Navíc titulky také i v textové formě: Vítejte. Mé jméno je Mariusz
Chtěl bych se s vámi podělit o svědectví.
Chtěl bych v něm shrnout takové nejdůležitější věci,
které Pán Ježíš vykonal v mém životě.
Chtěl bych se s vámi podělit o boj za čisté srdce.
A o mé ustavičné obracení se.
Ta bitva trvá do dnešního dne.
Ale chtěl bych se s vámi podělit o takový důležitý moment v mém životě.
Krátce poté jsem vstoupil do Hnutí čistých srdcí.
V náctiletém věku mého života
došlo ke kontaktu s pornografií.
Rodiče dali počítač do mého a bratrova pokoje.
A ten kontakt s pornografií mě silně poškodil.
Tak to je.
Chodil jsem zvykově do kostela na nedělní mši svatou.
Přijímal jsem dokonce sv. eucharistii,
nevědouce, že přijímám svatokrádežně.
Nevěděl jsem, že vlastně hřeším.
Že pornografie a masturbace je hříchem.
Proto varuji před svatokrádežným sv. přijímáním,
neboť sv. eucharistie je pro nás nyní antibiotikem, všichni tomu věříme,
ale pro mě tehdy byla
jen cosi.
O antibiotiku víme, že se nepovoluje míchat s alkoholem, neboť uškodí.
Tak sv. eucharistii není povoleno míchat s těžkým hříchem.
Ať už je vědomý, či ne.
Věděl jsem, že sv. eucharistie mi nedávala vůbec pokoj srdce.
Spíše naopak.
Cítil jsem nechuť k církvi, ke kněžím, k tomu co učí.
A stále víc jsem se nořil do svých hříchů.
Byl jsem daleko od Pána Boha.
Kdesi v srdci jsem po Něm toužil, neboť jsem si pamatoval na 1. sv. přijímání.
Nejednou jsem se opřel o jakési setkání v Oáze,
nebo o lidi, kteří mají blízký kontakt s Pánem Ježíšem a opravdu jsem jim záviděl,
proč oni mají takový pokoj, ač já taky přijímám sv. eucharistii, chodím do kostela v něděli a nic.
Mně ho Pán Bůh nedá.
Poslouchejte! Skrze časopis Milujte se, který mi náhodně padl do rukou.
A potom jsem ten dvouměsíčník hodil kdesi v pokoji do kouta.
Ale nějak mi Pán Ježíš dal tu milost, že jsem otevřel "Milujte se".
A díky svědectví nějakého člověka, nevím, kde je nyní, kde on bydlí,
jsem se dozvěděl, že to co dělám je těžký hřích
a tím opravdu spadl závěs z mých očí,
neboť opravdu svědomí cosi napovídalo, že co si prohlížím není dobré.
Ale ta zvědavost mladého chlapce, který má 12, 13 let
kde tě všichni kolem k tomu přemlouvají,
kde rodiče nemluví o sexu - málo se o tom slyší.
Ta zvědavost mě do toho zatáhla
a silně mě zotročila.
neboť jakmile máte počítač ze vzdělávacích důvodů v místnosti !
Rodiče však nevěděli,
že je možno jaksi tam
dát do počítače nějaká blokování dítěti či to omezit.
Nezabývali se tím, způsobili to nevědomě.
Ale poslouchejte !
Tehdy jsem se rozhodl, že s tím půjdu
ke svaté zpovědi.
To byla 1. zpověď, kde....
To opravdu byla moje 1. taková
po velmi dlouhé době poctivá zpověď.
Vyhodil jsem ze sebe těžký hřích.
Přiznal jsem se kaplanovi k hříchu pornografie,
k hříchu masturbace.
Byl to hřích těžký.
To byla zpověď, kterou nezapomenu do konce života.
Protože po ní se objevil v mém srdci
velký pokoj,
velká radost, slyšte !
A začala se moje
tehdy, válka o čisté srdce.
Potkal jsem
Pána Ježíše poprvé na své cestě.
Cítil jsem se volný.
Ano, po té zpovědi jsem se cítil svobodný.
Cítil jsem velkou radost, pokoj v srdci.
A začala taková moje cesta.
Něvěděl jsem, že boj teprve začíná.
Ta doba trvala, nepamatuji přesně kolik týdnů,
jsem vydržel v čistotě.
Ale bylo to něco skvělého,
na což nezapomenu do konce života.
Ale víte, že od odrůstajícího dětství jsem byl na tom závislým
a pády se začaly objevovat.
Padal jsem, ale dozvěděl jsem se
o Hnutí čistých srdcí.
Když mi Pán Ježíš nabídl Hnutí čistých srdcí,
rozhodl jsem se do něj vstoupit. Samozřejmě -
také na počátku byly pochybnosti, překážky.
někdo nechtěl, abych tam vstupoval,
ale vstoupil jsem.
Vstoupil jsem do Hnutí čistých srdcí.
které mi skutečně dalo velmi mnoho.
neboť jsem se tam upevnil žít v tom způsobu
modlitby
neznechucujíc se svými pády.
Slyšte, že po pár letech v Hnutí čistých srdcí
tak sám od sebe,
nezávisle na jiných členech jsem odjel na duchovní cvičení (rekolekce)
To byla taková náhoda
dost netypická,
neboť jsem byl jsem v kostele,
modlil jsem se k Pánu Ježíši, ale znovu se všechna ta pokušení vrátila.
Řekl jsem: Pane Ježíši udělej něco s mým životem,
Jsem bezradným..
Nechci se znovu k tomu vracet.
Přijel jsem domů a na mém
stolku ležela obálka.
Otevřel jsem ji: "Pán Ježíš tě zve na rekolekce
do kalvárie Paclawskiej."
Bylo napsáno. No dobrá,
taková rychlá odpověď, Pane Ježíši. To je skvělé.
Čili musím jet.
Tedy to je takové znamení.
Jel jsem na ty rekolekce, slyšte. Byl to báječný čas.
Zde jsem zjistil, že
je mnoho lidí v celém Polsku, kteří také bojují za čisté srdce.
Chtějí žít
ve shodě s evangeliem.
Uvěřili Pánu Ježíši a tím opravdu začali bojovat
a že nejsem sám. Před rekolekcemi jsem
se domníval, že tam jsou určitě samí dokonalí,
kteří jsou od dětství ministranti, v Oázách a celkově.
Spatřil jsem, že jsou lidé, kteří také
bojují, také mají své slabosti.
Vskutku je Hnutí čistých srdcí nemocnicí,
ve které Pán Ježíš léčí
naše nemocná srdce.
Za rok jsem byl na dalších rekolekcích,
na kterých nějak náhodou došlo k tomu,
že jsem se přihlásil být animátorem.
Tehdy teprve se začaly tvořit tyto komunity
v celém Polsku. Pán Ježíš mě nasměroval,
že jsem se nakonec na animátora náhodou přihlásil.
A po těch rekolekcích se začaly dít
se začaly dít velké Boží milosti v mém životě.
protože sám ze sebe
nic nedokážu udělat,
ale zde s Pánem Ježíšem s tou komunitou v Čenstochové
jsem se zavázal.
Bylo mnoho těžkostí,
hodně protivenství
ale 1 milost, kterou Pán Ježíš
mi dal: každodenní eucharistii.
Nevím, jak se to stalo, neboť do té doby jsem chodil
do kosteta
jednou týdně, v neděli.
Ne jednou ale několikrát v nějaký den týdne,
A tady po těch rekolekcích, kde jsem byl animátorem
mi Pán Ježíš dal takovou milost,
že jsem byl denně na přijímání sv. eucharistie.
Vím, že to není žádná moje zásluha.
Pouze jakási pomoc shůry.
Zvláštně mě to posilovalo, abych jiným, té mládeži
v mém okolí nesl
to poslání,
nesl to svědectví.
A dostal jsem během toho roku tolik zvláštních milostí,
Pán Ježíš mě jimi doprovázel.
To byla taková radost.
Tak jak to viděl kněz Slávek:
duchovní cukrovinky.
Neboť skutečně bylo mnoho útěch, mnoho posily.
Pán Ježíš dal.
Avšak
víme, že
zlo se také chystá na člověka
a já byvše v Hnutí čistých srdcí si myslel, že nyní
jsem Pána Boha za nohy chytil, myslel, že vše je na dobré cestě,
Tak blizoučko jsem k Pánu Ježíši,
tak jistě bude vše dobré.
Poslouchejte, asi po 1 roce,
vzpomínám, že jsem tehdy studoval.
Hledal jsem své povolání.
Zkoumal jsem, zda jít na kněžství (bez ženy),
nebo žít v manželství -
víc jsem se přikláněl.
Mnoho činností naráz jsem konal v životě. Kromě té komunity byla práce,
denní studium,
Mnoho nějakých aktivit.
A to vše bylo,
bylo toho moc a
trochu mě to začalo přerůstat,
protože nelze dělat všechno.
Musí být také čas na odpočinek a na to vše.
To vše tehdy využil zlý duch.
Tehdy mi
velmi záleželo na tom dokončit studia.
Neboť studia byla tak trošku mým bůžkem.
Šel jsem na ně, protože
velmi to chtěli rodiče.
Spíše jsem chtěl po střední škole pracovat,
ale rodiče celou dobu
mluvili, že když nepůjdu na studia,
nebudu nikým v životě. Musíš jít na studia,
nebo budeš dělníkem.
Tak mluvili.
Budeš pracovat rukama.
Já tehdy, to víte,
celkově jsem se víc klonil k práci,
ale také jsem se chtěl líbit rodičům.
A když oni naléhají, tak jim vyhovím.
Více kvůli nim, než kvůli sobě.
Studia jsou velmi dobrá,
velmi užitečná, ale já šel
na jedny studia a neuspěl, na stavebnictví.
Pak na jiná studia
jsem šel a na nich zůstal.
A zůstávaje na těch studiích
tak jsem psal práci
licenciátní.
Těch služeb bylo velmi mnoho, slyšte
a zlý duch toho využil.
Podsunul mi takovou myšlenku, že
příliš mnoho
hodin náboženství je v tvém životě.
kvůli tomu nestihneš vystudovat.
Práci nedopíšeš, kvůli komunitě, poslouchej.
Tady chodíš denně do kostela, modlíš se.
Nač ti to je ?
Dělej to, ale ne tak nad míru.
Nač tu každodenní eucharistii.
Nemáš na nic čas člověče!
Slyšte, tehdy jsem ztratil Pána Ježíše
ze svých očí.
Neodpadl jsem úplně od víry,
jen jsem zvlažněl.
Jejda, musím se víc hodin učit, abych to dostudoval.
Času je málo.
Měl jsem hned přijít k Ježíši
s náhlými a vnitřními pochybnostmi !
Já chcěl naslouchat těm potřebám tu,
Teď už vím, že od zlého ducha a slyšte, padl jsem.
Znovu jsem se vrátil k starým hříchům.
V Písmu sv. je taková pasáž,
že když duch
nečistý opustí člověka, chodí po místech
vyprahlých a pak
vezme 7 duchů horších
a vrací se
do místa vymeteného,
uklizeného.
aby stav
toho člověka byl ještě horší.
Možná jsem nepřesně citoval, ale víceméně tak to je.
Já tehdy po tom pádu
jsem se zvedl, že půjdu ke zpovědi,
a dál budu, povězme
blízko Pána Ježíše.
Ale slyšte, všechna ta aktivita,
všechno co jsem dělal tehdy,
to jakoby zlo chtělo,
To byla taková má zkouška víry.
Zlo se na mě chtělo
jaksi řečeno pomstít.
A po tom pádu přišlo mnoho
jiných pádů. Takové trápení (mučení),
říkejme zotročení.
To bylo, možno říci
zotročení démonické.
Protože pády,
ty přišly s takovou silou, neznámou mi
do té doby. Tak já....
Prostě ty pády se odehrávaly velmi často.
velmi často.
Pokaždé jsem šel ke zpovědi,
ale víte,
to oslabuje velmi vůli člověka. Neboť člověk
se chce zvednout, a nemůže, ale ihned
následující pád do pornografie,
do masturbace. Něvěděl jsem, o co jde.
Nevěděl jsem vůbec o co jde.
A poslouchejte, vím, že to byla taková
zkouška pro mou víru, poněvadž
po celou dobu mi zlý napovídal:
"K čemu ti bylo to Hnutí čistých srdcí ?"
"K čemu ti byl ten Pán Ježíš ?" "Kde je teď v tvém životě ?"
"Přece nic necítíš." "Kdyby existoval, přece by ti pomohl ?"
To byla taková
hrozná zkouška víry,
kde, kde jsem zcela
více žil
více žil
vzpomínkou na minulost,
než tím, co je nyní. Neboť opravdu takový suchopár duchovní,
taková temnota víry,
o čemž mluvil kněz Měčislav.
Člověk žil pouze tím,
tou vzpomínkou, tou minulostí,
kdy Pán Ježíš působil v životě. A opravdu nic necítil.
Chodil ke zpovědi, protože věděl, že musí
po pádech. Musí bojovat.
musí se zvedat. Člověk nechce zůstat
v tom stavu. Přes rok trval ten boj,
kde jsem vyzkoušel řadu věcí -
dobrých. Pán Ježíš mi pomohl.
Různé modlitby
za vysvobození, různé mše za vysvobození.
Pouť z Čenstochové do,
z Krakowa do Čenstochové - v Čenstochové bydlím.
Ale jel jsem do Krakowa,
abych přišel do Čenstochové
na úmysl nalezení životní cesty
a aby mi Pán Ježíš pomohl.
Ano, aby mi Pán Ježíš pomohl
vysvobodit mě
z té nesvobody, ze zajetí hříchu.
Neboť jsem byl tehdy opravdu velmi zotročen pornografií.
zotročen pornografií. Bojoval jsem
a povstával. A opravdu zlo
útočilo s takovým vztekem a opravdu
chtělo mi víru vyrvat z mého srdce.
abych opravdu ztratil naději.
Abych přestal bojovat, abych se hříchu poddal.
A, a
zejména během té pouti
jsem se zastavil pod Čenstochovou,
Tam je takové místo Lešňuv,
Tam je matka Boží patronka rodiny.
Tam jsem svěřil Marii svůj život.
A pověděl jsem,
že moje povolání, mou cestu, ať už bude kněžství,
nebo rodina, já jí svěřuji.
Přišel jsem do Čenstochové, ano a
nic se nezměnilo. To nebyl nějaký
viditelný zzrak, že cosi po té pouti
ejhle a vše je náhle v pořádku.
Dál, když to řeknu, trápil jsem se a psal
jsem tu licenciátní práci se zaťatými zuby.
Snažil jsem se u toho počítače
nějak tu práci napsat. A víte
že není lehce, protože člověk je celou dobu
u toho počítače - nástroje, který je,
možno říci, příčinou hříchu pro člověka.
A v jistém momentě již,
již jsem neměl víc sílu více.
Již jsem neměl sílu psát tu práci pro ta studia.
již jsem neměl síly, řečeno
upřímně, žít. Neboť jsem neviděl smysl
smysl pro můj život.
V mém životě nebylo nějaká takové vlastně lásky
k někomu. Cítil jsem,
že to dělám více, abych někomu
dokázal svou cenu.
Necítil jsem, že to dělám pro sebe,
např. abych měl nějaké dobré zaměstnání.
Necítil jsem takové povolání.
Dělám to, neboť
neboť musím, neboť musím někomu cosi dokázat
Dokázat, slyšte, svou cenu.
Já se ještě tehdy modlil k Ježíši
Celou dobu jsem se modlil, aby odstranil mé pády.
aby mě osvobodil.
aby vrátil radost a pokoj mému srdci.
A poslouchejte,
stalo se cosi divného,
neboť
nevím jak se to stalo, ale
modlil jsem se k Pánu
Ježíši.
A On skrze Písmo svaté,
skrze jakéhsi pasáže ke mně také
promlouval. Velmi často jsem narazil na pasáž:
"Jestliže je ti oko příčinou k hříchu,
vyloupni ho."
"Jestli ruka ti je příčinou hříchu, usekni ji !"
"Jestliže noha je ti příčinou hříchu, usekni ji !"
Říkám si: O co jde ? Vždyť přece !
Víte, dělal jsem vážně mnoho věcí.
Blokoval jsem sám sobě stránky.
Prosil jsem kolegu, aby mně nějakou blokádu
vyrobil na internetu.
Všechno jsem vyzkoušel, abych v počítači
ten internet od sebe oddělil.
abych jen psal tu práci, poslouchejte.
Nic nepomohlo. Vždy něco bylo.
Takovým trochu humoristický příběh dodám,
neboť abych tu práci napsal, abych ji dokončil,
Doma jsem to nedokázal.
Doma byl internet.
Půjdu, poslyšte, daleko !
Jako Robinson Crusoe mimo civilizaci.
Vzal jsem počítač, potřebné věci k psaní,
odjel daleko
k mému strýci.
Poslouchejte ! A tam
uprostřed přírody dokončím napsání té práce.
Možná se mi povede. Ale poslouchejte !
Sedím tam a píši licenciátní práci
Velmi těžko mi to šlo.
Úporně.
A u mého strýce se ukazuje, že
také tam měl kdesi schovanou pornografii
v tom zapadákově,
uprostřed přírody.
Já to takto povím: Byl jsem v lese, ale
cihla mi spadla na hlavu.
Chtěl jsem přece za každou cenu napsat tu práci.
Tam se to také nepovedlo.
Tam také náhodou, shrnuto
si mě pornografie sama našla, takříkajíc.
Modlil jsem se k Pánu Ježíši, aby mně ukázal,
proč to tak je.
Proč mi Pane Ježíši nepomáháš, proč mě neosvobodíš ?
Já to nechci dělat !
A poslouchejte, přicházela ke mně velmi často myšlenka,
taková obyčejná: VYHOĎ TEN POČÍTAČ.
Já mluvil:
Ok, jsem schopen to udělat,
ale až dokončím studium.
Až napíšu tu práci, vzdám se ho,
Nebudu ho potřebovat. Ale ne teď.
Musím ho mít. Musím zrealizovat
ten cíl ve svém životě.
Ta myšlenka přicházela velmi jemně,
během jisté etapy mého života.
Také si Pán Bůh použil jistý film o člověku,
závislém na pornografii,
na masturbaci, který
na konci své neschopnosti vyhazuje
všechno co měl spojené
s tím hříchem:
počítač, filmy dal na smetiště.
Shlédl jsem ten film.
Samozřejmě, když jsem viděl ten film, znovu přišla myšlenka: vyhoď ten počítač !
VYHOĎ TEN POČÍTAČ !
Vyhoď ten počítač i tu práci, kterou máš v něm !
Víte, myslel jsem si,
že je to jakési mé bláznění,
že slyším nějaké hlasy,
že je to nedobré.
Ale přichází takový moment, kdy si už neumím poradit.
To vše tak stísňovalo.
Pornografie otravuje člověku život. Je to takový hrozný jed.
Strašný tak, že
jsem už byl na dně.
Na takovém dnu.
Opravdu jsem dosáhl dna.
A vzpomínám, že jsem začal na You Tube prohlížet ty pasáže,
které kněz Měčislav promítl
o bičování Ježíše.
To byly krátké fragmenty z pašií.
A tehdy jsem byl opravdu pohnut těmi fragmenty.
Viděl jsem, že moje hříchy zraňují Ježíše.
Že opravdu tak moc za mě trpěl.
A zvolal jsem k Němu, aby mi pomohl:
"Pane Ježíši, zachraň mě,
neboť já už nemůžu !"
Já se už dusím tím svým životem !
Nevím co bude,
ale zachraň mě !
Pán Ježíš zase znovu
myšlenkou: VYHOĎ TEN POČÍTAČ !
Vyhoď ten počítač a práci, kterou
máš na něm. Krátce. Krátká myšlenka.
Poslouchejte, tehdy byl svátek
mého patrona sv. Josefa.
V květnu.
Opravdu, to už bylo
takové dno v mém životě, taková pustota,
že já to nakonec,
Pán Ježíš dal mi takovou sílu,
Vzal jsem ten svůj laptop, poslyšte, spakoval ho
do takového fajnového pouzdra.
Vzal jsem kladivo z domu
a říkám, že jdu ven.
Cítím se jako zabiják, opravdu.
Moje máma se mě tehdy zeptala:
Mariusz, kam jdeš s tím počítačem ? Byl totiž svátek.
Ale mami, jdu za kamarádem,
Musím ho opravit, neboť se ventilátor pokazil.
Přehřívá se mi ten počítač, prostě.
Ona: Aha, dobře.
Vyšel jsem, poslouchejte
za tamty
garáže na sídlišti a poslouchejte
opravdu to bylo tak osvobozující
Vím, že mi to bylo od Pána Ježíše dáno.
Pán Ježíš skrze různé věci koná v našem životě.
Každý má jinou cestu.
Opravdu jsem ten počítač tím kladivem roztřískal.
Ale to było tak osvobozující, že
poslyšte to nebylo tak, že bych si zaťukal
2x a áách, asi nefunguje.
Opravdu jsem ho utloukl.
A to bylo tak fajnové,
Opravdu fajnové,
že jsem se cítil opravdu jakobych mordoval
tu nestvůru. Zabíjel ji
opravdu.
Tehdy jsem byl ještě ve stavu těžkého hříchu, neboť to bylo po pádu
takovém bolestném. Vzal jsem ten počítač
a protože bydlím v Čenstochové, jel jsem s ním v pouzdře
na Jasnou horu.
Vyzpovídat se, víte.
A s tím pouzdrem jedu tím autobusem
a tak se ohlížím. Cítím se jako vrah.
Zda nevzbuzuji podezření.
Protože mám kladivo, počítač roztřískaný.
To víte !
Dojel jsem nějak na Jasnou horu. Šel jsem.
Tam byla fronta ke zpovědi.
Vyzpovídal jsem se, slyšte.
A ta zpověď opravdu byla jiná než všechny.
Po každé zpovědi jsem se cítil trochu lépe,
ale vždy jsem se vracel do míst, kde byl ten počítač, ta práce
To sezení před tím počítačem.
Ale teď jsem věděl, že se vracím bez kolegy, že ano !
Kolegu jsem opustil.
A poslouchejte, ta zpověď byla....
Opravdu věřím, že
opravdu taková, taková...
Pocítil jsem milosrdenství Pána Ježíše i to, že mě Bůh miluje
za to, jakým jsem, poslyšte.
Osvobodil jsem se od toho, že já cosi
musím dokazovat Jemu, rodičům. Nemusím. Cítil jsem,
Cítil jsem, že On mě prostě miluje.
On (Bůh) mě miluje.
Já tomu knězi, vzpomínám, zanechal ten laptop.
Pověděl jsem, prosím otče, mohl bych tu dát
nějaký dar Matce Boží ?
To bylo na Jasné hoře. Není nutno to nikam pověsit,
Ale aby tam zůstalo u Matky Boží.
Neboť to jsou mé vězeňské okovy.
Opravdu mé vězeňské okovy,
které jsem dnes odvrhl.
Řekl dobře. Dal jsem mu ten laptop.
Byl takový trochu udivený.
Neboť slyšte, to bylo opravdu...
Nic si z něho nemohl vzít.
Vše zničeno. Nic se nedalo použít.
Vzal ten laptop, já byl šťastný, že to bude kdesi
aspoň 1 den na Jasné hoře u Matky Boží. Vrátil jsem se domů.
Ale také jsem nevěděl, co bude dál.
To byla taková slepá důvěra Pánu Ježíšovi, těm myšlenkám, které přicházely.
Nebyly to myšlenky dotěrné (vlezlé), ale pokojné.
a později,
vzpomínám, začaly se dít
z víkendu na víkend divy
v mém životě, neboť víkendy byly
poznamenány vědomou opuštěností,
neboť pornografie vede k opuštěnosti.
Do takové velké
prázdnoty pro zamykání se vůči lidem.
Náhle mě pozval spolužák k moři a
a spolužačka na svatbu do Zakopaného.
A pamatuji, že 3. víkend jsem poznal dívku.
Seznámil jsem se s dívkou úplně náhodně,
s mou nastávající - tady sedí.
A slyšte, ona bydlí nedaleko toho místa,
sanktuaria
Matky Boží Leśniowskiej, tam kde jsem byl
rok před roztřískáním počítače.
To je cosi zvlášního, neboť
jakmile jsem se o tom dozvěděl po nějakém čase,
říkám jejku, to Matka Boží se rok neozývala,
přes rok tam plánovala
možná toto.
a zde takové znamení, takový signál, že
vlastně
postavila na mou cestu osobu, která bydlí tak blízko
toho místa zde a to bylo tak zřetelné znamení, že
vlastně
mě Pán Bůh povolává k manželství.
A teď to vím.
A tehdy přes všechno své mládí
do toho času,
kdy jsem se zbavil toho počítače, jsem nebyl vůbec
v žádném vztahu s dívkou.
Byl jsem tak uzamčený vůči lásce,
tak jsem se izoloval do samoty skrze pornografii,
že jsem nebyl sto se otevřít k lásce.
Byl jsem totálně uzamčený sám v sobě.
A tak opravdu jsem se
cítil jako mrzák vůči lásce. Cítil jsem
že svazek s 2. osobou není vůbec pro mě.
Zde 3 týdny
po té události Pán Bůh staví na mou cestu osobu,
do které jsem schopen se zamilovat.
To bylo pro mě něco zvlášního.
Neznal jsem ten cit.
Vůbec.
Jestli jde o to ovoce
z té události plynoucí....
Čekejme na ovoce, zda to je,
zda to bylo Boží působení v mém životě.
Slyšte, cosi zvlášního v mém životě
také s tím studováním, neboť
Pán Bůh se o to postaral v mém životě,
Ta studia to bylo jako shození břemene
z mého hřbetu, neboť opravdu,
jak jsem k vám mluvil, studia nebyla mou svobodnou vůlí.
Jen to bylo plnění ambicí mých rodičů.
Ale já vždy chtěl jít do práce, pracovat.
Ale pořád jsem slyšel, že práce rukama
je cosi nedobrého.
To je cosi,
cosi méněcenného, že ?
cosi méněcenného, že ?
Budeš takovým otrokem, jak se říká.
Slyšel jsem to od rodičů.
Oni tak nevědomě, ač chtěli pro mě dobré,
abych dokončil studia,
ale nepočítali s tím, co chci já.
Tehdy jsem se z toho velmi osvobodil. Nyní vím,
Pán Bůh mi to ukázal, že nasměrování (specializaci, odbornost)
kterou jsem tehdy studoval, poslyšte, vůbe jsem si to
neuvědomoval, to byla odbornost, která
mě specializovala na činnost spojenou
s prací na počítači.
To by byla obvyklá činnost.
Ve svém současném zaměstnání, pracuji fyzicky ve skladu (velkém obchodě),
ale vidím ty lidi, kteří pracují
v té odbornosti, že to je práce u počítače
za obrovského stresu při velké zodpovědnosti
Potřebný je vždy internet.
Vždy ho mít připojený.
Možno říci, že mi Pán Bůh odňal to,
co by bylo pro mě ještě větším břemenem
po dokončení těch studií, že jo, neboť jsem chtěl
nakonec pracovat ve své odbornosti.
To bylo zvláštní, pomyslel jsem si:
Pane Bože dal jsi mi zaměstnání,
postaral jsi se o mě, ale ne tak, jak jsem plánoval já,
Víte, já měl úplně jinou představu o životě.
Myslel jsem, že napřed musím dostudovat,
postavit dům,
mít auto, teprve potom
kdesi, nevím,
se poohlédnout po manželství.
Víte, ale Pán Bůh mi to zcela přestavěl.
Ukázal mi, že opravdu
láska dokáže léčit.
Soustředění se na pády,
na tom samotném padání, na našich slabostech
to také není dobré.
že kořen našich, mojeho hříchu
také leží kdesi dál.
Celou dobu jsem měl příležitost k hříchu.
Celou dobu jsem slintal před počítačem velmi mnoho.
On mě zbavil těch okovů.
Velké věci se začaly dít.
po té události. Teď se připravuji
s mou snoubenkou na uzavření svátosti
manželské. Bude to za rok v červnu.
A to
byla zvláštní zkušenost v mém životě.
Ale zda ta zkušenost,
chci vám také povědět,
zda ta 1 zkušenost v mém životě, to vítězství Pána Ježíše
v mém životě, zda to bylo
vítězství a konec.
Jakési koncové The End:
žili dlouho a štastně.
Také chci povědět, že ne.
Slyšte, ne za dlouho poté, co jsem odhodil počítač,
můj kmotr mi dal televizor,
neboť svůj vyměnil.
A dal mi jako dárek televizor do pokoje.
Však víme, že jakmile zahodíme, zamkneme
zlému duchu např.
okno, tak bude chtít vejít
sklepem. Takže
opravdu
vidím, že
do konce svého života
jsem člověkem závislým, slabým, nemocným.
Proto vás prosím o modlitbu.
Neboť na těchto rekolekcích též bojuji takovou
duchovní bitvu.
Zlý duch se snaží
odvléci mě od Pána Ježíše.
Nějak tou minulostí mě dnes ková. (kuje železo dokud je žhavé)
Prosím vás o modlitbu.
A chtěl
bych se s vámi podělit,
abyste se nikdy nevzdávali, abyste se vždy vraceli k Ježíšovi.
Ježíš má nejednou pro nás
úplně jiný plán než my pro život.
Ale nám je tak zatěžko
odervat se od té naší vůle.
od toho, co my chceme v našem životě realizovat.
A nejednou Pán Ježíš chce nám dát o mnoho víc.
Já vím,
že kdybych upnutě trval na své vůli....
Tehdy jsem byl ve stavu se spíš pohádat,
kdyby mi někdo řekl, hej opusť ta studia,
možná nejsou pro tebe.
Ne ! Já je musím mít, já musím mít ten papír.
Ale Pán Ježíš mi ukázal,
že jsem cenným pro Něho
bez toho papíru, že On připravil
pro mě cosi jiného. Jinou cestu.
Ne tu samou jako pro jiného.
Nemusím být stejný jako kdosi jiný.
Mohu být šťastným úplně jiným životem,
který je možná pro mě lepší.
A také zejména
milosrdenství Ježíše nezná hranic.
On, On, On je vždy s námi i též
na té cestě růstu
v Hnutí čistých srdcí. Poslyšte, to není tak,
že právě v Hnutí čistých srdcí
budete mít svatý klid.
Že nebude pokušení, nebude zkoušek.
Tak jak zde bylo svědectví přede mnou.
Že nebude takových zkoušek,
kde by nám někdo chtěl poukázat: Kde je
ten Pán Bůh ve tvém životě ? Kde On je ?
Není tu. On ti nechce pomoci.
Kdyby ti chtěl pomoci,
ihned by se vše změnilo.
NE ! To je taková, víte,
dopuštěná, zdá se mi, skrz Pána Boha zkouška víry.
Zkouška víry, proto
abychom Mu (Bohu)
zadůvěřovali tak naslepo v našem životě.
A vím, že do konce mého života
budou.
Tak jak mohu povědět, že Pán Ježíš dává nejednou
velkou milost k přebývání v čistotě, nevím -
rok, několik měsíců,
Za každé takové období Mu děkuji.
Nejednou je to pár dní, pár týdnů.
Ale neměli bychom se na to soustřeďovat.
Do konce života budeme bojovat s těmito, nebo s jinými slabostmi.
Do konca života budou v našem životě
bouře a období, kdy
po bouři vzejde slunce.
Když budou bouře, nutno nezapínat na Pána Ježíše.
Tak jako sv. Petr
když na chvíli zapochyboval, spadl
do vody, tak stejně my.
Nejednou budeme muset spadnout do té vody.
Ale když z ní vyjdeme,
když zadůvěřujeme Ježíšovi
a poprosíme Ho o pomoc, vyjdeme
trochu silnější.
Po každém pádu budeme možná trošičku mcnější.
Hlavně abyste se neznechucovali.
Neboť slyšte, to je těžká cesta.
Neboť opravdu tu ránu v srdci, způsobenou přes
hříchy nečisté, přes pornografii
si poneseme v srdci do konce života.
To je vše k vyléčení přes Pána Ježíše.
Ne hned. Nejednou
ne za 1 týden, ne za 1 den.
Možná někteří z vás zápasí na těchto rekolekcích.
Kdesi s pokušením,
kdesi s jakýms takýms
zejména našeptáváním zlého ducha za zády.
že ty jsi beznadějný,
že ti nic nevychází.
Že jsi slabý. Neposlouchajte to.
Ač to je ve vašem životě,
tak, tak
přiskočte k Ježíšovi, zadůvěřujte Jemu.
Přestože nic necítíte,
ač máte pustotu v srdci.
Cítíte se možná zle,
možná necítíte přítomnost Pána Ježíše. Věřte Mu naslepo
a On vás provede tou tmou.
A zasvítí slunce. To možná nebude zítra,
pozítří, ale zasvítí slunce
znovu v našem, vašem životě.
Já bych chtěl velmi Pánu Ježíši za to poděkovat.
Za to zakoušení i za každé následující, které mi dá.
Neboť já dnes
stojím. A zítra můžu padnout po těch rekolekcích já.
To není nějaký recept,
že já vám říkám,
co vy máte udělat. Ne, já v mém životě
jsem to takto prožil.
To není nějaká instrukce služby.
Ale opravdu
věřím, že On je na straně
vytáhnout z těch hříchů. Ale zlý nás bude chtít
do nich zaplést. Ukázat, že ač jsi v Hnutí čistých srdcí,
znovu jsi padl: "Tak k čemu je ti to Hnutí čistých srdcí ?"
"Ty musíš odejít z Hnutí čistých srdcí,
protože stejně nevydržíš."
Zlý bude takto útočit na ta místa,
kde se snažíte žít s Bohem.
A tady bude útočit
zejména, na čistotu. Čili bojuješ-li
o čistotu v zasnoubení, bude se snažit
vás znechutit vůči čistotě v zasnoubení
skrze, nevím, známé.
Skrze okolí.
Skrze jakési poklesky.
To vše se děje
v našem životě. Neustálý zápas.
Víte, myslel jsem, že víra je, jak se člověk obrátí,
to až do konce života pak bude
hlasité: Důvěřuji Tobě (Kriste), a vše bude v pořádku -
- jako to řekla
tady moje předřečnice.
Ježíši, důvěřuji Ti
ale nejednou nutno mluvit vícekrát denně.
Několikrát denně je třeba vybírat Pána Ježíše.
Ale jako apoštolové ! -
Pán Ježíš k apoštolům nejednou mluvil takové věci,
že se škrábali na hlavě a mluvili: Jakto ?
Ne, ne ! To je třeba udělat jinak !
Pán Ježíš mluvil nepopulární věci. Nejednou v našem životě
také budeme k tomu povoláni,
abychom udělali strašně nepopulární
věc, která nás nejednou vysvobodí z otroctví.
Opravdu vysvobodí z otroctví.
Nakonec bych velmi chtěl ještě jednou
Pánu Ježíši za to poděkovat,
že mě vysvobodil z otroctví a tak opravdu
dělá to vždy, když upadnu.
Když Ho ztratím ze svých očí.
A léčí ty nejbolestnější rány.
Nejednou to dělá stylem velmi jemnocitným.
Nejednou potřebuje souhlas naší vůle k čemusi.
Opravdu vím, že
tak jako alkoholik nemůže být v baru,
narkoman nemůže být na místě, kde kdysi spal.
Já vím, že v mém životě nemůžu
mít poblíž sebe počítač,
internet, telefon, laptop.
Mohu to udělat u snoubenky,
u známého, 1, 2, poštu, to a to
a mizím, poslouchejte.
Neboť vím, že nemohu před tím sedět.
To je víte taková asociace (propojení) situace,
že člověk před tím sedí a zlý duch přivolává
ty okolnosti, ty zážitky (sexuálně nečisté)
spojené se sezením před tímto zařízením.
A to se nedá přeskočit, to je jakýsi
automatismus. Já vím, že já nemohu
před tím být, ač mnoho lidí se může divit,
proč nemáš televizi,
počítač v domě, v pokoji ?
Ale nemohu, poslyšte. Vím, že to je
taková moje cesta, že to nemůžu mít.
Jestliže chci být volným, musím od toho utíkat.
Musím to používat v co
nejminimálnějším stupni.
To mně Pán Ježíš ukázal.
Také když jde o duchovní zápas
velmi také doporučuji
to, co Pán Ježíš mluvil: půst
o chlebu a vodě nejednou zejména v situacích,
kdy opravdu zlo velmi sílí, zlí duchové obkličují.
Cosi vážného.
Ten půst je opravdu velkou
zbraní. Je velmi těžké ho začít.
Je třeba ho začít moudře, aby to nebylo při nějaké
těžké práci, při fyzickém vysílení.
A tak
půst, modlitba, eucharistie (sv. přijímání)
zpověď po každém pádu, to je
opravdu velká
jakoby výzbroj od Pána Ježíše,
kterou nám dal,
Ale také to je práce na sobě samém.
Neustálá práce na sobě, která
se nepojí s perfekcionismem, ale jen s pomalým
viděním těch svých
celkových vad a utíkáním od
příležitosti k hříchu. Neboť slyšte: Jsme slabí
a když budeme mít blízkou příležitost k hříchu,
tak se dá snadno vyvrátit.
Ale když ji odsuneme od sebe,
je nám lehčeji.
Opravdu funguji bez počítače.
Velmi mnoho času mi kradl na takové marnosti !
A teď opravdu mám více času
na opravdový život ve svobodě,
na využití
volného času takovým způsobem,
že mám mnoho času na rozhovor
se snoubenkou, na nějaký sport,
na rekreaci, avšak tehdy
polovina mého dne byl internet, jakési hry
sledování zpráv.
To byly odpadky, znesvěcování svého myšlení.
A teď vidím, že to nemám.
Jsem opravdu šťastný.
V jiných oblastech na mě zlý duch
útočí přes jiné věci.
Ale opravdu Ježíš je větší než on.
Ježíš bude, věřím, vítězit
v mém životě, ve vašem životě,
jestli se nebudeme znechucovat a jestli nebudeme padat do beznaděje.
po pádech. Neboť o to opravdu jde zlému duchu -
upadnout do zoufalství.
Opravdu ztratit
víru, neboť zlý nám bude nalhávat,
že ta víra nemá v jisté etapě
našeho života smysl, že to je beznadějné.
Že nemá cenu se vracet.
Ale vracejte se vždy ! Po každém pádu.
Takové mám pro vás, myslím, zdá se mi
poselství. Cítím, že Pán Ježíš chce,
abych to pověděl v tomto svědectví.
Abyste se neznechucovali a
vytrvali. Vždy měli
v sobě tu naději, že Pán Ježíš vytáhne vás
z každého bahna hříchu.
Takže bravo pro Pána Ježíše, chvála Pánu !
Takže bravo pro Pána Ježíše, chvála Pánu !
Otitulkoval kněz Libor Serafím Halík