Zdravím,
ohledně Ježíšových bratří, které zmiňuje Mt 13,55-56:
"Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás?"
lze říci, že to byli Ježíšovi bratranci - slovem "bratr" a "sestra" označovali tehdejší Židé kromě sourozenců také bratrance a sestřenice. Vyplývá to z následujícího: v Gal 1, 18-19 píše sv.Pavel:
"Teprve o tři léta později jsem se vydal do Jeruzaléma, abych se seznámil s Petrem, a zůstal jsem u něho dva týdny. Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, bratra Páně."
Plyne z toho, že minimálně jeden z těch bratří - Jakub - byl jedním ze dvanácti apoštolů. A pokud vyhledáme, kdo byli apoštolové - např. Mt 10, 2-4:
"Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon, zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil."

Mezi apoštoly jsou Jakubové dva - aby se odlišili, je zmíněni jejich otcové - Zebedeus a Alfeus. U Jakuba Zebedeova je jmenován jako bratr Jan, který v Mt 13,55 zmíněn není. Porovnáme-li seznam apoštolů u Matouše se seznamem u Lukáše 6, 13-16 vidíme, že zatímco Matouš jmenuje mezi apoštoly Tadeáše, Lukáš jmenuje Judu Jakubova, ve smyslu Juda - bratr Jakuba. To odpovídá informaci v Mt 13,55 o "Ježíšových bratřích" i sdělení v listu sv.Judy, kde úvodem píše: "Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův..."

Jestliže otcem těchto apoštolů (Jakuba a Judy) je Alfeus, nemohou to být přímo Ježíšovi sourozenci, ale bratranci.

aobubo — 20.3.2013 00:22:06:
Pokud budeme přemýšlet,tak i kdyby měl Ježíš pokrevní bratry,tak i přesto může být prvorozený a přitom mít pokrevní bratry a sestry.Takže argument co jsi podal by neobstál.Přesně nevím jak je to v Písmu psáno,ale jeho prvorozenství chápu jako prvorozenství Božích synů,nás všech co jsme přijali Ježíše Krista.
--------------------------------------
Slovo Boží rozeznává. Jsme Božími syny? Já myslím, že ne.
Ale zeptáme-li se jinak: jsme Božími dětmi? Pak myslím, že někteří ano, jiní ne. A zeptám-li se: jsou Boží děti Božími syny? Pak myslím, že ne všichni.
Jak je to možné? Je to teologie, která nás uvádí do velikého Tajemství zásluhy. Ne všechno, je zdarma. Přijetím Pána k životu, vyznáním jeho Jména a trpělivostí, to jsou tři, které nás vedou ke spáse podle zaslíbení, jako jediné podmínky takto sdělené pravdy. Avšak vstoupíme-li na půdu hluboké úvahy, spojené s pokorou, pak uvidíme více.
Podle evangelia sv. Matouše 5,9 jsou Božími syny jen ti, kteří "působí pokoj". Teprve až činí-li to, stávají se jimi, a to i bez vyznání víry. Neboť podle dopisu sv. Jakuba je víra bez skutků mrtva. Naopak skrze skutky víru dokazujeme Tváři Pánově a konáme-li specifikum víry, "působíme-li pokoj", pak jsme nazváni syny Božími. Ne každé dítě je takto nazváno, což vždy dokazuje, že ne každý, kdo mi říká "Pane, Pane", vejde do Božího království. Syny Božími se nenazýváme z přijetí víry v Krista, nýbrž z působení pokoje, který nás obdařuje jeho Podobou na nás.

Pokud budeme přemýšlet,tak i kdyby měl Ježíš pokrevní bratry,tak i přesto může být prvorozený a přitom mít pokrevní bratry a sestry.Takže argument co jsi podal by neobstál.Přesně nevím jak je to v Písmu psáno,ale jeho prvorozenství chápu jako prvorozenství Božích synů,nás všech co jsme přijali Ježíše Krista.Jenomže o Božích synech se píše i ve SZ vztahující se na starozákonní syny a dcery.Co teď?Sám nejsem schopen tyto věci vysvětlit,ale věřím,že Bůh Otec nás vidí jako svoje děti už od počátku.Nikdo,tedy já osobně,nemíním říkat,že měl Ježíš pokrevní bratry,protože to nevím.Na co ale apeluji Marki je o ustavičném panictví sv.Josefa.To zřejmě taky nikdo neví,jen se jakási tradice předává dál a dál,ale na čem se zakládá ? ví se to? Protože jsem si prolistoval pravoslavný katechismus,kde je zmínka o těchto věcech svatým Řehořem Bohoslovem a svatým Cyrilem Alexandrijským,tak vidím jakýsi lepší stručnější pohled na věc.Beru za podstatné,že tito světci žili poměrně v ranném křesťanství.Ale ani oni nebyli přítomni té doby kdy byl Kristus mezi námi.Nicméně považuji tuto tradici,starokřesťanskou tradici za věrohodnou.Popravdě si neumím představit plnohodnotný manželský vztah po celou dobu svazku ve zdrženlivosti a natož u židů.Moje představa je ale omezená,a co není možné u mě je možné u jiného.Jsou svědectví svatých manželství,kde byla sexuální zdrženlivost,takže je to zřejmě možné,natož u svaté rodiny.A co si budeme povídat,kdo si pustí hubu na špacír a bude vykládat kolem jdoucím o svém intimním životě?
Na webu lze najít pravoslavný katechismus na adrese pravoslavi.cz/katechismus/Gorazduv_pravos…|outline kapitola : O přesvaté Bohorodici.
Sice každý smýšlíme jinak o jistých věcech,ale i přesto v jedné věci smýšlíme schodně a to o našem Pánu Ježíši Kristu na čem záleží nejvíc ze všeho.To ostatní není potřebné,co může lechce svádět k iluzím.

Nerozumím tomu,že sv.Josef byl prvním veleknězem - panicem.Zní mi to podivně,protože ve starokřesťanské tradici se nepřímo dosvědčuje o vdovství sv.Josefa,což mi vylučuje panictví jako realně možné.A veleknězem,tomu taky nerozumím,pokud nebudu brát v potaz transcedenci,že svým způsobem jsme všichni v Kristu knězi,a otec rodiny je knězem rodiny.
Jinak podle pravoslavného katechismu byl sv.Josef starší vdovec.Ústní podání církve o synech svatého Josefa z prvního manželství zaznamenal svatý Řehoř Bohoslov († 389) a svatý Cyril Alexandrijský († 444).
Katolická církev má sv.Josefa za ustavičného panice.Tomu,ačkoliv sám jsem katolíkem nedokážu porozumět ani nějak uvěřit natolik,abych to mohl dál šířit.V podstatě je to pro víru jakou znám a jakou i doufám mám nedůležité,protože vše má směřovat ke Kristu a nedělat si idoly jinde v lidech.
Živý je Hospodin zástupů,před jehož tváří dnes stojím.

Vlastní Josefova cesta – jeho putování ve víře – skončí dříve: ještě

předtím, než Maria stane u paty kříže na Golgotě, a dříve než – po
odchodu Krista k Otci – bude ve večeřadle o jeruzalémských Letnicích,
ve dni zjevení se světu církve zrozené mocí
Ducha Pravdy. Avšak Josefova cesta víry se ubírá tímtéž směrem,
je plně definována tímtéž tajemstvím, jehož se Josef – spolu s Marií
–stal prvním důvěrníkem. Vtělení i vykoupení tvoří organickou a
nerozlučnou jednotu, ve které „toto zjevování se uskutečňuje činy i
slovy, které navzájem vnitřně souvisí“. Vlastně vzhledem k této
jednotě blahoslavený papež Jan XXIII., který měl velkou úctu k svatému Josefovi,
přikázal v římském kánonu mše svaté – věčné památky vykoupení –
vzpomínat jméno Josefa spolu se jménem Marie před apoštoly, papeži
a mučedníky.

Sv. Josef byl prvním Veleknězem - panicem, který jako první z lidí uctíval živý obraz - Pannu Marii a Matku Slova a následně samotného Vykupitele lidstva, kterému byl zcela oddán.

Díky za neustálou přímluvu Josefe!!!