Ako mne samému neraz vzkypela žlč a chcel som po omši nabehnúť do sakristie a kňazovi povedať, čo si myslím, ale pri mojej cholerickej povahe by to nedopadlo dobre. Vždy keď som sa nechal uniesť hnevom to nedopadlo dobre, a sám som nejaký kus chlapa. Radšej som odišiel, spravil by som zo seba len hlupáka pred všetkými, ale riadne mi to znechutilo celý deň a človek odíde len z omše naštvaný, namiesto toho, aby načerpal duchovnú posilu do dňa. Anima Christi (Marco Frisina)

Bola som vedena k tomu, aby som si kňazov vážila. Nikto nemá na zemi sprostredkovanú moc odpúšťať hriechy v mene Ježiša Krista len oni, nikto nemá vysvätené ruky, aby držali Boha v rukach pri sv.omši, len oni...O tom myslím hovoril aj J.M.Vianney. Uvedomujú si, čo robia? Pamätám si nakresleny obrázok z detstva, že v spovedelnici čaká na mňa sám Kristus...je to tak aj dnes? Naozaj sa nám zostáva len modliť...

I kněz je jen a jen člověk. Člověk, který má velké poslání, ale i své problémy. Není to robot na dobrá slova a vstřícnost za každých okolností. Ne neomlouvám je, jen chci předejít deziluzi. Je dobré méně očekávat a pak být méně zklamán... Zkusme vždy neházet do jednoho pytle, nepaušalizovat, komunikovat ne s "maskou" ale s živým člověkem a budeme vidět skutečného kněze, jaký je....

Nu a někdy je kněz jako člověk takový a onaký, ale důležité včil je, zda umí být zásadový, rozhodný, nevyhořelý a lidsky přístupný až šťavnatý. Ale někdy je to panák, tvrdý steak, úředníček, mentor, odtažitý panic, sterilní melancholik, zadumaný stařec a nebo nepřirozený hejsek .... a další a další varianty.... Ale jindy je to FAJN chlap a normální a přirozený zbožný člověk. Takových si važme! Doba zanechává své šrámy na našich panáčcích. Občas jsou nedostatkové a rozmazlené zboží. A prostě to nemají někdy i jednoduché...