»Přicházím jako prorok a hlasatel, abych umyl nohy všem u stejného stolu, který nás spojuje«. / Bergoglio vo Fatime/
14.5. 2017
Sto padesát tisíc osob čekalo na papeže Františka na prostranství před fatimskou svatyní a na kanonizaci dvou pasáčků ve věku 9 a 11 let, kteří spolu se svou sestřenicí Lucií dos Santos viděli a slyšeli slova Panny Marie mezi 13. květnem a 13 říjnem 1917. Kanonizace zapsala do seznamu svatých první dvě malé děti, vyznavače ve své historii. Proces blahořečení jejich sestřenice je v řízení.
To, co zbožní věřící z celého světa očekávali, nebyla jen kanonizace, ale také odpověď ze strany papeže na požadavky Panny Marie, které dosud nebyly splněny.
Připomínáme si letos dvě protikladná stoletá výročí: zjevení ve Fatimě a bolševickou revoluci Lenina a Trockého ve stejném měsíci, kdy končil cyklus fatimských zjevení. Ve Fatimě Madona oznámila, že Rusko rozšíří po světě bludy a z těchto bludů vzejdou války a pronásledování církve. Aby se těmto zhoubám předešlo, Panna Maria požadovala především upřímné pokání lidstva a návrat ke křesťanským mravním principům. K této nezbytné nápravě křesťanů stanovila Panna Maria dva zvláštní požadavky: zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie za spoluúčasti všech biskupů světa, a propagaci zvláštní pobožnosti prvních sobot v měsíci, která obsahuje: spojit se s Marií, přistoupit ke svátosti smíření a k svatému přijímáni, 15 minutové rozjímání o tajemstvích růžence a modlitba sv. růžence.
Rozšíření této pobožnosti nikdy církevní autorita nepropagovala, úkony zasvěcení byly dílčí a neúplné a především církevní představitelé nejméně 50 let nehlásají ducha oběti a pokání, který je tak spjat se spiritualitou kanonizovaných pasáčků. Když 1919 navštívila sestra Lucie v nemocnici Hyacintu, všechen rozhovor se týkal utrpení obětovaného za obrácení hříšníků a za odvrácení testů pekla, které Madona dětem ukázala.
Papež František nebyl ve Fatimě nikdy dříve, ani jako kněz, a vůbec se nedotkl těchto témat. 12. května v Kapli Zjevení se představil jako »bíle oděný biskup« a řekl: »Přicházím jako prorok a hlasatel, abych umyl nohy všem u stejného stolu, který nás spojuje«. Pak vyzval k následování Františka a Hyacinty: »Překročme všechny hráze, jděme jako poutníci po všech cestách, zbořme všechny zdi a překonejme všechny hranice, vyjděme na všechny periferie, zvěstujme Boží spravedlnost a pokoj«.
V homilii 13. května na prostranství před svatyní František připomínal všechny své bratry ve křtu a v lidstvu, zvláště nemocné, choré, zajaté, chudé a opuštěné a vyzýval, abychom odhalili mladou a krásnou tvář církve, která září, když je misijní, přijímající, otevřená, věrná, chudá a bohatá na prostředky lásky.
Tragická dimenze fatimského poselství, které se týká hříchů a trestu, zůstala odsunuta stranou. Madona řekla malé Hyacintě, že války nejsou nic jiného než trest za hříchy světa, a ty, které vedou duše nejvíce do pekla, jsou hříchy proti čistotě. Jestliže dnes prožíváme „třetí světovou válku po kouscích“, jak často opakuje papež František, jak mu nepřipomenout hroznou explozi současné nemravnosti, která vzešla z legalizace zvrácených morálních zákonů?
Madona řekla ještě Hyacintě, že jestliže nedojde k obrácení a pokání, lidstvo bude potrestáno, ale nakonec Neposkvrněné Srdce bude triumfovat a celý svět se obrátí. Dnes je nenáviděno nejen slovo trest, protože Boží milosrdenství prý smazává všechny hříchy, ale sama idea obrácení je v nelibosti, protože prozelytismus podle Františka je jedem proti cestě ekumenismu.
Je třeba uznat, že fatimské poselství v interpretaci papeže Bergoglia podle sociologických kategorií má málo společného s prorockým poselstvím Neposvrněného Srdce Panny Marie, se kterým se před sto lety obrátila k lidstvu.
Celé ty „oslavy“ byly nějaké divné. 1. den – pátek – ve Fatimě před modlitbou růžence PF opět vyzdvihl Boží milosrdenství o dost než Boží spravedlnost. Prohlásil : „Ježíš na sebe vzal důsledky našeho hříchu s nezbytným trestem. On nepopírá hřích, nýbrž zaplatil za nás na kříži.“ (Vše už zaplatil Ježíš, ke spáse stačí víra?) 2. den – sobota – byla mše svatá se svatořečením fatimských …Více
Celé ty „oslavy“ byly nějaké divné.
1. den – pátek – ve Fatimě před modlitbou růžence PF opět vyzdvihl Boží milosrdenství o dost než Boží spravedlnost. Prohlásil : „Ježíš na sebe vzal důsledky našeho hříchu s nezbytným trestem. On nepopírá hřích, nýbrž zaplatil za nás na kříži.“ (Vše už zaplatil Ježíš, ke spáse stačí víra?)
2. den – sobota – byla mše svatá se svatořečením fatimských dětí. Uprostřed celebračního prostoru byl kříž, ale Ježíš na něm nebyl. (!) Byl umístěn napravo od kříže,ale paže mu nesměřovaly jako obvykle vzhůru, ale dolů. (!) Kratičká adorace před nejsv. Svátostí, František opět nepoklekl, nikdo z celebrujících nepoklekl. Monstrance, do které byla nejsv. Svátost vložena, byla veliká, měla jakýsi pokřivený tvar možná Slunce, ale spíš byla podobnější pavouku. Ve mě to vzbuzovalo spíš odpor než posvátnou úctu, jakou si náš Spasitel zasluhuje… (Nikdo jiný si toho nevšiml?)
3. den – neděle – po modlitbě Anděl Páně již ve Vatikánu, František říká : „Jejich svatost (pasáčků z Fatimy) není důsledkem zjevení, ale věrnosti a horlivosti, kterými odpověděli na obdrženou výsadu spatřit Pannu Marii.“ (Není to logický protimluv?)
Celé to budí dojem, že Fatima byla ukončena svatořečením fatimských dětí. Ale to, co tak naléhavě říkaly, za co se modlily a trpěly, ono fatimské poselství, tak závažné pro lidstvo a Církev, bylo vlastně smeteno ze stolu.
Bergoglio jel do Fatimy, aby všechno vyvracel Bergoglio však zdůraznil, že je to velká nespravedlnost vůči Bohu a jeho milosti, když se tvrdí že na prvním místě odsuzuje a trestá hříchy, protože je třeba nejdříve zdůraznit, že jsou odpuštěny jeho milosrdenstvím. A opakuje: musíme klást milosrdenství před spravedlnost a soud. O co mu jde? Je evidentní, že terčem jeho kritiky je fatimské …Více
Bergoglio jel do Fatimy, aby všechno vyvracel
Bergoglio však zdůraznil, že je to velká nespravedlnost vůči Bohu a jeho milosti, když se tvrdí že na prvním místě odsuzuje a trestá hříchy, protože je třeba nejdříve zdůraznit, že jsou odpuštěny jeho milosrdenstvím. A opakuje: musíme klást milosrdenství před spravedlnost a soud.
O co mu jde? Je evidentní, že terčem jeho kritiky je fatimské poselství, jak je přednesla sestra Lucie. Ale vizionářka jen prostě opakovala slova samotné svaté Panny.
Jsou tři možnosti: Buď Bůh – podle Bergogliova zdání – není dostatečně milostivý a mýlí se , když odsuzuje tolik duší k věčnému trestu; nebo Bergoglio nevěří ve zjevení; nebo obviňuje přímo Pannu Marii, že se dopustila velké nespravedlnosti vůči Bohu.
