Striklendovi by mal niekto povedať,že to Františkovo kacírstvo je po IIVat. oficiálnym náboženstvom RKC a učia sa ho deti na náboženstve ,aj bohoslovci v seminároch.
Avi, jediný kdo tady nechápe, tak jsi ty. Protože popírání Krista jako jediné cesty k Bohu je skutečně kacířstvím. Ale ty neznáš písmo a nedokážeš si samostatně a v širších souvislostech dát dohromady věci, které k sobě patří. Tak ti trochu pomůžu, psychotikos:
32 Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;
33 kdo mně však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.
------
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.
Možno kedysi to tak bolo, ale v dnešnej "dobe ekumenizmu" už určite nie. František veľakrát aj povedal, že "nikoho netreba obracať na vieru". Biskup Strickland očividne vyznáva inú vieru, než František.
Lukáš 1
15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Z ČISTÉHO HLEDISKA KATOLICKÉ NAUKY:
Slovo „samospasítelná“ neznamená tedý: iistotně bude každý spasen, kdo náleží do církve katolické; ani neznamená: každý bude na věký ztracen, kdo žíie mimo církev katolickou;
nýbrž znamená: nemůže býti spasen, kdo vlastni těžkou vinou do církve katolické nenáleží. Tak je třeba rozuměti větám: „Nemůže Boha míti za Otce, kdo bý neměl církev za matku.“ (Sv. Cýprián, biskup mučedník * 258) „Kdo se odlučuie od církve, odlučuíe se od Krista.“ (4. sněm Lateranský r. 1215) 65. Kdo může býti spasen mimo církev katolickou ? Mimo církev katolickou může býti spasen, kdo žíie mimo ni bez vlastní viný, hledá však upřímně pravdu a plní svědomitě vůlí Boží,iak ii poznává. Tak může býti spasen pokřtěný iinověrec, ano i člověk nepokřtěný. Hřích dědičný může tomuto býti odpuštěn křtem žádostí. Těžký hřích osobní může tomuto i onomu býti odpuštěn dokonalou lítostí. Ostatně však chybí jim všem mnoho prostředků, abý došli spasení snáze a iistěií. Mimo správné a úplné
učení chýbivá zejména mše svatá, svátost oltářní, hněžshé rozhřešení a poslední pomazání.
Zdroj: KÁTECHISMUS KATOLICKÉHO NÁBOŽENSTVÍ. str.35, čl. 26
catholica.cz/download/KubicKatKatNab1942-r0.pdf
Nihil obstat: Dr. Franciscus Tomáček, censor ex officio. ! 111p r i m a t u r. Olomucii, dle 6. Novembris 1941.
Tiskem Valašské hnihtishámy ve Valašském Meziříčí