spáchania trestného činu podľa čl. 85 ods. 1 zákonníka o drobných priestupkoch, ktorý predložil Bartosz Staszewski.
Sľubujem vám, že urobíme všetko pre to, aby sme podkopali falošný „homofóbny“ obraz Poľska v zahraničí a hájili práva detí a rodičov.
Odhalili sme falošné zóny bez LGBT Selektívny boj Európskej komisie proti falošným správam
Možno ste sa zamysleli nad otázkou, ako je možné, že nepravdivé informácie o existencii „zón bez LGBT“ v Poľsku sa v Európskom parlamente opakujú najvyššími predstaviteľmi Európskej únie, ktorá sa prezentuje ako líder v boji proti dezinformáciám?
Je to výsledok Efektívne aktivity poľských organizácií politického hnutia LGBT. Pred dvoma týždňami sa zástupcovia dvoch z nich stretli s európskou komisárkou pre rovnosť Helenou Dalli odovzdať jej petíciu „Sme v Poľsku pod útokom“, v ktorej napísali, že v Poľsku sú úlohoundajne áudia skrim. Aktivisti sú na jeho webovej stránke chvália, že hovorili aj s Helenou Dalli o získaní európskych prostriedkov z prorodinných miestnych samospráv.
Pri príležitosti tohto stretnutia sa v Bruseli konala ešte jedna škandalózna úspešná. Večer toho istého dňa bolí na fasádnych budovách Európskej komisie pozrazené iluminácie vrátane sprofanovanej vlajky našej krajiny. Za značkou a bolením našich národných farieb v ňom nahradené šesťfarebným politické symboly trendu LGBT.
Európska komisia nielen duplikuje falošné správy, ale vsadila na ne svoju politiku, ktorá úplne presahuje jej právomoci podľa zmlúv.
Podporujem aktivitu Ordo Iuris Európsky výbor prijíma zdroje dezinformácií
Ako som napísal v júli tohto roku Európska komisárka pre rovnosť Helena Dalli uviedla, že komisiou boli žiadosti z týchto dvoch poľských miestnych samospráv, ktoré povedali o financovaní v rámci programu „Mestské partnerstvo“. Dôvodom tohto rozhodnutia bolo prijatie uznesenia týchto miestnych samospráv o údajných „manželkách, ktoré nie sú LGBT“, alebo o „právach rodine“. Európska pôvodne skrývala dokumenty týkajúce sa tohto prípadu a nechcela ich zverejniť, a to sa netýka žiadosti poľských europoslancov.
Na záver nám poskytujem privatizáciu, nám Výkonná agentúra pre vzdelávanie, Kultúru a audiovizuálny sektor Európskej komisie, vytvoril som materiály, ktoré definujem iného naznačujú, že spomedúměstných samosalamolancovii, čo je ideénúměstných samosalamolanceov. Všetko nakoniec dáva pokyn, aby komisár Dalli dezinformoval verejnosť, aby vyvinul tlak na Poľsko!
Ursula von der Leyen zároveň oznámi pozastavenie európskych fondov a žalobu poľskej vlády pred európskymi súdmi. Rozhodnutie bolo urobené, keď nemecký politik odpovedal na otázky občanov. Some sa spýtal zaujatého: "Ako dlho môžu krajiny EÚ ako Poľsko a Maďarsko tolerovať neúctu k LGBT ľuďom?"
- V EÚ môže dôjsť k diskriminácii na základe sexuálnej orientácie. Budem proti tomu zakaždým, keď to bude v mojich silách, vrátane pozastavenia rozdeľovania finančných prostriedkov a začatia súdnych sporov proti vládam, povedal rozhodnutie von der Leyen.
Podporujem aktivitu Ordo Iuris
Poľské právo nerozlišuje občanov
Otázka aj odpoveď formulovaná komisárom boli založené na dezinformáciách šírených aktivistami LGBT. Každý občan v Poľsku je si pred zákonom rovný, bez ohľadu na sexuálny sklon. Skutočnosť, že manželstvo, zväzok ženy a muža, podlieha osobitnej právnej ochrane, vyplýva z našej ústavy a je v plnom súlade s platným medzinárodným právom vrátane Všeobecnej deklarácie ľudských práv alebo Medzinárodného paktu o občianskych a politických právach.
Súdny dvor Európskej únie opakovane komentoval správnu štruktúru rodinného práva. Bolo tomu tak napríklad v rozsudku zo 16. decembra 2008, v ktorom sa uvádza, že „zásada rovnakého zaobchádzania ako všeobecná zásada práva Spoločenstva vyžaduje, aby sa s podobnými situáciami nezaobchádzalo rozdielne a aby sa s rôznymi situáciami nezaobchádzalo rovnako“. Tlak úradníkov EÚ na krajiny, ktoré podľa tohto rozsudku odmietajú stotožňovať homosexuálne spolužitie s manželstvom, sa však zvyšuje a som presvedčený, že ak nebudeme rýchlo a rázne reagovať, bude to len väčšie.
Robíme všetko pre to, aby sme dôsledne reagovali na podobné vyhlásenia a kroky, bránilic platné zákony a zdravý rozum. Dovoľte mi opísať iba niekoľko najdôležitejších krokov, ktoré podnikáme.
Podporujem aktivity Ordo Iuris Od slov k činom - stratégia EÚ v oblasti rovnosti
Európska komisia sa neobmedzuje iba na slová a symbolické akcie. Helena Dalli aj Ursula von der Leyen zabezpečujú, aby aktívne podporovali činnosť ideológov LGBT. Už v novembri bude zverejnená „Stratégia Európskej únie pre rovnosť LGBT“, ktorej implementácia bude Európska komisia priebežne monitorovaná a členské štáty budú kontrolované z hľadiska implementácie jej predpokladov.
O tom, že Európska komisia pracuje na vydaní komplexného dokumentu o silovom pláne presadiť neomarxistickú ideológiu v celej Európskej únii, som písal pred dvoma mesiacmi, keď to oznámila Helena Dalli.
V júli sme spoznali počiatočný náčrt predpokladov stratégie, z ktorého sme mohli usúdiť, akým smerom sa bude výsledný dokument uberať. Texty obsahovali fragmenty venované existencii údajných „zón bez LGBT“ a „útokom“, ktoré sa mali odohrať počas prehliadok LGBT v našej krajine. Vyskytli sa tiež požiadavky na cenzúru vyhlásení náboženských vodcov, ktorí kritizujú homosexuálny životný štýl, za činy „homofóbneho nenávistného prejavu“ a aby sa inštitúcie EÚ pripojili k úsiliu o udelenie manželských privilégií osobám, ktoré zostávajú vo vzťahoch rovnakého pohlavia.
Preto sa na oficiálnych konzultáciách projektu zúčastnili odborníci z inštitútu Ordo Iuris. Naši právnici pripravili rozsiahlu analýzu pracovných dokumentov o stratégii, v ktorej preukázali riziká jej implementácie. „Stratégia rovnosti LGBT“ je dokument tak nebezpečný, že zasahuje do mnohých oblastí nášho života - od vzdelávania detí, cez princípy podnikania, až po rodinné a trestné právo. Pomocou tohto dokumentu chcú úradníci EÚ vyvinúť tlak na členské štáty, okrem iného zameraný na právne uznanie spolunažívania osôb rovnakého pohlavia a priznanie práv vhodných pre manželské páry.
Podporujem aktivity Ordo Iuris
Podporujem aktivity Ordo Iuris Chcú prinútiť Poľsko, aby uznalo výsady párov rovnakého pohlavia
Naše obavy, o ktorých sme písali v júlovej analýze, sa práve potvrdili. Predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leyen v prejave „Stav Únie“ otvorene povedala, že v rámci stratégie sa bude usilovať „o vzájomné uznávanie rodinných vzťahov v EÚ“. , bude môcť požadovať úplné uznanie podľa poľského zákona o rodine. Takéto oznámenie nie je nič iné ako nútenie krajín, ako je Poľsko, aby zaviedli manželské privilégiá pre zväzky osôb rovnakého pohlavia, bez ohľadu na základné princípy nášho právneho systému. Ak v tejto veci nebudeme konať rýchlo a efektívne rovnakým spôsobom nás môžu komisári EÚ prinútiť akceptovať nielen adopcie detí pármi rovnakého pohlavia, ale aj všetky ostatné práva manželských párov.
Preto sme v našej analýze jasne preukázali, že uznávanie zväzkov osôb rovnakého pohlavia registrovaných v zahraničí ako manželstiev alebo adopcií detí takýmito pármi v našej krajine je v rozpore s poľskou ústavou a tlak EÚ v tejto veci je neoprávnený a ide nad rámec zmluvných právomocí orgánov Spoločenstva. Európska komisia je pod tlakom aktivistov LGBT
História jej vzniku v úzkej spolupráci s ILGA - Medzinárodnou asociáciou gayov a lesbičiek - vrhá veľa svetla na „LGBT stratégiu“ Európskej komisie. Je to lobistická organizácia financovaná z veľkej časti samotnou Komisiou, ktorá jej len v roku 2019 dala milión eur.
Súčasťou ILGA je Kampaň proti homofóbii pôsobiaca v Poľsku, skupina Stonewall Group, Nadácia Trans-Fuzja a švédska organizácia RFSL, ktorej bývalý predseda bol odsúdený na päť rokov väzenia za znásilnenie, nezákonné väzenie, kupliarstvo a sexuálne vykorisťovanie piatich mladých mužov závislých od drog. .
ILGA preukázala svoju účinnosť v roku 1990, keď sa po rokoch lobovania Svetová zdravotnícka organizácia rozhodla s malým rozdielom hlasov vyškrtnúť homosexualitu zo zoznamu chorôb. ILGA má dnes silný vplyv na politikov Európskej únie. Pred rokom sa vo Fínsku konala konferencia „Podpora rovnosti LGBTI osôb v EÚ do roku 2020“ organizovaná Európskou komisiou a zástupcovia ILGA-Europe vyzvali EK, aby v nasledujúcich piatich rokoch prijala „komplexnú stratégiu LGBTI osôb“. Po roku sa stratégia dokončuje v súlade s predpokladmi lobistov.
Ak si prečítame počiatočné predpoklady vznikajúcej Stratégie rovnosti LGBT, nemožno si nevšimnúť, že ide o opakovanie postulátov vyjadrených organizáciou ILGA Europe, ako je pomenovanie vzťahov osôb rovnakého pohlavia ako manželstiev a oprávnenie na adopciu detí. Táto organizácia už získala od Európskej komisie viac ako 4 milióny EUR, pre ktoré vytvára napríklad rebríček ukazujúci údajnú úroveň rovnakých práv pre ľudí s atypickými sexuálnymi sklonmi, čím sa Poľsko umiestňuje na poslednom mieste v nich. Jeho autori poukázali na to, že Poľsko neregistrovalo homosexuálne spolužitie, právo na adopciu detí homosexuálmi a „právo na sebaurčenie svojho pohlavia“. Podľa ich názoru ide o základné ľudské práva!
Je zrejmé, že sa publikácia stretla s našou podstatnou odpoveďou, v ktorej sme s odkazom na medzinárodné zmluvy ukázali, že prezentovanie týchto ideologických tvrdení ako ľudských práv nemá v platných medzinárodných normách nijaký základ.
Podporujem aktivity Ordo Iuris Nastal čas na prerušenie manipulácií LGBT aktivistov
Naši odborníci už začali pracovať na správe zameranej na búranie mýtov o situácii ľudí s homosexuálnymi sklonmi v Poľsku. Jasne to ukáže, že v našej krajine neexistuje systémové vylúčenie týchto ľudí - naopak, požívajú rovnaké práva ako ostatní občania.
S odvolaním sa na poľskú ústavu, Všeobecnú deklaráciu ľudských a občianskych práv a Medzinárodný pakt o občianskych a politických právach dokážeme, že záruky, ktoré existujú v poľskom právnom systéme, pokiaľ ide o ochranu rodiny a identitu manželstva ako zväzku ženy a muža, nielen že nikoho nediskriminujú, ale sú plne v súlade s medzinárodným právom.
Pripomínaním rozsudkov Súdneho dvora Európskej únie a poľského najvyššieho súdu ukážeme, že rozdielne zaobchádzanie s ľuďmi v rôznych situáciách nie je diskrimináciou. Je ťažké poprieť, že spolužitie osôb rovnakého pohlavia sa výrazne líši od manželských párov. Je potrebné zdôrazniť, že podľa Dohovoru o právach dieťaťa je aj povinnosťou štátu zabezpečiť dieťaťu optimálne podmienky pre rozvoj zaručené stabilnou rodinou založenou na manželstve ženy a muža.
V správe odhalíme niekoľko mýtov o situácii v našej krajine - napríklad skutočnosť, že nezosobášení ľudia nemôžu
Neprestaneme brániť pravdu
Všetko, čo som popísal, ukazuje, že manipulácie a klamstvá poľských LGBT aktivistov, ako je Bartosz Staszewski, môžu slúžiť ako efektívny nástroj ideologickej vojny, a preto sme už začali pracovať na rozsiahlej informačnej kampani na vyvrátenie mýtu o prenasledovaní homosexuálov a osôb s poruchami identity v Poľsku. sexuálne. Čaká nás veľa práce, ale dúfam, že s vašou pomocou sa nám podarí osloviť čo najširšiu skupinu európskych a svetových mienkotvorných osôb, aby sme zabránili rozšírenej manipulácii s našou krajinou.
Tento cieľ je dosiahnuteľný, vyžaduje však rýchlu akciu. Potrebujeme 20 000 PLN na financovanie právnych znalostí, z ktorých sa skladá naša správa, jej prekladu a medzinárodnej distribúcie. Monitorovanie činnosti Európskej komisie a činnosti extrémnych ľavicových lobistov predstavuje fixné mesačné náklady vo výške 6 000 PLN, ktoré zahŕňajú analytika na čiastočný úväzok špecializovanú na právo EÚ, náklady na vedenie konaní smerujúcich k otvorenosti Európskej komisie, ako aj množstvo menších analýz a odporúčaní, ktoré zasielame politikom pripraveným v r. Brusel na obranu rodiny a manželstva. Ďalšie náklady súvisia so súdnym konaním vedeným proti ohováračom v mene ohováraných prorodinných miestnych samospráv.
Bez pomoci našich darcov nepokryjeme také vysoké náklady, preto vás žiadam o podporu inštitútu sumou 30 PLN, 50 PLN, 100 PLN alebo inou sumou, ktorá nám pomôže šíriť pravdu a brániť našu krajinu a poľské rodiny pred ofenzívou ideológov a politikov, ktorí šíria nepravdy.
Podporujem aktivity Ordo Iuris
S pozdravom adv. Jerzy Kwaśniewski - prezident Inštitútu právnej kultúry Ordo Iuris
P.S. Klamstvá budú môcť slúžiť ako efektívny nástroj ideologickej vojny, pokiaľ budú tvorcovia rozhodnutí v EÚ schopní šíriť nepravdu o našej krajine bez následkov a reakcií. Doplnkom našich právnych krokov by preto malo byť vytváranie materiálov odhaľujúcich nepravdu a širšia komunikačná kampaň, ktorá pomôže jasným spôsobom podkopať falošné správy. Je prekvapujúce, že nikto iný doposiaľ nepodnikol tak potrebnú a kľúčovú iniciatívu pre imidž Poľska. Naše kroky sú o to dôležitejšie - spoločne môžeme chrániť Poľsko pred útokom na manželstvo a rodinu.
Inštitút právnej kultúry Ordo Iuris je nadácia a funguje iba vďaka štedrosti svojich darcov. Facebook Twitter Inštitút právnej kultúry Ordo Iuris
podívejte se na qApel podle mne to co publikuje zvlášt o papeží benediktovi je na zvážení nejsem správce webu gloria ale podle mne QApel podle toho co komentuje není duvěryhodný web
Nový ústřední dokument Světové zdravotnické organizace: Pedofilie, zoofilie a nekrofilie již nejsou choroby 08.10.2020
Mezinárodní klasifikaci nemocí, verzi 11, několik diagnóz z předchozí verze 10 úplně vypadlo. Jiné byly kontroverzním způsobem pozměněny, takže například ne všechny projevy pedofilie, či dokonce nekrofilie, jsou již považovány za poruchu. Takové trendy jsou v souladu s normalizací a následnou akceptací společensky zhoubného chování. Mezinárodní klasifikace nemocí International Classification of Disorders (ICD) je diagnostickým nástrojem, který tvoří Světová zdravotnická organizace (WHO), jež je agenturou OSN. ICD je používána po celém světě hlavně pro účely zdravotnické statistiky. Díky jednotně používané definici nemocí je možné porovnávat rozšíření nemocí (poruch) v různých zemích, úmrtnost na ně a podobně. ICD je pravidelně aktualizována, při čemž je velmi zajímavé sledovat právě změny mezi různými verzemi. Verze ICD-10 začala být používána v 90. letech. Verze ICD-11 byla schválena WHO v roce 2019 a od roku 2022 začne v praxi nahrazovat ICD-10. Transsexualita a sexuální poruchy v ICD-10 ICD-10 obsahuje kategorii "duševní poruchy a poruchy chování", jejíž součástí jsou i poruchy pohlavní identity a poruchy sexuálního zaměření. Mezi poruchy pohlavní identity patří i transsexualita (touha "být akceptován jako příslušník opačného pohlaví, obvykle doprovázená pocitem nepohody z vlastního anatomického pohlaví") či transvestitismus ("oblékání a nošení šatů opačného pohlaví na přechodnou dobu"). Mezi poruchy sexuálního zaměření je řazen i fetišismus ("používání neživého objektu jako dráždidla na sexuální vzrušení"), fetišistický transvestitismus ("nošení šatů opačného pohlaví zejména kvůli sexuálnímu vzrušení"), pedofilie, sadomasochismus či jiné poruchy sexuálního zaměření, kam se řadí i zoofilie a nekrofilie. Důležité je, že v ICD 10 jsou poruchy sexuálního zaměření definovány tak, že jde o určitou sexuální preferenci. Nejde o to, zda člověk v souladu s ní i koná nebo zda mu skutečnost, že má takovou preferenci, způsobuje stres nebo neklid. Jde o poruchy i v tom případě, pokud se člověk se svou sexuální preferencí ztotožňuje. Transsexualita a sexuální poruchy - změny v ICD-11 V ICD-11 se již poruchy pohlavní identity nenacházejí. Byly nahrazeny pohlavní inkongruencí (gender incongruence), která však není řazena do kategorie duševních poruch a poruch chování jako v ICD-10, ale mezi spíše neutrálně znějící "stavy spojené se sexuálním zdravím" (conditions related to sexual health). Pohlavní inkongruence znamená "značný a dlouhodobý nesoulad mezi jednotlivcem prožívaným rodem a určeným pohlavím". Transsexualita ani transvestitismus (ani fetišistický) se již v ICD-11 vůbec nenacházejí. Podle ICD-11 tedy uspokojování sexuálních tužeb převlékáním se za opačné pohlaví není poruchou. Poruchy sexuálního zaměření byly nahrazeny parafilními poruchami, které jsou kategorizovány jako duševní poruchy, poruchy chování a poruchy neurologického vývoje. I zde došlo k zásadnímu předefinování. O parafilní poruchu jde však jen v tom případě, že daná osoba v souladu se svými sexuálními preferencemi koná bez souhlasu sexuálního objektu (resp. je tento objekt neschopný dát souhlas pro svůj věk nebo stav), nebo je daná osoba těmito preferencemi značně znepokojena (markedly distressed). Pro úplnost je třeba dodat, že o parafilní poruchu může jít i když je sexuální aktivita prováděna se souhlasem sexuálního objektu (a ten je způsobilý souhlas dát) a zároveň hrozí velké riziko smrti nebo poškození zdraví v souvislosti se sexuální aktivitou - například asfyxofilie (škrcení s cílem vyvolání sexuálního vzrušení). Kdo je a kdo není deviant Jinak řečeno, pokud má dospělý člověk fantazie, touhy a nutkání sexuálního charakteru směrem k dětem, podle ICD-11 ještě nejde o poruchu pedofilie. O pedofilní poruchu by šlo až tehdy, kdyby podle těchto nutkání i konal (není uvedeno, zda je za takové jednání považována pouze sexuální aktivita s dítětem nebo i autoerotické chování, z kontextu popisu parafilních poruch se však zdá, že jen to první), případně tehdy, když mu tyto fantazie či nutkání způsobují znepokojení. Podle ICD-11 tedy dospělý člověk sexuálně toužící po dítěti, který však tuto touhu sám považuje za zvrhlou a vyčítá si ji, nemocný je, ovšem člověk, který je s touto touhou ztotožněn je a považuje ji za správnou (jen podle ní zrovna nejedná), nemocný není! Totéž platí v případě nekrofilie a zoofilie. Pokud člověk má tyto touhy, ale nejedná podle nich a není jimi značně znepokojen, nejde o poruchy. Sadomasochismus byl také předdefinovaný ve výše uvedeném duchu. Sexuální sadismus ani masochismus tedy podle ICD-11 nejsou poruchami, pokud s takovými praktikami dotyčné osoby souhlasí (a zároveň u nich nehrozí velké riziko poškození zdraví). Takové předefinování poruch je dokonale absurdní. Podle této logiky by například paranoidní schizofrenie nebyla poruchou, kdyby člověk měl "jen" bludy a paranoické myšlenky, ale nejednal by podle nich. Nebo obsedantně-kompulzivní člověk, který by měl nutkání excesivně si mýt ruce, ale vždy by tomu dokázal odolat, by neměl psychickou poruchu. ICD-11 však není konzistentní - při těchto zmíněných dvou poruchách kupodivu neaplikuje takovou logiku, jako při parafíliích. Z ICD-11 také úplně vypadli fetišismus a již zmíněný fetišistický transvestitismus. Skandální jednání Světová zdravotnická organizace je totiž významnou odbornou autoritou, která navíc představuje i jistý společensko-politický konsenzus opírající se o legitimitu OSN, jejímž členem jsou téměř všechny země světa. Ukazuje se, jak těžké je oddělit rovinu hodnotovou (resp. ideologickou, filozofickou či politickou) od odborné. I když je oficiálně WHO odbornou zdravotní institucí, nelze ji oddělit od ostatních sfér života společnosti - například morálky či práva. Těžko si představit pádný "odborný" důvod, proč pedofilní jednání poruchou je, ale "jen" pedofilní touhy či nutkání, které daný člověk považuje za správné, jsou v pořádku. Nebo proč v roce 1995 (nebo i 2020) bylo poruchou již sexuální zaměření na děti, ale v roce 2022 toto již samo o sobě poruchou nebude. Rozhodnutí WHO neovlivňují společnost jen v "odborné" rovině, ale mají dopad i na společnost jako celek, včetně představ o morálce či právní systémy. Skutečnost, že WHO už nepovažuje sexuální preference včetně pedofilie, nekrofilie zda zoofilie samy o sobě za poruchu, podporuje snahy o jejich postupnou normalizaci a legalizaci, čehož svědkem jsme již delší dobu v médiích (o pochodech hrdosti a podobných aktivitách nemluvě). Je přirozené, že myšlenky, touhy a nutkání neexistují jen samy o sobě, ale jsou úzce provázány s činy. Pokud dospělý člověk touží po sexuálním styku s dětmi, tuto svou touhu schvaluje a považuje ji za správnou, ale (zatím) podle ní ještě nekonal, jednoznačně to nelze označit za zdravé. Jednání WHO je však jednoznačně skandální a společensky nebezpečné.
