Natolik jsem se stal nerozumným (2Kor 11,16 , 12,6.11) , že o tomto hovořím. To kvůli vaší vlastní jistotě a kvůli tomu, abyste se nestrachovali. A věřte mi, protože nelžu. Jednou mi někdo v poustevně zaklepal na dveře. Vyšel jsem a uviděl kohosi, kdo byl velmi veliký. Když jsem se otázal : " Kdo jsi?" řekl: " Já jsem satan." Potom na moji otázku: "Proč jsi zde?" odpověděl : " Proč mne mniši a ostatní křesťané zbytečně odsuzují? Proč mne v každou dobu proklínají?" A na moje slova : " Ale proč ty je pokoušíš?" odpověděl: " Já je nepokouším. Oni se sami podněcují, ale já jsem slabý. Copak nečetli : Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky . Vyvrátil jsi jejich města... (Žalm 9,7). Nemám již ani místo, nevlastním ani šípy, ani město. Všude jsou křesťané. A nakonec i poušť se naplnila mnichy. Ať si všímají sami sebe a zbytečně mě neproklínají." Tehdy jsem se podivil Pánově milosti a řekl jsem mu: " Ty vždycky lžeš a nikdy nemluvíš pravdu. Ale nyní jsi to i proti své vůli řekl správně. Neboť když Kristus přišel, zbavil tě síly. A když tě svrhl, zbavil tě všeho." Jakmile uslyšel Spasitelovo jméno - a toto pálení nesnesl - zmizel.
Svatý Atanáš: Život sv. Antonína Poustevníka, kap. 41 Refugium Velehrad-Roma, 2010
