Dnešnímu Vatikánu zřejmě vadí označení Panny Marie jako prostřednice milostí, ale odtud nijak neplynou nějaké preference pro amsterodamská zjevení, neboť v tomto ohledu neříkají nic nového. Titul prostřednice milostí je už dávno zakořeněn v církevní tradici. Cituji zde z paralelního německého fóra:
Seit langem verehren die Gläubigen Maria als Mittlerin aller Gnaden. „Man darf sagen“, so …Viac
Dnešnímu Vatikánu zřejmě vadí označení Panny Marie jako prostřednice milostí, ale odtud nijak neplynou nějaké preference pro amsterodamská zjevení, neboť v tomto ohledu neříkají nic nového. Titul prostřednice milostí je už dávno zakořeněn v církevní tradici. Cituji zde z paralelního německého fóra:
Seit langem verehren die Gläubigen Maria als Mittlerin aller Gnaden. „Man darf sagen“, so verkündet Leo XIII., „dass aus jenem überaus großen Schatz aller Gnaden uns nach dem Willen Gottes nichts zugeteilt wird außer durch Maria.“ Darum betitelt der heilige Papst Pius X. Maria mit Recht: Austeilerin aller Gnaden und die Hauptvermittlerin aller Gnadenspenden.
Das Fest „Maria, Mittlerin aller Gnaden“, mit einem eigenen Messformular und eigenen Tagzeiten ausgezeichnet, verdankt seine Einsetzung den eifrigen Bemühungen des belgischen Kardinals Mercier. Er erreichte es, dass Papst Benedikt XV. am 12. Januar 1921 die kirchliche Approbation zu diesem Marienfest gab, das sich dann rasch über ganz Belgien ausbreitete. Auch im Nachbarland Frankreich, in Spanien und in manchen Orden erfreute es sich sehr bald einer besonderen Beliebtheit.
Denken wir auch an die Aussagen von Heiligen, z.B. des hl. Bernhard und des hl. Ludwig Maria Grignion von Montfort!
Zum Schluss Worte von hl. Johannes Paul II. (aus seiner Enzyklika «Redemptor Hominis»): „[...] wenn die jungfräuliche Mutter in einzigartiger Weise mit Ihm bei Seinem ersten Kommen verbunden war, wird sie es durch ihr fortwährendes Mitwirken mit Ihm auch in der Erwartung Seiner zweiten Ankunft sein; »im Hinblick auf die Verdienste ihres Sohnes auf erhabenere Weise erlöst«, hat sie jene Aufgabe als Mutter und Mittlerin der Gnade auch bei Seiner endgültigen Ankunft [...].”
Jinak úsudky pokoncilního Vatikánu nelze brát za věrohodné. To podstatné je, že zmíněná zjevení byla jednoznačně zamítnuta už předkoncilní církví za pontifikátu Pia XII. Z paralelních německých stránek jsem sestavil sedm hlavních důvodů, proč jsou tato zjevení v rozporu s dogmatickou naukou církve.
1) O Ženě všech národů hovoří, že byla kdysi Marií. Co je tedy dnes, když už není Marie? Pachamama, či nevěstka babylonská? Tím se ze spoluvykupitelky stává všehovykupitelka, přesně v obraze II. koncilu, kde došlo záměně vylévání krve za mnohé -> za všechny.
2) Propagace migrace, kterou je svět dnes zaplaven. "Öffnet der ganzen Welt (und damit "allen Völkern") die Fenster!".
3) Propagace bolševismu, který se z Ruska rozšířil hlavně za Clintona a Obamy do USA a do Bruselem ovládané EU. "Allerlei Strömungen gehen über zum Sozialismus, was gut ist".
4) Panna Maria přece nebude žádat v žádném zjevení od papeže vyhlášení dogmatu o sobě samé. Konkrétně se jedná o dogma spoluvykupitelky a prostřednice milostí. To nemůže učinit ani sám papež sám o sobě, pouze Duch svatý v církvi může určit příhodný čas pro vyhlášení konkrétního dogmatu. Např. v Lurdech se Panna Maria zjevila jako Neposkvrněné početí, ale až poté, co toto dogma bylo vyhlášeno, aby jej následně potvrdila.
5) Vizionářka neviděla nikdy nohy Ženy všech národů. Na tom obraze původně nebyly namalovány, a obraz byl retušován až později, kdy tam byly dodatečně přikresleny. Stejný případ jako Medjugorje, kde nohy sice nebyly přimalovány, ale místo nich se domaloval obláček, za kterým mají být údajně ukryty. Tedy zjevení Dámy s kopyty, jak to výstižně nazýval Malachi Martin. V pravých zjevení jsou nohy Panny Marie vždy vidět, a je bosá.
6) Při přijímání se jí hostie proměnila v ústech v rybu, které začala plavat kolem. Podivná pseudomystika, kterou nelze brát vážně.
7) Ježíše označovala jako syna otce místo Boha Otce. Každý má přece otce. Někdo považuje Krista jen za proroka (jako třeba mohamedáni), jiní (např. Židé) jej považují za fyzického syna Josefova. Tato zjevení tedy Kristovi připisují jen jeho lidskou přirozenost a upírají jeho božskou přirozenost.
